Alexander Uggé
Provozovnu a obchod měl na Praze 2, v ulici Jáma č. 1.Kromě rybářských potřeb prodával i mořské a sladkovodní ryby včetně rybích násad. Z rybářských drobností vyráběl např. čihátka, největším trhákem však byly dva vynikající navijáky s převodem.
Prvním byl vrhací naviják Ideál, určený pro všechny druhy rybolovu
V dobovém názvosloví byl též nazýván jako naviják metací. Jeho výrobu zahájila firma v roce 1937. Mechanizmus s převodem zajišťoval precizní chod a naviják šlapal opravdu jako hodinky. Pro pohodlné nahazování byl opatřen otočným kloubem. Inzerce z roku 1942 hlásala, že naviják se dobře osvědčil, má převod a dvě neselhávající brzdy, které zabrání i velké rybě přetrhnout velmi slabou imitaci či šňůru. Na cívku bylo možno natočit 100 metrů imitace č.6.
První modely neměly řadič šňůry. Ten se na navijáku objevil až v roce 1941.
Vývoj cen navijáku Ideál:
1937.........95,- Kčs
1942…....125,- Kčs
1946….…210,- Kčs

Rybářský věstník 1942



Druhý naviják Fortuna byl jedním z našich prvních multiplikátorů
Neměl sice řadič, ale jinak pracoval opravdu perfektně. Pro rychlé navíjení měl dokonce trojnásobný převod. Přesné a čisté provedení pak zajišťovalo lehký chod. Dobová inzerce upozorňovala i na citlivou řehtačku. Na naviják se vešlo 80 metrů středně silné šňůry.
V roce 1941 stála Fortuna 90,- Kčs

Rybářský věstník 1942




Československý rybář 1947
Stanislav Vlček Přepeře u Turnova
Narodil se v roce 1911 a zprvu pracoval jako stavěč pian. Vášnivý rybář však tuto profesi v roce 1934 opustil a začal vyrábět rybářské potřeby. Zaměřil se na navijáky, třpytky a podběráky.
Jedním z prvních výrobků byl vrhací otočný naviják, který později zdokonalil klouzavou unavovací brzdou a pojmenoval jako Populár.
Cena v roce 1938 byla 75,- Kčs



Stanislav Vlček se sumcem 27 kg, kterého ulovil v roce 1955 na Vranově
Jizeran
V roce 1937 uvedl Stanislav Vlček na trhnový smekací naviják Jizeran. Název navijáku byl inspirovaný rodnou řekou a postupně prošel modernizací a drobnými úpravami.

V katalogu z roku 1938 je uveden pod obchodním názvem:
Čís. 100 Jizeran 38
Jizeran jest naviják s pevnou cívkou pro vrhání lehkých nástrah na velké vzdálenosti. Šňůra neb imitace se při hodu neodvinuje, nýbrž volně se z cívky vysmekuje. Naviják jest zpracován z pevných, avšak lehkých kovů. Sestává se z pevné cívky, která se neotáčí, jest široká, značného průměru a vysouvá se vpřed a vzad. Tímto se šňůra neb imitace ukládá na cívku křížově, takže zamotání šňůry jest naprosto vyloučeno a tím docílí se nejdelších vrhů. Jizeran 38 jest opatřen spolehlivou unavovací brzdou, automatickým zachycovačem šňůry a převody z fosforové bronze, v poměru 1:2,6 otáček. Tímto jest zajištěno hbité navíjení a řádné rozdělení šňůry na cívce. Pojme až 120 m hedvábné šňůry o nosnosti 6 liber neb přes 300 m imitace č.3. Tento naviják svými přednostmi stává se nejvýkonnějším a nejspolehlivějším vrhacím navijákem, nacházejícím se na trhu vůbec. Každá porucha je naprosto vyloučena. 100% spolehlivost a jednoletá záruka. Nevadí mu, používáme-li jej pro lehkou neb těžkou přívlač.
Váha: 260 gr.
Cena: Kčs 220,- včetně reservní cívky
V dobových reklamách je Jizeran uváděný jako Jizeran I a Jizeran III. Z neznámého důvodu není nikde zmínka o Jizeranu II. Těžko říct, jestli měl pan Vlček takový smysl pro humor a dvojku prostě přeskočil, každopádně se tak postaral o sběratelskou záhadu.

