Členovci

Členovci představují největší kmen živočišné říše, do nějž řadíme například veškeré hmyz. Pořetnou skupinu členovců představují i korýši, kterých známe více než 50 tisíc druhů. Většina z nich žije ve vodním prostředí, a to ve sladké i slané vodě. Mezi korýše se řadí jak velmi známí a hospodářsky cení živočichové (např. krabi, humři, krevety či raci), tak i mnoho mikroskopických organismů, které jsou součástí planktonu a tím i přirozené potravy ryb (např. buchanky nebo perloočky). Někteří drobní korýši – či jejich vývojová stádia – však mohou rybám i škodit, neboť jsou schopni na jejich tělech parazitovat, a způsobovat nemoci, zvané artropodózy. Mezi známé korýše parazitující na rybách patří rody Argulus, Lernaea, Ergasilus a Basanistes. Především parazitární infekce způsobené korýši z rodu Argulus a Ergasilus, se vyskytují poměrně běžně, a snad každý sportovní rybář se s rybou, sužovanou těmito nepříjemnými cizopasníky, musel někdy u vody setkat. Pojďme si tedy nyní představit nejznámější korýše parazitující na tělech ryb.

 

Mezi členovce patří i mnoho druhu korýšů – typickými obyvateli našich vod jsou například raci

 

Kapřivci 

Každému rybářskému hospodáři, ale jistě i nejednomu sportovnímu rybáři, něco říká pojem kapřivec. Jedná se o nejrozšířenějšího korýše cizopasnícího na rybách, ať už v rybničních chovech, akváriích nebo i ve volných tekoucích či stojatých vodách. Kapřivci způsobují rybám nemoc zvanou argulóza. Tito korýši jsou pouhým okem dobře viditelní (největší měří přes 1 cm) a cizopasí na ploutvích i povrchu těla ryb – nejčastěji je však najdeme na bázích jednotlivých ploutví. Kapřivců známe více druhů a rozlišujeme je podle ryb, na nichž cizopasí; nejběžnější je druh Argulus foliaceus, který cizopasí na kaprovitých rybách.

Kapřivci patří mezi tzv. dočasné parazity, kteří se mohou v dospělém stádiu ze svého hostitele uvolnit a poté žít volně i bez něho. Samičky kapřivců kladou vajíčka ve vodě na různé předměty (kameny, větve, vodní rostliny, aj.); z vajíček se pak líhnou larvy, které musí najít v průběhu tří dnů svého hostitele, jinak uhynou. Při teplotě vody pod 8°C se vývojový cyklus kapřivců zastavuje. Přezimují pak na rybách, pokrytí silnou vrstvou ochranného slizu. Na jaře po zvýšení teploty se probírají z klidu a jejich vývojový cyklus pokračuje. 

 

Drobný korýš kapřivec je nejčastějším původcem antropodózních nemocí

 

Tito drobní korýši jsou na rybách uchyceni pomocí dvou kruhových přísavek a jednoho páru přeměněných kusadlových nožek (tzv. antenul). Kapřivci sají krev a tělní tekutinu ryb pomocí tzv. chobotku, kterým probodnou kůži. Rybám způsobují nepříjemné rány, které se zaněcují -  v místě vpichu se pak často tvoří krevní podlitiny. Takto kapřivci poznamenaný kapr (či jiný rybí druh) je běžnou součástí naší ichtyofauny a každý z nás si už jistě těchto krevních podlitin na některém ze svých úlovků všiml. Přítomnost parazita indikuje také zvýšené množství slizu, jehož produkcí se ryba brání dalšímu šíření infekce. Nebezpečí této choroby se odvíjí od množství parazitů, celkového zdravotního a výživného stavu obsádky a stáří napadených ryb.

Pokud se kapřivci vyskytují v relativně malém počtu (od pár jedinců po několik desítek kusů) dospělou a zdravou rybu nijak významně nepoškozují. Naopak u rybího plůdku může už několik desítek nenasytných kapřivců způsobit úhyn – napadené rybky mají obvykle červené skvrny na spodní straně hlavy a břicha. Při masivním výskytu těchto parazitů však může docházet k vážným zdravotním komplikacím i u dospělých ryb. Sám mohu na základě osobní zkušenosti popsat poměrně vzácný případ, který se udál před několika lety na jedné soustavě menších rybochovných nádrží v blízkosti Brna. Na těchto rybnících došlo v důsledku expanze kapřivce k úhynu stovek velkých, asi tříkilových kaprů. Tyto ryby byly přitom jinak v dobrém výživném stavu. Zamoření kapřivcem však bylo na nádržích tak masivní, že na jedné dospělé rybě cizopasilo až 2000 korýšů. Takovéto množství dokázalo zahubit i tyto dospělé a dobře živené ryby. 

