Chytej.cz
Jigy Teflon RUGBY LURE HOLDER

Proč (ne)mám rád candáty? necteno

19.12.2014 | Vaše názory | Candát obecný | 27.727 čtenářů | hodnocení: velmi dobrý | komentáře: 19

Proč (ne)mám rád candáty?Kecám! Candáty přímo miluju! A nemyslím tím jen na talíři. Jejich lov je pro mě (od teoretických příprav, přes výběr náčiní a nástrah, až po samotnou praxi) jedno velké taktizování. I proto mě jejich chytání tak přitahuje a láká...

 

 candat.jpg

No comment!

 

Nevypočitatelnost aristokratů

O candátech se traduje, že jsou opravdovými šlechtici vodní říše. Dost možná proto, že se vyznačují sličným tvarem těla, unylou ladností pohybu a zdobí je ploutve připomínající královské koruny. Kromě toho se vyznačují i aristokratickou náladovostí a vybíravostí. Komu však jednou ve svém panství udělí audienci, ten se s nimi touží, navzdory jejich povýšenosti, setkávat opakovaně.

Před lovem candátů se rybář musí obrnit pořádnou dávkou trpělivosti. „Zubáči“ totiž patří k naprosto nespolehlivým druhům. Už bych ani nespočítal dny, kdy jsem si liboval, že jsem k nim konečně našel manuál, jenže následující výpravy bylo všechno jinak a nefungovalo nic z předchozích úspěšných lovů. 

Candáti jsou kočovníci, kteří protahují vodou zdánlivě bezcílně. Nelpí na tradičních úkrytech a nedrží se ani pravidelných cest. Patří k druhům, kteří mají při velké vodě tendenci splouvat po proudu. Při povodních jsou vždy v první vlně rybích „emigrantů“, kteří zdrhnou z rybníků a přehrad. Dokážou se náhle zjevit v místech, kde se nikdy dřív ani neukázali. 

Snad jedinými faktory, které při přesunech jakžtakž dodržují, jsou - dostatek kyslíku, tvrdé dno a vyšší koncentrace potravy. To také často bývají jediné indicie, kterých se rybář před lovem může (ovšem bez záruky na úspěch) chytit. 

 

candat.jpg

Aristokrat každým coulem 

 

Nenápadný a po čertech opatrný lovec

Candát loví skrytě! Nevyznačuje se žádným divokým úderem ala bolen, nerozhazuje po vodě vějíře rybek jako štika, nesrká potěr jako okoun, a už vůbec se od něj nedá počítat s hlučným puknutím v sumčím stylu. Jeho zalovení u hladiny maximálně způsobí nenápadné vyboulení hladiny nebo nepatrný vírek. Ale i to se děje stejně jen v noci. S výjimkou tmy candát slídí po kořisti u dna. Vesměs platí, že donutit ho k záběru, znamená fůru přemlouvání! 

Úplně ho vidím, jak nehybně stojí ve stínu balvanu a po proplouvajících nástrahách jenom koulí opalizujícími bulvami. Občas ke kořisti popojede, aby záhy zaparkoval zpět do výchozí pozice. Nikdy nespěchá! Není zbrklý a vytrvale čeká na ten nejsprávnější okamžik k útoku. Teprve až se sousto batolí v jeho těsné blízkosti, provede bleskurychlý výpad, kořist nasaje a vrací se zpět.      

V případě candáta se ale záběr nerovná úlovku! Jakmile dravec ucítí sebemenší odpor, raději se kořisti vzdá a ladným obloukem ji z tlamy vyvrhne. Známky o tom, že nástraha byla „ocucaná“, jsou nepřehlédnutelné - gumka bývá potažená z ramínka háčku a někdy může mít natržený nebo rovnou amputovaný ocásek, nastražená rybička na sobě mívá typické upíří kousance.

I když už se podaří rybu zaseknout, pořád ještě nemusí být vyhráno. Jednak má candát řádně „kamennou“ tlamu a navíc se jeho panství obvykle nachází poblíž záludných překážek – zatopených pařezů a keřů, popadaných stromů, balvanů a ostrých srázů. Tam o uváznutí úlovku nebývá nouze.

