A co hůř, existují vody, které jsou doslova zamořené cejnky miniaturních velikostí, kteří se na vše vrhají jako piraně a jinou rybu k nástraze ani nepustí. Ale pokud vynechám tyto extrémní lokality se stříbřitými zakrslíky, tak je běžný cejn docela vděčným rybím druhem. Lov opravdu trofejních exemplářů navíc představuje pro rybáře pořádnou výzvu a vyžaduje i dostatek zkušeností.

 

Ufídrovaná babuša

 

Babuše, lopaty, lopaťáci a plétny...

Nynější pokračování technik feederu bych rád věnoval právě lovu větších cejnů. Existují revíry, kde je jejich výskyt poměrně častý, a tudíž je tam jejich chytání o něco snazší. Kde hledat takové nadprůměrné ryby? 

Cejn je hlavním představitelem pomalu tekoucích a stojatých vod. Dokonce je podle něj pojmenované i jedno z říčních pásem. Už z tvaru jeho těla je patrné, že se nejedná o žádného (d)obyvatele proudů, ale spíše o druh, který bude líně proplouvat poklidnými partiemi toků. Obecně mají cejni rádi teplejší vody a bahnité dno, kde si hledávají většinu potravy. Tvrdému kamenitému dnu se spíše vyhýbají.

Jestliže má cejn narůst do patřičných rozměrů, je zapotřebí, aby voda byla dostatečně úživná. Ideální podmínky mu skýtají přehrady, jezera a řeky nižších poloh. Neméně důležité je, aby revír disponoval dostatečnou rozlohou, neboť na malých „párhektarových kačácích“ má cejn tendenci se přemnožit, a pak se v něm vyskytují jen hladoví jedinci nevalných rozměrů. 

Úživné vody jsou relativně mělké a vyznačují se mimořádnou zásobou různorodé potravy. Cejni v takovém prostředí rychle přibývají na délce, váze i objemu. Přestože jsou mělké nádrže bohaté na potravní nabídku, na pořádné cejny lze také narazit i v hlubokých partiích přehrad. 

Cejní zrak je dokonale přizpůsobený k životu v hloubkách a v šeru. Součástí oka je tzv. argentea, která slouží k lepšímu zachycení zbytkového světla. Stejnou „zrakovou výbavu“ má také candát – typický obyvatel hlubin a lovec šerosvitu.

 

Kousek z úživné vody

 

Kdy na ně!

Co se týče nevhodnější doby lovu, tak se kvůli kvantitě záběrů vyplatí vyrazit na cejny spíše přes den. V noci bude záběrů méně, ale zase může přijít opravdový „hrbatý mohykán“. Výjimku v chytání kapitálních kousků za bílého dne tvoří jejich lov v mělčích proudných vodách, kde se větší exempláři zdržují v proláklinách u dna. Tyto ryby však teprve s příchodem tmy získají dostatek odvahy, aby se rozjely za potravou do mělčích partií. Tady je pak nástup večera tím nejlepším časem k jejich přelstění! Člověk se kolikrát nestačí zírat, jaké kusy v revíru žijí. Zvláště pak, když přes den chytal jen „zrcátka“.

 

Párek lopaťáků

 

Kde ti velcí cejni jsou?

Je třeba vzít v potaz, že cejn je pro svoji všudypřítomnost poměrně podceňovanou rybou. Průměrně se chytá nejvíce ryb mezi 30 a 40 cm, ale potom... jako když utne - větší cejni jakoby ve vodě neexistovali! A většina rybářů se po nich ani nepídí! Stáří takových nejčastěji chytaných ryb se pohybuje kolem 5-7 let. To jsou vlastně ještě mladíci. Pro představu - cejni se mohou dožívat až 20 let! 

