Lín je nádherná, opatrná a bojovná ryba!

Něco málo o zlatozeleném soupeři

Lín je kaprovitá ryba, která má ráda mělké, zarostlé a prohřáté vody. Začíná být aktivní, když teplota vody dosáhne hranice 10°C. Do té doby se lín zdržuje u řídkého bahnitého dna a potravu přijímá jen sporadicky. Obdobně se chová i za velmi horkých dnů, kdy rovněž upadá do netečné strnulosti. 

Lín se vytírá při teplotě vody 18°C. Jikernačka od mlíčáka se pozná poměrně snadno - zatímco mlíčákovi břišní ploutve dosahují až za řitní otvor, u jikernačky naopak končí před ním. 

V tuzemských vodách líni dorůstají délky až k 60 cm hranici, v zahraničí je jejich „strop“ u 80 cm. Nejlepší doba pro lov línů je jaro, konkrétně březen - červen.

Zlatozelený krasavec.

Vhodné metody k lovu lína

Mezi nejúspěšnější metody k lovu línů patří feeder a plavaná. Rád bych představil, jak na ně líčím já. Naznačím jaké vybavení používám a přidám i pár praktických rad.

Plavaná

Pruty mám lehčí matchové. Jejich délku volím podle místa, kde konkrétně lovím. Navijáky používám velikosti 3000 s cívkami „nabitými“ vlascem o průměru 0,16-0,18 mm. Splávky v gramáži 1-4 g, na které se dá umístit chemické světýlko. Líni často rádi berou za šera a v noci. Celá montáž musí být perfektně vyvážena, abych viděl sebemenší rybí popotažení, protože lín bere velmi opatrně. Důležité je mít správně seřízenou hloubku, aby se nástraha dotýkala dna, ale splávek neležel na hladině. Ve většině případů lín bere tak, že se splávek nejdřív nakloní, nebo se i položí na hladinu, a pak se teprve rozjede. Pokud by už splávek ležel, těžko by se dal začátek rybího zájmu o nástrahu zpozorovat.

Lín 41 cm - největší kus chycený před povodni na plavanou.

Feeder 

U feederového prutu platí to samé, co jsem psal výše – jeho délku volím podle místa lovu. Na lína jsou nejvhodnější „fídráky“ s označením light, Na některých revírech, kde se vyskytují i jiné větší druhy ryb, volím medium. Naviják používám stejný jako u plavané - velikost 3000 je plně dostačující, stejně jako vlasec 0,16-0,18 mm. Díky tomu, že líny lovím převážně v mělkých vodách, tak nikdy nepoužívám krmítko - jeho hlučný dopad by ryby zbytečně plašil. Montáž vypadá tak, že si udělám asi 20 cm dlouhý návazec z návazcové šňůrky, háček zvolím podle velikosti nástrahy a za obratlík připevním dvougramové bročky. Je to jednoduchá montáž, ale na líny nic nefunguje lépe! Nikdy se mi nestalo, že bych měl nedotažené záběry, nebo se líni zradili. U této montáže je důležité volit měkké špičky, protože záběry jsou často doopravdy jemné.

Feederování v ráji olivových krasavců.

Nástrahy a krmení

Používám celkem trojici oblíbených nástrah na líny, které mě ještě nikdy nezklamala. Jsou to: hnojáci, rousnice a kukuřice. Nejčastěji používám hnojáky - napichuji je po třech až čtyřech a na špičku háčku přidám zrnko kukuřice. To je doslova „vražedná“ kombinace, se kterou jsem úspěšný téměř pokaždé! 

Další oblíbenou nástrahou je rousnice. Tuto nástrahu mají líni rádi obzvlášť po dešti. Dešťovku napichuji na háček vždy celou.  

K vnadění nejraději používám konzervovanou kukuřici smíchanou s natrhanými rousnicemi. Vždy stačí hodit jednou za čas pár hrstí na lovné místo. Toto hrubší krmení neláká tolik malé ryby, jako když se vnadí různými krmnými směsmi. 

Pětačtyřicítka - největší lín minulého roku, který neodolal hnojáčkům se zrnkem kukuřice.

Tůň línů

Mé zážitky se přihodily v létě minulého roku. Tehdy Jižní Čechy zasáhla povodeň! Bohužel se nevyhnula ani mé oblíbené říčce. Potok se vylil z koryta na pole a louky, a mně bylo smutno při pomyšlení, že si v revíru už asi ryby nezachytám. Líto mi bylo hlavně krásných línků, které jsem tam chytával. Kdoví, kde už jsou...

