Výkyvy apetitu

Chuťové nálady tlouště byly jedním z důvodů mého zájmu o tento rybí druh. Rozhodl jsem se, že je důkladně prozkoumám a postupem času nevypočitatelnou mlsnost ryb překonám. Dnes vím, že to je úkol na celý život! Odhalit důvody výkyvů apetitu tloušťů možná ani nejde. Každý voda je něčím specifická a každý den se místní podmínky mění. Některé řeky jsou proudné s minimem větších tůní a jinde je tomu opačné. Mění se nejen průtok vody, ale i klima a atmosférický tlak. Jelci se navíc dokážou rychle přeorientovat na úplně jiný druh potravy. Prostě specifických podmínek je nekonečně mnoho. Ovšem i za těchto okolností platí několik stabilnějších pravidel pro úspěšný lov.

 

Tloušť patří mezi nejnáladovější a nevybíravější obyvatele vod

 

Stanoviště ryb v průběhu roku

Už v minulém díle jsem se zmínil o vlivu ročních období na stanoviště tloušťů. Samozřejmě i v něm existují jisté nepravidelnosti - tomu se zkrátka nedá vyhnout. Rozdělím si rok alespoň pomyslně na dvě poloviny - na období letní a zimní. Toto dělení budu brát z pohledu vláčkaře, přestože se samozřejmě tloušť dá lovit po celý rok a stačí k tomu jen vyměnit způsob lovu.

Letní období pro mě začíná koncem března či začátkem dubna. Je to období, kdy pomalu odchází sněhové vody a teplota se postupně zvyšuje. Aktivita tloušťů se pozvolna zvyšuje také. Ryby opouštějí zimoviště a z hlubších tůní vyjíždějí do mělčích partií. K jarní migraci dochází hned ze dvou důvodů. Jedním je zvýšený přísun potravy, což ryby po zimě určitě uvítají, protože potřebují nabrat kondici k blížícímu se tření. V tuto dobu první větší potravní aktivity je přívlač bohužel zakázaná. Zůstává ovšem možnost chytání na umělé mušky! Lov lze provozovat s muškařskými pruty, nebo také s běžnými pruty doplněnými smekacími navijáky. Ať se to některým ortodoxním muškařům líbí či ne, nám – vláčkařům - zase pod nos neleze možnost celoročního muškaření se třemi nástrahami na návazcích. 

 

Tloušti se rádi celoročně pohybují kolem mostních pilířů.

 

Lov na mouchy

Při jarním lovu tloušťů obvykle volím několik druhů umělých mušek - jiggů. Samozřejmě s háčky bez protihrotů! Jelci v tuto dobu berou zatěžkané mouchy celkem spolehlivě. Často se mezi ně zamotají i okouni a štiky. Vždy mám ale dilema, jak rybám nástrahu nejlépe nabídnout. Nejčastěji zbrodím a přitom pomalu scházím po proudu. Nahazuji kolmo ke břehu nebo i lehce proti vodě. Záběr obyčejně přijde v momentu, kdy se nástraha stočí proti vodě, anebo při jejím krátkém zastavení. Záběr téměř vždy bývá jemný. Rozhodně nesmí následovat přemrštěný zásek, protože by mohlo dojít k utržení mušky. Při jarním chytání na mušku používám pavučinkový vlasec o průměrech 0,08-0,10 mm! Ke spolehlivému přiseknutí obvykle stačí jen jemně pozvednout prut, nebo také rychleji pootočit kličkou navijáku. Snad nejdůležitější věcí při lovu na mušky je citlivé nastavení brzdy navijáku. Po úspěšném zaseknutí přichází první a současně nejsilnější výpad ryby - ten musí rybář a jeho vybavení úspěšně ustát. Samozřejmě to platí zvláště tehdy, když na háčku visí větší tloušť. Na jaře ještě nebývají vody dostatečně průhledné, takže se hned (vzhledem k jemnosti záběru) nedá určit, jak velký kus zabral. Dvojnásobně proto platí pravidlo maximální připravenosti!