Troufám si tvrdit, že ve všech vodách (s výjimkou těch vyloženě malých) žijí exempláře cejnů delších než půl metru! To už jsou pro soudného rybáře hodně zajímavé ryby! Jednotlivé revíry se budou pravděpodobně lišit jen počtem podobných kusů na hektar plochy, a také stářím ryb. K cílenému lovu jsou samozřejmě ideální hodně úživné vody, kde velký cejn může být ještě relativně mladý, a tudíž i snáze ulovitelný. Tady lze poměrně často chytat kousky do 60 cm. Ovšem ryby přes 70 cm už i tady budou opravdovou raritou. 

Pokud lovím na méně úživné vodě, mohu se setkat cejny, kteří mají poměrně velkou hlavu vůči zbytku těla. Jedná se sice o starší ryby, které však neměly ideální podmínky a proto jejich růst nedosáhl kapitálních rozměrů. Tady šance na opravdu trofejní kus budou dost nízké. 

Proto je důležité navštěvovat revíry, kde mají cejni ideální podmínky pro život a již mladší ročníky vykazují zajímavé velikosti.

 

Na většině rozlehlejších revírů se můžeme setkat s cejny nad půl metru délky.

 

Když se jim nechce!

V létě při přívlači často navštěvuji jednu mělkou přehradní pláž. Protože jsem ranní ptáče, bývám zpravidla prvním návštěvníkem, který se tam tak brzy zjeví. Odměnou za skoré vstávání mi bývá pohled na krmící se „babuše“. Majestátní cejni přerývají nánosy v pár decimetrech vody těsně u břehu. Rybám evidentně nevadím a pasou se jako kravky. Zajímavé je, že absolutně nereagují ani na volně vhozené masňáky! Jsou to staré zkušené ryby, které se na tenký led nepouští. Myslím, že k jejich úspěšnému ulovení by bylo zapotřebí získat si jejich důvěru - např. přípravou krmného místa v kaprařském stylu. Otázkou je, zda by lopaťáky z vytvořeného krmiště nevytlačili právě kapři, nebo místo dřív nevyžrali jejich mladší soukmenovci. A tak nezbývá, než být ve správné chvíli na správném místě a dostat přitom požehnání od svatého Petra. Když se štěstí unaví, pak úlovek může čítat i několik lepších kousků.

Vyšší naději na chycení velkých cejnů přináší období před třením, kdy se ryby začínají houfovat do početných hejn. Jsou místa, kde v danou chvíli není ani cejní šupinka, ale oproti tomu existují i lokality, kde je doslova ryba na rybě! Mnozí z rybářů mohou takový lov považovat za neetický, ale já s tím problém nemám. Lovím totiž v době, než se ryby začnou třít a každou ulovenou rybu stejně s náležitou opatrností vracím vodě. 

Při samotném výtěru už ryby neruším! Krom toho by stejně většina „záběrů“ byla jen planá a cejny bych akorát nechtěně podsekával.

 

Ryba chystající se ke tření

 

S čím na ně?

Kde a kdy už bylo řečeno. Zbývá další nezodpovězená otázka: Na co chytat? 

Cejn není nijak zvlášťvybíravým druhem. V případě nadbytku potravy může konzumovat to, co mu chutná, resp. to, na co je zvyklý, ale jinak bude jíst to, co zrovna ve vodě najde. Přece jen potřebuje snadno a rychle pokrýt energetické životní nároky! Když mu dobře prostřu stůl, nebude mít důvod potravu vyhledávat jinde. Situace je navíc ulehčena tím, že se cejn vždy drží v hejnu, ve kterém je dost hladových krků, a tudíž mezi nimi dochází ke značnému konkurenčnímu boji o žvanec.

