Tím však podněty, které vedou ryby k migracím, nejsou zdaleka vyčerpány. Existuje ještě mnoho dalších faktorů, které ryby nutí k tomu přemisťovat se z místa na místo. A právě těmto podnětům se budeme věnovat v tomto článku. Úplně na závěr naší trilogie si pak povíme, jakou roli hrály migrace ryb v životech našich předků a jakým způsobem dokáže člověk i v dnešní době využívat (či zneužívat) migrace ryb ve svůj prospěch.

Tato štika „travnice“ jako by svým zbarvení přímo demonstrovala, že k výtěru vyžaduje rostlinné podloží, nejlépe na zatopených aluviálních loukách.

Faktory ovlivňující migrace ryb 

Jak už jsme výše zmínili, migrace ryb jsou ovlivňovány celou řadou vnitřních (endogenních) a vnějších (exogenních) faktorů. Znát tyto skutečnosti se určitě vyplatí i nám, sportovním rybářům, neboť rozumět chování ryb, umět předjímat jejich reakce a aspoň částečně proniknout do složitých vztahů celého vodního ekosystému – to jsou základní kameny, na kterých je spolu s neodmyslitelnou dávkou štěstí postaven náš lovecký úspěch.

Genetika

Genetika neboli dědičnost určuje zásadním způsobem projevy ryb, vč. migrací. Dá se říci, že migrační chování má genetický základ a jeho projev je navíc ovlivňován celou řadou faktorů vycházejících z prostředí, ve kterém ryby žijí, či jejich vývojem v prenatálním a postnatálním stádiu. Dá se říct, že v genetice jako by se zrcadlila mnohá tajemství tohoto světa. Jsme ohromeni chováním a schopnostmi živočichů, kteří jsou na základě přenosu dědičné informace z generace na generaci schopni obdivuhodných výkonů. Není náhodou, že v rybí říši je migrační chování nejsilněji vyvinuto u tzv. diadromních druhů (migrujících ze slané do sladké vody nebo naopak). Losos, narozený hluboko ve vnitrozemí, si v sobě nese genetickou informaci, která ho o mnoho let později opět dovede do míst jeho zrodu. Je schopen absolvovat tisícikilometrovou vyčerpávající cestu, zatímco jeho souputník, narozený jen několik kilometrů ve vnitrozemí, tuto cestu podnikat nemusí. Žádná z ryb se nikdy nesplete – to jen my s pootevřenými ústy hledíme na velká a obyčejnými smrtelníky jen stěží pochopitelná tajemství přírody. 

I kapr potřebuje k vytření specifický rostlinný substrát – na našich zregulovaných tocích je i proto jeho úspěšný přirozený výtěr spíše výjimečnou záležitostí.

Hydrologie a meteorologické faktory

Mezi důležité faktory ovlivňující migrační chování patří i meteorologické a hydrologické jevy, jako je teplota vody či výše průtoků. Ryby jsou studenokrevní živočichové, a proto jsou aktivní většinou při vyšších teplotách. Velmi důležitou roli hraje teplota zejména v čase třecích migrací. Už jen malý teplotní výkyv může vyvolat změnu chování a v určitých případech i zastavení celého procesu reprodukce. Každý druh potřebuje určitou výtěrovou teplotu, aby se mohl rozmnožovat. Ta se i v našich podmínkách mírného pásma u jednotlivých druhů velmi liší: např. u mníka v rozmezí 0 – 4°C; jesena 8 – 10 °C; candáta 12 – 14 °C; plotice 15 – 20 °C; lína 18 – 20 °C, kapra 18 – 24 °C, atd. 

