Neexistuje však pouze jediné kritériem, podle kterého můžeme nemoci ryb třídit a zařazovat do určitých skupin. Stejně tak si můžeme nemoci ryb rozdělit na choroby, u nichž nehraje žádnou roli činnost člověka, a na ty, k jejichž vypuknutí či šíření výraznou měrou napomáháme i my – lidé. U některých nemocí je těžké určit, do jaké skupiny z tohoto hlediska patří, protože zdraví ryb nemusíme ovlivňovat jen bezprostředně, ale i nepřímo (například zásahy do přirozeného životního prostředí ryb, hospodářskou činností, introdukcí nových živočišných druhů atd.). U některých nemocí a poškození ryb je však činnost člověka na první pohled zřejmá a mnohdy na tom bohužel neseme vinu i my rybáři (například u mechanického poškození způsobeného nešetrnými způsoby lovu, či nevhodnou manipulací s úlovkem). 

V jednom z prvních dílů tohoto seriálu jsme se také celkem podrobně zabývali zdravotními neduhy, které mají svůj původ v znečištění vodního prostředí. Jeden typ znečištění si však představme až nyní v samostatném článku, neboť jde o problém dlouhá léta přehlížený a podceňovaný, který však má doslova (jak ostatně dokazují vědecké výzkumy z posledních let) charakter ekologické časované pumy, která může v budoucnu vodnímu ekosystému přinést zkázu nebývalých rozměrů. Tímto závažným problémem – který můžeme bez nadsázky označit za civilizační chorobu, přenesenou na ryby – je znečistění vodního prostředí hormonálními látkami.

 

Antikoncepční pilulky jsou k mání v každé lékárně. Jejich vliv na vodní na vodní prostředí, je však, zdá se, opravdu smrtící

 

Endokrinní systém a hormonální činnost ryb

Než se cíleně zaměříme na téma našeho článku, tedy problém kontaminace vod hormonálním látkami, povězme si něco více o tom, jak funguje u ryb endokrinní soustav a jaká je vůbec úloha hormonů v tělesných procesech živých organismů.

Soustava žláz s vnitřní sekrecí, neboli endokrinní systém (endokrinní = s vnitřním vyměšováním, sekrece = vylučování), je kontrolní systém endokrinních žláz, vylučujících specificky účinné látky – hormony, do krve, která je transportuje na místa působení v příslušných orgánech. Hormony jsou vlastně jakýmisi chemickými posly, kteří cirkulují v krevním oběhu a ovlivňují činnost mnoha tělesných orgánů – podílejí se například na udržení homeostázy, regulují metabolismus, hrají roli při odezvě organismu na stres a jsou hlavním regulátorem růstu a reprodukce jedince. Endokrinní systém je významně propojený s nervovou soustavou. Na rozdíl od nervové soustavy, která pracuje okamžitě a uplatňuje se zejména při bezprostřední odezvě na vnější podnět a při chování organismu, je činnost hormonů pomalejší a uplatňuje se hlavně při regulacích dlouhodobého charakteru. 

Endokrinní soustava ryb je do značné míry podobná savčí, úloha některých žláz a hormonů však stále není zcela vysvětlena. Některé součásti endokrinní soustavy, které známe u člověka a jiných vyšších obratlovců, u ryb dokonce zcela absentují a jsou nahrazeny jednoduššími orgány.

Nejdůležitější žlázou endokrinní soustavy je hypofýza neboli podvěsek mozkový, která je funkčně nadřazena všem ostatním orgánům systému. Dále se i u ryb můžeme setkat kupříkladu se štítnou žlázou nebo brzlíkem. 

Velmi důležitou součástí endokrinního systému (nejen u ryb) jsou i pohlavní žlázy, které hrají nezastupitelnou roli při dozrávání pohlavních produktů a vytváření sekundárních sexuálních znaků (zbarvení, třecí vyrážka, aj.). Pohlavním hormon samců se nazývá testosteron, samičí estrogen. Množství produkovaných hormonů závisí na stupni zralosti gonád – s dozráváním těchto pohlavních žláz se zvyšuje i produkce hormonů. 

A zde už se pomalu blížíme k jádru pudla. Ukazuje se totiž, že hormonální látky, které se ve větším množství dostávají do volných vod, působí na ryby jako tzv. endokrinní disruptory, nebo česky řečeno hormonální rozvraceči. Tyto látky jsou schopny rozvrátit křehkou hormonální rovnováhu v tělech organismů, čímž bezprostředně ohrožují nejen jednotlivce, ale i celé populace ryb a dalších vodních organismů. Hormonální znečištění má především devastující vliv na orgány rozmnožovací soustavy, u nichž dochází k nezvratným procesům vedoucím až ke změně pohlaví jednotlivců a pochopitelně i k neplodnosti.

Znečištění vodního prostředí hormonálními látkami je přitom (řečeno s mírně cynickým nádechem) doslova pupeční šňůrou spojeno s objevem a masivním rozšířením hormonální antikoncepce.

