Plotice - královna čudlaření

 

S čím na ně?

Jemnost vybavení při lovu „čudel“ je základním předpokladem úspěchu! Nejednou jsem se přitom přesvědčil, že v období letní hojnosti dokáže oslovit i velkou rybu, která dá přednost mrňavému soustu na polykáčku před pořádnou porcí voňavého či masitého žvance. V letních měsících proto nebývá překvapením kapr nebo amur o velikosti 80 cm, kteří sezobnou miniaturní kuličku těstíčka z rohlíku při chytání nástražních rybek. 

Čudlařinu praktikuji na všech typech vod. Mým favoritem je UL plavačková sestava - prut 4-5 metrů dlouhý s vrhací zátěží 5-10 gramů, který je opatřený mininavijáčkem s vlascem o průměru 0,08-0,12 mm. I používaná sestava je ultra jemná. Tvoří ji štíhlý jednogramový spláveček vyvážený nejmenšími bročky a háček „polykáček“. 

Právě u vhodných háčků bych se chvíli zdržel. Při jejich výběru doporučuji nešetřit na ceně a pohlídat si kvalitu! Nikdy totiž nevíte, co se na háček pověsí! Při mizerné kvalitě výrobku rychle dojde k narovnání nebo zlomení háčku už během zatížení. Riziko ztráty ryby se rozhodně nesmí podcenit. Při této technice lovu je dobré mít připravený rozložený podběrák. Je to opatření pro případ záběru větší ryby. Samozřejmě nesmí chybět peán nebo jiný vyprošťovač háčků. Ryby ve valné většině případů vypínám přímo ve vodě, takřka bez doteku ruky. 

 

Bez malých a štíhlých splávků by to nešlo!

 

Nástrahy

Vzhledem k jemnosti náčiní se nám dostane mnoha záběrů a také i slušných soubojů. Kolikrát už prut slušně ohne cejn či plotice okolo 30 cm. Za nástrahy používám převážně různá těstíčka, červy či menší zrnka kukuřičky. Zakrmení drobným partiklem musí být samozřejmostí, podle konkrétní aktivity ryb je vhodné následně přikrmovat. Kdo má rád aktivní lov, určitě si čudlařinu oblíbí, jelikož počty záběrů a zdolaných ryb mnohonásobně převyšují klasické chytání na plavanou či položenou, zvláště pak v letních měsících, kdy záběry bývají ojedinělé, nebo přicházejí jen v určitých fázích dne. Čudlařina se dá praktikovat celodenně a rád se k ní přikloním právě v těch „mrtvých“ periodách dne, kdy ryby jeví minimální zájem o potravu. 

 

 

Cejnci malí jsou častými strávníky živočišných i rostlinných nástrah 

 

Výběr místa

Jelikož se jedná více méně o cílený lov bílé ryby, výběr lovného místa není tak podstatný. Bílá ryba se totiž nachází snad všude. Když je rozptýlená po velké ploše, tak po správném zakrmení se velmi rychle stáhne na lovné místo. Pouze na řekách volím místa u překážek a dlouhé táhlé úseky.

 

Úsek, který se vyplatí prochytat! 

 

Nyní se ve trojici příběhů nastínit kouzlo čudlařiny... 

 

Příběh první: Z nudy přišel nápad!

Už je to hodně dávno, kdy jsem poznal kouzlo čudlařiny. Nevím přesně před kolika léty, ale vím přesně, že se to přihodilo na Žermanické přehradě. 

