Chytej.cz
Jigy Teflon RUGBY LURE HOLDER

Jak na "lopaťáky" necteno

17.5.2013 | Plavaná | Cejn velký | 9.106 čtenářů | hodnocení: velmi dobrý | komentáře: 6

Jak na "lopaťáky""Lopaťák", neboli cejn velký, by měl být už podle druhového názvu VELKÝ! Paradoxně podle dlouhodobé statistiky se průměrná hmotnost chyceného a vykázaného cejna pohybuje někde kolem 40 dkg. To představuje rybu v délce zhruba 35 cm, starou přibližně šest let. Dá se takový kus pokládat za velkého cejna? Řekl bych, že ne. Podle odborné literatury se cejn velký řadí mezi středněvěké druhy ryb a při optimálních podmínkách se dožívá věku až 15 let. Za tu dobu může klidně dosáhnout délku 90 cm a hmotnosti až 10 kg! Kolik takových "lopaťáků" se u nás ročně chytí? Ani jeden! Za velkého cejna se u nás obvykle počítá kus nad půl metru a při délce o deset centimetrů vyšší je už pokládán za kapitální úlovek...

Kde hledat a lovit "lopaťáky"?

Cejn velký je nejrozšířenější rybou našich mimopstruhových vod. Podle statistických údajů ze sumářů tvoří až 10% ročních úlovků všech druhů ryb. Hojně se vyskytuje zvláště ve středních a dolních tocích s pomalejším proudem a mírně bahnitým či písečným dnem. Vhodné životní podmínky mu také skýtají údolní nádrže, rybníky, zatopené písáky a štěrkoviště a důlní propadliny. V podstatě všude tady se dá narazit na velké exempláře. Pokud se neustále nechcete "slizit" s malými cejny, musíte napřed ty pořádné kusy objevit.

"Lopaťáky" vyhledáváme na řece v klidnějších, hlubších místech s měkkým nebo písečným dnem, nad jezy, v kosách a na rozhraní proudů, kam zanáší proud potravu. Rádi brouzdají v blízkosti vodních porostů. V nádržích se zdržují v zátokách a přítocích - zvláště při kalných přívalech vod - a pak kdekoli v hlubších místech. Velmi vhodnými místy jsou svahovité břehy, které ostře směřují ke dnu, z nichž může cejn pohodlně sbírat potravu, aniž by musel měnit polohu těla. Vynikajícími úseky jsou rovněž schodovité lavice, které se vytvořily vlnobitím při nízkém stavu a pak se znovu zaplavily. Všeobecně platí, že čím úživnější prostředí, rozlehlejší a hlubší revír, tím větší kusy v něm žijí.

 

p0.jpg

Na velké cejny nejčastěji narazíte na přehradách.

 

Cejn žije společensky v hejnech podle stáří a velikosti. Zatímco průměrných cejnů může být v hejnu několik desítek, trofejní kusy se ve skupině lehce spočítají na prstech jedné ruky. Cejn je značně plachým druhem, který se většinou zdržuje dále od břehu, kde není rušen. Toto pravidlo platí dvojnásobně pro "lopaťáky"! Důležitou okolností pro rybáře jsou migrace cejnů kvůli potravě. Cejni totiž spásají bentos dna, přičemž přerývají podklad a vybírají z něj potravu. Nezřídka se na hladině nad krmícími rybami tvoří bublinky, které prozradí jejich přítomnost. Bublinky tvořené rytím zaujímají na hladině větší prostor ve směru posunu cejnů. Podle nich může zkušený rybář poznat, kde a kdy se ryby shromažďují a které trasy opakovaně navštěvují. Takové tahy za potravou se pak opakují téměř v pravidelných časových intervalech. Tím se vysvětluje, proč rybář uloví na jednom místě jen několik kusů a po nich následuje delší přestávka, během níž začnou chytat rybáři v blízkém okolí. Ryjící cejny často doprovázejí i jiné druhy ryb, které paběrkují na dně rozvrtaném od cejnů. Častým společníkem cejnů jsou především plotice. Mnohdy se právě ony uloví dříve, a jsou předzvěstí blížícího se tahu cejnů. Většinou platí, že chytíme-li cejna, můžeme očekávat i záběr plotice a naopak.

 

p1.jpg

Díky vysokému a placatému tělu si cejna nikdo nesplete.

 

Kdy lovit "lopaťáky"?

Nejvhodnějším obdobím k lovu "lopaťáků" jsou měsíce březen, pak červen, srpen, září a říjen a při krásném podzimu a teplejší vodě i listopad. Na údolních nádržích a v úsecích pod nimi bývají změněné teplotní poměry a tím i potravní podmínky, než na běžných revírech, proto se zde místně mění i nejlepší doba lovu, která často zasahuje až do začátku zimy. 

