Proudník je nejmenší z našich jelců!

Jak je poznáme? 

Oproti tloušti a jesenovi má trochu odlišnou stavbu těla, která je přizpůsobena životu v proudu. Proudník dorůstá velikosti až 35 cm, ale většinou se jeho úlovky pohybují mezi 15-25 cm. Tělo je nižší a břicho je lehce ploché. Umožňuje mu to pohybovat se i v silném proudu a být co nejvíce nalepen u dna. Šupiny jsou nevelké a převažuje na nich stříbřitý nádech. Pouze hřbet a vrch hlavy je zbarven do tmavší zlatohnědé barvy. Na ploutvích je patrné, že je v nich spousta síly, která umožňuje proudníkovi pohyb tažnou vodní masou. Barva ploutví může mít různé odstíny, nejčastěji však jsou ploutve buď načervenalé či žlutooranžové. I ústa jsou ve spodním postavení, jsou uzpůsobená k uchopení potravy na dně nebo plovoucí těsně nad ním. Tlamka je menší než u ostatních jelců, ale nejsou vyloženě malá. Proto dává přednost menším soustům a za velkými se příliš nehoní. Spousta rybářů si ho může plést s malou ostroretkou nebo podouství, neboť jeho tlamku zdobí maličký „nos“. Ovšem ten není tak výrazný. Při podrobnější průzkumu je každému jasné, že ulovenou rybou je proudník.

Díky malému nosu si proudníka občas spletou s podouství či ostroretkou.

Kde proudníky najdeme?

Jak už jeho druhové jméno napovídá, proudník žije hlavně v tažných partiích řek. Rád přitom vyhledává nejmělčí, ale vždy proudné úseky toku s možností, které mu nabízejí možnost rychlého útěku před blížícím se nebezpečím do nedaleké hlubší tůně nebo pod podemletý břeh. Na mělčinách se živí vodními larvami, nebo i jemnou řasou, která se na kamenitém dně rozprostírá. Občas sebere z hladiny spadlý hmyz a semínka rostlin.

Třicítka je považována za velký kus!

Na co proudníka ulovíme?

Proudník je sice všežravec, ale i tak ho přelstít není nic jednoduchého. Jeho lov jsme kdysi s kamarádem ladili spoustu hodin a dní. Nikdy jsme žádnou rybu tak neproklínali, jako právě „vyčůrané“ proudníky. Jsou to ryby neskutečně vybíravé. Nehorší situace nastane, když hned při první vycházce spolupracují, ale druhý den nasadíme stejné nástrahy a ono se nic neděje.

Proudníky nejčastěji lovím na podzim a v zimě. Pravda, na jaře a v létě dávám víc přednosti jiným druhům. Někdy si však říkám, že je škoda opomíjet je. Hlavně si na ně vzpomenu při závodech, když na ně někde v úseku narazím, a pak si skoro nevím, co si počít. Tomu říkám podcenit situaci.

V podzimním období bývají vody řek poměrně čisté, a tak mám možnost sledovat pohyb proudníků v celém řečišti. Proudníci samozřejmě mají možnost sledovat i mě. Trávy, kopřivy a jiná pobřežní vegetace už bývají polehané po mrazících a listí stromů už mě také neskryje. V mělké vodě žijící proudníci o mně vědí mnohem dřív, než se vůbec připlížím k řece. Pokud dokážu na místě chvíli počkat a vyvarovat se prudkých pohybů, ryby se brzy vrátí do svých stanovišť a mohu se pokusit, některou z nich chytit.

Proudníky chytám hlavně na podzim a v zimě.