Rybářský věstník 1940
Stanislav Vlček vyráběl i početnou kolekci třpytek
Třpytky byly velmi často označovány jako blýskače a už tenkrát patřily mezi oblíbenou a úspěšnou nástrahu. Na trhu se objevovaly pod obchodní značkou Truta,Pruta a Kidney. Jejich předností byla poměrně velká hmotnost, která umožňovala daleké hody bez zátěže.




Po znárodnění spolupracoval pan Vlček s družstvem Lověna, které odkoupilo licenci na podběrák Premier a podílel se i na realizaci dalších výrobků. Díky svoji píli a šikovnosti se zapsal do rybářské historie nesmazatelným písmem.
Každá doba má svoje světlé i stinné stránky
Již v minulém díle jsem se zmiňoval o paradoxech 30 a 40 let, kdy v Evropě panovala hospodářská krize, která vyvrcholila druhou světovou válkou. I přes tyto nelehké podmínky prošel rybářský sport neuvěřitelným a zlomovým vývojem. Firmy Sol a DAM uvedly na trh vlasce z umělých vláken, které byly tenké, pevné a nemusely se po každém skončení lovu sušit. Zásadní proměnu prodělaly i navijáky. Velké a těžké kolovraty nahradily polovrháky a vrháky s převodem. Právě Vlčkův Jizeran byl prvním smekacím navijákem s vysouvací cívkou.
Veškerý cajk se zjemnil a rybáři slavili nebývalý úspěch, což dokládá velké množství fotografií v Rybářském věstníku (předchůdci dnešního Rybářství).

Desítky šťastlivců s trofejním úlovkem v náručí jsou jasným důkazem, že se sportovní vybavení stalo velmi úspěšným. Realita však až tak růžová nebyla. Jako v každé době hrály zásadní roli finance. Peněz bylo málo a koupi vysněného navijáku musel běžný člověk často mnohokrát odložit. Průměrná mzda úředníka se pohybovala okolo 1300,- Kčs měsíčně a plat dělníka činil dokonce pouhých 550,- Kčs. Naviják Jizeran za 220,- Kčs tak činil skoro polovinu měsíční mzdy. V době hospodářské krize byla navíc velmi vysoká nezaměstnanost. V roce 1931 se pohybovala okolo 20 % a v pohraničí přesahoval podíl nezaměstnaných dokonce 50%. Dalším problémem byl zřejmě i nedostatek zboží na trhu. Známý rybář Hugo Pavel mi vyprávěl, že první pořádný navijákStabil Rousek mu koupil tatínek až po válce a sehnal ho jen díky velmi dobrým známostem.
Cesty osudu
Na podzim loňského roku jsem měl s Hugem domluvený podrobný rozhovor o zlaté éře rybářského sportu. Moc jsem se těšil, protože bylo jasně, že získám velmi cenné informace. Hugo se narodil v roce 1924 a rybařit začal jako malý kluk. Jako jeden z mála pamětníků se vyznal ve starých šňůrách, násadcích na parmy a vlastně v celé rybářské historii. Na poslední chvíli jsem však odjel rybařit do Norska a rozhovor posunul na pozdější dobu. Když jsem si chtěl po návratu domluvit nový termín, s hrůzou jsem zjistil, že leží v nemocnici s těžkou mozkovou příhodou. V poslední lednový den přestoupil tento rybářský matador a milovník přírody definitivně na druhý břeh. Nikdy si svoje rozhodnutí nepřestanu vyčítat, i když myslím, že Hugo by se rozhodl stejně a určitě by dal taky přednost rybám před nějakým rozhovorem.
Jedeme dál
Sestavit dohromady celou mozaiku naši krátké, ale velmi bohaté historie rybářských potřeb je běh na dlouhou trať. Určitě však stojí za to. Pokud máte nějaké informace, podělte se o ně s ostatními.
Příště si posvítíme na další průkopníky rybářského sportu z období let 1931 – 1950.

