Pijavky jsou bezobratlí živočichové z třídy kroužkovců – jen některé druhy žijí ve vodě a jsou parazitické

 

Pijavky

jsou bezobratlí živočichové, patřící do třídy kroužkovců. Mají jemně kroužkované, poněkud zploštělé tělo, které je na obou koncích opatřeno přísavkami. Pijavek je známo na 300 druhů ve velikostech od několika milimetrů až po patnáct centimetrů. Pouze některé druhy jsou parazitické a živí se sáním krve obratlovců ve vodě i na souši. Se suchozemskými pijavkami, napadajícími obratlovce, včetně člověka, se můžeme setkat například v tropických pralesích Afriky či jihovýchodní Asie. I vodní pijavky mohou člověku způsobit řadu nepříjemností: například v severní Africe žije druh, který může při koupání vniknout člověku do úst a jícnu. Další „vnitřní“ pijavka proniká do močových a pohlavních orgánů. Z pijavek žijících i v našich vodách je známá pijavka koňská, která však nesaje krev, ale živí se drobnými živočichy. Pijavky koňské jsou zajímavé i ze sportovně rybářského hlediska, neboť se používají jako atraktivní nástraha k lovu některých druhů ryb. Zvláště sumcaři je mají v oblibě a chumáč pijavek nastražený na háčku dokonce někteří vnímají jako tu nejlepší nástrahu k přelstění nenasytných vousáčů. Lovit na pijavky však můžeme vyzkoušet i jiné druhy ryb – např. úhoře nebo parmy.

Další ze zajímavých druhů je pijavka lékařská, která, jak už bylo výše řečeno, hrávala dříve významnou roli v medicínské praxi při léčbě varikózních onemocnění. O využití pijavek k léčbě se můžeme dočíst už v Bibli nebo Koránu. Do roku 1917 kupovala Evropa jen z Ruska více než 120 mil. pijavek ročně. Pijavky se přikládaly na tělo nemocného – po přisátí vypouštěly do rány hirudin, bránící srážení krve. Dodnes se v přírodní medicíně používají například krémy s výtažky pijavek k léčbě zánětů žil či žilní nedostatečnosti.

My se však už nyní zaměřme na pijavky, které způsobují zdravotní komplikace našim rybám.

 

Pijavku lékařskou využíváme i my rybáři – jedná se totiž no výbornou nástrahu zejména na sumce

 

Nemoci způsobené pijavkami 

Nemoci, způsobené cizopasnícími červy ze třídy pijavek, se nazývají hirudineózy.

Tyto parazitózy se vyskytují se poměrně často, a to zejména u kapra. Masivněji se objevují v zimním období, zejména při zimování ryb; v letním období je v porovnání se zimou pijavek méně. Pijavky jsou hermafroditické, a jejich vývoj je přímý - vajíčka kladou do vody na kameny, větve apod. Vajíčka jsou chráněna v obalech (kokonech), které se tvoří ze žláz okolo pohlavních otvorů. Obal vajíčko chrání i v případě krátkého vyschnutí vody. Ve volné vodě mohou žít pijavky bez hostitele i několik měsíců. K zamoření dochází s přitékající vodou, obsahující volné pijavky nebo s rybami, které jsou napadené.

 

Parazitózy, způsobené pijavkami, se vyskytují velmi často u kapra – tento lysec však vypadá na pohled zcela zdravě

 

Pijavky parazitují na ploutvích, v ústní dutině, ale i na tělech ryb. Rybám sají krev a do místa vpichu vypouštějí látky, které zabraňují srážení krve. V místech sání zůstávají zarudlá místa, což při silném napadení vede až k anémii (chudokrevnosti), projevující se bledostí žaber. Prevence v rybničních chovech spočívá v dezinfekci dna páleným vápnem a v letnění rybníků.  

Kromě tohoto mechanického poškození jsou pijavky rybám nebezpečné i tím, že se v jejich trávicím ústrojí rozmnožují krevní bičíkovci (zástupci rodu Trypanosoma a Trypanoplasma, žijící v krevním oběhu, ze kterého se dostávají do různých tkání těla ryb, kde se živí látkami z krevní plazmy a z tkáňových tekutin), které pijavky přenášejí z ryby na rybu.