 

Vliv hormonální antikoncepce na život ryb

Objev hormonální antikoncepce se stal jedním z nejdůležitějších počinů v oblasti regulace početí a výrazně přispěl k tzv. sexuální revoluci v 60. letech minulého století. Dlouho se diskutovalo pouze o tom, co užívání těchto látek přináší ženám a obecně lidské civilizaci, V posledních letech se však některé vědecké studie začaly zabývat i otázkou dopadu používání hormonální antikoncepce na život ostatních organismů. 

Výsledky výzkumů, které se věnovaly vlivu hormonálních látek, jež se dostanou do volných vod, na ryby, jsou skoro neuvěřitelné a naprosto alarmující. Bez nadsázky lze říct, že používání hormonální antikoncepce lidmi má vliv na život vodních organizmů, a tento vliv může být i naprosto fatální. 

Abychom tuto problematiku lépe uchopili, vysvětleme si nejdříve, jakých způsobem se dostávají tyto látky až k rybám. 

Hormony z antikoncepce vylučují ženy z těla močí. Moč se dostává odpadními vodami do čističek, kde jsou organické sloučeniny různě metabolizovány bakteriemi. Hormony procházejí těmito čisticími procesy částečně nezměněny a částečně se mění na látky s různě silnými hormonálními účinky. Tyto hormonální látky mají vliv na vývoj pohlaví u ryb v řekách a dokonce i v mořích, do kterých se hormonálně znečištěné řeky vlévají. Hormonální znečištění tak nabývá globálních měřítek.

Zhoubný vliv hormonálního znečištění na život některých druhů ryb snad nejlépe ilustruje výzkum, který se před několika lety uskutečnil v Severní Americe.  

Tým zámořských vědců pod vedením kanadské bioložky Karen Kiddové provedl v izolovaném jezeru v kanadské provincii Ontario experiment na místní střevli druhu Pimephales promelas, během něhož byl do vod jezera přidáván syntetický hormon 17alfa-ethynylestradiol, který je běžnou součástí antikoncepčních pilulek. Je důležité zmínit, že koncentrace hormonu ve vodě dosahovala úrovně – 5 až 6 ng/litr, což se nijak zásadně nevymyká hodnotám běžného hormonálního znečištění povrchových vod. 

 

Střevle druhu Pimephales promelas, na níž byl prováděn výzkum

 

 

Výsledky studie jsou více než znepokojivé. U samců sledované střevle začalo docházet v krátkém čase ke změně pohlaví. Varlata se jim měnila ve vaječníky; rybí samci se tzv. feminizovali a pochopitelně nebyli schopni výtěru. Hormon měl vliv i na pohlaví samic, u nichž se projevila snížená plodnost. Už po dvou letech od začátku experimentu došlo k výraznému poklesu početnosti střevle a celá populace postupně naprosto zkolabovala. Dospělé ryby měly silně narušenou plodnost, či se staly zcela neplodnými a nemohly se rozmnožovat, natalita tedy poklesla natolik, že nemohla zaručovat přirozenou obnovu populace. Zbývalo tedy v podstatě jen čekat, až dospělé ryby z jezera postupně vymřou. 

 

Narušený vývoj pohlavních orgánů byl zaznamenán už i lososů, táhnoucích těmito na pohled panenskými, neposkvrněnými řekami

 

Výsledky tohoto experimentu jsou zkrátka děsivé! Prokazují nade vši pochybnost, že hormonální znečištění má bezprostřední vliv na zdraví ryb, a že zejména u druhů s krátkým životním cyklem, jako byla zmíněná střevle, může dojít během velmi krátké doby k rozvratu celé populace a jejímu úplnému vymizení. Zatím není jasné, zda jsou vůči hormonálnímu znečištění stejně vnímavé i další druhy ryb s jiným životním cyklem (například středněvěké či dlouhověké druhy). Karen Kiddová a její kolegové se domnívají, že pokud by estrogen do pokusného jezera přidávali déle než tři roky, měl by hormon vliv také na déle žijící ryby. Masově narušený vývoj pohlaví byl ostatně zaznamenán už i u lososů táhnoucích řekami panenské přírody Britské Kolumbie. I výzkumy prováděné v našem prostředí jednoznačně prokázaly vliv hormonálního znečištění na zdraví a plodnost ryb, a to zejména u říčních, reofilních druhů (například u parem). Jde tedy o globální ekologický problém, který nelze v nejmenším podceňovat, či bagatelizovat. 

 

Ohroženy hormonálním znečištěním jsou bezesporu i naše krátkověké říční ryby, jako je například tato zákonem chráněná ouklejka pruhovaná

 

Na druhou stranu není smyslem tohoto článku vyhlásit „kruciátu“ hormonální antikoncepci. Navíc si musíme uvědomit, že pohlavní hormony přirozeně vylučujeme z těla močí všichni a i ony končí ve vodách řek a moří. Na hormonálním znečištění se také nemalou měrou podílejí i ostatní živočichové, např. chovný skot. 

 

I u našich parem byl již prokázán vliv znečištění hormonálními látkami na jejich zdraví a plodnost

 

Pravdou však zůstává, že zmíněné škodlivé vlivy jsou největší měrou způsobeny právě používáním hormonální antikoncepce a stále se zvyšující koncentrace těchto látek ve vodě představuje pro vodní organismy nebezpečí, které rozhodně nelze brát na lehkou váhu.

 

Text: Tomáš Lotocki

Foto: autor