Nejúspěšnějšími hodinami k lovu jsou časné ráno, stmívání a noc. V podzimních měsících se doba braní přesunuje do poledního času. V místech lovu cejnů má být co největší klid. Proto se také trofejní kusy v létě uloví až po tmě, kdy hladinu nebrázdí lodě a koupáči. Cejni nejlépe berou za teplých, pošmourných dní a za mírného deště. Čím je počasí chladnější, tím je hledáme ve větších hloubkách. Optimální hloubka k lovu se pohybuje mezi 2 – 5 metry, na přehradách až do osmi metrů. Za letních veder a slunečného počasí se cejni rádi zdržují ve velkých hejnech těsně pod hladinou. V této době ovšem nepřijímají potravu a jen se vyhřívají. Pro rybáře je to však dobrá příležitost zjistit jejich stanoviště, početnost a velikost. 

 

p2.jpg

Lopaťák 72 cm ulovený na plavanou

 

Na co nalákat „lopaťáky“? 

Nejvhodnější nástrahy živočišného původu na cejny jsou patentky, larvy chrostíků, vos a jepic, masňáci, malé pijavky, hnojní žížaly a za vysoké kalné vody a nočním rybolovu rousnice. Z nástrah rostlinného původu jsou výborné sterilovaná kukuřice a hrách, vařené brambory, drobnější boilies, peletky, kroupy, rýže, těstoviny, kousky bílého pečiva a těsta s vůní anýzu, fenyklu a medu. Těsta je lepší doslazovat sacharinem. Cukr totiž způsobuje kvašení a kysání, a tak, hlavně v letních měsících, nástrahu brzy znehodnotí.

Cejny je vhodné na lovné místo stáhnout krmením, a to před chytáním, tak i v jeho průběhu. Na krmení reagují vděčně a spolehlivě. Na pravidelně vnaděné místo se pak vracejí s železnou pravidelností, podobně jako zvěř ke krmelci. Není ale dobré zakrmovat malými kousky, poněvadž mohou zapadnout do řídkého bahna, nebo je tah vody může rozptýlit do velkého okruhu. Lépe poslouží uhnětené koule velikosti pomeranče ze směsi hlíny a komerčního sypkého krmení. Krmící směs se dá vytvořit i podomácku. Kromě spojovací hlíny jí tvoří kousky vařených brambor, máčeného chleba, bílého pečiva, strouhanky, vařených krup, máčené řepky, vařené pšenice a zrna kukuřice. V tomto případě je dobré do krmení přidat i hustý vývar, který zbyl po uvaření nástrah (krup, brambor, těstovin, pšenice či kukuřice), podstatně se jím zvýší chuťová atraktivita návnady. Do krmných koulí je výhodné přidat i nějakou masovou složku – bílé červy, sekané žížaly, sušené patentky a nitěnky nebo alespoň masokostní moučku. Vnadící koule se na dně pomalu rozpadají, vyplavují svůj obsah a působí svou vůní na značnou vzdálenost po delší dobu. Vnadíme proto hned po příchodu k vodě a pak podle potřeby i v průběhu chytání.

 

p3.jpg

Sladká kukuřice boduje!

 

Jak "lopaťáci" berou?

Cejn má spodní postavení úst a potravu téměř výhradně hledá na dně. Ve srovnání s ostatními kaprovitými rybami má úplně odlišný způsob přijímání potravy. Vyplývá to z jeho zvláštně uzpůsobeného, nápadně vyklenutého lopatovitého tvaru těla, který mu nedovoluje sbírat potravu ze dna stejným způsobem jako ostatní ryby s nižším nebo válcovitým tělem, jako je například kapr, plotice, tloušť či parma. Cejn se proto musí při sbírání potravy stavět hlavou ke dnu v šikmém postavení těla v úhlu asi 45°. Po nasátí potravy výsuvným rypcem zaujme opět normální vodorovnou polohu, v níž potravu rozmělní požerákovými zuby. Jedlé části polkne a nejedlé vyvrhne. Obvykle tak činí přímo na místě nebo jen nepatrně poodpluje. Při tomto způsobu sbírání, typické pouze pro cejna, je potrava vlastně jen nazdvihována ze dna. Tento aspekt často rybáři neberou v potaz a loví cejny stejnými technikami jako ostatní ryby. Není divu, že cejny, zvláště pak velké exempláře, uloví jen vzácnou náhodou. Další příčina neúspěchu při lovu "lopaťáků" tkví v křehkosti a jemnosti cejní tlamky. Při razantnějším záseku či zdolávání se z nich háček snadno vyřízne. Napomáhá tomu i váha ryby a její velké ploché tělo, které klade ve vodě značný odpor. 

