Línová položená

Lov na klasickou položenou je v našich podmínkách asi nejrozšířenější. Čihátko pomalu stoupající k prutu a rybář připravený zaseknout v ten nejvhodnější čas - to jsou obvyklé a pravidelné momentky z břehů našich vod. Bohužel většina rybářů je zaměřena spíš na kapra a lín zůstává pouze jako okrajová ryba, která se jednou za čas víceméně náhodně podívá na břeh. Velikosti háčků 4, 6 či 8, jež jsou pro lov kapra naprosto vyhovující, jsou pro lína pořád ještě velké. Navíc i celkově špatná citlivost celé sestavy není pro lov této ryby úplně optimální.

Mnohem účinnější variantou „položené“ je lov s nástrahou pod háčkem. I u této montáže platí stejný problém, jako u nástrahy přímo na háčku. Protože je kapr rybou číslo jedna, tak pod háčkem velikosti 6 visí koule o průměru dvou centimetrů, nebo 3 cm „vláček“ partiklu. Takové nastražení nedává moc velké šance na ulovení lína. Při určitých úpravách však může být tato metoda neuvěřitelně úspěšná. Při cíleném lovu línů je dobré použít háček ještě menší než obvykle. Nejlepších výsledků jsem dosahoval při navázání háčků velikosti 14 s krátkým ramínkem. Důležité bylo, aby byl háček těsně nad nástrahou.

Pokud to tak nebylo, lín si s nástrahou zahrál v tlamce ping pong a v klidu ji vyplivnul. Bylo zajímavé, že se ryby samy nesekly při vyplivování nástrahy. Jediný způsob, kdy se ryba zachytila, byl ten, kdy uchopila nástrahu a odplouvala, než se napnul návazec. Následná úniková reakce ryby a hrčící brzda navijáku byla sladkou odměnou za dobře zvolenou taktiku lovu. Při lovu línů touto metodou bych určitě nedoporučoval používat ztužené návazce. Měkká šňůrka a 60 g olovo napevno je ta správná volba.

Línový feeder

Výborným způsobem lovu línů je použití prutu s jemnou výměnnou špičkou - známou pod názvem feeder. Pro svou citlivost a jemnost koncové montáže, dokáže být pro líny opravdovou pastí. O této technice již bylo napsáno mnoho stran. Proto není důvod ji zde více rozvádět.

Línová plavačka  

Přiznám se, že lov na splávek je mou srdcovou záležitostí. Je to adrenalinový lov, který je pro mě u lovu línů naprosto jedinečný. Neexistuje nic napínavějšího, než se tiše přikrást ke krmícím se línům a třeba jen na délku prutu nástrahu potichu spustit nástrahu rybám až do „talíře“. 

Velmi důležitou věcí při lovu se splávkem je ta, že nástraha musí být fixovaná na dně. Jakýkoli pohyb nástrahy je naprosto nežádoucí! Sousto posouvající se po dně, například kvůli poryvům větru, které se opírají do splávku, je pro líny velmi nedůvěryhodné. Proto je lepší chytat na plavanou při co nejklidnější hladině.

Při lovu jsem si také povšimnul zdánlivé maličkosti, která se postupem času ukázala jako zásadní. Líni velmi špatně reagují na vlasec vedoucí od nástrahy kolmo k hladině. Z tohoto důvodu je mnohem lepší, když je nejméně posledních 15 cm návazce bročkem „přilepeno“ ke dnu. Tato prezentace nástrahy, či spíše návazce, dokáže přesvědčit k záběru i zkušenější ryby, které se s rybářskými háčky už nejednou setkaly.

Při líní plavané se vyplatí držet hesla: „V jednoduchosti je síla!“ Použít kmenový vlasec o průměru 0,18 mm, pevný splávek do 2 g, pár vyvažovacích bročků a 0,16 mm návazec s malým háčkem. Taková sestava je naprosto dostačující i na kapitální ryby, které se v našich vodách bezesporu vyskytují.

Línové krmení

K lovu kaprovitých ryb neodmyslitelně patří vnadění lovného místa. Lín není výjimkou! Velmi rád ochutná dobroty, které se mu z nenadání objevily poblíž jeho pravidelné trasy. Kukuřice, rozmočené pečivo, sekané žížaly či peletky a boilies malých rozměrů jsou pro něj vítaným zpestřením všedního jídelníčku. Zde však veškerá podobnost končí! 

Při lovu této krásné ryby jsem si často „spálil ruce“ špatným krmením. A nejednalo se o to, že by bylo zkažené, či mělo špatnou příchuť. Problém byl spíš v přemíře krmení, které dopadlo na dno lovného místa. Veškeré pokusy dostat líny do žravého šílenství, jako se to občas povede u kaprů, naprosto selhaly. Líni se velmi rychle nasytili a pak už jen netečně postávali poblíž místa. Následně byli vytlačeni cejny a kapry, kteří krmivo dokonale vyluxovali.

Našim vodám bezesporu vládne kapr! Není divu, vždyť se každoročně vysazuje ve velkých počtech. To potom dělá cílený lov línů ještě o poznání náročnější. Lín je ryba, která se nechá velmi rychle vytlačit z krmného místa. Jeho klidné a ladné pohyby při prohledávání dna jsou naprosto převálcovány zbrklostí a nenažraných násadových kapříků. Pokud se tak stane, vzdaluje se do klidnějších partií. Hlavně pryč od vřavy, která na krmišti vypukla! 