Asi týden po povodni, kdy se hladina říčky vrátila do normálu, vydal jsem se na své oblíbené línové místo. Z okolí bylo znatelně poznat, kam až voda sahala. Ani se mi nechtělo věřit, jak byla vysoko - trsy trav, které rozlitý potok unášel, byly rozvěšené po stromech dobře dva metry nad běžným stavem hladiny. Tady už nemohla zůstat jediná ryba!, pomyslel jsem si, když jsem tu spoušť spatřil. Přesto jsem se nevzdal a chystal se k lovu. Jako tradičně jsem jeden prut nahodil na plavanou a druhý na feeder. Nastražil jsem oblíbené hnojáčky se zrnkem kukuřice a místo jsem prokrmil hrstí kukuřice s rozsekanými žížalami. 

Pomalu se blížil soumrak a s ním měl přijít i čas líního braní. Jenže jsem chytal na úplně jiné vodě než před povodní. Žádní líni už tu být nemůžou!, skuhral jsem v duchu. V tom najednou záběr! Přišel na feeder, ale od lína určitě nepocházel. Po záseku jsem totiž ucítil silný odpor a ryba si drsně brala metry vlasce z cívky. Na tak malém potoce to byl opravdu zážitek! Nakonec se na hladině ukázal slušný kapr, měl kolem šedesátky. Hned mě napadlo, že se nejspíš jedná o nějakého uprchlíka z výše položených rybníků. Ryba skončila v podběráku a po vyháčkování mazala zpět. 

Začalo se stmívat a já se rozhodl, že vydržím chytat do půlnoci. Noční lov línů mi vždy přinesl ovoce. Netrvalo dlouho a na háčku visel další kapr. Tentokrát byl mnohem menší, tak jsem ho vyháčkoval už ve vodě. Rychle jsem nahodil zpět do zakrmeného místa a očekával další záběr. Asi v deset hodin opravdu přišel! Jenže jsem zasekl do prázdna. Na nic jsem nečekal a nahodil zpět do zakrmeného místa. Znovu jsem dokrmil. Do půlhodinky tu byl další záběr. Zásek tentokrát seděl. Další kapřík, pomyslel jsem si. Zanedlouho ryba zavířila pod hladinou. Ha! Nevěřil jsem vlastním očím. Byl to lín! Určitě kolem kila váhy! Zdárně jsem ho dostal do podběráku. Po změření jsem zjistil, že má krásných čtyřicet dva centimetrů. Takovou rybu jsem tady před povodní nikdy nechytil. Krasavce jsem pustil a radostně mazal domů. Bylo předem jasné, že se zase brzy ráno vrátím...

Přiblížení se mému snu - zatím jen 42 cm.

Po rozednění jsem u vody potkal rybáře. Zeptal jsem se, jak to jde. Odpověděl, že dobře - prý chytil dva kapry a lína čtyřicet pět centimetrů! Prozradil mí také, že jeho známý tu asi před dvěma dny chytil lína 54 cm (slovy - padesát čtyři centimetrů)! Údajně se jednalo o ryby vyplavené z rybníku kus proti proudu.  

Šel jsem opět zkusit štěstí ke své tůni. Nástrahy jsem poslal do osvědčených míst a přihodil k nim hrst kukuřice s rousňáky. Sledoval jsem splávek přes opar nad hladinou a vychutnával si východ slunce a probouzející se přírodu. Najednou se splávek položil na hladinu a potom se pomaličku rozjel. Líní záběr jak z učebnice! Zasekl jsem a zdolával první rybu dne. Po urputném boji se na hladině zjevil nádherně zbarvený lín. Opět měl nad čtyřicet! Po vyfocení jsem ho vrátil tam, kam původně patřil.

To ráno nemělo chybu! Tahal jsem jednoho lína za druhým. Občas se mi prut prohnul i pod náporem pořádného kapra. Jelikož jsem věděl o tom monstrózním línovi, nedalo mi to a toužebně si přál takový kus osobně ulovit. 

Zavolal jsem kamarádovi Patrikovi, jestli by se mu nechtělo vyrazit na noční lov a pokusit se společně takové trofejní líny dostat. Nebyl proti, a tak jsme se ještě ten večer na ně vypravili.