Cejni běžně dávají přednost místům s měkkými nánosy na dně, v nichž vyhledají něco k snědku. Jejich jídelníček se skládá z drobných živočichů, jako jsou měkkýši, patentky, larvy hmyzu nebo nitěnky, ale také z drobného bentosu a planktonu. Při hledání potravy se nemusí zákonitě pohybovat jen u dna. Mnohokrát jsem byl svědkem situace, kdy cejni pod hrází přehrady, poté co hrázný zastavil vodu, jezdili pod hladinou a hltali vyplavený plankton. V takovém případě jsou ryby prakticky neulovitelné! Stejně tak, jako když se vyhřívají na slunci. Na druhou stranu si alespoň rybář může prohlédnout, jaké exempláře se v revíru vyskytují. Na cejna téměř stoprocentně sedí notoricky známé rybářské úsloví: „Rybu, kterou vidíš – nechytíš!“

Cejny lze lovit na různé druhy nástrah. Jen bych hned z kraje předeslal, že u nich úplně neplatí, že větší nástraha rovná se větší ryba (jako třeba u kapra). Cejn se sice krmí podobným způsobem jako kapr, avšak daleko jemněji. Dalo by se říci, že cejni jsou mnohem víc rozvážnější. 

Počet cejnů v hejnu bývá také podstatně vyšší, a tak je udržet na krmném místě jen po dobu rekreačního rybolovu se stává takřka nadlidským výkonem. Pod pojmem rekreační rybolov si představuji zkrmení maximálně jednoho pytlíku krmení. Ale přesto, pokud chci cejny opravdu zaujmout (platí to hlavně pro ty velké), je potřeba jim krmení udělat trošku hrubší. Skuteční lopaťáci se přece jen už více chovají jako kapříci.

 

Typická cejnová plovoucí nástraha

 

Co na háček?

Cejny lovím na kukuřici, masňáky, hnojňáky. Samozřejmě i na rohlík, který zejména, když se cejnům příliš nechce, přináší výborné výsledky. Pečivo je skvělé díky dobré savosti a cejni navíc mají slabost pro sladké. Takový rohlíček nadipovaný něčím sladkým je často nástrahou poslední nástrahy, když všechna jiná sousta selžou. 

Cejni rádi ocení i nástrahy vznášející se nade dnem (hlavně ve vlnách). Pár masňáků s burizónem nebo kulička polystyrénu bude v ten čas to pravé ořechové. Závodníci by jistě neopomněli zmínit patentky, což je hodně účinná mast na velké exempláře. I když s patentkami nemám osobní zkušenost, rozhodně larvy pakomárů patří k významné složce jejich přirozené potravy, a tak určitě budou patřit k top nástrahám. Aby byl výčet cejnových nástrah kompletní, nelze zapomenout na rousnice, které hlavně při chytání po tmě dokážou připravit nevšední zážitky. Při chytání na děšťovky se feeder umí uhnout jako luk a baitrunner se rozhrčí, až rybáři srdce zaplesá. Kolikrát si v první chvíli pomyslí, že konečně zabral kapr nebo parma, ovšem po záseku na konci sestavy visí „jen“ cejn - byť zajímavých rozměrů.

 

Jedna z nástrah poslední záchrany na krmeném místě - peleta obalena krmítkovkou

 

Čím krmit?

Podle uzpůsobení tlamky lze snadno odvodit, jak cejni sbírají potravu. Malá ústa ve spodním postavení jsou ideální pro rytí v bahně a nasávání ležících soust. Základem chytání cejnů je tedy umístění nástrahy na dno nebo těsně nad něj. Cejni upřednostňují sladké krmení, dají se tedy použít komponenty jako je melasa, kokosová moučka nebo třeba pomleté bisquity. Z koření skvěle poslouží vanilka, skořice. Recepturu lze vyšperkovat nakládanou kukuřicí nebo živou nástrahou. Tady je třeba jen upozornit, že obsahuje-li krmení živou složkou, ryby ji mohou z návnady začít vybírat. Pak je vhodné mít něco živého i na háčku. Největším lákadlem na cejny bývají i strouhanky - v ideálním případě opět sladké (vafle, perník, piškoty). 

Cejni ale nepohrdnou ani něčím slaným - například krekry. Starší ročníky ryb rovněž mohou zaujmout i drobné peletky.

 

Komponenty krmení

 

Co navázat?

