Virové infekce

„Tak na mě zas leze nějaká viróza“, řekne si prakticky každý z nás několikrát do roka, když se ráno probudí se škrábáním v krku a lehce zvýšenou teplotou. Různá virová onemocnění jsou skutečně běžnou a svým způsobem i trvalou součástí našich životů. Kromě banálních respiračních chorob však viry způsobují i velmi závažné nemoci, jakýsi jsou AIDS, ebola nebo třeba ptačí chřipka. 

Viry jsou velmi malé organismy na pomezí rostlinné a živočišné říše. Jsou organizovány jen jako částice, nikoliv jako buňky (jedná se tedy o nebuněčné organismy). Ke svému přežití a množení potřebují buňky svého hostitele. Na rozdíl od bakteriálních onemocnění, vůči kterým nalezl člověk mocnou zbraň – antibiotika, si s mnoha virovými chorobami stále neumíme poradit, což se projevuje i v omezených možnostech terapie u těchto nemocí ryb. Viry jsou malé, neviditelné, a přece dovedou být smrtící (ostatně slovo vir znamená v překladu jed). A tento jed, který od nepaměti tráví rostliny i živočichy na celé planetě, se pochopitelně nevyhýbá ani vodnímu prostředí a říši ryb.

 

Viry jsou nenápadné a pouhým okem neviditelné mikroorganismy – dokážou být však smrtící

 

Virová onemocnění ryb:

 

Jarní virémie kaprovitých

Této nemoci se též říká infekční vodnatelnost kaprů. Jedná se o závažné a prudce nakažlivé virové onemocnění, které může způsobit hromadné úhyny, a to zejména v obsádce kaprů. Jeho původcem je Rhabdovirus carpio.

Jak už název napovídá, propuká choroba zejména na jaře, pokud teplota vody dosáhne alespoň 12°C. Kritická teplota vody pro šíření viru je 17°C. Ryby jsou po zimním období v špatné tělesné kondici, vyhladovělé, s oslabeným imunitním systémem. Virus se mezi takto oslabenými jedinci rychle šíří a během několika dní může způsobit značné ztráty. 

Mezi příznaky nemoci patří zvětšení tělní dutiny, vypoulení očí, krváceniny na žábrech, v kůži, svalovině či v plynovém měchýři. V pokročilém stádiu onemocnění je patrná celková chudokrevnost. Nemocí infikovaní jedinci se shromažďují u břehů, v tišinách a u přítoků, lze u nich pozorovat ztrátu reflexů, poruchy plavání a nenormální polohu těla. Posléze napadené ryby hynou u dna.

Nemoc může mít i chronickou formu, kterou pozorujeme zejména v létě a na podzim u ryb, které přežily akutní onemocnění na jaře. Chronický průběh nemoci je charakterizován především degenerativními změnami na vnitřních orgánech (virus napadá zejména ledviny, střevo, játra, a postupně se šíří i do dalších orgánů).

 

Plynový měchýř kaprů, překrytý ledvinovým lalokem, může být napaden vážnou virovou infekcí

 

Jarní virémie zůstává velkým strašákem zejména pro obsádky kaprů v rybničních chovech. Přímá terapie ničící tento virus není dosud známá a léčba v podobě podávání antibiotik pro potlačení sekundárních infekcí není vždy účinná. Prevence se v rybochovech zaměřuje zejména na ochranu nákazou dosud nezamořených chovů, na samostatný odchov plůdku a starších násad, odchov ryb na potřebné profesní úrovni a soustavný veterinární dozor.

 

Zánět plynového měchýře

Jedná se o závažné infekční onemocnění, které je stejně jako jarní virémie způsobeno Rhabdovirem carpio. Tyto nemoci jsou si též v mnohem podobné. I zde je hlavní vnímavou rybou kapr obecný a akutní forma nemoci propuká zejména na jaře u zimou oslabených jedinců. Nemoc se u ryb projevuje zvětšením zadní části tělní dutiny a zejména změnami v motorice: nekoordinovaností pohybů, pokládáním na bok a hlavně typicky svislou polohou nemocných ryb hlavou dolů a ocasem k hladině. Ocas napadených ryb se někdy objevuje i nad hladinou. Tyto poruchy motoriky přímo souvisejí s napadením plynového měchýře. Akutní forma této nemoci často končí hromadným úhynem, zejména u kapřího plůdku. I tato nemoc často propuká v rybničních zařízeních a občas se vyskytuje i v akvaristických chovech. Terapie a prevence jsou podobné jako u jarní virémie.

