Krmit s rozmyslem!

Jednou ze součástí lovu ryb je i krmení lovného místa. Vše je v naprostém pořádku až do doby, kdy se začne místo překrmovat, což má za následek, že naházené krmení ve vodě začne kvasit a ryby se tomuto místu začnou obloukem vyhýbat.

Už asi deset let zpátky pozoruji na svazových revírech trend většího a intenzivnějšího přikrmování lovných míst. Když se kolegů rybářů zeptám, proč toho tolik sypou do vody, když nemají ani potah a o jejich vnadění nemá zájem ani bílá ryba, rozumné odpovědi se obvykle nedočkám. 

Měl jsem však několikrát možnost vidět podvodní záběry, které natočili a nafotili amatérští potápěči.  Na snímcích a videích byla zdokumentovaná lovná místa, na kterých na dně ležela až deseticentimetrová vrstva hnijícího zákrmu.

Rozlehlé nádrže snesou větší přísun krmení - nic se však nesmí přehánět!

Vnadění dříve a dnes 

Při vzpomínce na dětství se mi vybaví situace, kdy rybář jednou za hodinku přihodil hrst krmení ke splávku a při chytání na položenou maximálně obalil krmením zátěž. Už tehdy jsem od úspěšných rybářů slýchával, že se to s vnaděním nikdy nesmí přehánět. Pokud má ryba zájem, což se projeví na častějších záběrech, potom je na místě přikrmovat častěji Ale jen po malých dávkách, aby se ryba na místě udržela a byla akční. Pokud ovšem ryba nemá o žvanec zájem, nemá žádný smysl přikrmovat.

Myslím si, a mám to praxí vyzkoušené, že toto pravidlo se nezměnilo a platí i v současnosti. Zvláště to platí na menších revírech, kde překrmováním docela jistě docílíte pouze toho, že o rybu dlouhodobě ani nezavadíte. I na rozlehlých revírech bývají TOP místa, na kterých se střídají různé skupinky rybářů od jara do podzimu. Tato místa bývají překrmována celoročně! Nezřídka nastanou situace, hlavně v parných dnech, že i tady se ryby začnou „zamořené“ vodě vyhýbat.

Malý revír - typu slepého ramene - se dá nadměrným vnaděním zamořit.

Klamy reklamy!

Všichni rybáři žijí v přesvědčení, že zrovna to jejich krmení je pro ryby neodolatelné. Bohužel, často opak bývá pravdou! Různé články a videa, které nám ukazují kobercové krmení a efektivnost tohoto krmení, pocházejí z valné většiny případů ze zahraničí nebo z komerčních revírů, kam je ryba celoročně vysazována. Dokonce jsem měl možnost shlédnout instruktážní video od jednoho tuzemského výrobce krmení. Autoři se ve filmu snažili ukázat, jak je toto krmení účinné. Nic by na tom nebylo, kdybych nepoznal lokalitu, na které se natáčelo - byl to chovný rybník! V „chovňáku“ by se stejně efektní záběry získaly, i kdyby se vnadilo pouhou strouhankou nebo kukuřičným šrotem... 

Velké množství krmného boilies dokáže vodu pěkně zaneřádit.

Veškerý humbuk okolo nově vytvořeného„superkrmení“ tak většinou pochází jen od výrobce těchto produktů. Nutně mi tedy připadá, že je to spíše mediální útok směřující na naše peněženky a laboratorní rozbor výrobku by jistě odhalil, že veškeré použité komponenty v krmení jsou často cenově přestřelené.

Jde to i bez překrmování

Zpět k tématu! Z vlastní praxe jsem přesvědčen, že i při krmení platí: „Čím méně - tím lépe!" Stoprocentně to alespoň platí na svazových vodách a dvakrát tak, pokud se jedná o tvrdé pelety, boilies a nevařené partikly.

Když krmit, tak rozumně!

Vybrat si vhodné lovné místo je jedna věc, ale nezkazit ho, je věc druhá! Kdysi jsem také docela hodně vnadil. Bylo to v období, kdy se výrobci předháněli v cenách i v recenzích na své zboží. Přiznám se, že i já se nechal reklamou strhnout, ale kýžený výsledek lovu nebyl nic moc. Bylo to spíše zklamání.

V takové vodě žije spousta bílé ryby, ale i zde se vyplatí krmením šetřit...

Co se týče různých šrotů a směsí, tam se toho až tolik pokazit nedá. Pokud se v revíru v dostatečném množství nachází bílá ryba, měla by stačit drobné částečky spolehlivě pozřít. Až do teď byl můj příspěvek spíše jen teoretickým zamyšlením, teď tedy něco z praxe.

