Když Ted Turner vklouzne do rejdících vírů Třešňového potoka (Cherry Creek) známého jako „Sklepník“, začne lovit jedny z nejvzácnějších ryb v Montaně – pstruhy zvané cutthroat.

 

 

Proud, se kterým však Ted bojuje nyní, není tím, čím byl v minulosti. Už s ním necloumá závrať při pohledu na stoupající počty pstruhů cutthroat (jedná se o místní původní poddruh, mající pod krkem červenou skvrnu). Ryby už dnes vnímá jen jako součást velké biologické skládačky. 

„Stejně dobře, jako při lovu těchto ryb,“ říká, „se cítím vždy, když je mohu pouštět zpět do jejich nového domova a pozorovat, jak jejich stavy stoupají.“

 

 

Kudy teče řeka…

Něco kolem 104 říčních kilometrů se stalo novým chráněným útočištěm pro čistokrevné pstruhy západních úbočí - tzv. zápaďáky. Útočištěm, které ještě před dvěma léty vůbec neexistovalo. Domovem sahajícím od drsných sněhem napájených kapilár Třešňového jezera (Cherry Lake) v rezervaci Gallatin National Forest a pokračujícím na západ až po soutok s řekou Madison. To je v současnosti prakticky celá síť vodních toků na území Turnerova ranče Flying D. 

 

 

Tedův ráj na zemi

Znovunavrácení původních pstruhů do západních úbočí Montany je jen část Turnerova závazku týkajícího se ochrany přírody. Ranč Flying D - je 113 000 akrová (cca 457 km2) vlajková loď, kterou mediální magnát Ted na svém pozemku poskytnul coby útočiště druhům, které potřebovaly bezpečný domov.

Jeho ranč je něco jako moderní div, najdete v něm od červeně žíhaných salmonidů, přes přirozeně se vyskytující medvědy grizzly, šedé vlky, jeleny, losy, vidlorohy, spoustu dalších živočichů. Stejně jako americký park Yellowstone, je Turnerova oblast obydlena každým hlavním živočišným druhem, který zde žil dávno před příchodem Evropanů.

 

Co ho k tomu vedlo?

Turner, nyní sedmdesátník, tvrdí, že mu muškaření otevřelo oči a přimělo ho hlouběji se zamyslet nad spravovaným územím. „Ze začátku, když jsem poprvé přišel na Západ, bylo mým cílem mít několik dobrých míst, kde bych mohl v klidu chytat ryby. Ale čím více jsem se seznamoval s územím a jeho potoky a začal chápat všechny souvislosti, které vedou k vytvoření zdravého pstružího toku, tím více jsem začal rozumět komplexnosti celého systému. Pak je jen na člověku, zda se rozhodne zapracovat na zlepšení, či stav nechá být,“ říká Ted.

Jeho základním cílem, jako ekologicky smýšlejícího člověka, se stalo posunutí svého vlastnictví do lepšího stavu, než v jakém ho získal. Jeho snahou bylo obnovit vyhubené druhy a dosáhnout takové prosperity, aby se udržela v rovnováze s ekologickou udržitelností.

 

 

 

Mezník v ochraně pstruhů

Ranč Flying D je položen na úpatí majestátných Španělských vrchů, nachází se ve středu údolí Gallatin, jižně od Bozeman. Ranč po dekády trpěl přílišnou hustotou chovaného skotu. V roce 1989 ho koupil Ted Turner. Praktiky dřívějších majitelů zanechaly břehy Třešňového potoka totálně bez vegetace a jeho pobřeží - štěrk a oblázky – bylo obalené vrstvou bahna.

„Znovunavrácení pstruha západních svahů je poslední iniciativou z dlouhého seznamu projektů a představuje mezník při ochraně původních pstruhů na soukromém pozemku,“ říká Bruce Farling, ředitel TU státní rady státu Montana. Farling blízce spolupracoval s Turnerovými hlavními biology - Cartrem Krusem a Patem Clancey, hlavními koordinátory znovunavrácení původních pstruhů. Turnerův nejmladší syn, Beau, zanícený outdoorsman, spolupracoval při koordinaci znovunavrácení ryb na pozemcích jeho otce na Západě. 

„Boj za záchranu divokých pstruhů se všemožně snažil najít významný a úspěšný počin, ale toto je neskutečné. Tedův rozměr je bezprecedentní,“ dodává Farling. 

Kdysi dávno se západní pstruzi bezstarostně množili v celé západní Montaně. Ale změny podmínek způsobené člověkem, vysazování pstruhů potočních, duhových a sivena amerického vytlačily původní druh z jeho historických teritorií a způsobily problémy se vznikem hybridů. Farling uvádí, že jen 4% západního pstruha jsou geneticky čisté, a to ještě v horním povodí Missouri.

 

 

Rozhodnutí za pět minut dvanáct!

V roce 2007 byl podepsán souhlas se záchranou a memorandum o porozumění mezi federální a státní radou a záchrannými organizacemi a načrtnuta možná záchrana pstruhů, než bude pozdě.

Mimo Třešňový potok má celé povodí řeky Madison jenom tři klastry geneticky čistých západních pstruhů, dohromady obývajících celkem sedm mil potoka! Je třeba připomenout, že ještě před 150 lety tento pstruh obýval asi 1200 mil potoků a říček povodí řeky Madison.