Rotační třpytka - No.1 na proudníky

Jako první nástrahu vyberu miniaturní rotačku, většinou se jedná o velikost 00, ale spíš 000 (ba dokonce i menší). Barva třpytky by neměla být příliš agresivní, rád chytám na typy se zlatým nebo měděným křidélkem. Důležitá je jeho práce ve vodě. Rotačka by měla fungovat i při velmi pomalém tažení. Proudník strojovou přesnost vyžaduje, pokud rotace vynechává, tak jeho zájem rychle opadne. Pokud nahazuji proti proudu, tak proudníci dokážou sledovat nástrahu po celou dobu její dráhy. Jakmile nástrahu dostanu na svou úroveň, tak při jejím otočení směrem proti proudu buď atakují, nebo se naopak otočí a vrací se na své původní místo. Je to opravdu často jen hra s jejich zvědavosti a pud žravosti v tuto chvíli je až tím posledním. 

Proto radši směřuji hody ve své kolmici s břehem a nástrahu nechávám splouvat proudem pod sebe. Nástraha často vytáhne ryby zpod břehů a opět ji dlouze sledují. Je dobré několikrát zastavit její chod a podržet ji na místě. Důležité je, aby nepřestala pracovat. Proudníky tato změna vyburcuje k záběru. Málokdy se také stává, že by za nástrahou vyrazila pouze jedna ryba z hejna. Obvykle vyráží více kusů a navzájem se předhánějí, který u ní bude blíž. V tuto chvíli dochází ke spoustě kontaktů, ale je to jen takové „testování“ potravy. Těch letmých drbnutí bude vždy více než úlovků. Proudník jen tak tlamičku neotevře, to si musí být absolutně jistý, že je pronásledovaná věc opravdu k snědku. 

Velkou loterií bývá správný výběr nástrahy. Často se zdá být rozhodujícím detailem až poslední korálek tělíčka nebo i nepatrná tečka na křidélku třpytky. Je dobré mít v zásobě dostatečné množství nástrah pro jejich výměnu a zkoušení. Pokud ale přicházejí záběry a skutečně nějaké ryby ulovím, tak jim většinou „chutná“ pouze tato jediná. Je dobré si zapamatovat, která to byla a hned druhý den ji znovu nasadit. Většinou už ale z nepochopitelných důvodů nefunguje, jak by měla a loterie začíná nanovo. Proč tomu tak je? To jsem nikdy nepochopil. Někdy mi připadá, že včerejší ulovení proudníci zrádnou nástrahu znají a o jejím nebezpečí povykládali ostatním.

Fungují jen malé a ještě menší...

Oblíbené marmyšky

Marmyšky mám na rybách po ruce skoro vždy! Nedovedu si bez nich ultralehkou přívlač vůbec představit. Pokud na proudníky nezabírají třpytky, určitě se vyplatí nástrahu podstatně zmenšit – marmyška je přesně ta nástraha, která na ně platí. 

Marmyšek je spousta druhů, liší se velikostí, tvary i odstíny. Při lovu proudníků vycházím ze základních barev, tedy zlatou, stříbrnou, měděnou a odstínem zašlého olova. Pokud tyto barvy proudníky něčím nepřitahují, neváhám a marmyšku pomaluji lihovým fixem. I nepatrný dokreslený detail často vzbudí zvědavost a ryby přijmou nástrahu s větší důvěrou. 

Na marmyšky se dá lovit „s přívěsem“ nebo i na ně samotné. „Přívěsem“ se myslí jakékoli doprovodné dráždidlo na háčku, např. napodobenina hmyzu, červíků, micro-twister apod. Možností je nepřeberně. 

Ze zásady nepoužívám žádné doplňky přirozeného původu (ač se samozřejmě nastražit dají), takže hnojáčci nebo bílí červi jsou pro mě tabu. S nimi půjdu radši lovit na plavanou nebo feeder. 

