Reakce organismu na nemoc

Organismus a jeho imunitní systém reaguje na ataku nemoci svým typickým způsobem, přičemž dochází k narušení životních pochodů, což může být doprovázeno i zásadními změnami struktury i funkce tkání a orgánů. Změny, kterou vedou ke snížení funkcí, omezení životních pochodů či přímo k zmenšení orgánů a tkání označujeme jako hypobiotické. Opačné procesy, při kterých v reakci na nemoc nastává naopak zvýšení životních funkcí a zvětšení tkání a orgánů, nazýváme hyperbiotické.

 

Příklady regresivních hypobiotických změn: 

Atrofie je zmenšování objemu tkáně nebo orgánu, čímž dochází i k snížení jeho funkce. Je vyvolávána celou řadou příčin, například nedostatkem živin nebo dlouhodobým tlakem na tkáň.

Dystrofie je proces, při němž dochází k naprosté změně biochemických pochodů v tkáních. Příkladem je tuková degenerace orgánů ryb, způsobená nevhodnou výživou.

Nekróza, obecně označovaná jako lokální smrt, je proces, při němž dochází k ohraničenému odumírání buněk v těle. Může nastat například v případech mechanického, fyzikálního či chemického poškození.

Lernea cyprinacea (červok kapří) – ektoparazit kaprovitých ryb, jehož přítomnost na kůži způsobuje zmnožení buněk – tzv. hyperplazii

 

Příklady hyperbiotických patologických změn

Akomodace je přizpůsobení nově vytvořené tkáně fyziologickým požadavkům.

Hypertrofie je proces, při němž dochází k nadměrnému zvětšení tkáně nebo orgánu.

Hyperplazie je proces, při němž je zvětšení orgánu doprovázeno zmnožením jednotlivých buněk – často se vyskytuje při narušení kůže ryb působením ektoparazitů.

Regenerace je proces, při němž dochází k obnově poškozené tkáně. Projevem místní regenerační schopnosti organismu je hojení ran.

Zánět je nejčastějším příkladem onemocnění a definuje se jako složitá reakce organismu na působení škodlivin poškozujících tkáně, projevující se hlavně funkčními a strukturálními změnami cév a tkání.

 

Příklad hyperbiotické změny při poškození kůže kapra

 

Průběh a ukončení nemoci 

 

Průběh nemoci

průběh nemoci závisí na celkovém stavu organismus a na specifických vlastnostech škodliviny, která chorobu způsobila. Rozlišujeme několik stádií:

Latentní – trvá od zasažení organismu do odhalení prvních příznaků nemoci.

Prodromální – předzvěst nemoci, trvající od prvních obecných symptomů onemocnění do plného rozvinutí choroby.

Manifestační – projevuje se příznačných klinickým obrazem nemoci.

 

Podle intenzity příznaků a délky choroby rozlišujeme průběh nemocí:

Perakutní – neboli překotný, při němž nemoc trvá jen několik minut a před objevením se prvních příznaků často končí smrtí.

Akutní – nemoc trvá od několika hodin do dvou až tří týdnů. 

Chronický – nemoc trvá déle než šest týdnů, třeba i měsíce a roky.

 

Ukončení nemoci

Nemoc může končit úplným uzdravením, částečným (neúplným) uzdravením nebo smrtí.

Smrt

V odumřelém organismu ryby nastávají posmrtné změny. Jejich průběh ovlivňuje teplota prostředí, především vody. Po období chladnutí těla na teplotu vnějšího prostředí nastává posmrtné strnutí. Délka jeho trvání závisí na druhu ryby, staří, výživném stavu i zacházení s rybou těsně před smrtí.  Znalost těchto posmrtných změn nám umožňuje určit přibližnou dobu smrti ryby.

 

Postup při úhynu ryb

Setkání se smrtí je vždy nepříjemné, ale je třeba jí vnímat jako přirozenou součást života a umět se jí postavit čelem. Rybáři jsou se smrtí konfrontování neustále, a to nemusejí své úlovky ani zabíjet. Vodní prostředí je tvrdé, nebezpečí smrti je tu všudypřítomné a nemocné či uhynulé ryby jsou jeho přirozenou součástí a běžným obrázkem. 