I když je cejn poměrně vděčnou rybou, určitě se jí nevyplácí podceňovat a cokoli na montáži ošidit. Návazce volím maximálně v průměru 0,14 mm. Cejn sice není žádný extra bojovník, ale své opodstatnění najde feederová guma, která tlumí jeho „kopance“. Pružný tlumič rybář ocení zvláště při chytání na pletenku a při použití malých háčků. Osobně volím háčky do velikosti 10, ale spíš menší. Na stojatých vodách není třeba délku návazce přehánět, úplně postačí 30 cm, v případě potřeby se dá návazec vždy přesně doladit. Na tekoucí vodě se mi osvědčily návazce 60 cm a víc - jinak zasekávám do prázdna. 

Na přetřes přichází věčná otázka: „Průběžka nebo páternoster?“ 

Pokud cejni berou spolehlivě, je to vcelku jedno. Pokud berou sporadicky nebo opatrně, určitě se vyplatí přemýšlet a nebýt pasivní. Při použití páternosteru má tah vody tendenci zvedat nástrahu ode dna, což může doposud netečné ryby přimět k záběru. Naopak jindy mohou být jejich choutky úplně odlišné a raději si sezobnou nástrahu nehnutě ležící na dně. 

 

S feederem za říčními cejny

Nejraději chytám cejny (a nejen je) s feederem na řekách! Ideální je, pokud je v toku hloubka kolem dvou metrů a mírný tah. Pak se zde loví poměrně snadno a člověk nemusí řešit technické problémy jako na velkých, proudných a hlubokých vodách. 

Zaprvé lovím relativně blízko břehu, tudíž jsem v těsném kontaktu s rybou, i když chytám na monofil (na velkých vodách bych stejného kontaktu docílil pouze s použitím pletenky), Neprůtažnost pletenek navíc netlumí cejní výpady, takže úspěšné zdolávání se nezřídka zkomplikuje. Je to zkrátka daň - něco za něco! 

Na menší řece mám, i v chladném období, kdy se rybám příliš nechce, poměrně čitelné záběry. Výjimku tvoří jen nejchladnější dny v roce, kdy líná ryba nedokáže špičku kloudně rozpohybovat. Zažil jsem nemálo vycházek, kdy jsem až po převázání feederu na plavanou byl schopen registrovat jemné přinoření anténky splávku o pár milimetrů a následně se dostavily i nějaké ty skromné úlovky. Přeci jen u splávku stáčí rybě vyvinout menší sílu, aby s vlascem o kousek hnula. 

Z hlediska úspěšnosti lovu je poměrně stěžejní přesná délka náhozu. Vzhledem k tomu, že chytání na feeder je hlavně o opakovaných dopadech krmítka do jednoho místa, nikterak se na menším toku nemusím trápit klipováním, nebo označováním délky na vlasci. Tím, že chytám na krátko, nahazuju vždy dostatečně přesně. 

Další starost, která mi odpadá, je samotný proces vnadění. I na menší řece rozhoduje množství a efektivita krmení. Nemusím však nahazovat několik krmítek před lovem a ani dohazovat raketou partikl. Kdykoli si pohodlně nakrmím rukou nebo lopatkou. Osobně se snažím krmit vždy jen v hluchých časech, ale nikdy nezasypávám krmením rybám hlavy. Vnadění hodně omezím jen tehdy, když prostě ryby nejdou - vidím je třeba se ukazovat na hladině, mám přejezdy, ale záběry žádné. Tehdy se spíše snažím maximálně zatraktivnit nástrahu. 

Jediná nevýhoda řeky je její proudnost! Abych zvedl co nejvíce vlasce nad hladinu, pruty nutně stavím špičkami k nebesům. Tady hraje hlavní roli síla vlasce - čím bude silnější, tím vetší je i plocha, do které se tah vody může opřít. Po dešti musím počítat s návalem plovoucích nečistot. V takových podmínkách je feedrování o nervy a dokáže otrávit i toho největšího kliďase.