 

candat.jpg

Správně vyladěná montáž dokáže přelstít i několik velkých kusů

 

Chcípáček nebo tvrďák?

O candátech se traduje spousta fám. Jedna z nich například praví, že se jim při razantnějším záseku poškodí páteř a puštěné ryby stejně později na „nalomený vaz“ zajdou. Je to samozřejmě nesmysl! Stejně tak i to, že dravce zahubí hluboko zažraný háček...

Každoročně já, nebo někdo z kamarádů vytáhne candáta, kterému z tlamy vyčnívá utržený vlasec. Ulovené ryby bývají v různých kondicích, ale pokud měly snahu útočit na naše nástrahy, tak rozhodně nejsou „na umření“.  

Přijde mi, že zkazky o vysoké candátí „háklivosti na cokoli“ vytrubují do světa masaři. Z jejich strany to jsou jen záminky, aby obhájili ponechání si většího množství (někdy i podměrečných) candátů. Možná už jste také u vody zaslechli: „Musel jsem ho vzít! Měl to hluboko, stejně by chcípl...“

Candát je, i přes svůj zdánlivě „křehký“ vzhled, docela tvrďák! Samozřejmě těžko rozdýchá přetržené žaberní oblouky a rozpáraný jícen, ale ustřihnutý háček v útrobách by ho umořit neměl. Koneckonců, příroda ho vybavila (podobně jako ostatní dravce) vyšší odolností k polykání „tvrdých a trnitých“ živočichů (okounů, ježdíků, slunečnic, koljušek, raků), takže je na to zvyklý. O rozpuštění a vypuštění tvrdých částí se postará silná žaludeční šťáva - kyselina chlorovodíková, která si po čase poradí i se zaťatým háčkem.

 

candat.jpg

Škoda každého uhynutého candáta. Na příčině ani nezáleží...

 

 

„Vzdušná háklivka“

V jednom ohledu je, oproti jiným dravcům, opravdu háklivější. Stejně jako všechny okounovité ryby, tak i candát je citlivý na množství rozpuštěného kyslíku ve vodě a při jeho nedostatku se brzy přidusí. To je také jeden z důvodů, proč se při výlovech rybníků vylovuje přednostně. Pro sportovního rybáře z toho plyne, že by candáta (hlavně v letních měsících) neměl zbytečně ukládat do vezírku, protože už za pár hodin z něj bude „toporný a vybledlý nebožtík s křečovitě roztaženými skřelemi“. 

To platí i pro zdlouhavé pózování před objektivem. Při vzdušné teplotě kolem 30 stupňů okamžitě začnou zasychat žaberní lístky, a po pár minutách úlovku mimo vodu, jsou změny nevratné. Jestliže chcete candáta vyfotit a nepoškozeného pustit, spěchejte! To platí i pro fotografování v mrazivých dnech – mráz kopřivu nespálí, ale rybu ano!

 

candat.jpg

Candáta, kterého hodláte pustit, foťte ve vodě. Jde to i po tmě.

 

 

Citlivý měchýř

Okounovité ryby mají jednu anatomickou zvláštnost – nemají plynový měchýř propojený s trávící soustavou. Z těchto příčin pomalu vyrovnávají tlak v měchýři. Pokud se tedy zaseknutý candát (popř. okoun) rychle vytáhne z větší hloubky (nad 10 metrů), roztáhne se mu měchýř a ryba se nafoukne jako mičuda. A i když se hned pustí, není schopná se sama potopit. Pak se jen malátně pohybuje po hladině břichem vzhůru. Pro tyto případy je dobré s sebou mít injekční jehlu a s její pomoci měchýř dravci upustit. Vpich se provede do břicha asi dva centimetry před řitní otvor. Jehlu je nutné posunovat pomalu, aby propíchla jen stěnu měchýře, ale nepoškodila ledvinu, která se nachází u páteře. Jakmile se vzduch upustí a rybě se okamžitě uleví. Ožije, jakoby ji polil živou vodou a sama zarejdí do hloubky.