Důležitou roli hraje též množství vody a výše průtoků. Mnoho druhů ryb mírného pásma, například z čeledi lososovití, začíná migraci v období zvýšených průtoků. Zvýšené průtoky v jarním období, způsobené vyššími srážkami nebo táním sněhu, mohou zapříčinit povodně, které ryby stimulují k migracím do záplavových oblastí. Ve sníženinách a příkopech, kde se voda po záplavách udrží nejdéle, pak dochází ke tření ryb. Takové chování je typické pro štiku obecnou, ale třeba i pro kapra a další druhy kaprovitých ryb. Na našich zregulovaných tocích bohužel už jen velmi málokdy dochází k onomu životodárnému procesu jarního vylití řek z břehů a zaplavení aluviálních luk, do nichž migrují ryby za účelem výtěru. Proto také u fytofilních druhů potřebujících k rozmnožování rostlinný substrát, jako jsou kapr nebo štika, představuje nedostatečná přirozená reprodukce velmi závažný problém a musí být kompenzována umělým výtěrem a vysazováním do revírů.

Viditelnost 

Biologické cykly ryb jsou také výrazně ovlivňovány střídáním světelné a tmavé fáze dne. Reakce na změny ve viditelnosti mohou být přímé i nepřímé. Nepřímou reakcí jsou například vertikální migrace za potravou v jezerech nebo mořích, podle toho, zda plankton v určité části dne stoupá k hladině nebo naopak klesá do hloubky. Larvy úhoře říčního, zvané podle svého tvaru vrbové lístky, se při své dlouhé migraci ze Sargasového moře k evropským břehům pohybují během dne v několikasetmetrové hloubce, v noci však stoupají k hladině. Náš jelec proudník se přes den pohybuje na mělčinách v tišině a za soumraku se vrací do hlubších proudných úseků, kde stráví noc. Důležitou roli hrají i faktory ovlivňující přirozenou viditelnost ve vodě, jako je například její zákal. Lososi při svých tazích vstupují do řek téměř výhradně v noci. Pokud je však voda v řece zakalená, což bývá při zvýšených průtocích spojeno také s vyšší rychlostí proudu, migrují i během dne. Také larvální a juvenilní stádia tropických druhů ryb, driftující po proudu obvykle v noci, vstupují do vodního sloupce i přes den, je-li voda zkalena. Přirozený zákal vody – např. po dlouhodobějších deštích – s sebou nese i zvýšenou potravní nabídku, což také vybízí ryby k pohybu a aktivnímu vyhledávání potravu. Zkušený sportovní rybář proto ví, že tento čas skýtá velkou naději na zajímavý úlovek. Opakem je vysoká sněhová voda při oblevě, kyselá a chudá na kyslík, při níž jako by se veškerý život v řece na chvíli zastavil. 

Candáti na noc obvykle migrují za potravou do mělčích příbřežních partií.

Kvalita vody 

Kvalita vody je dalším důležitým faktorem určujícím aktivitu ryb. Kromě mnoha přirozených vlivů ovlivňuje bohužel kvalitu vody ve velké míře i činnost člověka, který vodní plochy znečišťuje. Migrace ryb pak reflektují změny v kvalitě vody a jejich cílem bývá zpravidla únik před nepříznivými podmínkami. Zhoršení jakosti vody však nemusí vzniknout jen v důsledku znečištění, ale například i vinou snížení množství kyslíku ve vodě v letním období.

Změnou v kvalitě vody byly podníceny také migrace kaprovitých ryb mezi hlavním korytem a slepými rameny, které byly pozorovány na řece Vltavě. Ve dne se ryby shromažďovaly ve slepých ramenech, kde bylo díky fotosyntéze řas a rostlin dostatečné množství kyslíku. V noci pak ryby migrovaly zpět do hlavního koryta, protože v důsledku „dýchání“ vegetace došlo ve slepých ramenech k postupnému vyčerpání kyslíku. Podobné chování bylo zaznamenáno také u hlavatky obecné na Slovensku.

