Výběr místa

Oproti přívlači se chytání na živou rybku opírá převážně o správný výběr místa, na kterém se setrvává delší dobu. Nevyhledává se dravec, jak to bývá u vláčení, ale naopak se čeká, až dravec sám objeví nástrahu. Zdá se to tak trochu jako „čekání na Vánoce“, které jsou jednou do roka, ale záběry jsou častější. :-) Každý dravec totiž musí chtě nechtě jednou opustit útočiště a podniknout výpravu za kořistí. Platí to i pro stanovištní štiky. 

Před výběrem místa je dobré sledovat okolí, dost často se totiž dravec prozradí zálovem. Pak se stačí na ono místo přemístit a trpělivě vyčkat na záběr. Většinou se opravdu dostaví! Když se rybář na lovném místě chová tiše, dočká se útoku z „přímého přenosu“. Když píšu přímého přenosu, naznačuji tím, že převážně lovím v těsné blízkosti břehu. Záměrně vybírám místa, kde jsou u břehu různé hrany, nebo kde je jakákoli překážka. Hodně se píše o tom, že dravci rádi číhají u podobných terénních zlomů a překážek, kde číhají na kořist, ale mám za to, že je tomu spíše naopak. U překážek se zdržuje kořist a dravec tam za ní vyjíždí. Nastraženou rybičku proto spouštím asi 2-3 metry od břehu, za předpokladu že je tam minimální hloubka 0,5 - 0,7 metru a více.

 

Překážka ve vodě - ideální místo k lovu.

 

Výběr nástražních rybiček

Za nástražní rybičky používám převážně ty druhy, které v daném revíru ulovím. Výborné je, když se jedná o rybky, které ve vodě převládají. Velikost nástrahy záleží na cíleně loveném dravci. Převážně lovím na plotičky - těch bývá víceméně hojně všude. Důležité také je, aby se rybičky na revíru zdržovaly kolem břehu až do pozdního podzimu. Lokality, na kterých rybky migrují na zimoviště, moc nenavštěvuji.

 

Technika lovu

Má nejoblíbenější metoda lovu je na „vyvěšenou“. Dříve jsem nosil k vodě co nejdelší prut, ale dnes, vzhledem k lovu poblíž břehu, mi bohatě stačí prut o délce 3-4 metry. Na některých revírech vystačím i s dvoumetrovým proutkem. Výběr náčiní záleží na konkrétním revíru a hlavně na hloubce v příbřežní zóně. Samozřejmě se musí dravčí potrava nacházet v blízkosti pevniny. Kdo si myslí, že se tímto způsobem dá dosáhnout jen podprůměrných či průměrných úlovků, ten se šeredně mýlí! Nedaleko od břehu se může ulovit hodně víc než slušných dravců. 

 

Špička prutu je záměrně zastíněná větvemi.

 

„Vyvěšená je zajímavá už jen samotným sledováním dění ve vodě. A především šetrností k loveným rybám a k samotné nástraze. Pro názornost uvedu dva příklady. 

Při klasické plavané s živou rybkou, kdy rybář nástrahu nahazuje dál od břehu a pak ji podle potřeby ještě několikrát přehodí, se o nějaké šetrnosti vůbec nedá hovořit. Jestliže s ní x-krát praští o hladinu, zcela jistě rybku dříve či později usmrtí. Takovým způsobem zlikviduje za jeden den lovu i desítku rybek. Na „vyvěšenou“ neusmrtím žádnou! Většinou je rybka v dobré kondici, takže si ji bud ponechám na příští lov, nebo jí mohu dát svobodu. Pokud tedy nepřijde záběr...

 

U břehu loví i candát.

 

Druhý příklad je věnován lovenému dravci. Když na klasickou plavanou přijde záběr, dravec se většinou zažere tak, že je po vyproštění háčku nevratně poškozený. Na „vyvěšenou“ se dravec v 99 % případů píchne už při záběru a mívá většinou háček v koutku tlamy. Po šetrném vyproštění se tak rychle zotaví. A právě to je důvod, proč se tomuto způsobu lovu věnuji řadu let.

 

Mám nabito!

 

Vybavení

Nebojím se, samozřejmě s odpovídajícím náčiním, vyvěsit těsně u břehu i montáž na sumce. „Fousáč“ se takto dá také přelstít a věřte, že ulovených jich mám dost. Pravdou je, že velikost mých dravců by pro většinu sumcařů nebyla nijak zvlášť zajímavá... 

Moje obvyklá sestava na „vyvěšenou“se skládá z prutu o délce 3-4 metry, s gramáží 30-60 g. Používám naviják s volnoběžkou a vlascem o průměru 0,20 - 0,30 mm, splávek, olůvko, lanko s jednoháčkem či dvojháčkem. Sestavu vyladím dle velikosti nástražní rybky a podle cíleně loveného dravce. Rybičku, nejčastěji do velikosti 10 cm, nastražuji pod hřbetní ploutev a následně ji tiše spustím hned pod špičku prutu. Dbám, aby se rybka pohybovala těsně nade dnem. Prut odložím do vidliček a naviják přepnu na volnoběžku. Potom už jen trpělivě čekám na záběr. Nebývá na škodu přihodit ke splávku hrst navlhčené strouhanky.

Pozor: v období, kdy se do revíru vysazuje kapr, bývá přikrmování spíše na škodu - namísto nalákání malých rybek a následně dravců, budou na lovném místě hodovat násaďáci! 

 

Úlovek z pobřežní zóny.

 

Při záběru, který asi nemusím detailně rozpitvávat, odpadá veškeré čekání na zhltnutí rybky. Mohu v pohodě přiseknout hned po záběru, jelikož se dravec v drtivé většině případů píchne na háček sám už při útoku. Zdolávání musí probíhat opatrně a nesmí se uspěchat, jelikož ryba mívá háček vesměs v tvrdém okraji tlamy. Jelikož chytám těsně u břehu, zaseknutá ryba má dostatek sil předvést pořádný cirkus - často je pro ni vítězný. Ale i o tom je rybařina...

 

Důkaz, že i pěkné ryby zaberou hned pod špičkou prutu.

 

Závěr

Proč vznikl tento můj příspěvek? Existuje zajisté dost rybářů, kteří se věnují klasické plavané s živou rybkou. Po některých z nich zůstávají u břehu desítky pomlácených nebo mrtvých rybek a nezřídka i mrtví dravci, kteří nerozdýchali hluboké zažrání. Takže tento článek patří právě a především těmto kolegům. Na živou rybku jde chytat i mnohem šetrněji! Těm, kteří to chtějí zkusit, přeji mnoho zdaru.

Text a foto: Petr Ramian alias Petula