Domnívám se, že v souvislosti s „citlivostí“ měchýřů okounovitých ryb došlo letos v létě k několika hromadným úhynům na hlubších přehradách (ÚN Hracholusky, Vranov). Pokaždé jim totiž předcházel náhlý pokles atmosférického tlaku před přívalovými dešti. Má teorie spočívá v tom, že se ježdíkům, okounům i candátům natlakoval měchýř, a když sjeli hlouběji ke dnu, aby si od tlaku ulevili, dostali se pod skočnou vrstvu – do zóny s nízkým obsahem rozpuštěného kyslíku, kde se přidusili. Tuto skutečnost podporují informace, že padly pouze ryby z hlubokých úseků, zatímco v mělčích v pohodě přežily.  

 

candat.jpg

Menší candát vytažený z hloubky. Natlakováný měchýř rybě vyrazil jícen z tlamy. Tady pomůže jehla!

 

Candátí záběr? Pokaždé jiný!

Candát se vyznačuje celou škálou záběrů – od jemného testování až po razantní ránu. Kolikrát ani nezaleží na velikosti dravce, jako spíš na jeho momentální náladě. Pokud je hladový, udeří do nástrahy hodně agresivně. Zvlášť záběr od velkého navztekaného kusu bývá pořádná šupa! V boxerské hantýrce by se dalo říct, že se jedná „o rychlý krátký úder“. Dravec kořist nasaje, sevře čelisti a rychle se stočí stranou. Háček si obvykle sám zatne do koutku. 

Opakem ostrých záběrů je vlažné ochutnávání, kdy „zubatec“ po nástraze jen nerozhodně chňapá, ale nemá se k tomu, aby ji pořádně dobral. Vždy je to válka nervů, protože klepance se opakují v nepravidelných intervalech i několik dlouhých vteřin (a metrů). Zatímco na ostatní dravce v tomto případě platí zrychlení nástrahy, které je vydráždí ke konečnému výpadu, u candátů funguje přesný opak – zařazení ještě nižší rychlosti přitahování. Zpomalení v nich probudí pocit, že kořist mele z posledního a konečně dozrála k ráně z milosti. Opatrné ochutnávací záběry jsou časté ve studené vodě v závěru sezóny, kdy má dravec zpomalený metabolismus a šetří energii. 

Někdy se také candátí záběr může projevit jako obyčejná vázka. Už proto je potřeba každé „podezřelé“ pozastavení nástrahy ihned ostře přiseknout. Při jakémkoli prodlení pak jen smutně koukáte na dohryzanou nástrahu.

 

candat.jpg

Oběť dlouhého vyčkávání se zásekem.

 

 

Je candát chabý bojovník?

Pcha! Troufám si odporovat. Podobné řeči vedou rybáři, kteří v létě vytáhnou smykem na břeh sotva mírového candátka se sešitým jícnem. Pravdou je, že v hodně prohřáté vodě s minimem kyslíku bývá candát hodně pasivní. Zmůže se maximálně na pár výkrutů ke dnu, ale jakmile je pozvednutý do sloupce, zápas záhy odpíská. Mnohdy se už na hladině otočí břichem vzhůru.

Úplně jiná situace nastává v závěru roku, kdy je studená voda. Když se v ní podaří zaseknout více než tříkilového dravce a háčky uvíznou ve „tvrdém“ – buď okraji čelisti, nebo horním patře, zdolávání se protáhne na dlouhé minuty a navzdory okolnímu chladu se docela orosíte. Candát bude vytrvale bojovat do poslední chvíle a dost často ještě v podběráku. 

Obranná strategie candáta spočívá v krátkých, ale důrazných výpadech ke dnu, které jsou doprovázené razantním potřásáním hlavou. Někdy se tvrdí, že candát se snaží nástrahy vytloukat o dno. Osobně o tom pochybuji - tento způsob zbavování se nástrahy je spíše vlastní lososovitým rybám. 

 

candat.jpg

V prohřáté vodě bojuje candát laxně. 

 

Mlsné bestie!