Predace

Jak už bylo zmíněno v minulých článcích, jedním z nejčastějších důvodů migrací ryb je cesta za potravou. Účel pohybu však může být i přesně opačný: únik před predátory. Jen málokterá ryba stojí ve vodním ekosystému na samém vrcholku potravního řetězce a ochrana vlastního života před napadením tak u ryb představuje jednu ze základních biologických potřeb. Mnoho ryb migrujících za účelem nalezení nového vhodného útočiště tak činí ve snaze vyhnout se riziku ulovení predátorem. Signály k započetí takového chování jsou však různé. Některé druhy ryb z řádu maloostní vylučují do prostředí zvláštní látku, která se uvolňuje z jejich poškozených tkání v okamžiku napadení predátorem. Tyto látky pak mohou zachytit ostatní ryby a reagovat únikem. Ryby však registrují dravce především svými smysly (zrakem či jinými receptory). Predační tlak – např. při přemnožení dravců – pak může způsobit změnu struktury společenstva ve prospěch ryb, které se dovedou účinněji bránit a nejsou tak snadnou kořistí.

U drobných kaprovitých ryb je jedním z faktorů, ovlivňujícím jejich migrační chování, i útěk před predátory.

Migrace ryb a činnost člověka 

Ryby byly odedávna velmi významným zdrojem potravy člověka a řeky vždy znamenaly pro jeho život strategické místo. Starověké kolébky lidské civilizace v Egyptě nebo Mezopotámii by se nikdy nerozvinuly nebýt životodárného vlivu velkých řek (Eufratu, Tigrisu, Nilu), jejichž potenciál se lidé naučili mnohostranně využívat. Také v našem prostoru byl život člověka vždy neodmyslitelně spjatý s řekami. Atraktivitu takových lokalit pak významně zvyšovalo také to, zda řekami procházely migrační cesty ryb. Vzhledem k množství migrujících jedinců hrály důležitou roli především diadromní druhy, migrující z řek do moří a naopak, což dokládají četné archeologické průzkumy prehistorických sídlišť v blízkosti řek, kde byly mimo jiné nalezeny kosterní pozůstatky ryb, zejména lososů a jeseterů. 

V tropických oblastech, kde jsou diadromní migrace řídké, sehrávaly obdobnou roli druhy ryb, podnikající laterální migrace v období záplav. Ryby, které zůstaly po opadnutí povodně v četných sníženinách a příkopech zaplaveného území, pak byly pro člověka snadnou kořistí. Takový způsob lovu je stále praktikován mnoha původními kmeny v oblastech tropické Afriky, Jižní Ameriky či Asie. 

I pro dnešní sportovní rybáře jsou však migrující ryby nadále velkým lákadlem a znalost jejich po tisíciletí neměnných migračních tras jsou základem jejich loveckých úspěchů. Zástupy natěšených amerických rybářů rok co rok netrpělivě očekávají tah pacifických lososů a čeští lovci mořských trofejí se vydávají do norských fjordů, tu na makrely, tu na tresky, podle toho, v jaké části sezóny tyto destinace navštíví. Ale i v našich vodách lze znalosti migračního chování ryb při lovu ve velké míře zužitkovat. Zkušenosti z mnoha lokalit ukazují, že ryby mají své stálé, zažité návyky, které léta nemění. „Mohl by sis podle nich natáhnout hodinky,“ komentuje místní rybář každodenně se opakující migrační cesty ryb. Takový lovec má napůl vyhráno, neboť ví, že záběr od kapra, amura nebo candáta přijde s největší pravděpodobností přesně v tu a tu denní dobu. 

Zkušený rybář zná na svém revíru jejich migrační trasy, a proto přesně ví, kdy na candáty vyrazit.

Bohužel zkušenosti s přirozeným migračním chováním ryb nelze v našich vodách využít bezezbytku, neboť činností člověka došlo k drastickým změnám v říčních ekosystémech, jejichž důsledkem je mnohde zásadní narušení funkční integrity vodních toků, čímž byly podmínky pro život mnoha druhů natolik znevýhodněny, že již vyhynuly, nebo jim vyhynutí hrozí. Koryta toků byla zregulována a napřímena, na řekách byly vybudovány rozsáhlé přehradní nádrže a sama řeka přestala být respektovaným živlem a zdrojem obživy, ale stala se další z hříček v rukou člověka, na níž chtěl demonstrovat svoji vládu nad životem a přírodou jako takovou. 