 

Pijavky parazitují velmi často na ploutvích ryb

 

Chobotnatka rybí

Nejčastějším druhem, se kterým se můžeme v našich vodách setkat, je chobotnatka rybí (Piscicola geometra), která dorůstá délky do 4cm a napadá prakticky všechny druhy našich ryb. Je to velmi běžný parazit, pouhým okem dobře viditelný a snad každý rybář se s rybami, napadenými těmito parazity, musel už někdy při lovu setkat. Pijavky se vyskytují zejména v okolí úst a přímo v dutině ústní, parazitují však také na žábrech, kůži i ploutvích ryb.  Chobotnatkami jsou velmi často napadeni jelci, cejni, kapři, ale i další druhy ryb. Pokud ulovíme rybu, která je těmito cizopasníky napadena, můžeme jí pomoci tím, že jí před puštěním zpět do vody pijavky z těla například pinzetou nebo peánem opatrně odstraníme.

 

Chobotnatka rybí je velmi běžný parazit, se kterým se už jistě setkal každý rybář

 

Chobotnatky velmi často nalézáme například v ústní dutině jelce tlouště

 

 

Vrtejši 

Jedná se o kmen malých cizopasnících hlístů z nadkmene Platyzoa. Jsou to gonochorističtí (jednopohlavní) červi malé velikosti (max. do 1,5 cm), mající válcovité tělo s chobotkem, který je opatřen drobnými háčky.

Vrtejši jsou parazitičtí červi, cizopasnící výhradně v trávicím ústrojí obratlovců

 

Známe jich na 1100 druhů, všechny jsou parazitické a v dospělosti žijí výhradně ve střevě obratlovců. Velmi často parazitují u ptáků a ryb, naopak člověka napadají jen ojediněle a nezpůsobují mu zpravidla žádné závažné zdravotní potíže.

 

Vrtejši mají válcovité tělo s chobotkem, který je opatřen drobnými háčky

 

Nemoci, způsobené vrtejši 

Vrtejši způsobují rybám střevní parazitózy, které obecně nazýváme akantocentózy.

Vrtejši parazitují ve střevech ryb tak, že svůj vysouvatelný chobotek s háčky zanořují do sliznice střeva, kterou tak mechanicky poškozují a dráždí, a způsobují tím záněty. Chobotek dokonce může projít přes stěnu střeva až do tělní dutiny.

U vrtejšů cizopasnících v tropických oblastech se dokonce uvádí, že z chobotku vylučují toxiny a je u nich popisován toxický účinek.

Vývoj vrtejšů probíhá přes jednoho mezihostitele, kterým je bentický korýš, a to tak, že vajíčko opouští tělo ryby s jejími výkaly, které pozře korýš, v jehož těle se posléze vylíhne larva. Ta okolo svého těla vytvoří cystu, v níž larvička roste a mění se v nedospělého vrtejše. Pokud ryba následně pozře mezihostitele – korýše –, usadí se vrtejš ve střevě ryby, kde se vyvine v dospělce. 

 

Vrtejši parazitují ve střevech ryb; jeden rod se zaměřuje i na lososovité ryby – zejména pstruha obecného

 

Vrtejši cizopasí u celé řady druhů ryb, a množství parazitů ve střevě jedné ryby může být i několik set kusů. Vnější příznaky nemoci jsou velmi slabé, při masivním napadení však ryby hubnou a následně mohou i uhynout. Na stěně střeva se jim objevují krváceniny a místo poranění může být vstupem i pro další nemoci.

Mezi nejčastěji se vyskytující nemoci patří pomporhynchóza parem, jíž však trpí nejen parmy, ale jiné druhy kaprovitých ryb (hrouzek, jelec tloušť, aj.); tuto chorobu způsobuje druh Pomporhynchus laevis

Další nemoci způsobují zástupci rodu Acanthocephalus (např. A. lucii). Tito parazité cizopasí u ježdíka, okouna, candáta, sumce, úhoře a velmi vzácně i u lososovitých ryb – mezihostitelem je v tomto případě beruška vodní.  

Zástupci rodu Echinorhynchus zase způsobují echinorhynchózu lososovitých – už podle názvu tedy napadají lososovité ryby, a to zejména pstruha obecného. Mezihostitelem těchto vrtejšů bývají blešivci. 

 

Text: Tomáš Lotocki

Foto: autor, David Havlíček

Ilustrace: Jana Hauskrechtová