Snad žádný jiný vodní predátor není v potravě tak vybíravý, jako právě candát! Jeho rozežranost je někdy k zoufání! Často se stává, že preferuje jen a pouze určitý druh kořisti. Před lovem je proto ideální, nachytat si nástražky přímo v revíru, kam hodláte nahodit (Tedy pokud plánujete lov na rybku). Právě na ně bude nejvíc záběrů, protože jsou na ně místní dravci navyklí a nespojují je se zradou. 

Candát také občas až úzkostlivě vyžaduje nástrahy velikosti „od – do“. Zkraje sezony loví hlavně potěr, takže větší úspěchy přinášejí titěrnější sousta. Postupem času, jak rybky odrůstají, měla by se úměrně zvětšovat i velkost nástrah. Na vrcholu sezóny (září-říjen) už je dobré „nabít“ pořádná porce žvance – klidně ke dvaceti centimetrům! 

Povídačky o tom, že má candát úzký jícen, a proto chce jen menší rybky, jsou scestné. Spousta velkých kusů se uloví na sumcové montáže s nastraženými rybami přes třicet centimetrů. K tématu mám i nejednu osobní zkušenost. Letos jsem například uvláčel candáta v délce 86 cm s pupkem nafouklým jak kopačák. Z jeho útrob jsem posléze vytáhl nestráveného lysáčka v délce 28 cm! Nejvíc mě překvapilo, že dravec kapříka polknul po ocasu, což znamenalo, že ho do sebe naládoval „proti srsti“. Vůbec mu přitom nevadila ani tvrdá hřbetní pilka. Určitě tedy candáti nebudou tak háklivý na „úzký“ jícen, jak se traduje...

        

candat.jpg

Větších rozměrů nástrahy se candát nebojí! 

 

Všežravec bez zábran?

Kapitola sama o sobě je candátova záliba v mrtvých rybách a jejich částí. Někteří rybáři nastražují jen čerstvě zabité rybky, další naopak věří jen zapáchajícím hnijícím mrtvolkám. Puntičkářští patologové vyřezávají z rybiny úhledné filety s ploutvičkami a zbytky vnitřností, staří praktici pro změnu přísahají na „naklepané řízky“ – rozšlápnuté rybičky. Tak či tak, místně a za určitých okolností, může zafungovat jakákoli varianta. 

Candáti občas sezobnou i lecjakou atypickou pochutinu určenou jiným druhům, např. žížaly, masňáky, boilies, pelety i na nástrahu rostlinného původu (pečivo, kukuřici, vařený brambor, těsto). Z vlastní zkušenosti mohu uvést kuriózní záběry „zubáčů“ na drůbeží střívka během tloušťové šoulačky a na loupané krevety při chytání úhořů. Samozřejmě nastražení „jakékoli“ nástrahy může přinést náhodný úspěch, který je ale cílenému lovu candátů na míle vzdálen. Držte se osvědčených rybek, případně jejich umělých napodobenin, candát do nich dříve či později udeří.

 

candat.jpg

Rybičkou se nedá nic pokazit...

 

Příkladní rodiče... a kanibalové

Candát patří k živočišným druhům, kteří jsou pověstní péčí o svá vajíčka. Tmavě zbarvený mlíčák trpělivě „dřepi“ u hnízda a prostornými prsními ploutvemi k jikrám nahání kyslíkatější vodu. Agresivně zažene každého vetřelce, který by snůšku mohl ohrozit. Takovou péči svým nevyklubaným potomkům moc ryb nedopřává. 

Jenže situace se ale radikálně změní, když se z jiker vyklube potěr. „Hlídač“ se v tu ránu změní ve zlou macechu a pohyblivé ratolesti začne zuřivě pronásledovat. Toto „vraždění neviňátek“ není samoúčelné, dravci tím likvidují budoucí potravní konkurenci a současně si probírkou ve vlastních řadách hlídají kvalitu genofondu. Přežijí jen ti nejsilnější!    

Z rybářského hlediska je na tom smutné jen to, že v době „příbuzenských čistek“ naprosto opovrhují ostatními druhy rybek.

 

candat.jpg

Sám sobě vlkem!

 

Vzteklý vlk?

