Díky tomu má pojem český kapr ve světě stále velký zvuk a v Evropské unii dokonce stejnojmennou obchodní značku, plně odpovídající požadavku na kvalitní a zdravotně nezávadnou potravinu. V dnešním díle se tedy budeme věnovat kaprovi obecnému především z hlediska jeho vzhledu, různých vyšlechtěných forem a barevných aberací. Málokdo z nás si totiž asi uvědomuje, jak dlouhá a složitá byla cesta od původního říčního kapra k dnešním liniím domestikovaných ryb, a že za každým „špíglákem“ nebo „šupináčem“, který skončí v našem vezírku, stojí velké množství práce a úsilí našich předků, a jsou v něm tedy symbolicky obsaženy celé dlouhé dějiny našeho rybnikářství.  

 

Vzhled kapra obecného

Popisovat zevrubně, jak vypadá kapr, by bylo na těchto rybářských stránkách asi poněkud samoúčelné. Jeho typické robustní tělo s mohutnými ploutvemi, kratší tupou hlavou a pohyblivým vysunovatelným rypcem se čtyřmi charakteristickými vousky je jistě dostatečně známo každému rybáři. Důležitá je však skutečnost, že kapr je s ohledem na tvar těla, proporce, ošupení a zbarvení velmi variabilním druhem. Navíc se v průběhu domestikace morfologicky výrazně proměnil. Původní divoká říční forma kapra (sazan) je nízkotělá, výška těla je v jeho délce obsažena 3,2-4,8x. Divoký říční kapr je šupinatý a linie jeho hlavy přechází plynule v hřbet. Rybniční domestikovaný kapr je oproti sazanovi vysokotělý, výška těla je obsažena v jeho délce 2,5-3x. Linie hlavy přechází ve hřbet velmi rychle (často můžeme vidět za hlavou typický hrb). Domestikovaný kapr může být ošupený či s redukovaným počtem šupin (tj. máme kapra šupinatého, lysého, řádkového a hladkého). 

 

Původní kapr sazan byl nízkotělý a linie jeho hlavy plynule přecházela v hřbet

 

Kapr a jeho vyšlechtěné formy

Proces šlechtění kaprů má pro jejich chov velký význam, kvalitní linie ryb totiž rychle rostou a jsou odolnější vůči nemocem. Proces šlechtění kaprů má svou dlouhou historii. Důležitým mezníkem v chovu a výrobě kapra na našem území byl rozvoj rybníkářství na jihu Čech, zejména v oblasti Třeboňské pánve.  Zde také v 2. polovině 19. století významný rybníkář Josef Šusta prošlechtil jako linie kaprů z Čech tzv. kapra třeboňského, který pak byl na počátku 20. století rozšířen do ostatních rybníkářských oblastí celé naší republiky a stal se de facto synonymem českého kapra ve světě. 

 

Mezi dnešními domestikovanými kapry jsou značné morfologické rozdíly – tento šupináč má tělo spíše protáhlejší

 

Krásný vysokotělý kapr s typickým hrbem

 

U některých exemplářů je těžké přesně určit, zda se jedná o formu lysou či řádkovou

 

 

Pojďme si teď jednotlivé vyšlechtěné formy kapra názorně představit:

 

Šupinatý kapr: má stejně jako divoký kapr (sazan) celé tělo - s výjimkou hlavy - pokryté téměř stejně velkými šupinami.

 

Lysý kapr: na hřbetě se vyskytuje většinou souvislá řada šupin od hlavy k ocasu. Dále jsou šupiny při bázích ploutví a jinak šupiny roztroušeny po těle, a to zejména v ocasní partii.

 

Řádkový kapr: na postranní čáře nebo okolo ní je od hlavy k ocasu bud souvislá či přerušovaná řada velkých šupin, občas zůstávají na postranní čáře jen ojedinělé velké šupiny. Na hřbetě od hlavy k ocasu ale i na bázích ploutví bývá přítomna řada drobných šupinek. 

(Je nutno dodat, že rozmanitost ošupení u lysců i u řádkových kaprů může být velká, a tak nelze vždy jednoznačné říci, zda se jedná o lysce či řádkového kapra.)

 

Hladký kapr: na hřbetě není souvislá řada šupin od hlavy k ocasu, šupiny bývají na bázi ploutví a někdy se vyskytují i jednotlivě po těle, mohou však i zcela chybět. Tělo kapra hladkého tak může být prakticky prosto ošupení.

(obrázky jsou převzaty z publikace „Ryby a mihule České republiky, autorů Hanel a Lusk, 2005)

 

Barevní kapři:

Další formou vyšlechtěnou z původního kapra jsou okrasné barevné ryby, tzv. Koi kapři. Ti se u nás těší stále větší popularitě a čím dál častěji se s nimi (spolu s barevnými karasy a jeseny) setkáváme v různých okrasných zahradách, kde jsou ozdobou umělých jezírek a rybníčků.