 

Úskalí jarní přívlače  

V půli dubna se už dá regulérně vláčet na pstruhovkách. Tloušťů v nich žije dost a dost, zvláště pak v klidnějších úsecích revírů. Populace lososovitých ryb je v těchto partiích početně nižší v důsledku konkurenčního boje o potravu s dalšími druhy ryb. 

I to může být jeden z důvodů, proč je na pstruhových vodách tloušť považován za rybu „škodlivou“, a tudíž nesmí být puštěn zpět do vody. Přiznám se, že logiku rybářských řádů někdy nechápu. Tloušť tato pásma obývá odnepaměti, přesto ho člověk šmahem prohlásil za škůdce! Je mi jasné, čím může škodit, ale nesmyslné vybíjení jelců není jedinou cestou ke zvýšení početnosti pstruhů. V současnosti se stejně vysazují lososovité ryby hlavně v tzv. komerční velikosti. Ti malí přírodní potočáčci se ve vodě nacházejí hlavně v horních a proudných partiích. Tam dorůstají do generačních velikostí, a také tam dochází k případnému samovýtěru. Škoda jen, že těchto míst stále ubývá... 

Tloušť na tom ovšem vinu nenese. Pokud zjistím, že na těchto místech je tlouště opravdu hodně, tak sebou na vycházku beru vezírek a v autě mám velký kbelík se vzduchováním. Ulovené „škodlivé“ ryby (tlouště, okouny, štičky), nezabíjím a neházím je do roští, nýbrž je převezu do mimopstruhových vod. Je to dobrý způsob zarybnění revírů, o kterých málokdo neví. 

 

Na pstruhových vodách je tloušť škodná, ale dá se ukládat do vezírku a převést jinam.

 

Když čas pokročí...

Svatební reje tloušťů se podle typu vody a jejich teploty odehrávají od května do června. V tomto období je braní jelců velmi sporadické. Často se stává, hlavně u starších jedinců, že je zájem o nástrahy skoro nulový. Na vláčecí nástrahy si obvykle troufnou jen ryby ve velikostech okolo 15 cm. Větší kusy mají plnou hlavu reprodukčních starostí. O tom nás tloušti mnohokrát přesvědčili v několika závodech. Například při prvoligovém závodě na říčce Chrudimce, který se konal na konci května, byli za celý víkend uloveni jen dva tloušti, přičemž jich byla voda úplně plná. Dalším podobným případem byl závod na severomoravské Lubině. Pořadatelé i závodníci byli nešťastní, když viděli řeku narvanou tloušti, kteří díky roztoužení odmítali spolupracovat. Přesvědčit se za celou dobu nechali jen ty menší ryby a pár vytřených jedinců. K šílenství doháněly závodníky úseky, v nichž se to rybami doslova hemžilo, ale úspěšně zalovit se v nich dalo možná tak čeřenem...

Teprve po období tření nastává čas pravého tlouštího eldoráda. Ryby během rozmnožování ztratili spousty energie a tu potřebují rychle doplnit. K tomu jim napomáhá začínající léto, kdy je ve vodě spousta různorodé potravy. Konečně také vypukne vláčkařská sezóna i na mimopstruhových revírech. Ihned vytáhnu své oblíbené nástrahy a vyrazím s nimi na zteč! Netrpělivě obcházím místa, která byla minulou sezónu úspěšná. Budou stejná jako loni?. Většinou mám štěstí, protože tlouští populace je takovým místům víceméně věrná. V tuto dobu už mají jelci vybraná stabilní stanoviště. Vždy platí, že si ryby vybírají teritorium k množství přísunu potravy. Ty největší z hejna si samozřejmě zaberou ta nejlepší stanoviště.

 

Tloušťovaná na Orlici.