Ačkoli je candát vlastníkem tzv. psích zubů, vážnější nebezpečí od něj člověku nehrozí. Čas od času se sice v bulvárních médiích mihne „zaručená“ zpráva, že někdo byl pokousán mlíčákem hlídajícím hnízdo, ale není třeba věřit všemu, co se píše a mluví. Rozhodně častější riziko zranění koupáčů představuje šlápnutí na pohozený střep, pořezání o skořápky škeblí nebo o utržené šňůry. 

Candát přesto hryznout umí! Stává se to docela běžně při neopatrném vyprošťování háčku z tlamy. Vyznačuje se slušnou sílou stisku, ale naštěstí má „řídký“ chrup -  zuby připomínající zašpičatěné kolíky jsou daleko od sebe. Už proto je jeho kousnutí jen slabým odvárkem oproti štičí „cirkulárce“ nebo sumčímu „kartáčovému lisu“. 

Větší nebezpečí než „psí zuby“, představují jehlovité paprsky hřbetní, břišní a řitní ploutve. Při špatném uchopení úlovku dokážou trny proniknout hluboko do dlaně a prstů, kde se mohou i zalomit. Rány pak díky znečištění slizem hnisají a dlouho se hojí. Když už se o rybu popícháte, je potřeba z místa bodnutí vymáčknout krev, následně použít desinfekci a náplast. Jedinou skutečnou prevencí před poraněním je obezřetné nakládání s každým uloveným ostnoploutvým dravcem.

Rozhodně však platí, že rybáři jsou podstatně nebezpečnější candátům, než naopak... 

 

candat.jpg

Psí zuby jsou vesměs nebezpečné jen rybičkám.

 

 

Pusťte se do chytání candátů převážně odvážně! Možná ve „vodních vlcích“ naleznete zalíbení na celý život. Tak jako já...

 

Text: ToRo 

Fota: autor a přátelé  

 

Jak se Vám tento článek líbil?

  • bezvýznamný
  • nic nepřinášející
  • dobrý
  • velmi dobrý
  • vynikající

37 hodnocení, v průměru 4.5 hvězdiček

Kam dál?

Komentáře prostřednictvím CHYTEJ.cz

I vy můžete přidat svůj názor!

Přidání příspěvku
Přihlášení

Momentálně nejste přihlášeni. Pokud jste zaregistrováni do Klubu Chytej.cz, vyplňte prosím své přihlašovací jméno (přezdívku) a heslo (do levé části formuláře). Pokud ještě registrováni nejste, můžete se zaregistrovat zde.
Pakliže chcete přispět anonymně, vyplňte do pravé části formuláře svou emailovou adresu a zvolte libovolnou přezdívku, pod kterou chcete vystupovat (nesmí však již být rezervována jiným registrovaným uživatelem).

Jsem registrovánPřispívám anonymně
Váš komentář

Fotografie
K příspěvku můžete přiložit až 4 obrázky (akceptujeme formát JPEG, GIF a PNG). Obrázky automaticky zmenšujeme ještě před odesláním na server, takže neplatí již žádné velikostní omezení. Musíte však mít ve svém prohlížeči povolen Adobe Flash Player 10+. Popisky fotografií vložíte editací již vloženého příspěvku.

Foto vložíte kliknutím na následující ikonku. Pokud máte s nahráváním fotografií problém, můžete použít klasický způsob.

odeslat

Diskuze k článku

Pondělí 22. prosince 2014 v 19:11® Old Wolf

David H.> Ano tak jsem to víceméně myslel.Za mořem bych to bral jako faktum ,tyhle výzkumné granty jsou velmi přesné a podrobné.U nás nic takového není,jen jsem chtěl upozornit na to,že stará dogmata nemusí být vždy správná.

Pondělí 22. prosince 2014 ve 14:58® HaD
HaD

Podle mě vůbec otázkou, co candát vědomě dělá a za co to lze označit. Jestli vědomě očekává partnerku či vědomě hlídá jikry. Prostě mu pudy velí na tom místě zůstat a vyhánět pryč vše živé. Důsledkem pak je, že k jikrám přivádí čerstvou vodu a jakmile se objeví nová samice, tak její jikry oplodní.