 

Říční cejn se vyznačuje nižším tělem a větší hlavou.

 

Jak být co nejúspěšnější?

Nebudeme si nic namlouvat - rybařina je časově i finančně náročnější koníček! Známe to všichni (a hlavně naše drahé polovičky se s tím občas nedokážou smířit)! S tou časovou částí asi těžko něco zmůžeme, ale s finanční stránkou se už udělat něco dá. 

Vždy se snažím jít cestou efektivního, ale zároveň levného lovu. Třeba, když vyrážím na cejny na celý den, vím, že zkrmím velký objem krmení. Jak dosáhnout stavu, aby bylo za málo peněz hodně muziky? Nechci nikomu vnucovat nějaké zaručené recepty, ale podle mě je většinou naprosto jedno, co do vody naházím (nebavím se o závodech) a ryby při troše dobré vůle chytím. Můj „zaručený“ recept je následující: koupenou krmítkovku, která má pro mě odpovídající poměr cena/výkon obohatím o vařené kroupy. Kilový pytlík krup stojí pár korun a po uvaření pěkně nabude na objemu. Navíc i výborně lepí, což se hodí, protože směsi dodá soudržnosti, a pak se z krmítka vyplavuje postupně až na dně a nevypadá už ve sloupci při propadu. Kroupy mají cejni (ale i další kaprovití) rádi, vždyť je to jedna z top nástrah našich dědů! Pro větší pestrost lze do krmení přidat i nějaký ten partikl. Já většinou přidávám sáček mražené kukuřice. Celé to ve finále zaliju melasou, která celek krásně ovoní, osladí a ztmaví. Pokud mám náladu investovat, přidám navíc ještě živou složku.

 

Záběr a zdolávání

Záběry od cejnů jsou poměrně specifické. Člověk při troše cviku už pozná na špičce, co za rybu se pokouší o nástrahu. Záběry se na feederové špičce můžou projevit hned několika způsoby. Typická jízda jako od kapra je u cejna spíše méně obvyklá. Častějším typem záběru je narovnání se špičky. I když se to začínajícímu lovci může zdát zvláštní, je potřeba ihned zaseknout. Ryba totiž spolu s nástrahou pozvedne i krmítko. Je to způsobeno tím, že cejn se nekrmí běžným způsobem jako ostatní ryby, ale stojí v šikmé poloze hlavou dolů a pomocí vysouvacích pysků nasává potravu, pak se narovná a teprve potom sousta polyká. Nejtradičnějším projevem cejního záběru je střídavé ohýbání a rovnání se špičky, dalo by se říct takové třepání. Cejn je typický „cumlač“, který nástrahu pouze ochutnává a nikam se nerozjíždí. Krásně je to vidět při plavané, kdy se splávek nepotápí ani nerozjíždí, pouze se od něj šíří drobné vlky.

Pakliže vše klaplo, cejn se mrská na háčku a je třeba dát pozor na jeho úspěšné zdolání. Ani velký cejn není nikterak divoký nebo vytrvalý bojovník. Než aby někam ujížděl, nechává se přitahovat poměrně snadno přitahovat. Hned po záseku je cítit jakoby mrtvá váha s občasným kopnutím. Je to proto, že ploché tělo cejna se jen prohýbá ze strany na stranu. K tlumení cejních kopanců určitě dobře poslouží feederová guma. Část hlavních rázů od ryby utlumí prut, ale i tak je dobré prut nesvírat nijak pevně a držet ho spíše ve volném zápěstí. Ještě je nutné mít na paměti, že cejní tlamka není nikterak pevná, a tak se nevyplácí cejna silou rvát z vody. 

 

Je co držet!

 

Doufám, že vás můj příspěvek bude inspirovat k tomu, abyste se na cejny dívali lépe. A třeba jim věnujete i nějakou tu vycházku v letošní sezóně. 

 

Pokračování příště

 

Text a fota: Dušan Poliak