 

p6.jpg

Fáze cejního záběru

 

Co na "lopaťáky" platí?  

Chceme-li "lopaťáky" úspěšně chytat, musíme jim právě s ohledem na jejich atypické braní potravy přizpůsobit rybářské náčiní, techniku lovu a nástrahy. Je nutné chytat na jemné, ale spolehlivě seřízené náčiní. Cest k "lopaťákům" vede hned několik. Když pomineme klasickou položenou, tak úspěšnějšími technikami už jsou jen metoda feederu a plavaná. Plavačka má oproti jiným způsobům lovu jednoznačně navrch hlavně v místech, kde je dno pokryté vrstvou měkkého bahna, které cejni rádi navštěvují kvůli kobercům nitěnek. V takovém řídkém nánosu se sestavy na položenou utápějí a zbytečně váznou. 

 

Plavačková sestava na "lopaťáky"

Plavačkový prut na velké cejny by měl mít délku 3,5 – 4,5 metrů s jemnou pružnou špičkou. K němu automaticky patří menší smekací naviják s jemnou brzdou a širší cívkou, naplněnou vlascem. Zvolená síla vlasce při chytání na plavanou postačí v rozsahu 0,14 – 0,18 mm, samozřejmě za předpokladu, že použijeme správný poměr pružnosti prutu a jemného seřízení brzdy navijáku. Pokud použijeme návazce, tak budou vždy o setinu až dvě tenčí než kmenový vlasec. Používat silnější vlasce je zbytečné, neboť cejn není žádný výjimečný bojovník a při šestině živé váhy, kterou má každá ryba ve vodě, úplně postačí tyto síly vlasců i na nejtěžší exempláře. Tenké vlasce obvykle také více pruží, což je výhodné s ohledem na křehké cejní pysky a jejich náchylnost k vyřezání háčku. Háčky používáme z kvalitního drátu s ostrou špičkou. Podle velikosti zvolené nástrahy se jejich velikost nachází v rozmezí 4 – 8, ovšem při chytání "lopaťáků" v noci a při nastražení pořádné rousnice můžeme použít až "dvojku" háček. 

Při chytání na plavanou je možné použít pevný nebo i klouzavý splávek, který by měl být kvůli lepší citlivosti vyvážený dělenou zátěží – sestavou bročků směrem k háčku lehčích a směrem ke splávku těžších. Nastavení "hustoty" bročků na vlasci volíme podle hloubky a síly proudu. Pro rychleji tekoucí vodu se bročky umísťují hustěji (blíže k sobě) směrem k nástraze, pro klidnější vody řidčeji k nástraze a hustěji ke splávku. Broček, který je nejblíže háčku, by se měl opírat o dno, právě při jeho nadlehčení během záběru se přenese reakce na splávek.

Na stojatých a hlubokých vodách, kde jsou stanoviště cejnů dál od břehu, se používá anglický splávek (waggler) s dlouhou a pestrou anténkou. Jeho výhodou je, že umožňuje daleké náhozy, přesné umístění nástrahy do prokrmeného místa a stanovení správné hloubky vody. Při optimálním vyvážení waggleru se také ušetří nepříjemná námaha zraku při jeho sledování v dálce. Obvykle to však neplatí při vlnobití či silném větru - tehdy k rozpoznání jemného záběru nepomůže ani dlouhá a pestrá anténka "angličáku".

 

p4.jpg

Lov se splávkem je nejoblíbenější rybolovnou technikou na cejny.

 

Záběr, zásek a zdolávání "lopaťáků"

Při lovu na plavanou je vždy potřeba zjistit na lovném místě přesné hloubkové poměry. Citlivě nastavený splávek pak přesně reaguje na hloubku vody, nerovnosti dna a také na záběry cejnů. Splávek musí být dokonale vyvážen, aby stál v kolmé poloze. Jen tak na něm bude patrné i jemné nadlehčení při záběru cejna. Vzhledem k výše popsanému netradičnímu sbírání potravy ze dna se cejní záběr projeví nakloněním splávku do šikmé polohy nebo jeho úplným položením na hladinu. To je ta správná chvíle pro zásek! Rybář – začátečník spoustu podobných záběrů propásne, protože čeká, až se splávek rozjede nebo ponoří. 

Výjimkami, které potvrzují pravidlo, jsou důraznější a prudší záběry od cejnů v kalné vysoké nebo proudné vodě, dále večer za tmy, či při silné konkurenci ryb a nedostatku potravy.     