 

Prázdninové lovy

V prázdninových měsících najdeme tlouště rozmístněné snad ve všech úsecích řek. Dokážou obsadit i prudké tahy. Nejraději však postávají na konci velkých tůni, pod podemletými břehy a převislými pobřežními porosty. Zde tloušti najdou pokaždé spoustu potravy. Protože jsou všežravci, jejich jídelníček je velmi široký. Spořádají vše, co je zrovna dostupné. Mohou se spokojit s rostlinnou potravou ve formě zelených řas a měkké vodní vegetace. V období dozrávání ovoce (třešní, višní, malin), se obvykle houfně stahují poblíž a čekají, až nějaký plod padne do vody. Rád vyčkává u převislých porostů na plovoucí květy netýkavek a později i na jejich semínka. Na pobřežních porostech se vyskytuje i spousta hmyzu, který rovněž padá na hladinu a pak je ihned uchvácen rybami. Samozřejmě jelci vyhledávají i larvy hmyzu u dna a v celém vodním sloupci. Velmi rádi si zaloví í do početných hejn rybího potěru a nešetří ani vlastní potomky. Není jim cizí pustit se i do pulců a tu a tam zhltnout i další vodní živočichy Tloušť zkrátka zbaští vše, co zbaštit lze! Proto nám dává možnost použít nepřeberné množství nástrah. 

 

V teplé vodě mu šmakuje i malý wobbler.

 

Strategie letní přívlače

V teplém období roku není hledání tlouště vůbec problematické. Více záleží na opatrném přístupu k jeho stanovištím. Kdo si to včas neuvědomí, ten z lovu nebude mít nic. 

Samotnou kapitolou je nahazování nástrahy. Funguje lépe vedení nástrahy po vodě nebo proti ní? To jsou otázky, které mezi závodníky nemají konce. Každý rybář zastává své názory a zkušenosti. Já se považuji za „středopolaře“, volím oba způsoby vedení dle konkrétních situací. Obyčejně se rozhodnu až těsně před náhozem. Chytám téměř shodné jako při jarním lovu na umělou mušku. Tloušť má rád, když se mu nástraha v určitém momentu zastaví a dá mu tak signál k útoku. 

O level složitější je lov v klidnějších partiích, kdy má tloušť spoustu času nástrahu dobře prohlédnout. Pronásledování kořisti tak leckdy skončí v půli cesty, protože ryba vytuší zradu a nechá si zajít chuť. Menší tloušti nemající dostatek zkušeností a často útok dokončí. Přitom nástrahu pronásledují až pod špičku prutu a napadnou ji teprve tehdy, až zamíří z vody ven. Naopak velcí tloušti většinou seberou nástrahu krátce po jejím dopadu na hladinu. Snaží se být u ní co nejdřív a pokud je opravdu zaujme, následuje poctivý záběr. Určitě přitom zaúřaduje moment překvapení spolu s konkurenčním bojem o potravu.

 

Prochytávání prostoru kolem převislé vegetace přináší úspěch.

 

Výběr loviště

O typických stanovištích tloušťů jsem se už lehce zmínil. Je však důležité tato místa dobře poznat, anebo je alespoň umět předpokládat. Závisí na tom úspěšnost lovu. Prochytat se následně dají dvěma způsoby. Oba jsou účinné, ale také stejně náročné.

 

Lov ze břehu

Pro spoustu rybářů klasický způsob vláčení. Jen je nutné se víc přizpůsobit okolí. Při lovu na větších tocích je určitou výhodou, že pokud ryby lovíme u protějšího břehu, nemusíme chování na své straně věnovat až takovou pozornost. I tak je dobré dodržovat určitá pravidla obezřetnosti a bezhlučně přistupovat k místům, kde se tloušti vyskytují. Máme skvělou příležitost natrénovat si příchod pro místa, kde se ryby budou vyskytovat u našeho břehu. Tloušť má velmi dobře vyvinuté sluchové a zrakové orgány. Dokáže bystře zaregistrovat jakýkoliv cizí hluk nebo otřes půdy. Proto je nutné kolem vody našlapovat co nejopatrněji a k vytipovaným místům se přibližovat kolmo na břehovou linii. Je dobré, když se v zóně našeho příchodu k vodě nachází nějaká překážka a dá se využít k maskování. Tlouště dokáže upozornit i rybářův stín vržený na hladinu. Takže maskování je opravdu na místě! Při nahazování je tloušť schopen zaznamenat odlesk či stín prutu. Proto také nikdy nechoďte až těsně k vodě a náhozy raději vysílejte dál od břehové hrany. 