Ted říká, že jestliže je možné vytvořit něco, co má pozitivní dopad, tak ho udělejme tak velké, jak jen jsme schopni. Jeho pozemky a dobrá vůle byly obrovskou příležitosti toto heslo naplnit. Na jiném Turnerově ranči v Montaně – na Sněžném hřebenu (Snowcrest) provedl obnovení břehů a pobřežního porostu u Rubínové řeky (River Ruby), kde z pozitivních změn začal profitovat lipan sibiřský (Thymallus arcticus). Turnerova nadace též pomáhá s podporou rezervace salmonidů na Kamčatce.

 

Tedovy vize a přání

Ted se výrazně a velmi významně zapisuje do oblasti záchrany druhů. Stejně, jak se v minulosti zapsal do světa médii - od lokálního TV kanálu v Atlantě, přes satelitní vysílání až po vznik stanic CNN a SuperStation. Vše, co dělá, personifikuje slogan: „Mysli globálně, konej lokálně!“

„Původní pstruzi jsou důležitou součásti ducha Západu, stejně tak, jako bizoni“, říká Turner. „Stejně, jako nenecháme zmizet jiné částí našeho dědictví, proč bychom měli v případě pstruha dělat výjimku?“

Západní pstruzi vydrželi a přečkali rozsáhlé změny v jejich životním prostředí, datující se od poslední doby ledové a zahrnující sucha, deště a požáry. Přežili, protože měli přístup k rozsáhlé síti propojených stanovišť a mohli se volně pohybovat – jednotlivé ryby až 100 říčních mil – mezi velkými řekami a jejich přítoky.

 

Věda pomáhá při znovuobnově populace původního pstruha

Kdyby záchrana původních pstruhů byla tak jednoduchá, tak by se dali  dohromady zanícení lidé s dobrou vůlí a úmyslem. Naneštěstí to není pravda! Předtím, než se původní západní pstruzi mohli navrátit zpět, bylo nutné eliminovat ze všech zátok a proudů Třešňového potoka duháky, siveny a nepůvodní formy pstruha. Jediný možný způsob, jak toho dokonale dosáhnout, bylo chemické ošetření potoka. Použily se piscicidy (rybí jedy) - antimycin a rotenon. Tyto látky účinkují velmi rychle. Poté se rozpadají působením slunečního svitu a nemají dlouhodobý účinek na kvalitu vody nebo jiné živočišné druhy, zahrnující obojživelníky a bezobratlé. 

 

Tedovy obavy a rozhodnutí

Ze začátku se Ted Turner zdráhal ošetřit svůj potok, protože k němu měl sentimentální vzpomínky. Chytával zde ryby s prezidentem a jeho první dámou - Jimmem a Rosalynn Carterovými, se sovětským vůdcem Michajlem Gorbačovem a s množstvím dalších světových lídrů. Ponejvíc se jeho vzpomínky pojily s rybolovem s vnoučaty. Ze začátku se někteří pokoušeli zastavit projekt na Třešňovém potoku kvůli nepodloženým obavám z chemických látek, použitých při ošetření toku. Hlas vědy však převládl. 

V roce 2010 byly odstraněny poslední zbytky nechtěných ryb. Nyní je Třešňový potok charakteristický generaci geneticky čistých západních pstruhů - cutthroats, alias zápaďáků, vybraných z několika různých původních populací. Jiné druhy pstruhů nemohou znovu osídlit Třešňový potok, protože je zde malý vodopád, který funguje jako přirozená bariéra. 

Tento projekt tedy uspěl, protože Turner a zvláště Carter Kruse a Pat Clancey mu věřili, i když zpočátku se zdál neuvěřitelně přitažený za vlasy. Výsledkem je vítězství pro ryby i Teda a největším vítězstvím pro ty, kteří se starají o dědictví přírody.

 

 

Když se chce, tak to jde!

Turnerova práce je modelovým příkladem pro zbytek států. Je jedna věc pracovat na znovunavrácení původních druhů na státem vlastněném území, ale když majitelé rozsáhlých pozemků jako Turner si osvojí ochranu a obnovu původních druhů, tak pak teprve můžeme spatřit znovuzrození celých povodí.

Turner nejen že zaplatil většinu nákladů na obnovení původního druhu pstruha, což činilo asi 500 000 $, ale Třešňový potok dneska představuje největší útočiště pro západní pstruhy v horním povodí Missouri a nový reservoár ryb pro další reintrodukce. Celkově představuje 65 mil vodních toků Třešňového potoka desetinásobný vzrůst životního prostoru pro „zápaďáky“. Máme zde jasný příklad, že když se chce, je možné dosáhnout i zdánlivě nemožného. To, co se stalo na Třešňovém potoce, je stále spíše ojedinělé, ale nemusí tomu tak být pořád. Třešňový potok představuje velmi důležitý precedent. Tento projekt byl plný těžkých rozhodnutí, z nichž se všechny řešily veřejně, přesně tak, jak by to mělo vždy být.

Nakonec schopnost udržet nebo obnovit ohrožené druhy vyžaduje mnohem více těžkých rozhodnutí a je potřeba mít vždy rozsáhlou veřejnou debatu, aby byl projekt úspěšně dokončen. Není to jednoduché, ale když nebudeme mít vůli se pustit do těžkých projektů, ztratíme většinu těchto druhů a poddruhů.

 

Marian Rucki