 

Kapřivci, jak už je z jejich jména patrné, nejčastěji parazitují na kaprovitých rybách, mj. i na karasech stříbřitých

 

Při vysoké intenzitě napadení se nemoc u ryb projevuje neklidem a otíráním poškozených míst o různé předměty, např. ponořené větve keřů a stromů nebo kameny. Při zvlášť masivním ataku přestávají posléze ryby přijímat potravu. K likvidaci kapřivců se na rybnících používá především koupel parazitovaných ryb v roztoku kuchyňské soli. Expanzi kapřivců lze na rybochovech také preventivně předcházet, především pravidelným zimováním nádrže (tj. ponecháním rybníka přes zimu bez vody) a dezinfekcí loviště páleným nebo chlorovým vápnem.

 

Chlopci 

Původci častých artropodózních nemocí jsou i zástupci rodu Ergasilus. Tito korýši mohou žít v stojatých i tekoucích vodách a napadají různé druhy ryb, velmi často líny a síhy.

Původcem nemoci je chlopek Ergasilus sieboldi cizopasnící na žábrech ryb a způsobující chorobu zvanou ergasilóza. Zajímavé je, že ze všech vývojových stádií korýše cizopasí na rybách jen oplozené samice, které jsou velké v průměru okolo půl centimetru, i když mohou výjimečně dosáhnout i přes 1 centimetr délky.

 

Korýš chlopek z rodu ergasilus velmi často napadá líny

 

Svého hostitele tyto oplozené samičky vyhledávají za pomoci proudění vody při dýchacích pohybech skřelí ryb. U dospělých parazitujících samic jsou dobře rozeznatelné po stranách zadní části jejich těla dva váčky, které jsou plné vajíček. V těchto váčcích začíná embryonální vývoj, který pokračuje líhnutím a dalšími osmi vývojovými stádii, při nichž se korýši pohybují volně ve vodním sloupci a postupně se proměňují v dospělce schopného reprodukce. Po kopulaci samci hynou, zatímco samice vyhledávají svého hostitele, na jehož žábrech žijí paraziticky až 1 rok. K udržení se na žábrech jim pomáhají drobné háčky, které vznikly přeměnou z původních tykadel. Neživí se přitom krví, ale buňkami pokožky žaber. Příznaky onemocnění jsou rozpoznatelné až při vysokém stupni napadení a projevují se dušením ryb. Žábry v místě napadení chlopky mají růžovou barvu a vytvářejí se na nich krváceniny. Terapie je u této choroby velmi náročná, neboť léčebné koupele likvidují některá vývojová stádia, jsou však neúčinné na dospělé chlopky. Na rybnících je proto výskytu této choroby třeba preventivně předcházet, a to stejně jako u kapřivce především ponecháním nádrže přes zimu bez vody a dezinfekcí loviště páleným nebo chlorovým vápnem.

 

Červoci  

Tito cizopasnící korýši nejsou tak hojní jako kapřivci nebo chlopci. V našich podmínkách se poměrně vzácně vyskytují prakticky pouze ve volných tekoucích vodách, kde napadají některé kaprovité ryby, např. hořavky nebo karase. Nejrozšířenějším představitelem je však červok kapří Lernaea cyprinacea, který – jak už je z jeho druhového jména patrné - cizopasí zejména na kaprech. Nemoc, kterou červoci způsobují, se nazývá lerneóza. Tito korýši dorůstají délky přes 1 cm a podobně jako chlopci procházejí během života hned několika vývojovými stádii. Stejně jako v případě chlopků cizopasí jen samička, která se zavrtává do kůže ryb pomocí tvrdých výrůstků na hlavě. Přes šupiny proniká až hluboko do svaloviny ryb, kde poškozuje tkáně a uvolňuje do nich toxiny. Větší část těla má přitom na povrchu a na pohled vypadá jako nitka, táhnoucí se zpod šupiny (viz foto).