Jsem zastánce spíše jemné rybařiny, ale proti kaprařům nic nemám. S výjimkou jejich masivního překrmování! V letním období dělám pravý opak toho, co dělá drtivá většina rybářů, s kterými se na revírech setkávám. A musím říct, že mé úspěchy v počtu záběrů a v množství ulovených ryb, rozhodně převyšují úspěchy v lovu zmíněných „překrmovačů“. Nejednou jsem si musel vyslechnout poznámky typu: „Je to možný? Jenom si přijde a hned chytí! A my tady dřepíme už týden a nic...“

Zákaz masivního zakrmování!

Vše podstatné, o čem tento článek pojednává, shrnu do několika krátkých příběhů.

Smrt u dna

Kdysi jsem v práci poznal kolegu - rybáře. Jak už to bývá, začali jsme časem podnikat společně výpravy k vodě. Už od začátku jsem věděl, že kolega je hodně zmanipulovaný reklamou, ale každý z nás měl svůj styl lovu, a tak jsem ho při tom jeho nechal. První společná výprava se uskutečnila na 100 ha štěrkovnu. Výběr lovné místa jsem tehdy nechal na „parťákovi“, což, jak se záhy ukázalo, nebyl úplně šťastný nápad. Jenže vláčet se s potřebnou bagáží kilometr od auta, to člověka docela vysílí. Na zvoleném místě mě mělo varovat už jen to, že břeh byl tak vyšlapaný, že na něm tráva nedostala šanci vyklubat se na povrch.

Rozbalili jsme náčiní - já zvolil plavanou a feeder, kolega kaprové děličky. Upozornil mě, že tady všichni hází až 80 metrů. Neopomněl také zdůraznit, že je horko a ryby nebudou hýřit aktivitou. Odpověděl jsem mu, že se splávkem tak daleko nenahodím a budu stejně „čudlařit“ u břehu. Po nahození obou děliček kolega otevřel kýbl a asi půl hodiny prakem střílel krmení - převážně boilies a pelety. Já si v klidu namíchal krmítkovou směs a nastražil sladkou kukuřičku z plechovky. Byl jsem však zklamán, jelikož podobné místo bych si k chytání nikdy nevybral a také bych rozhodně takhle pasivně nepřistupoval k lovu. Dali jsme se s kolegou do řeči. Asi po hodině mi sdělil, že musí znovu přikrmit. V tom se ve mně vše zlomilo a začal jsem ze sebe chrlit tok výčitek. Kolega jen koukal... 

Večer jsem jeden prut nastražil na položenou s živou rybkou. Byl jsem ale nemile překvapen, když jsem po pár minutách chtěl rybku přehodit a ona byla mrtvá. Kromě ní jsem na háčku vytáhl i něco jako zahnívající sliz. Ze zvědavosti jsem se vydal do míst, kde rybka nemohla žít. Vzal jsem si s sebou i podběrák. V těch místech byla hloubka asi po krk. Párkrát jsem protáhl dno podběrákem a vrátil se na břeh. Obsah síťky byl pro nás šokem, který jsme nečekali. V podběrák uvízlo zapáchající boilí a pár zrn kukuřice tvrdé jako kámen. Kolegovi jsem řekl, že takhle nevábně skončí i jeho naházené kuličky...

Zdařilý lov

Druhý den jsme vyrazili na tu samou štěrkovnu, ale volba místa byla tentokrát na mně. Zaparkovali jsme přímo naproti místu, kde jsme se snažili chytat včera. Při příchodu kolega otráveně konstatoval, že tam nemá se svými děličkami šanci a že si jiné pruty nevzal. Ujistil jsem ho, že mu děličky budou stačit. Převázali jsme vše na splávky a nahodili sestavy do vody. Kolega se už chystal porohodit vodu mocnou dávkou krmení, ale včas jsem ho zarazil. Řekl jsem mu, ať vnadění nechá na mně. Ke každému splávku jsem pak hodil sotva hrstičku kukuřice. Vše ostatní měl ukázat čas a aktivita ryb. 

Mezitím se na našem bývalém fleku objevila parta šesti rybářů. První, co udělali, bylo, že vyjeli na nafukovacím člunu a pokropili vodu třemi velkými kýbly krmení. Kolega mi naznačil, že bychom měli také přikrmit. Na to jsem odvětil, že jsme ještě nedostali záběr, tak vyčkáme. Po další hodince čekání jsem zaregistroval kroužky kolem kolegova splávku, které vyvrcholily krásným záběrem. Do tří minut bylo po boji. U břehu se zjevil krásný kapřík - padesátník. Kolega se nechal přesvědčit a rybu pustil, i když prý ještě v sezóně pořádně o rybu nezavadil. Po zpětném nahození jsem mu poradil, ať přikrmí po čtyřech pěti zrnkách ke splávku a já zatím prohodil krmnou směsí. 