Po ranní aktivitě ryb záběry spadly na nulu a do večera bylo daleko. Několikrát jsem udice přehodil, ale nevedlo to k žádnému výsledku. Po každém nahození jsem si umyl ruce od šrotu a u břehu jsem si všiml, že na drobečky najíždí potěr. Hrudku šrotu jsem hodil dál od břehu a v čisté vodě sledoval, jak se rybky perou o kořist. Po chvíli do zákalu najely větší plotice a cejni. Nakonec se na místě činu zjevil i lysáček kolem třicítky, který zbytky vysál ze dna a odplul. Začal jsem se místo sledování číhátek bavit přikrmováním rybek a sledováním čilého reje pod hladinou. Zábava mi vydržela až do okamžiku, kdy se na jeviště dostavil dobře půlmetrový kapřík. Při hltání šrotu mu chvílemi z vody trčela ocasní ploutev. Očividně mu to nevadilo. Protože ryby svým rytím mělčinu přikalily, nestihl jsem ani postřehnout, kdy odplul. V té chvíli se mi v hlavě zrodil nápad. Smotal jsem jednu sestavu na položenou, převázal vše na plavanou, napíchl zrnko kukuřice a nahodil do míst, kde ryby hodovaly. Lehce jsem přikrmil a čekal, co se bude dít. Ryby se po chvilce stáhly zpět do zákrmu. Ale mým zrnkem kukuřice očividně opovrhovaly. Dokonce, když po nějaké době dorazil malý kapřík, vše k snědku ze dna vysál a kukuřice se ani nedotknul. Bylo jasné proč! Na vině byl silný vlasec, velký háček a navíc nápadný splávek. To byly hlavní příčiny krachu! 

Po návratu domů jsem byl skálopevně přesvědčen o brzké návštěvě rybářských potřeb s cílem nakoupit jemný cajk. Hned druhý den se tak stalo, a už po odchodu z prodejny jsem se nemohl dočkat, až opět vyrazím k přehradě. 

Po týdnu jsem se konečně dočkal a spolu s kolegou z práce jsme se vydali na předchozí místo. Po příchodu se nám naskytl pohled na vlnami rozbouřenou hladinu. Hned jsem tušil, že dnes můj den D zcela jistě nenastal. Že jsem se spletl, bylo více než jasné až s příchodem večera, kdy se vítr zcela uklidnil a hladina byla jak zrcadlo. Při břehu zůstal mírný zákal, do kterého jsem naházel trochu krmení. Rozložil jsem jemnou plavačkovou sestavou a vše doladil. Kolega na mě koukal jako na ufona a pronesl, že nechápe, co budu chytat, když je teprve květen a dravci jsou hájení, a tudíž nástražky nepotřebujeme. Vytáhl jsem zatím krupicové těsto s vanilkovým cukrem, které jsem si připravil doma. Mezi prsty jsem vytvořil nepatrnou kuličku, napíchl ji na háček a zhoupnul vše do zakrmeného místa. Po chvíli jsem vytáhl pár plotic a malého cejnka. Při dalším záběru se prohnul prut do maxima a přes brzdu navijáku mi mizel vlasec metr za metrem. Kolega rozkládal podběrák v domnění, že mám slušného kapra. Po delším boji se však u hladiny objevil tloušť kolem 45 cm délky. Do tmy jsem vytáhl ještě několik plotic a cejnů různých velikostí. Sečteno podtrženo, nad kolegou jsem vyhrál asi 30:0! Jemu totiž ani nebrnklo a stejně tak dopadl i můj druhý prut, který byl nahozený na položenou. Jelikož jsme tehdy zůstali u vody přes noc, nemohl jsem se dočkat rána, kdy budu moci zase čudlařit. 

Pravda, ráno ryby byly při chuti i na položenou, takže jemná plavačka musela vydržet až do doby, než se nám číhátka na prutech ani nehnuly. Příchodem desáté hodiny se tak stalo, a já mohl nahodit svůj spláveček do místa, které jsem poctivě od rána přikrmoval. Hned první záběr byl ve znamení krásného cejna, který se statečně popral, což už kolega nevydržel a také jeden prut převázal na plavanou. Když už jsem tahal asi desátou rybu z kategorie cejn, plotice, perlín, přičemž se kolegovi splávek jen tu a tam zavrtěl, bylo jasné, že zvolený jemný cajk vyhrál na plné čáře. Do oběda jsem vytáhl i dva malé kapříky, takže jsem byl víc než spokojený. Při cestě domů jsem kolegovi vysvětlil, že jsem měl předminule stejný výsledek, ale jakmile jsem přeladil na jemno, bylo to ono. 

 

Kapřík znamená při čudlaření pokaždé bonus navíc!