Úvodní hody je potřeba udělat s rozmyslem. Prioritou by mělo být dostatečné prochytání vlastního břehu. Někdy už první úlovek, umí naši stranu pěkně rozplašit. Tomu se dá aspoň částečně zabránit opatrným zdoláváním. Dosáhne se toho skloněním špičky prutu k hladině, pak se citlivým tahem ryba dotáhne ke břehu. Tam se poté buď chytí rukou, nebo se tiše vyloví pomocí podběráku. Rychlým vylovením a následným šetrným puštěním zpět si zachovám možnost ulovení stejné ryby i při další vycházce. Při vrácení úlovku je potřeba postupovat nanejvýš opatrně, aby se místo zbytečně nerozplašilo.

 

Úlovek ze břehu.

 

Lov z vody

Možná vypadá na první pohled jednoduše, ale zase taková sranda to není. Při zabrození získám pár výhod, ale na druhé straně i několik nevýhod. Přesto, pokud to jen trochu lze, tak tuto možnost volím! Více mi vyhovuje hlavně v letních měsících, neboť ve vodě není takové horko. Hned na začátku mám ztíženou pozici už tím, že se musím nehlučně přiblížit k vodě a ještě s větší opatrností do ní vlézt. Vždy musím vizuálně zmapovat nejbližší okolí a do vody vstoupit v tom nejpříhodnějším místě – nejlépe do mělčiny. Potom už se jen vydám proti proudu nebo po vodě. Na malých a úzkých tocích nejčastěji brodím proti proudu. Na větších a hlubších revírech střídám oba směry. Nikdy se neženu zběsilým tempem, spíše pomalu a s rozmyslem postupuji co nejopatrněji k místům, kde očekávám tlouště. Vždy začínám lovit kolem sebe a postupně nahazuji do větší vzdálenosti. Tloušti mě kolikrát stejně „vytuší“ a začnou se chovat apaticky. To se stává hlavně v parných dnech za nízkého stavu vody. Výhodou lovu z vody je daleko snadnější přístup k rybím stanovištím. Pozor, stačí jediná vlnka na hladině a celé místo je hned rozplašeno! 

Také vylovování ryb je jednodušší. Rybu si v proudu v klidu navedu přímo do ruky a ihned ji mohu vyprostit a pustit. Na menších tocích dokáže i opatrně puštěná ryba při návratu do hejna ostatní poplašit. Pak mi nezbude, než se přemístit o kus dál...

 

Lov z vody je účinný hlavně při postupu proti vodě a při těsném prochytávání pobřežní zóny.

 

Podzimní výpravy

Plíživě nastane období podzimu. Několikrát vydatně zaprší, rána se halí do mlhy a ze stromů začne opadávat listí. To je signál, že se přiblížil závěr aktivní tloušťové přívlače. Pokaždé mě to překvapí! Vždyť ještě před nedávnem jsem na svých oblíbených místech tahal spousty tloušťů a najednou jsou fleky vyrybněné, jakoby je někdo vylovil elektrikou. Snažím se jelce najít a oni nikde! Sem tam se ještě pod hladinou ukáže zapomenutý kousek, ale i ten zanedlouho následuje za svými druhy, ukryté v hlubokých tůních a táhlých úsecích. 

Období podzimu je pro vláčejícího tloušťaře docela smutné. Jelci v nových místech berou už jen sporadicky a rovnou můžeme zapomenout na chytání s rotačkou. Úspěšnějšími nástrahami se začíná být wobblery s hlubším ponorem a gumky. 

 

V pozdním podzimu tloušti opouštějí proudy a přesouvají se do klidnějších a hlubších tůní.

 

Zima na dohled

V chladném období sezóny se tloušti drží v hlubokých výmolech, dírách a korytech u dna. Najdeme je i v tůních za padlými stromy a proudovém stínu za balvany. Vzhledem ke studené vodě už přílišnou aktivitou nehýří. Občas se nechá k útoku vydráždit malou rybkou nebo twistříkem. Určitě víc tloušťů chytí rybáři na plavanou a feeder než na přívlač. Možná je čas nechat ryby v zimovištích přečkat zimu a vláčecí zážitky nechat až na příhodnější období.

 

Zimní kousek z hluboké tůně.

 

Příště: Vyhledávání konkrétních lovišť, záběry a vylovení, chutě tloušťů 

 

Text a foto: Dam