Každá doba má svoje světlé i stinné stránky

Třicátá a čtyřicátá léta byla ve znamení světové krize, blížící se války a okupace naší vlasti. Nebyl to určitě lehký život, vždyť náš národ byl utlačován a mnozí lidé se právem strachovali o život. Zapomeneme-li však na hrůzy války a pohlédneme na svět okem rybáře, přeneseme se do úplně jiného světa. Je až neuvěřitelné, že právě v těchto těžkých dobách prodělával vývoj rybářského náčiní tak zásadní změny. V polovině třicátých let byla již firma Rousek velmi dobře rozjetá a nadšeným rybářům servírovala jednu novinku za druhou. Kromě lehkých a neuvěřitelně pružných štípaných prutů uvedla na trh i první smekací navijáky, které se staly další silnou zbraní v čím dál populárnějším lovu s přívlačnou udicí.

 

80. výročí smekacích navijáků v naší vlasti

Z hlediska historického se to může zdát krátká doba, rybářský sport však během těchto let urazil neuvěřitelný kus cesty a je velká škoda, že většina těchto úspěchů pomalu upadá v zapomnění. Za podrobnější zmapování to určitě stojí. Zprvu se do naší vlasti dovážely zejména navijáky anglické. V letech 1934 – 35 připravoval a zahájil Josef Rousek výrobu prvního smekacího navijáku Stabil.

 

 

V druhé polovině třicátých let už vyráběla smekací navijáky většina tuzemských firem. Některé byly levné a velmi jednoduché, k dostání však byly i super mašinky pro opravdové fanjšmekry, za přiměřeně tučný obnos.

Někdy se snažím představit si ten neuvěřitelný pocit. Sedím den co den u řeky s těžkým bambusákem a obyčejným rolákem, když najednou někdo vymyslí smekací naviják. Revoluce v rybařině je tady. Přezbrojím a znovu vyrazím k vodě. Mrsknu jemným moderním štípákem a lesklý blýskač letí na slabém vlasci až doprostřed řeky, kde bydlí veliká štika. Stačil jeden hod a mám ji na háčku. Ještě nikdy nic takového neviděla a nechápe, co se to děje. Žádná tlustá šňůra, ale neviditelný vlasec a neznámá síla, která ji táhne ke břehu. Bojuje jako lvice, jenže brzda smekacího navijáku je dobře seřízená. Nemá šanci a prohrává.

Jemný cajk si získává stále více příznivců. Pojďme se na historii navijáku podívat trochu podrobněji.

 

Navijáky s otáčivou cívkou

Nejstarší navijáky nazývané jako kolečka, kolovrátky, roláky nebo hrčáky. Vlastimil Velík doporučuje kolečka o větším průměru, protože navíjení je rychlejší, pojme více šňůry a hlavně zmenšuje trápení s imitací, která se z malých koleček smeká a je-li suchá, kroutí se. Lepší modely koleček mají kromě řehtačky i klouzavou a mžikovou brzdu. Tyto navijáky se používaly k běžnému chytání, vláčení i muškaření a plným právem si proto vysloužily název navijáky pro všechno.

 

 

Sirius, kolečko s brzdou a unavovací páčkou

 

Nottinghamský naviják

 

Mosazné kolečko obyčejné

 

Navijáky překlápěcí

Jedná se o navijáky podobné obyčejným kolečkům, které však mají otočný kloub na držáku, díky kterému lze naviják nastavit do polohy rovnoběžné s osou prutu nebo kolmo k ní, čímž se z něho stává jediným hmatem ruky naviják vrhací. Jde s nimi velmi dobře házet, takže jsou vhodné i k vláčení. Těmto navijákům se říkalo ve své době polovrháky a fungovaly opravdu dobře. Jediným nedostatkem oproti smekacím navijákům byla skutečnost, že nemají převod na navíjení. Největší výhodou pak zase nízká pořizovací cena.

 

Kolečko překlápěcí, které mi věnoval pan Dušek

 

Navijáky s pevnou cívkou – smekací

Převratná novinka mezi navijáky se u nás se začala vyrábět okolo roku 1934. Hodně modelů bylo licenčně převzatých z Anglie, která měla ve výrobě v těchto letech již velký náskok. 

Navijáky s pevnou cívkou byly původně vynalezeny a používány výhradně k vrhání a vláčení třpytek a umělých nástrah. Díky svojí konstrukci umožňují daleké hody s lehkými nástrahami. Šňůra se velmi dobře smeká z cívky a právě tato vlastnost dala později těmto navijákům pojmenování smekací, které zlidovělo. Kromě těchto výhod mají oproti ostatním navijákům ještě klouzavou řiditelnou brzdu, kterou je možno podle potřeby různě nastavovat. Dnes jsou tyto navijáky používány pro všechny druhy chytání, vyjma muškaření. 