 

Příběh druhý: Zdeptaní kapraři

Jednoho odpoledne jsem se rozhodl zajít na nedalekou štěrkovnu, abych si nachytám pár nástražek a zkusil s nimi štěstí u candátů. Ani nevím proč, snad z důvodu, že jsem byl utahaný z práce a nechtělo se mi šlapat nikam daleko od auta, usadil jsem se vedle dvojice rybářů. Pravděpodobně už tam pobývali několik dní, soudě tak podle kupy harampádí a stanu ve křoví. Než jsem nahodil, šel jsem za nimi na kus řeči. Sdělili mi, že loví už pátým dnem, ale že vůbec nic nebere ani na kukuřici, ani na boilí, ani na peletu. Naznačil jsem, že jdu na dravce, tak snad budu mít víc štěstí. Popřáli jsme si navzájem úspěch a já se šel konečně rozbalit. Trochu jsem přikrmil, pak jsem z namočeného rohlíku uplácal těstíčko a dal se do chytání nástražek. Jelikož se pod hladinou prohánělo hejno ouklejí, byla jen otázka několika minut, kdy jsem měl čtyři čilé rybky v kyblíku s vodou. Rozložil jsem pruty na dravce, jeden na položenou a druhý na plavanou. Nastražil jsem rybičky a nahodil je do míst, kde jsem tušil záběr dravce. Ani jsem si neuvědomil, že do tmy zbývá ještě pár hodin času. Nikde se nic nehýbalo, a jak jsem tak postával u prutů s rukama v kapse, uvědomil jsem si, že v ruce žmoulám těsto z rohlíku. To mě okamžitě přivedlo na myšlenku, že si ještě čekání na tmu zkrátím čudlařinou. Smotal jsem rybku na plavačce, přikrmil si místo kousek od břehu šrotem a užmoulanou kuličku napíchl na háček. Dal jsem se do chytání. Po vytažení několika průměrných cejnů ke mně přistoupil jeden z rybářů a zvědavě se vyptával, na co chytám. Když uviděl mou sestavu, řekl, že by to nebylo nic pro něho. Při rozhovoru jsme se dostali k tématu, jestli se takhle najemno dá vytáhnout kapr. Odpověděl jsem, že už jsem jich pár vytáhl. Pokud nebyly poblíž nějaké překážky, tak v tom nebyl problém. Chtělo to jen trpělivost a nesměl se kaprovi zaháknout vlasec do prvního paprsku hřbetní ploutve, kde se může přeříznout. Během rozhovoru jsem vytáhl několik dalších cejnů a dokonce malá kulička rohlíku zlákala i k záběru i ježdíka. Kolega evidentně viděl tuto rybu na vlastní oči poprvé v životě a hned se zeptal, jak se ta ryba jmenuje.  

 

Člověče, co je to za rybu!

 

Po dalším zakrmení nastal na chvíli klid. Žádný záběr nepřicházel a já to přičítal možné přítomnosti štiky. Pravda však byla úplně jinde. Přišel opatrný záběr, po záseku šel prut do maximálního v ohybu. Brzda navijáku kvílela a já myslel, že ten dlouhý úprk nemůže skončit jinak než vymotáním vlasce. Naštěstí se to nestalo a já po pár minutách napínavého boje zdolal krásného kapra kolem 60 cm. To byl však jen začátek, do zákrmu totiž najelo větší hejno kaprů. Do tmy jsem jich zdolal celkem osm! 

Ruka mě tak bolela, že jsem ani pořádně nedokázal nahazovat. Rozhodl jsem se, že protentokrát dravce nechám na pokoji a vrátím se ráno s kukuřičkou a zkusím s ní štěstí na plavanou. 

Po ranním příchodu na místo jsem zůstal opařený, jelikož tam byli nasáčkovaní oba rybáři! Měli nahozené na splávky. S pozdravem jeden utrousil, že jsem asi všechny kapry popíchal, protože jim ani neklepne. Usadil jsem se tedy na jejich původní místo a prokrmil v blízkosti břehu kukuřičkou a šrotem. Po asi dvou hodinách lovu jsem vytáhl jen jednoho cejna a rozhodl se rozbalit čudlařský prut. Opět jsem namočil rohlík a po vytvoření těstíčka nahodil. Co se dělo dál, to je jen těžko popsatelné, po čtvrtém zdolaném kaprovi se oba kolegové začali balit s brbláním, že se na to nemůžou dívat. 