Pondělí 22. prosince 2014 ve 14:38® Old Wolf

toro> Docela mně to zajímá.Jak jste odvodili ono,,hlídání,,?Ono to sice ve své podstatě skoro vyjde na stejno,ale přesto.Výtěrová místa jsou specifická ať svou hloubkou,polohou a strukturou dna.Dá se předpokládat,že takových míst není na revíru zase tolik a candáti ať vytření ,nebo před výtěrem se budou tady shcromažďovat.Zdá se mi,že poznat candáty čekající na partnerku v prostoru už nakladených jiker (k tomuto souběhu musí zákonitě docházet)bude velmi těžké.Nevím jestli jsem to napsal dost srozumitelně.

Pondělí 22. prosince 2014 ve 14:13® toro
toro

Old Wolf> Náš candát jikry opravdu hlídá, ale nemusí to být nutně všude. S RNDr. Áčem jsme dokonce našli lokalitu, kde hlídají své jikry i mlíčáci okounů. V literatuře o tom není ani zmínky.

Pondělí 22. prosince 2014 ve 13:11® Old Wolf

Illex lover> :-)) Ano.Ono by to potom i celkově zapadlo do následného kanibalismu ,po vykulení.Ta změna je příliš dramatická a tohle by to vysvětlovalo.Po­lykat jikry céčko nedokáže,nebo spíše to nemá geneticky dané.

Pondělí 22. prosince 2014 ve 12:43® Illex lover
Illex lover

Old Wolf> Hmmm, tak jsem to přečetl Tragyho link a je to zajímavý… všechno může zkrátka být jinak. Vždycky se říkálo, že candáti jsou na hnízdech… a teď vidíme, že žádné hnízda ani neexistuji :)

Pondělí 22. prosince 2014 ve 12:12® Old Wolf

Illex lover> Sleduju to už dlouho (myslím tím nějaké rozdíly mezi walleye a C) ale zatím jsem nenašel.Nebudu to všechno rozepisovat,bylo by to na dlouho.Ale jak říkám ,kromě velikosti nic.

Pondělí 22. prosince 2014 ve 12:08® Old Wolf

tragy> Díky ,já to chtěl zrovna přeložit.

Neděle 21. prosince 2014 ve 23:14@ tragy

http://ohioseagrant.osu.edu/…sg18613.html#…

Neděle 21. prosince 2014 ve 22:46® Illex lover
Illex lover

Old Wolf> Teda fakt to nejde přečíst, ale podle mě se jedná o walleye což je americký bratranec našeho céčka. To neznamená, že musí mít totožné chování.

Neděle 21. prosince 2014 ve 20:19® Old Wolf

Safra je to malé,nešlo by to zvětšit?

Neděle 21. prosince 2014 ve 20:17® Old Wolf

Pěkné až na ten mylný,ale pořád neustále uváděný názor na hlídání hnízda.Na foto výzkumný grant Americké univerzity a dotaz na skutečný pobyt mlíčáku v prostoru třecích míst.Neuměle přeloženo.

Neděle 21. prosince 2014 v 10:35® smáček1

No proste super umě za jedna.

Neděle 21. prosince 2014 v 9:13® troutkiller

Pěkné čtení:-)S autorem bych na ně hned vyrazil.

Sobota 20. prosince 2014 ve 22:37® žaba

Skvělý článek,díky.

Pátek 19. prosince 2014 ve 20:10@ Sonyres

Také se připojuji k tomuto článku. Chci říct, že candáty mám i já rád :) Tento článek https://www.chytapust.cz/…epsi-zpusoby píše o nejlepších způsobech jak na candáty.

Pátek 19. prosince 2014 v 18:14® Klobasa
Klobasa

Super. Aristokrat je králem řek i rybníků. Ten poslední odstavec sedí. Je to zalíbení na celý život, kterého se budu jen přetěžce zbavovat. Samozřejmě pětihvězda.

Tento příspěvek byl editován Pátek 19. prosince 2014 v 17:18 uživatelem Klobasa.
Pátek 19. prosince 2014 v 17:30® Jarina
Jarina

Tohle je uplně pecka!!! Supr článek !! :)

Pátek 19. prosince 2014 v 16:59® casper
casper

parádní článek! Jako vždy, sem to zhltnul na jeden zátah! :)