 

 

 

 

Smekací navijáky Rousek Stabil

 

 

 

Smekací navijáky StabilRecord

 

Další výrobky firmy Rousek

Továrna v Zámku Žďár nad Sázavou velmi dobře prosperovala i po roce 1936, kdy Josef Rousek ve věku pouhých 32 let zemřel. Majitelkou firmy se stala manželka Irma Rousková. Kromě bambusových a štípaných prutů vyráběli nebo dováželi celou řadu nejrůznějších navijáků, podběráky, gafy, šňůry, vlasce, sítě, třpytky, splávky, udičky, háčky a další rybářskou bižuterii. 

 

Podběrák a gaf Rousek Rix

 

Třpytky Rousek v praktické krabici

 

Většina výrobků je krásně značená

 

Vzpomínky navždy zůstanou

Kdybych chytil zlatou rybku, určitě by jedno z mých přání bylo, vrátit se s dnešní moderní výzbrojí do starých časů, kdy v řekách plavalo plno rybích velikánů, kteří neměli z rybářů žádný strach. S neohrabaným bambusákem a tlustou zpuchřelou konopnou šňůrou, neměl ani zkušený rybářský matador žádnou šanci. Velký kapr nebo sumec rybářskou udičku ihned odhalil, a pokud přece jen na háčku skončil, rozmetal primitivní cajk na padrť.

Protože jsem však zatím žádnou zlatou rybu nechytil, dělám to opačně. V dnešní době zkouším chytat se starým náčiním. Co bych vám povídal, někdy je to opravdové dobrodružství a třeba i pětikilový kapřík mi dokáže připravit nezapomenutelné zážitky.

 

Obyčejná kolečka používám už od klukovských let.

Mosazné otočné kolečko Rousek jsem dostal v patnácti letech od mého rybářského učitele Josefa Duška. V sedmdesátých letech se s obyčejnými kolečky a bambusáky štiky ještě běžně chytaly. Šestimetrové teleskopy SONA na vyvěšenou, se u našich vod začaly objevovat o něco později. Musím se přiznat, že na tento druh říčního rybaření mám nejkrásnější vzpomínky. Možná proto, že jsem byl ještě kluk a kouzlo rybařiny teprve poznával. Hrčení řehtačky roztočeného kolečka mi zní v uších dodnes a to nejen ve vzpomínkách. Kolovrátek totiž používám při lovu štik stále a zachovávám si tak alespoň zlomek starých časů. Na rozdíl od mistra rybářů, Vlastimila Velíka, který doporučoval kolečka o větších průměrech, však zastávám názor, že časy se od čtyřicátých let hodně změnily. Tenkrát nebyly štiky ještě tak zkušené, rybářů bylo jako šafránu a každá větší ulovená štika skončila většinou na talíři. Nepsaná pravidla dnešní moderní rybařiny však šetří život štik celoročně a díky tomu se i velké štiky vracejí vodě. Ryby tak získávají nové zkušenosti, které uplatňují při dalších lovech a soubojích. Velké kolečko poskytuje výborné služby během souboje, kdy umožňuje rychlejší navíjení vlasce díky většímu průměru. Větší bubínek však má i silnější zarážku řehtačky, která klade při volnoběhu větší odpor. Zkušená štika ihned pochopí, že sedla na lep dalšímu příznivci Petrova cechu a okamžitě se podezřelého sousta zbaví.

 

Staré kolečko používám dodnes

 

Labská sedmdesátka se nechala oklamat

 

Příště bude ještě větší, ale i zkušenější

 

Moje památeční mosazné kolečko od pana Rouska odpočívá dnes již na slavnostním místě v pokoji. Druhé kolečko firmy Tokoz mě však doprovází dodnes. Průměr 75 mm je pro lov štik ideální. Volnoběh s řehtačkou funguje jemně a dokáže oklamat i hodně zkušenou rybu. Bubínek navijáku mám podložený vlascem tak, aby byl plný až po okraj a co nejrychleji navíjel. Rozběsněná štika dokáže někdy nečekaně změnit směr a vyrazí proti břehu jako kamikadze. Uvolněný vlasec pak může být cestou k záchraně, protože v plechové tlamě velké štiky, se ani ostrý hrot háčku někdy pořádně nezasekne.

Rybaření s historickým cajkem je romantické a nádherné. Vyžaduje mnohem více citu a trpělivosti během zdolávání. Prostě taková pohoda jako za starých časů a tak to má být. 

Máte doma nějaké poklady rybářské historie? Napište o nich a případně zařadíme do rubriky nebo odkoupíme. 

 

Autor: Zdeněk Hofman

Foto a reprodukce: Lenka Hofmanová

Zdroj: Internet, Rybářský věstník, Rybář, katalog Rousek, Vlastimil Velík, archivář Pepa Vosa a pamětníci