Rybářský věstník 1942
Máte doma nějaké poklady rybářské historie? Napište o nich a případně zařadíme do rubriky nebo odkoupíme.
Autor: Zdeněk Hofman
Foto a reprodukce: Lenka Hofmanová
Zdroj: Internet, Rybářský věstník, Československý rybář, Hugo Pavel, archivář Pepa Vosa a pamětníci
Mates(původní)> To je mazec ty ložiska, jsem to četl v tom prospektu, jak si sem dal, a dost mě to zaujalo.
jepice> Myslím, že to je lakované dřevo (možná nějaký druh pertynaxu)nevím. Jinak tento kus má achátová ložiska.
Mates(původní)> Co to je za meteriál na těch úchopech kličky? Máme doma SOL muškařskej, tam má ten úchop jinej tvar, ale je taky takhle popraskanej. Jinak krásnej kousek. Myslím, že firma sol měla ve své době hodně kvalitní výrobky, byť asi pro běžného rybáře těžko dostupné.
viking> Multiplikátory u nás před válkou vyráběla firma SOL. Například č. 2840, 2850, 2870, Myslím, že byli daleko kvalitnější nežli zde zmiňovaná FORTUNA.
jepice>Smekací navijáky byly původně určené pouze pro přívlač s jemným prutem a šňůrou. Multiplikátory se u nás používaly už před válkou, většinou se k nám dostaly z Ameriky, byly ale dost drahé. Několik jich ve sbírce mám i s legendou. Jeden byl např. přidělaný na dlouhém pepřáku a sloužil při lovu na houpačku na Vltavě. Ve filmu Dobrodružství na Zlaté zátoce sloužil zase k lovu štik a používaly se i při muškařině. Já používám malé vajíčko při vláčení s jerky a je super. Vlasce byly tenkrát opravdu hodně tvrdé. Na fotce Jizeranu je to poznat už od pohledu. Většina sběratelů získaný naviják renovuje a původní návin většinou odstraní, což je myslím velká škoda, zničí se tak nejdůležitější součást rybářovy výbavy.
Zajímalo by mě, jak často se kolem našich řek objevovaly multiplikátory. Přeci jenom se dostávají do módy až v posledních několika letech na přívlač a občas je někdo používá na sumce, ale i tak je to dnes ojedinělá záležitost. Napadlo mě ale, že tehdy nemusel být smekací naviják takovou výhodou, jakou je v posledních desetiletích. Přeci jen šňůry bývaly asi všelijaké a vlasce silnější. A smekací navijáky ještě nebyly jako ball bearing s otáčející se rolničkou a jemnou brzdičkou …
palovák62>Díky moc za kladný ohlas. Snažím se tu naši rybářskou historii trochu zmapovat, ale je to řehole. Původně to měla být jen taková sonda, nějak mě to však pohltilo. Přeji hodně trofejních retro úlovků.
jepice>Abych nebyl nespravedlivý, tak oproti letům 1970 – 1989 se mnohonásobně zlepšila kvalita vody v řekách. Labe bývalo od Hradce Králové smrdutou stokou a Vltava zase od Větřní nad Českým Krumlovem. Ostatní řeky na tom byly podobně. Taky v nich nebylo tolik trofejních ryb nebo jsme je neuměli na naše retro cajky chytat.
viking> Neřekl bych, že se všude krajina změnila k horšímu. Ale změnila se ohromě, zvláště kolem Prahy a ve středních Čechách.
Ja mam doma tak maximalně 2 shejkspiry : dirkáč, kapráč a ROENA III i s puvodnim navinem. A to je mi 14 a nikdo z rodiny dřiv nechytal!!!!
Rybári, ktorí požívali uvedené náčinie, museli byť telesne zdatnejší ako my dnes…
Pane Hofmane, i já se snažím dát dohromady něco z retra, ale Vy jste opravdová špička. Díky za to.
jepice> 60. léta je už slušná historie, vždyť mnoho místních čtenářů určitě nebylo ani na světě. Proměny krajiny a hlavně známých míst jsou vždy hodně emotivní. Stačí se jen ohlédnout o pár let dozadu. Většina revírů je navždy zničena asfaltovou lobby, všude se buduje a buduje. Pochopitelně za dotace. A penízky se sypou na všechny strany. Rybáři jsou jako indiáni, kterým mizí loviště pod nohama.
Nedávno jsem narazil u nás na klubovně na fotografie z celopražských přeborů mládeže z 60. let. Není to až taková historie … Ale na těch starých fotkách mě zaujal stav krajiny kolem všch těch dobře známých míst snad víc, než ona výbava a úlovky …