Cizopasnící korýš červok (larnaea) vypadá na pohled jako nitka, táhnoucí se z pod šupiny

 

Ani červoci se neživí přímo krví, ale kožními buňkami ryb. Ve volné přírodě je kulminace jejich výskytu nejvyšší v letním období. Léčba této choroby ve volných tekoucích vodách pochopitelně není možná, pokud se náhodou vyskytne v akvarijních nebo zahradních chovech, léčí se mechanickým odstraněním korýše z těla a následnou koupelí v solném roztoku.

 

Sepnuta hlavatková 

Tento asi centimetr dlouhý parazit se vyskytuje pouze u hlavatek, jimž může způsobit velmi závažné onemocnění, zvané basanistóza. Cizopasným elementem jsou opět pouze samičky, které parazitují na vnitřní straně skřelí ryb, kde způsobuje vážné poškození, které vede až k hypertrofii (růstu) skřelové tkáně. Při masivní invazi dochází k úhynům, a to i větších jedinců hlavatky. U generačních hlavatek se dokonce sepnuty z těla mechanicky odstraňují při celkové anestézii ryb. Prevence této choroby je podobná jako u předchozích druhů artropodóz.

 

Korýši z rodu basanistes parazitují pouze na hlavatkách, jimž mohou způsobit velmi závažné onemocnění

 

Škůdci ryb z řad členovců

Z kmene členovců nejsou rybám nebezpeční pouze parazité, ale i řada dalších dravých živočichů, kteří napadají zejména plůdek ryb a mohou mu způsobit vážná mechanická poškození, vedoucí až ke smrti.

 

Buchanky

V úvodu tohoto článku bylo řečeno, že někteří drobní korýši jsou součástí zooplanktonu a tím i přirozené potravy ryb. V přírodě, kde silnější požírá slabšího a větší menšího, se však mohou role snadno obrátit, a z lovce se pak stává oběť a naopak z kořisti nebezpečný predátor. Tak i některé dravé druhy buchanek mohou být nebezpečné váčkovému plůdku ryb, který napadají, okusují a způsobují mu mechanická poškození s následným úhynem. Velké ztráty způsobují buchanky zejména na váčkovém plůdku lína a dalších později se vytírajících býložravých ryb, jejichž plůdek se vysazuje do rybníků v době nejhojnějšího výskytu buchanek. Protože však buchanky zároveň tvoří přirozenou potravu i pro nejmladší stádia kaprovitých druhů ryb, provádí se jako jedno z preventivních opatření před vysazením plůdku do nádrže speciální test na dravost místních populací buchanek.

 

Prevence chorob je u všech druhů antropodóz podobná, v produkčním rybářství je to především zimování nádrže a dezinfekcí loviště páleným nebo chlorovým vápnem

 

Škůdci z třídy hmyzu

Hmyz tvoří přirozenou potravu mnoha druhů ryb, zároveň jsou však někteří jeho představitelé i obávanými rybími škůdci. Škody přitom nezpůsobují pouze dospělci, ale často i jejich larvy napadající povětšinou raná stádia plůdku ryb. Mezi zvlášť nebezpečné můžeme řadit některé představitele řádu vážek, ploštic nebo brouků. Dravé larvy vážek uchvacují kořist zvláštní vymrštitelnou maskou. Po útoku zůstávají na tělech rybek tržné ranky a odřeniny, dochází k poškození žaber i vnitřních orgánů, takže i jedinec, které unikl z tohoto smrtelného objetí, pak často následně hyne na zaplísnění. Z vodních ploštic jsou nebezpečné například splešťule, jehlanky nebo znakoplavky. Mají hlavu opatřenou bodcem nebo sosákem, kterými kořist nabodávají a vysávají. Z brouků jsou pak plůdku nejnebezpečnější larvy i dospělci potápníka vroubeného, který může při masivním výskytu způsobit na obsádce nemalé ztráty.

 

U vážky právě došlo k zásadní životní proměně – z dravé a rybímu plůdku nebezpečné larvy v krásného okřídleného dospělce

 

V příštím díle našeho seriálu se začneme věnovat helmintózám – parazitárním infekcím způsobeným červy.

 

Text: Tomáš Lotocki

Foto: autor, Karel Halačka,