Tyto zásahy se samozřejmě významně dotkly života ryb a znesnadnily jim i jednu ze základních životních potřeb – migraci. Snížení morfologické pestrosti toků má neblahý vliv zejména na ryby s výrazným teritoriálním chováním – například pstruha obecného. Nízké množství úkrytů pak snižuje úspěšnost juvenilních jedinců pstruha při poproudových migracích za účelem obsazení nových útočišť. Existence přehradních nádrží a vysokých příčných objektů na toku (nejčastěji jezů) sehrává významnou roli zejména u migrací za účelem rozmnožování. Při protiproudových třecích migracích jsou tyto překážky pro většinu druhů nepřekonatelné. Ryby se pod těmito objekty zastaví, a pokud nemohou dál, zpravidla se i vytřou. Nevhodná místa pro tření v kombinaci s nahromaděním velkého množství ryb pak ohrožují úspěšný vývoj a přežití těchto nových populací. U diadromních ryb, jako je losos, jeseter nebo úhoř, pak znamenají umělé zásahy do říčních toků otázku samotného přežití druhu. Losos obecný, naše původní ryba, byl až donedávna považován na našem území za vyhynulý druh. Teprve po zbudování rybích přechodů na Labi a po jeho umělém odchovu a vysazení do našich vod byl v roce 2002 dospělý losos opětovně uloven v řece Kamenici. Přítomnost úhoře říčního v našich vodách je v současnosti zcela závislá na umělém vysazování. Možnosti migrace úhořů jsou specifické a celá řada překážek na tocích je pro ně stále neprostupná. Poproudová migrace úhoře z našich řek do moří je prakticky vyloučena, neboť nepřekonatelnou překážkou pro ně znamenají přehrady, kde navíc hrozí riziko poranění v turbínách vodních elektráren, které je s ohledem na tvar jejich těla velice časté. Populace úhoře se tak právě v důsledku významných změn, omezujících realizaci jejich životního cyklu, stává velmi ohroženou a Evropa tak musela přistoupit ke spuštění konkrétních programů, které by měly vést k záchraně tohoto unikátního druhu. 

Regulací a napřímením se výrazně snížila morfologická pestrost toků...

...na což výrazně doplácejí ryby s teritoriálním chováním, jako je např. pstruh obecný.

Nepřekonatelnou překážku pro migraci ryb představují přehradní hráze.

Podobně negativní vliv na migrace ryb má i znečištění vody a ovlivnění hydrologického režimu. Silné a trvalé znečištění toku představuje překážku, která je pro migrující ryby nepřekonatelná. Stejně tak umělé snížení průtoku vody k minimálním hodnotám neumožňuje migraci a činí takto postižený úsek toku pro ryby neobyvatelným.

Samostatnou kapitolou je pak samotný lov ryb, který bezprostředně ovlivňuje složení rybí obsádky a který – pokud se prováděl nešetrně a bez ohledu k potřebám ryb a vodního ekosystému – již nejednou přivedl některé druhy ryb na samu hranici vyhubení. Ale to už je asi téma na jiné, zcela samostatné zamyšlení.

Na všech těchto příkladech je každopádně vidět, jak činnost člověka ovlivňuje chování ryb, druhovou pestrost obsádky i samotnou existenci konkrétních druhů. I sportovní rybář by měl mít proto prvořadý zájem na tom, aby se naše stojaté i tekoucí vody jevily jako bohaté studnice života, v nichž je rybám umožněno naplňování základních životních potřeb, včetně migračních aktivit.

Text: Tomáš Lotocki

Foto: autor, Štěpán Krejčí