Kolem páté hodiny jsme dorazili k revíru. Když jsme míjeli sotva čtvrt hektarovou nádrž, která je kousek nad mou tůní, seděli tam rybáři pěkně nahusto. Každý druhý měl ve vodě vezírek s úlovky. Opravdu tristní pohled na vodu, na které se dřív nepotkával ani živáček. Ještěže potok pod nádrží byl volný. Šli jsme na mé místečko, o kterém zatím nikdo neměl ani tušení. Taktika byla stejná jako v předešlých výpravách. Pár hrstí kukuřice se sekanými žížalami na zakrmení, zrnko plus hnojáčci na háček a dali jsme se do chytání.  

Netrvalo dlouho a měli jsme první rybu. Byl to slušnější kapr, který nám dal dost práce, než vklouzl do podběráku. Měřil hezkých 65 cm! Rychlá fotka a hned se za ním zase zavřela hladina. 

Ve vodě zhasl poslední sluneční paprsek a vše kolem utichlo. Užívali jsme si tichý pohodový večer. Než nás úplně pohltila tma, stihli jsme ještě vytáhnout dva kapříky kolem padesáti a několik menších línků. Noc byla poměrně „mrtvá“, ale doslova za pět minut dvanáct dostal Patrik záběr na plavanou. Po záseku to napřed vypadalo zase na nějakého menšího kapra, protože souboj byl rozhodně delší než s línem. Na hladině se přesto objevil zelený krasavec v délce čtyřicet tři centimetrů. Tenhle lín byl zatím největší, jakého jsme oba ulovili. I tak šel zpátky, jako všechny předchozí ryby. Po jeho puštění jsem nařídil budík na čtyři hodiny ráno, a hned jsme zalehli, abychom nic nepropásli. V noci se mi zdálo, jak se fotím s obrovským línem! Přesně s takovým, kterého jsem zatím znal jen z vyprávění... 

Ráno zazvonil budík a vyrazil jsem směle do akce! Patrika se mi nepodařilo vzbudit, tak jsem začal sám. Jako první rybu se mi podařilo zdolat malého úhoře. Začalo se rozednívat, ptáci začali pět ódy na radost, a v tom mi přišel záběr na feeder. Trefa do černého! Ryba se úporně držela dna a snažila se zajíždět pod břeh. Po náročném souboji se konečně unavila. U břehu se objevil další velký lín! Rozespalý Patrik mi ho podebíral a odložil úlovek na břeh. Byl to nádherný mlíčák s obrovskými břišními ploutvemi a krásně oranžovým břichem. Lín hrál všemi barvami jako papoušek. Měřil nádherných čtyřicet pět! Udělal jsem pár rychlých fotek a olivového krasavce pustil zpět do vody. 

Lín přes padesát se loni nedostavil! Letošní mírná zima se nechala doma vydržet, a jakmile se trochu oteplilo, vypravil jsem se k tůni znovu. Neměl jsem v plánu pobýt u vody dlouho. Dorazil jsem až navečer. V klidu jsem si navázal pruty, zakrmil a nahodil. První záběr byl od menšího lína. Ani jsem ho nezvedal na břeh. Při jeho pouštění jsem se letmo mrkl na nahozený feeder. Právě včas! Záběr! Rychle jsem zasekl a na druhém konci vlasce jsem ucítil větší rybu. Do poslední chvíli se snažila uniknout po proudu a málem se jí to podařilo. Během souboje se mi totiž vlasec zamotal do větví nade mnou. Problém se mi naštěstí podařilo brzy vyřešit a mohl jsem pokračovat ve zdolávání. Ve finále se u břehu vynořil můj mnohokrát vysněný kapitální lín. Podebral jsem ho na první pokus. Chvíli jsem se na něj nábožně díval a potom ho změřil. Rovných padesát! To se ví, že jsem zažíval obrovskou radost. Po zdokumentování jsem zlatozeleného giganta vrátil štědré vodě.

Půlmetrový lín z letoška se vrací do rodného živlu.

Závěrečná prosba

Čtenářům, kteří můj příspěvek dočetli do konce, a líbil se jim, bych rád poděkoval. Chtěl bych vás zároveň poprosit, abyste ulovené líny vraceli zpět do vody. Líni jsou obdivuhodné a krásné ryby (zvlášť ti velcí), které si pokaždé zaslouží svobodu a ne pekáč nebo trojháček ve hřbetě! Děkuji.

Text a fota: Herink