 

Infekční nekróza pankreatu

Virová onemocnění pochopitelně nenapadají pouze kaprovité druhy ryb. Jednou ze závažných infekcí, vůči které jsou vnímavé naopak výhradně ryby lososovité, je infekční nekróza pankreatu neboli slinivky břišní. Tato choroba má většinou podobu akutní infekce, a může způsobit hromadné hynutí zejména u plůdku sivena amerického. Nemoc je však přenosná i na další druhy lososovitých ryb. Prvními klinickými příznaky této choroby jsou poruchy plavání. Rybky se otáčejí kolem podélné osy těla, později polehávají na boku u dna. Napadení jedinci postupně ztrácejí reflexy, přestávají přijímat potravu a hromadně hynou. Při pitvě je často konstatováno vypoulení očí, zvětšení tělní dutiny, anémie jater a sleziny či krvácení na pylorických přívěscích.

Terapie této choroby není ještě dostatečně propracována a prevence spočívá především v přísné veterinární kontrole veškerého dovozu jiker, plůdku a remontních i matečných lososovitých ryb do rybochovných objektů, stejně jako jedinců vysazovaných do volných vod.

 

K infekční nekróze pankreatu jsou vnímaví především siveni

 

Další virové infekce ryb

Existuje pochopitelně ještě celá řada dalších chorob infekčního původu, napadajících ryby. Pstruzi duhoví i siveni mohou kromě infekční nekrózy pankreatu onemocnět virovou hemoragickou septikémii neboli zduřením ledvin. Štičí plůdek zase napadá virus způsobující tzv. rabdovirózu štik. Nemocí typickou pro úhoře říčního je zase tzv. papilomatóza způsobující rybám světle zbarvené kožní nádory na čelistech či prsních ploutvích, které v pokročilém stádiu připomínají svým tvarem květák. Mezi další virové infekce ryb patří například lymfocystóza, puchýřnatost či infekční nekróza krvetvorné tkáně. 

Nebezpečí virových nemocí ryb spočívá především v jejich vysoké nakažlivost, mnohdy rychlém a vážném průběhu nezřídka končícím smrtí a absenci účinné terapie.

 

 

Mykózy

„Ta chudák ryba je ale zaplísněná!“ Něco takového jste si jistě u vody mnohokrát pomysleli při pohledu na uhynulou nebo nemocnou rybu, trpící plísňovou chorobou. Různé mykózy (neboli plísně) se u ryb vyskytují velice často a patří mezi závažné nakažlivé choroby.

Plísňové nemoci jsou u ryb vyvolané houbami z kmene Mycota. Než však představíme nejčastější mykotické nemoci ryb, povězme si něco obecně k vodním plísním:

 

Vodní plísně 

Plísně patří mezi houby, tedy do říše organismů, které stejně jako živočichové nejsou schopny vytvářet organické látky samy. Mnohé plísně patří mezi saprofity, jež potřebné látky získávají z odumřelých a rozkládajících se těl rostlin i živočichů. Jiné druhy plísní jsou parazitické.

Vodní plísně jsou přítomny v každé vodě. Patogenické druhy nalezneme všude, od oceánů až po ty nejmenší louže. Všeobecně se má za to, že zaplísnění vzniká jako sekundární projev po mechanickém poškození – např. po útoku predátora nebo při nešetrně manipulaci a setření ochranné vrstvy slizu. Nicméně plísně napadají i např. jikry nebo ryby s oslabeným imunitním systémem. Některé plísně přímo napadají a ochromují životně důležité orgány ryb. Jiné plísně, které se usazují na povrchu těla, značně vysilují organismus ryb, což může vést až ke kachexii (celkovému vyhubnutí).

 

Branchiomykóza ryb (plísňová nákaza žáber, hniloba žaber)

Je to velmi běžná choroba, vyskytující se kosmopolitně na celém území ČR, nejvíce však v teplejších oblastech. V letním období může způsobit značné ztráty zejména na obsádce kapra. Kromě kapra byla branchiomykóza zjištěna u lína, štiky, pstruha duhového a mnoha dalších druhů.

Původcem onemocnění jsou plísně Branchiomyces sanguinis a Branchiomyces demigrans. Jedná se o plísně, jejichž vlákna se usazují v cévách žaber a mohou se rozšířit i do žaberní tkáně.

 

Žábra kaprů i dalších našich ryb mohou být napadena vážnou plísňovou nákazou – branchiomykózou

 

Mezi faktory, které mohou být impulsem k propuknutí této choroby, se uvádí teplota vody nad 20°C a silné znečištění vodního prostředí rozkládajícími se organickými látkami. 

Průběh může být akutní i chronický. Při akutním průběhu jsou nejčastěji postiženy okraje žaberních lístků, a pokud je ve vodě málo kyslíku, ryby hynou na udušení.

Při chronickém průběhu dochází k nekrózám žaberního epitelu (ze zasažených míst odpadávají odumřelé části žaberních lístků), postupně pak může docházet k hojení poškozených míst a regeneraci žaber.