Existuje spousta možností jak a čím marmyšku ozvláštnit, ale já často začínám lov s úplně holou marmyškou. Nikdy nevím dopředu, jestli třeba nebude fungovat sólo. Pokud nefunguje, tak se ještě pokusím změnit její barvu. Když ryby na „prázdné“ nástrahy nereagují, nebo je pouze očichávají, tak zkouším testovat doplňky. Nejčastěji používám gumové patentky. Ty mohou být různě dlouhé a i jejich průměr může být rozdílný. U proudníků platí pravidlo, že lépe je méně. Ve vodě také nenajde přirozenou potravu na hromadě. 

Je spousta dalších doplňkových nástrah, ať už vyráběných komerčně, nebo si je můžeme vytvořit i sami. Mezi ty dostupné na trhu patří napodobeniny rybí potravy od fy. Berkley. Nejčastěji používám jejich patentky, ale výborné jsou i larvy vos, červíků, žížalek, ale i maličké twistříky, které jsou k dostání ve všech možných i nemožných barvách a provedeních. Kdo si chce vyhrát, tak  marmyšku může opatřit i nitkami, lametkami, kousky molitanu a dalšími dráždidly.

Při lovu proudníků se pokaždé musím zamyslet nad velikostí nástrahy. Větší sousto často jen očichávají, ohmatají pysky, ale kloudně nezaberou. Je proto lepší začínat spíše s menšími doplňky a barvou víc přirozenou. Až postupem času barvy víc zvýrazním, ale nástrahu o moc nezvětším.

Proudníkovi se také dokáže nástraha velmi rychle okoukat. Pokud ztrácí účinnost, nikdy dlouho neváhám a vyměním ji za jinou.

Proudníci se dají ulovit i na mini-woblerky, twistery a miniaturní plandavky. Není to ovšem tak časté. Zdaleka víc úspěšnějšími lákadly budou umělé mušky, streamery, tedy spíše nástrahy z arzenálu muškařů. 

Marmyšky a dopúrovodná dráždidla - gumové patentky a červíci.

Vybavení pro lov proudníků

Jak při lovu s rotačkou nebo s marmyškou je dobré využívat co nejjemnější vybavení. Rád používám pruty s chvějivou špičkou v délkách od 1,8 do 3 m. Rozsah se zdá být docela veliký, ale délku prutu vždy volím dle možnosti, jak se k rybě přiblížit a samozřejmě také kvůli potřebné délce hodů.

Na krátké pruty chytám hlavně při brodění. Tam si vystačím s délkou do 2,4 m. Pokud ale lovím ze břehu a nemohu se k rybám přiblížit, tak nasadím do hry podstatně delší prut.

U všech prutů je důležitá jejich akce a hlavně citlivost špičky. Pokud bude špička moc tuhá, o spoustu úlovků přijdeme už při záběru. Jemná špička bude velmi dobře signalizovat i ten nejjemnější kontakt rybí tlamičky. Proudník se tak někdy zasekne sám, právě díky takto jemné špičce.

Aby bylo chytání ještě citlivější, tak je nutné mít dobře seřízenou brzdu navijáku. Osobně mám radši brzdu víc povolenou. Proudník, pokud se jednou rozhodne nástrahu uchopit, zabere poměrně razantně. Kdyby byla brzda moc utažená, tak ani jemná špička prutu nemusí útok zvládnout a ryba se záhy vypne.

Prut i naviják doplním kvalitním vlascem o průměru 0,08-0,10 mm. Díky němu dosáhnu dalekých hodů i s lehkou nástrahou a nevzbuzuji u opatrných proudníků zbytečné podezření. V extrémně čisté vodě nasazuji na konec vlasce návazec z floukarbonu. Vzhledem ke své neviditelnosti může pomoci k lepším výsledkům.

Lehké a titěrné nástrahy vyžaduji jemné náčiní.

Pokud se mi povedlo aspoň trochu lov proudníků přiblížit, tak mě to velmi těší. Možná, že se některými z vás setkám u vody a budeme si moci spolu navzájem vyměnit zkušenosti z lovu těchto opatrných ryb. Petrův zdar.

Text a fota: David Maixner