Do půlnoci jsme tímto stylem krmení chytili 22 kaprů v hmotnostním rozmezí 2-13 kg. Když jsme balili, slyšeli jsme rybáře z protějšího břehu, jak si ulevují: „Čím to je, že nám na tolik prutů ani neťukne? A jim to tak šlo!“ Jen jsme se s kolegou pousmáli...

Návrat

Po týdnu mi kolega volal. Napřed se pochlubil, že zakoupil plavačkové pruty, takže by je rád vyzkoušel. Ptal se mě, jestli nevyrazím s ním. Souhlasil jsem. Sotva po dvou hodinách jsme se zase ocitli na místě, kde se nám minule tak dařilo. Při pohledu na flek nám ale bylo jasné, že tu někdo mezitím byl. Velký nepořádek a kupa krmení těsně pod břehem toho byly důkazem. S kolegou jsme se shodli, že zde asi byla ta parta odnaproti. 

Nic naplat, popošli jsme o kus dál. Stejným způsobem lovu jsme dosáhli i skoro stejných výsledků v počtu zdolaných ryb. Kolega mi později sdělil, že kapra, kterého si ponechal, dal na zahradě do kádě a teprve až po čtyřech dnech se ho rozhodl kuchyňsky zpracovat. Ryba prý měla plná střeva kukuřice, která se nedala rozmáčknout ani mezi prsty. Domníval se, že tvrdá zrna asi do kádě naházely jeho děti a chudák kapr je z hladu pozřel. Ujistil jsem ho, že to určitě děti neudělaly, že to byla krmná máčená kukuřice. Pro rybu je však neuvařená kukuřice těžko stravitelná a ta pak má po jejím pozření těžké zažívací problémy. 

Když partikl, tak pouze vařený!

Na rameni

Jedna z dalších společných výprav vedla na slepé rameno. Kolega podobnou vodu nikdy nenavštěvoval a tvrdil, že tam žádné ryby ani žít nemůžou. Ujistil jsem ho, že při dodržení základních pravidel určitě nějakou rybu spatříme. Potichu jsme se připlížili k vodě u vyvráceného stromu. U hladiny se vyhřívalo hejno plotic a cejnů, ale o kus dál už stáli pořádní kapři a metrový amur. Beze slov jsem na ryby ukázal prstem. Kolega se narovnal a zahulákal: „Těch tady ale je!“ Jen to dořekl, ryby rázem zmizely a zůstala po nich jen zčeřená hladina. V té chvíli mu docvaklo, že mé „rozumy“ asi mají nějakou váhu a měl by se podle nich chovat.

Přešli jsme jinam a rozbalili náčiní. Hned jsem nahodil. Kolegovi se zamotaly pruty do sebe, takže řešil na břehu uzlíky. Vzal jsem hrst kukuřice z plechovky a po dvou zrníčkách jsem ji rozházel ke splávku. Kolega jen poznamenal, že mám slušnou trefu a konečně rozmotané udice nahodil také. Nabral si hrst kukuřice do dlaně a než jsem mu stačil cokoli říct, vše naráz hodil ke splávku. V tom okamžiku se zavařila voda a ryby, které tam byly, se daly na panický úprk. Opět přišlo na řadu mé rozumování, že tohle není štěrkovna a že hodně krmení najednou je na škodu.

Podotýkám, že až po dlouhých letech zmíněný kolega pochopil, jak se má chovat u vody, a také jak má krmit, aby vše živé nezahnal. Dnes už tento rybář sám přednáší dalšímu kolegovi, který zběhl z nekonečné řady „kobercářů“.

A šlo to i bez překrmování!

Závěrečná tečka

Netuším, kolik rybářů tento souhrn poznatků osloví, ale jedno je jisté – špatným krmením si sami ničíte lovná míst a následně i požitky z rybolovu. Pod vidinou monstrózních úlovků jsou rybáři schopni do vody naházet víc žrádla, než jsou ryby stavu zkonzumovat. Přitom od května do října je voda bohatá na veškerou přirozenou potravu ryb, a tak se šupinatým obyvatelům revírů většinou stačí jen jednou za čas pořádně nadlábnout. 

Apeluji proto na všechny sportovní rybáře – prosím, porovnejte vždy míru zakrmení s mírou aktivity ryb. Rozhodně není pro revír nic užitečného, když jsou na dně zahnívající vrstvy krmení, na které se dosypává průběžně nové a čerstvé. Čeká ho totiž stejný osud, jako to pod ním! A kukuřici určenou ke krmení, alespoň uvařte. Petrův zdar!

Text: Petr Ramian alias Petula

Foto: autor + archiv CHYTEJ.cz