Poškození vyvolané změnami fyzikálních a chemických faktorů vodního prostředí

 

Pod tímto dlouhým názvem se skrývají prakticky všechny nemoci a poškození ryb, které jsou způsobeny znečištěním vodního prostředí

Znečištění vod kdysi znamenalo jeden z nejvážnějších ekologických problémů této země a i dnes dokáže mít fatální vliv na zdraví ryb a vodních organismů. V jednom z předchozích článků jsme si již popsali, jak má sportovní rybář postupovat, pokud u vody narazí na havárii spojenou s větším hynutím ryb. Dnes si toto téma dále rozebereme a povíme si, jaké jsou příčiny vzniku havarijních stavů a které faktory dále ovlivňují zdravotní stav ryb při znečištění vodního prostředí.

 

Znečištění vod patří nadále mezi nejčastěji příčiny zdravotních problémů ryb

 

Podle rozsahu dělíme znečištění na:

  • bodové, kdy znečištění vzniká v úzce lokalizovaném prostoru.
  • plošné, které vzniká jako důsledek odtoku atmosférických srážek do vodních ploch – toto znečištění je velmi nebezpečné, neboť je špatně postižitelné.
  • trvalé nebo dlouhodobé znečištění, které probíhá opakovaně, většinou ze stejného zdroje, a jež trvale mění kvalitu vody. Takto byla v minulosti znečištěna celá řada našich vodních toků.
  • havarijní, které lze definovat jako náhlé, nepředvídané a většinou krátkodobé znečištění vodního toku nebo nádrže.

 

Podle původu můžeme znečištění dále rozdělit na přirozené a antropogenní:

Přirozené znečištění je změna kvality vody, ke které došlo z přirozených příčin, většinou v důsledku klimatických a meteorologických jevů. Patří sem například zakalení vody po deštích nebo náhlé odtoky sněhových vod. 

Antropogenní znečištění je, jak už z názvu vyplývá, takové znečištění, jehož původcem je vždy činnost člověka. A jaké jsou nejčastější příčiny a zdroje takovéhoto znečištění?

 

Zemědělské a komunální znečištění 

Toto znečištění představovalo v minulosti jeden z nejvážnějších ekologických problémů našich vod. Jednalo se zejména o úniky různých silážních šťáv a močůvek a splachy hnojiv z polí. Hnojiva vyvolávala především kyslíkový deficit a způsobovala různé otravy, např. amoniakem. Jejich přítomností docházelo též ke zvýšené eutrofizaci vod (procesu obohacování vod o živiny, především dusík a fosfor). I když tyto informace podávám v minulém slovesném čase, nejsou problémy s tímto zdrojem znečištění pochopitelně stále zažehnány a zemědělská výroby patří nadále k největším znečišťovatelům našich vod – byť už tyto jevy nemají většinou tak globálně devastující dopad jako v minulosti.

 

Eutrofizace (tj. proces obohacování vod o živiny, především dusík a fosfor) sebou nese i hrozbu přemnožení sinic. Kvetoucí, „špenátové“ vody jsou u nás bohužel stále častějším jevem

 

Odpadní vody potravinářského průmyslu

Velkým problémem byly donedávna i odpadní vody z potravinářského průmyslu, zejména z cukrovarů. Po řepné kampani v podzimním období docházelo k masivnímu vypouštění odpadních vod, které rybám zanášely žábry, což vedlo až k jejich udušení. Jen na středním a dolním toku řeky Moravy takto docházelo každoročně k usmrcení tisíců ryb. 

 

Ropné produkty

Statisticky nejčastější příčinou havarijního znečištění vod u nás i ve světě je únik ropných látek. Ze sdělovacích prostředků všichni víme, jakou devastující ekologickou pohromu může způsobit taková havárie tankeru a únik ropy do moře nebo oceánu. I v našich podmínkách dochází často ke kontaminaci vodních ploch ropnými produkty. Přestože je nemusí vždy doprovázet hynutí ryb a vodních organismů, jsou velmi nebezpečné. Ropné produkty se ve vodním prostředí jen pomalu odbourávají a proto je třeba ihned po zjištění havárie začít pracovat na odstranění těchto škodlivých látek z vodního prostředí.

 

Pesticidní látky

Preparáty používané v zemědělství k hubení rostlinných či živočišných škůdců zůstávají i dnes častým zdrojem poškození a otrav ryb. Do vody se tyto látky dostávají nevhodnou aplikací, likvidací nepoužívaných zbytků a velmi často i přímo z ošetřovaných kultur (např. splachy z polí po deštích). V nižších koncentracích nemusí mít vždy bezprostřední vliv na rybí obsádku, mohou však dlouhodobě negativně ovlivňovat zdraví, zejména u vývojově nejranějších stádií ryb.