Mezi příznaky onemocnění patří zejména dušení, tzn. nouzové dýchání (dýchání rypcem u hladiny) či shromažďování ryb u přítoku; při chronickém průběhu ryby nepřijímají potravu, jsou vyhublé, ale nehynou. Typickým znakem u akutního průběhu nemoci je mramorování žaber, kdy se na žaberním epitelu střídají plochy nekroticky šedé s překrvenými, sytě červenými místy. U chronického průběhu není mramorování tak výrazné, žaberní lístky mají však různou délku, protože jsou často odumřelé a deformované. Skutečně jediným pádným důkazem právě této choroby je však přítomnost vláken mykóz na žábrech, ostatní příznaky mohou signalizovat i jiná onemocnění. 

Terapie v rybničních chovech spočívá u akutního průběhu v zastavení krmení ryb, protože při trávení dochází k výraznému nárůstu spotřeby kyslíku. Po ukončení nemoci se rybám podává medikované krmivo, aby nedošlo k sekundárnímu rozšíření bakteriálních infekcí.

Prevence spočívá především v dobrém prokysličení vody a aplikaci chlorového vápna na hladinu v kritických měsících červenci a srpnu. Prevencí je i dezinfekce dna rybníka páleným vápnem po vypuštění nádrže.

 

Mezi příznaky plísňové nákazy žaber patří i dušení – ryby si při nedostatku kyslíku pomáhají nouzovým dýcháním rypcem u hladiny

 

Ichtyosporidióza ryb (Ichyofonóza ryb)

Tato nemoc byla poprvé popsána na konci 19. století u lososovitých ryb a postupně byla prokázána u více jak 80 druhů ryb Evropy a Severní Ameriky. Nejčastěji se vyskytuje u ryb mořských (napadá zejména sledě), ale objevuje se i u ryb sladkovodních (zejména lososovitých) a často i akvarijních. V našich chovech je však celkem vzácná.

Původcem nemoci je plíseň Ichthyosporidium hoferi a podmiňujícím faktorem pro její rozšíření je nízká teplota okolo 10°C a dále pak špatný kondiční stav ryb. K zamoření vody dochází latentně nemocnými rybami nebo také krmivem, které obsahuje moučku z mořských ryb. K napadení dochází průnikem plísně do zažívacího ústrojí ryby.

 

Ichtyosporidióza se u ryb projevuje mj. i výrazným ztmavnutím kůže

 

Průběh nemoci je většinou chronický. Příznaků nemoci je celá řada a mají různou podobu: nekoordinované plavání, ztmavnutí kůže, kožní eroze na kůži, zanícené plochy na těle, roztřepení a rozpad ploutví, zvětšení nebo naopak propadnutí břicha, vyboulení očí… Plíseň není specifická, takže může napadnout všechny části rybího těla. Ryby pak hynou postupně po poruchách funkcí jednotlivých orgánů. K rychlému úhynu může dojít jen při napadení srdce nebo centrálního nervového systému.

Patologické změny mohou být nalezeny téměř u všech vnitřních orgánů, na nichž lze pouhým okem vidět drobné „uzlíky“ světlejší barvy. Po sekundární infekci vzniká na postižených místech zánět kůže, který má podobu zarudlých vřídků.

Prevence nemoci (týká se to zejména pstruháren) spočívá v kontrole krmiv z mořských ryb, především krmiv granulovaných, která mohou obsahovat rybí moučku z kostí mořských ryb. U tepelně upravených krmiv k zamoření chovů nedochází.

 

Povrchové zaplísnění ryb (Saprolegnióza), 

Plísně nenapadají jen ryby ve volných vodách a rybochovech. Také akvaristé mají s různými mykózami své neblahé zkušenosti. Typickou nemoci akvarijních chovů je saprolegnióza (povrchové zaplísnění ryb), která napadá nejen dospělé jedince, ale i jikry akvarijních ryb.

Onemocnění se rozšíří sekundárně na mechanicky poškozených tkáních, a to nejvíce na kůži a žábrech. Plísně na poškozených místech vytvářejí hustou sít vláken – tzv. mycelium, které se dále šíří i na zdravé buňky. Silně zaplísněné ryby nepřijímají potravu a hynou. 

Nejlepší prevencí této je šetrné zacházení s akvarijními rybami a jikrami, které zamezí jejich mechanickému poškození.

 

Pestrobarevná krása akvarijního světa – i zde však na rybky číhá nebezpečí v podobě mykotických infekcí

 

V příštím díle seriálu se budeme zabývat nemocemi ryb bakteriálního původu.

 

Text: Tomáš Lotocki

Foto: autor, Karel Halačka

Kresba: Jana Hauskrechtová