Kořeny chovu barevného kapra spadají do východní Asie, a to až do doby před 2500 let. Označení Koi vychází z japonského názvu pro barevného kapra Nishikigoi. Toto slovo se skládá ze dvou znaků, z nichž první vyjadřuje „rybu“ a druhý „obdělané pole“. Jde tedy o jakousi symboliku neustálého „obdělávání“ a péče o pestrobarevné formy kapra. Do Evropy – konkrétně do Anglie - se dostali kapři Koi až v 70. letech minulého století, k nám ještě o pár let později. Přesto se už s nimi běžně setkáváme nejen v domácích chovech, ale i ve volné přírodě. Ve volných vodách mají okrasné ryby život ztížen tím, že jsou díky své netypické barevnosti podobně jako albíni poměrně snadnou kořistí predátorů a jen málokterý z juvenilních jedinců má proto šanci přežít do dospělého věku.  Přesto jsou koi kapři i ve volné přírodě schopni dorůst trofejních velikostí a občas se dokonce stanou kořistí sportovního rybáře – např. v roce 2005 byl u nás ulovený exemplář koi kapra o váze téměř 12 kg a každoročně jsou zaznamenány úlovky několika úctyhodně vyrostlých barevných krasavců. 

V současné době ve světě existuje na 17 různých barevných variant Koi kaprů:

 

Příklad známých barevných variant: 

Kohaku – základní varieta koi, dvoubarevná forma s bílou základní barvou a červenými skvrnami.

Ogon - jednobarevné formy s kovovým leskem.

Bekko - základní varieta koi, podklad tvoří jedna barva (žlutá, bílá, červená) a druhá -černá  barva se na těle vyskytuje jen ostrůvkovitě.

Asagi – základní varieta koi, jeho zbarvení je světlemodré.

 

Původní kapr sazan a jeho ochrana

Jak už bylo několikrát zmíněno, kapr obecný je dnes jednou z nejhojnějších a nejrozšířenějších sladkovodních ryb světa. Kromě původního areálu rozšíření, sahajícího od povodí Dunaje až do Japonska, byl vysazen na mnoha místech naší planety. Zatímco někde je ceněnou produkční rybou (kromě nás je to třeba ještě Izrael, Indonésie či některé státy Afriky), jinde je nenáviděným škůdcem a původcem kolapsu místních ekosystémů (např. v Austrálii). Jedno však mají tyto domestikované ryby společné: všechny se vyvinuly z původní říční formy kapra, který se označuje jako kapr sazan. A zatímco se všemi vyšlechtěnými formami kaprů, o kterých jsme psali výše, se zcela běžně setkáváme v našich vodách, původní říční kapr je dnes kriticky ohroženým a přísně chráněným druhem nejen u nás, ale v celém povodí Dunaje, který je jeho domovinou. 

U nás se můžeme setkat s původním kaprem sazanem snad jen na soutoku Dyje s Moravou, je však otázkou, zda se jedná opravdu o geneticky čisté, původní říční formy.  Posouzení jejich původnosti je totiž dnes značně problematické, neboť taxonomie kapra je nadmíru složitá. Chybí totiž typový exemplář, neboli holotyp, což je jedinec, podle kterého by byl druh popsán. Kapr jako druh byl popsán podle exemplářů z evropské rybniční kultury, které však již prošly procesem šlechtění. Vycházíme-li však z předpokladu, že všichni evropští domestikovaní kapři jsou potomci kaprů z Dunaje, lze za typické považovat právě divoké dunajské kapry. Jisté je, že divoká forma kapra se velmi snadno kříží s domestikovanými jedinci, kteří se do řeky dostanou s povodněmi či cíleným vysazováním. 

Proto dnes existují doporučená opatření pro záchranu nebo spíše obnovu výskytu sazana na našem území. Jedná se především o vytvoření a realizaci záchranného programu pro sazana. Mezi další opatření, které by bylo třeba učinit pro záchranu divokých říčních kaprů, patří také revitalizace původní vnitrozemské delty Dyje (obnovení a vzájemné propojení odstavených říčních ramen s hlavním tokem Dyje) či uskutečňování řízených záplav v době výtěru kapra v jarním období. Podmínkou je také genetické ověření a zformování matečného hejna dunajského kapra o počtu několika desítek kusů. Jako zcela nereálné se jeví v této chvíli doporučení nevysazovat kulturní formy kapra a rybářský management přírodních biotopů založit pouze na dunajském kaprovi. 

 

V každém kaprovi, který skončí v našem vezírku, jsou symbolicky obsaženy celé dlouhé dějiny našeho rybníkářství. I proto bychom k nim měli přistupovat s patřičnou úctou a respektem

 

Všechny tyto okolnosti tu zmiňuji zejména proto, aby si rybáři, jejichž cílovou rybou je jistě nádherný, leč domestikovaný šupináč či lysec, nebo i ti ze čtenářů, kteří kapra znají především jako štědrovečerní pochoutku smaženou v trojobalu, uvědomili, že náš původní kapr sazan patří v červeném seznamu České republiky mezi kriticky ohrožené živočichy. Už pro tu tisíciletou tradici, na jejímž počátku stál, si naši ochranu zcela jistě zaslouží.

 

V příštím díle se zaměříme na celý výrobní cyklus kapra a povíme si něco více o způsobech jeho výtěru.

Tomáš Lotocki