 

Příčiny poškození a otrav ryb 

Zmínili jsme se o nejčastějších zdrojích a původcích znečištění povrchových vod. Každé znečištění se však ve vodním prostředí nějakým způsobem projevuje – např. změnou teploty vody, snížením obsahu rozpuštěného kyslíku, rozmnožením sinic nebo zvýšeným obsahem těžkých kovů. A právě tyto změny jsou pak příčinami zdravotních problémů či dokonce smrti ryb:

 

a) teplota vody

Ryby patří mezi tzv. studenokrevné živočichy – teplota jejich těla je prakticky shodná s teplotou vody, ve které žijí. Obecně dělíme naše ryby na studenomilné (např. lososovité druhy) a teplomilné (např. většina kaprovitých ryb). Optimální teplota se u kaprovitých ryb pohybuje v rozmezí 18 – 25°C, u lososovitých ryb mezi 8 – 15 °C. Pokud dojde v důsledku znečištění k prudkému výkyvu teploty vody, znamená to pro ryby velké nebezpečí – při rychlých změnách teploty přes 10 - 15 °C dochází k teplotnímu šoku, při kterém ryby upadají do malátného stavu, popř. hynou za příznaků ochrnutí dýchacích a srdečních svalů (možná jste tuto reakci už zaznamenali, např. u nástražních rybek při lovu v zimních měsících).

Pstruh, vyžadující studenou, dobře prokysličenou vodu, je na znečištění obzvláště citlivý

 

b) obsah rozpuštěného kyslíku

S teplotou vody a atmosférickým tlakem souvisí i množství rozpuštěného kyslíku. Podle nároků na obsah kyslíku ve vodě dělíme naše ryby do čtyř základních skupin: 

• velmi náročné ryby (lososovití, vranka, střevle aj.)

• náročné ryby (lipan, hrouzci, candát aj.)

• středně náročné ryby (okoun, štika, plotice aj.)

• nenáročné ryby (cejn, lín, karas aj.)

 

Oproti pstruhovi patří karas mezi velice odolné a houževnaté ryby

 

Příčinou snížené koncentrace kyslíku ve vodě bývá nejčastěji znečištění vod organickými látkami, které se ve vodě rozkládají a spotřebovávají přitom kyslík. Při nedostatku kyslíku ryby přestanou přijímat potravu, pohybují se u hladiny, nouzově dýchají, jsou apatické, ztrácejí únikový reflex a posléze hynou udušením. K takovýmto úhynům dochází nejčastěji v zimním období pod ledem ve znečištěných rybnících a v letních měsících ve znečištěných vodách při vysoké teplotě a nízkém průtoku vody.

 

c) hodnoty pH vody

Podle hodnot pH rozdělujeme vody na kyselé (pH nižší než 7), neutrální (pH=7) a zásadité (pH vyšší než 7). Pro život většiny našich ryb jsou nejvhodnější vody neutrální, optimální hodnota se přitom pohybuje od 6,5 do 8,5 pH. S nízkými hodnotami pH se setkáváme např. v jarním období při tání sněhu a ledu. S hodnotami vysokými zase v letním období u silně eutrofních rybníků, kde řasy a sinice odčerpají oxid uhličitý a zvyšují hodnoty pH až přes 10.

Při výrazné změně pH dochází u ryb k poškozením a úhynům: K úhynům u lososovitých ryb může docházet při pH pod 4,8 a nad 9,2, u kaprovitých ryb (kapra) při pH pod 5 a nad 10,5. Zajímavostí je, že velmi odolný vůči nízkému pH je siven americký. V minulosti proto mohl přežívat i v tvrdých podmínkách horských vodních toků (v Krkonoších nebo Jizerských horách), které byly bičovány kyselými dešti, jež z nich vyhnaly prakticky veškerý jiný život.

Ryby se při extrémních hodnotách pH brání zvýšenou produkcí slizu, následně se u nich objevují krváceniny na žábrách.

 

Siven americký je velmi odolný vůči nízkému pH, může proto žít i ve velmi kyselém prostředí

 

d) toxiny sinic

Zvyšující se eutrofizace má vliv na masivní rozvoj fytoplanktonu a vyšších vodních rostlin. Při rozpadu těchto rostlinných organismů vzniká ve vodě kyslíkový deficit (v Anglii byly například pozorovány hromadné úhyny pstruhů v čase odumírání vodního květu) a navíc mnohé z nich produkují i nebezpečné toxiny. Toxiny sinic (cyanotoxiny) jsou látky sekundárního metabolismu, které mohou nepříznivě působit jak na ryby, tak i na suchozemské živočichy včetně člověka. Ve „špenátových“ přehradách máme my lidé zakázáno se koupat. Ryby v nich však musejí žít, a některé toxické látky, produkované sinicemi, jim mohou způsobit vážné zdravotní problémy a vést až k jejich úhynu. 