Holt jemný cajk a drobná nástraha byla pověstnou solí nad zlato, na kterou neměla ani sebevíc vonící peleta a čerstvá kukuřice. Od té doby vím, že když kapři neberou na klasické nástrahy, stačí začít čudlařit a on se skoro vždy nějaký splete. Dá se však zažít i kapří smršť!

 

Příběh třetí: Potok plný života!

Jednu dobu jsem bydlel na sídlišti a hned pod ním protékal potok. V něm se dobře daly obstarat nástražní rybičky. Jednoho zářijového dne jsem se rozhodl, že si jich pár do čeřínku odchytím. Jelikož bylo hodně suché léto, potok byl právě téměř bez vody. Po hodince čeřínkování jsem chytil pouze malý potěr, takže nezbývalo, než vyměnit čeřínek za prut a začít čudlařit. Musel jsem však vyřešit jednu podstatnou věc, a sice tu, že s dlouhým prutem jsem neměl šanci přes porost a keře nahodit. Naštěstí jsem měl v autě vláčák, takže jsem jen prohodil navijáky. Vše jsem znovu navázal a vydal se do tůněk lovit nástražky. V jedné trochu hlubší tůni jsem nachytal potřebné množství rybiček a nezabralo mi to ani 10 minut. Měl jsem dostatek času, tak jsem na červíky vyzkoušel i další partie potoka. Potom jsem se nestačil divit, co všechno se dá v takovém potůčku chytit! Převažovali tloušti a proudníci, ale chytil jsem i lína, karasy, okouny – všechny druhy v docela slušných rozměrech. Na konec vycházky, kdy jsem na háček napíchl poslední červíky, jsem dostal prudký záběr! Po záseku jsem dlouhou dobu netušil, co mám vlastně na prutu. Souboj trval hodně dlouho. V doslova bojových podmínkách, kdy ryba projížděla všemi možnými vázkami, jsem byl v adrenalinovém opojení. Boj jsem zpočátku prohrával na plné čáře. Rybě jsem tak tak stíhal dorovnávat její náskok v počtu ujetých metrů nahoru a dolů. Konečně přišel okamžik pravdy, abych alespoň zahlédl, co vlastně visí na háčku. Nebudu napínat - byla to víc než slušná parma! Ryba stejně nakonec rozhodla, že ji nezdolám. Při posledním výpadu jsem zaklínil prut do trnkového keře a bylo po všem... 

Až teprve doma jsem si uvědomil, co vše při čudlaření zažívám, a o kolik víc adrenalinových momentů při něm zažívám. Určitě několikanásobně víc než při cíleném bobkaření bez záběru! 

Druhý den jsem se po dokoupení červíků vrátil na potok zas. Vláčák jsem vyměnil za krátký teleskop a přitvrdil jsem na nosnosti vlasce. Po několika chycených hrouzcích jsem znovu vyměnil cívku s jemným vlascem, jelikož záběrů bylo o hodně míň a větší ryba si nástrahy ani nevšimla. Po výměně jsem hned zažil tu správnou čudlařinu! Na malém prostoru se spoustou překážek na břehu i ve vodě jsem sváděl urputné souboje s tloušti, kteří v miniaturním potoce bojovali úplně jinak, než na řece. Dokonce se tehdy spletl i malý potočák.  

 

Karas stříbřitý je dalším fandou čudlaření

 

Po několika návštěvách potoka jsem si navždy zaryl čudlařinu do rybářského srdce.

Proč vlastně vznikly tyto řádky? Co mají sdělit rybářům? Asi to, že i malá ryba je ryba! Když se k tomu přidá velmi jemné vybavení, dají se zažít souboje s kusy, o kterých se mnohým kolegům při klasickém lovu ani nezdá. Vždy je přitom o zábavu postaráno, jelikož menší ryby bývají při chuti skoro pořád. Rád bych však apeloval na ohleduplné chování k těmto malým rybám! Dost často u vody vídám od rybářů zacházení s „nežádoucími“ úlovky, které má do ohleduplnosti hodně daleko...

 

Text a fota: Petr Ramian, alias Petula