Razanci záseku není nutné nijak zvlášť přehánět. Obvykle stačí seknout zápěstím nebo jen hbitě pozvednout prut. Zdolávání cejna není nijak zvlášť obtížné. Po záseku je však nutné jemně, ale dostatečně rychle zvednout rybu od dna, aby se zbytečně nerozplašil zbytek hejna. Je jasné, že na jakýkoli nepatřičný rozruch jsou nejháklivější právě ti největší cejni. Rybářům, kteří neumí rybu opatrně zvednout do sloupce, se pak stává, že po ulovení jednoho kusu marně čekají na další záběr. Cejni se musí zdolávat opatrně s ohledem na jejich „papírové pysky“, které háček snadno rozpárá. Jakmile se ale cejn jednou ocitne na hladině, ztratí rovnováhu, lehne si na vodu a celkem snadno se dá podebrat do podběráku.

 

p5.jpg

Ani velký kus není extra bojovník - brzy se vzdá

 

Cejna na břehu nenecháváme zbytečně dlouho, aby mu neoschnul povrch těla. Velmi často se mu při neopatrné manipulaci udělají na šupinách podlitiny nebo se poškodí ploutve. Vyprošťování háčku, měření, fotografování provádíme vždy na navlhčeném  a měkkém podkladu – buď v síti podběráku, na mokré kaprařské podložce, nebo ještě lépe přímo ve vodě. Opatrné puštění každého chyceného cejna je příslibem budoucích úspěchů. Jen díky tomu se nám jedno může poštěstit ulovení "lopaťáka" v opravdu kapitálních rozměrech.

 

Hodně úspěchů při jejich lovu přeje – "Cejnobijec"

 

Jak se Vám tento článek líbil?

  • bezvýznamný
  • nic nepřinášející
  • dobrý
  • velmi dobrý
  • vynikající

11 hodnocení, v průměru 4.5 hvězdiček

Kam dál?

Komentáře prostřednictvím CHYTEJ.cz

I vy můžete přidat svůj názor!

Přidání příspěvku
Přihlášení

Momentálně nejste přihlášeni. Pokud jste zaregistrováni do Klubu Chytej.cz, vyplňte prosím své přihlašovací jméno (přezdívku) a heslo (do levé části formuláře). Pokud ještě registrováni nejste, můžete se zaregistrovat zde.
Pakliže chcete přispět anonymně, vyplňte do pravé části formuláře svou emailovou adresu a zvolte libovolnou přezdívku, pod kterou chcete vystupovat (nesmí však již být rezervována jiným registrovaným uživatelem).

Jsem registrovánPřispívám anonymně
Váš komentář

Fotografie
K příspěvku můžete přiložit až 4 obrázky (akceptujeme formát JPEG, GIF a PNG). Obrázky automaticky zmenšujeme ještě před odesláním na server, takže neplatí již žádné velikostní omezení. Musíte však mít ve svém prohlížeči povolen Adobe Flash Player 10+. Popisky fotografií vložíte editací již vloženého příspěvku.

Foto vložíte kliknutím na následující ikonku. Pokud máte s nahráváním fotografií problém, můžete použít klasický způsob.

odeslat

Diskuze k článku

Pondělí 20. května 2013 v 11:57® casper
casper

kendy.007> no tak přesně v tom odstavci je zmíněno vlastně vše na co se dá chytat…asi jsi nepochopil můj příspěvek…

Pondělí 20. května 2013 v 11:32® kendy.007
kendy.007

casper> A co třeba odstavec Na co nalákat „lopaťáky“?

Sobota 18. května 2013 v 18:40® Fryw
Fryw

Dobrej článek. Cejn je vděčná ryba. Mají rádi halibut pelety (klidně 16 mm). Na položenou se dá očekávat často klasickej kaprovej záběr.

Pátek 17. května 2013 v 9:25® Pavalakos

Doplním, že velcí cejni jsou opravdu hodně opatrní. Na jedné svazovce (24h) nevím o tom, že by se tam velkej cejn chytil a při květnové procházce sem se trefil na tření cejnů a čuměl jsem jak puk na 70 až 80centimetrové kousky. Na Labi se cejni kolem 50cm vyskytujou ve velkým množství.

Pátek 17. května 2013 v 9:18® casper
casper

jsem to zhltnul an jeden zátah :-) pěknej článek :-) jen mi tam chybí třeba autorova oblíbená nástraha na chytání velkých lopat, jestli je to kukuřice, nebo hnoják a nebo pokaždý něco jinýho :-)

Pátek 17. května 2013 v 8:19® Petarda83

Moc hezký článek :-)