 

e) amoniak

Otravy amoniakem jsou častou příčinou zdravotních problémů ryb, a to zejména kaprů v rybochovných zařízeních. 

 

Mezi zdravotní problémy, které mohou vést až ke smrti ryby, patří u kapra i otrava amoniakem

 

Amoniak představuje u ryb konečný produkt bílkovinného metabolismu a do vodního prostředí je vylučován přes žaberní aparát. V případě, že je omezeno vylučování amoniaku do vodního prostředí, dochází ke zvýšení jeho koncentrace v krvi ryb, což může v konečném důsledku vést až k tzv. autointoxikaci. K tomuto stavu může dojít např. v letním období u kaprů odlovených z krmných míst chovných rybníků a převozu na sádky. Na sádkách, které mají v porovnání s rybníkem nižší teplotu vody (cca o 5 – 10 °C), se zpomalují trávící i vylučovací procesy, a amoniak se tak nevylučuje ven z těla, ale zůstává v krvi ryb a způsobuje autointoxikaci. Typickým příznakem této otravy jsou tmavá, překrvená žábra (někdy se též objevuje i tzv. toxická nekróza žaber). Otrava amoniakem může vést až ke smrti ryby.

 

Za poškozením a otravami ryb může stát mnoho dalších znečišťujících látek, jako jsou dusičnany, dusitany, kovy, a jejich soli, kyanidy, polychlorované bifenyly aj. 

 

Prevence poškození a otrav ryb

Znečištění vod patří k velmi častým příčinám zdravotních neduhů ryb, způsobuje i hromadné úhyny a jak jsme si výše řekli, ve velké míře se tom podílí i činnost člověka. Je proto třeba chovat se vůči vodnímu prostředí šetrně a tyto nežádoucí jevy v maximální míře eliminovat. Zásadním opatřením k ochraně povrchových vod je snižování produkce odpadních vod a výstavba čistíren. Dalším opatřením je stanovení akutní toxicity a nejvyšších přípustných koncentrací škodlivých látek z hlediska potřeb rybářství. Povzbuzením nám může být to, že se kvalita většiny našich vod oproti stavu před dvaceti, třiceti lety výrazně zlepšila. Situace však stále rozhodně není ideální a v některých dílčích aspektech se naopak zhoršuje (např. problém eutrofizace, přemnožení sinic a s tím spojené kvetení vod). 

 

Nemoci alimentárního původu

Kromě mechanického poškození a znečištění vod mohou nenakažlivé choroby způsobovat i tzv. alimentární infekce. Ty jsou vyvolávány mikroorganizmy, které se potravou dostávají do trávicího ústrojí, kde se pomnoží, vyvolají onemocnění a hlavně vyloučí toxiny s negativními účinky pro zdraví organizmu. Mezi alimentární choroby a infekce patří celé řada nemocí, se kterými se setkáváme i u člověka: salmonelóza, cholera, břišní tyf či různá jiná průjmová onemocnění. Patří sem též botulismus, způsobený otravou botuloxinem (tzv. klobásový jed), se kterým se můžeme setkat v letních měsících u labutí a jiných vodních ptáků.

 

U labutí a jiných vodních ptáků se zejména v letním období můžeme setkat i s tzv. botulismem (otravou botulotoxinem), patřící mezi tzv. alimentární nemoci

 

U ryb jsou nemoci alimentárního původu spojeny zejména s podáváním nekvalitního a nevhodného krmiva. Ohroženy jsou tedy hlavně ryby v rybochovných zařízeních: 

Aflatoxikóza je závažné onemocnění zvířat, při němž dochází k toxickému působení metabolitů plísní rodu Aspergilus, které způsobují poškození jater. Vyskytuje se především u drůbeže, ale může se objevit i u ryb, např. pstruha duhového, pokud by byl na pstruhárnách krmen potravou, která by obsahovala tyto nebezpečné toxiny. V důsledku nemoci dochází ke vzniku nádorových uzlů na játrech, následně k poruchám krevního oběhu a ke smrti.

 

Hypovitaminózy a avitaminózy

Do skupiny chorob alimentárního původu patří také hypovitaminózy a avitaminózy, které jsou způsobeny částečným nebo úplným nedostatek vitamínů v potravě. Ryby ve volném prostředí získávají vitamíny ve vhodném množství a poměru přirozenou cestou z potravy. S těmito zdravotními neduhy se proto u ryb setkáváme opět spíše jen v rybochovech (hlavně v pstruhárnách) při špatné kvalitě používaného krmiva.

 

Alimentárními chorobami jsou ohroženy ryby v důsledku aplikace nevhodného a nekvalitního krmiva, a to zejména ve pstruhárnách

  

V příštím díle se začneme věnovat nakažlivým chorobám, konkrétně nemocem virového původu.

Text a foto: Tomáš Lotocki