 

Úhyn jednotlivých kusů není třeba nikde hlásit – rybu bychom však měli odstranit z vody a zabránit tak možnosti dalšího šíření nákazy

 

Každý rybář by však měl vědět, jak postupovat, pokud v revíru narazí na uhynulé ryby. Důležité je umět rozlišit, zda se jedná o úhyn hromadný nebo jen jednotlivých kusů. Pokud se jedná jen o jednotlivé kusy, neděje se většinou nic vážného. Ryby samozřejmě umírají jako všichni ostatní živočichové a smrt může mít celou řadu nejrůznějších příčin. Zjištěnou uhynulou rybu, kterou má rybář ve svém dosahu, je však povinen vylovit a odstranit tak možnost znehodnocování vody a případného šíření nákazy.

Jiná situace nastává, pokud jsme svědky hromadného úhynu ryb.

 

Hromadný (havarijní) úhyn ryb 

Pod pojmem hromadný nebo též havarijní úhyn ryb rozumíme náhlý, nepředvídaný úhyn ryb v tocích, rybnících, údolních nádržích a rybochovných objektech. Může mít různé příčiny – mezi nejčastější patří havarijní znečištění vodního prostředí - výtok odpadních vod, splachy, havárie při transportu chemických látek apod. Hromadný úhyn však může nastat i v důsledku kyslíkového deficitu ve vodě či jinou náhlou poruchou rovnováhy ve vodním prostředí – vliv dlouhodobého znečištění, zámrz vodní hladiny, uvolnění kovů ze sedimentů apod. K úhynu může dojít i v případě nedodržení technologických postupů v rybářství a vodním hospodářství – například změnou teploty při přesazování ryb, zastavením přítoků, nesprávnou aplikací chemických látek a přípravků či podáváním krmiva nevhodné kvality. Při hromadných úhynech je častá kombinace výše uvedených důvodů. Z výčtu je také zřejmé, že i za hromadnými úhyny ryb stojí nejčastěji činnost člověka a je tedy opět na nás, abychom v případě havárie rybám a potažmo přírodě vůbec v maximální možné míře pomohli.

 

Hromadný úhyn ryb je už třeba ohlásit příslušným úřadům a orgánům státní správy

 

K hromadným úhynům nemusí docházet jen z důvodu činnosti člověka, ale například i v teplém letním období vinou vysoušení vodních ploch

 

Postup při zjištění hromadného úhynu ryb

Rybář by si měl při pobytu u vody všímat nejen svých číhátek a splávků, ale i toho, co se kolem něj v přírodě děje. Pokud si všimne něčeho podezřelého, co by ukazovalo na havárii (úhyn či podivné chování většího množství ryb, změna barvy či zápach vody, pěna nebo skvrny na hladině) musí o této skutečnosti bez prodlení informovat hasiče, policii ČR, Českou inspekci životního prostředí, správce toku a organizaci rybářského svazu, která je na této vodě pověřena hospodařením. Součásti bližších podmínek výkonu rybářského práva jsou proto i důležitá telefonní čísla, na která se mají rybáři v případě havárie obracet.

 

K hromadnému úhynu však může nastat i tuhé zimě – na řece si však ryby s kompletním zamrznutím hladiny většinou poradí

 

Po ohlášení dále následuje místní šetření, jehož cílem je shromáždit veškeré dostupné údaje o havárii a minimalizovat její škody. Jeho součástí je zejména odběr vzorků vody a uhynulých ryb. Tento odběr vzorků se řídí závaznými předpisy a měl by následovat co nejdříve po vzniku havárie. V rámci místního šetření by mělo dojít též ke kontrole zarybnění elektrolovem. Diagnostika havarijních úhynů ryb je bohužel velmi náročná a je při ní nutná spolupráce celé řady odborníků (veterinární lékař, toxikolog, hydrochemik, hydrobiolog). Cena vyšetření a analýz je taktéž velmi vysoká. Nejcitlivější místo celého procesu je samo místní šetření a jeho častá neodbornost a opožděnost. I sportovní rybář, který si všímá svého okolí a na nastalou situaci rychle reaguje, tak může být důležitým kamínkem v mozaice úspěšného řešení nastalé havarijní situace.

 

Problémy s nedostatkem kyslíku často pociťují i ryby ve vodách hustě zarostlých vodním květem

 

Přejme si však, aby k podobným nepříjemnostem na našich vodách nedocházelo, nebo aby k nim docházelo co nejméně, a my se tak mohli těšit z krásných a bohatých vod, plných života. Zároveň je však třeba cítit za tento život zodpovědnost, a přistupovat k němu proto s maximální citlivostí a pokorou.

 

Příště si představíme 3 základní skupiny nemocí ryb a začneme se věnovat nenakažlivým chorobám, konkrétně zdravotním neduhům, které jsou zapříčiněny mechanickým poškozením ryb.

 

Tomáš Lotocki