V tento okamžik nastávají pro lovce línů těžké chvíle. Násaďáci a větší cejni opanují celé území a je jen otázka času, kdy najdou nástrahu s háčkem. Následné zdolání několika hltavců a hlavně jejich únikové reakce v blízkosti lovného místa dílo zkázy dokončí.

Masivní krmení „zelenáčům“ opravdu nesvědčí. Vzbuzuje pod vodní hladinou zbytečně velkou pozornost nežádoucích druhů ryb, jejichž přítomnost dokáže lovné místo na dlouhé hodiny, ba i dny, znehodnotit. Mnohem lepší možnost je střídmé vnadění. Jedna či dvě menší hrsti sterilizované kukuřice, nebo malých peletek vhozených na „horký flek“, většinou u línů boduje mnohonásobně lépe a hlavně rychleji! Tato taktika vnadění má za následek, že se líni krmením nenasytí. I když návnadu vysbírají, pachová stopa na krmném místě stále zůstává a cílová ryba dále hledá a prorývá dno. Tento moment je nejlepší pro jejich lov! Líni mají klid, jelikož malé množství potravy přilákalo jen minimum konkurenčních druhů. Navíc potravy nacházejí čím dál méně a musí soupeřit s ostatními hodujícími o každé sousto. Tím se stávají líni mnohem méně opatrnými a nepohrdnou i méně bezpečným soustem s nastraženým háčkem, které by za dob hojnosti nemilosrdně ignorovali.

U línů dvojnásobně platí, že méně je někdy více! Dobrou variantou je opakované vnadění po malých dávkách. Pár nakrájených kuliček boilies, či trocha kukuřice je naprosto dostačující krmná porce. Líni si na stálý zdroj potravy velmi rychle zvyknou. Bohužel nejen oni! Při vícedenním vnadění je velká šance, že krmné místo objeví hejno kaprů nebo všudypřítomní cejni.

Výborných výsledků se dá dosáhnout nočním krmením, tím se zajistí větší podíl návnady, která připadne naší cílové rybě. Líni jsou po soumraku velmi aktivní na rozdíl od bílé ryby. V brzkých ranních hodinách je pak čas na lov. Návnada je již dávno z krmného místa vymetená, ale líni se i nadále pohybují v blízkém okolí a zkouší nalézt poslední sousta z noční hostiny, které se skryla do nánosů dna. V tento čas by bylo velkou chybou opět krmit! Líni by dostali opět možnost výběru, a to pro lovícího rybáře není dobrá vyhlídka na výrazný úlovek. 

Línové nekrmení

Další možností, jak přelstít pěkného lína, je nekrmit vůbec. Využívám to hlavně v místech, kde se vyskytuje velké množství nežádoucí ryby, která by krmné místo velmi rychle znehodnotila. Cílem je, dosáhnout co nejmenšího počtu nežádoucích ryb v okolí naší návnady i nástrahy. Jako nástraha při „nekrmení“ je vhodná třeba rousnice, kterou lín málokdy pohrdne. 

Možnost sledovat tyto elegány našich vod v jejich přirozeném prostředí mi dala mnoho příležitostí pozorovat jejich negativní reakce na únikové výpady ryb, které neodolaly nabídnuté nástraze. Naprosto nezáleželo na tom, zda zdolávaná ryba byla kapr, cejn nebo lín. Ostatní líni již prostě věděli, že je něco špatně a jejich nedůvěra mnohonásobně vzrostla. Oddálení zvýšené ostražitosti napomáhá jemné zdolávání zaseknuté ryby a hlavně její rychlé odtažení z lovného místa. Vše ale musí probíhat v klidu a tichosti. Čím méně nežádoucích vlivů působí na krmící se ryby, tím lépe pro lovce.

(Zlo)zvyky línů

Poslední věcí, kterou zde musím zmínit je zvláštní chování línů na často prochytávaných místech. Upozorňuji, že řádky, které budete číst, se mohou zdát hodně přitažené za vlasy.

Stejně jako kapr, tak i lín je velmi učenliví. Velmi dobře si uvědomuje nebezpečí, které se ukrývá mezi nabídnutou potravou. Jeho obranná taktika se tak velmi rychle vyvíjí. Mnohokrát jsem byl svědkem neuvěřitelných a náhlých změn v chování ryb. Například po dvou dnech parádní chytačky se situace radikálně změnila a přišel naprostý propadák bez ryby, a to i tehdy, když se v lovném místě pohybovalo i šest zelených krasavců najednou. Vše se vrátilo do starých kolejí až po změně již okoukané lovné techniky.

O prohnanosti línů jsem se přesvědčoval pravidelně na dvou místech, které od sebe byly vzdálené jen několik desítek metrů. Několik let jsem zde vidíval jednoho zelenáče se zvláštním zbarvením. Přední polovinu těla měl o poznání světlejší než tu zadní. Byla to vůdčí ryba, která udávala směr celému hejnu, které ji slepě následovalo. S úžasem jsem sledoval, jak „velitel“ obratně prohledává snad každý drobek na krmném místě. Ostatní členové se zdržovali v jeho blízkosti a zobali jen prověřená sousta. Pokud se hlavní rybě něco nezdálo, jediným agresivním pohybem poslala ostatní ryby do bezpečí. Ulovit tuto rybu nebylo v mé moci a jen výjimečně se mi povedlo propašovat nástrahu za její záda, kde byla šance na záběr od některé jiné ryby z hejna. Postupem času se pro mě tento lín stal takovou malou posedlostí. Už mi šlo jen o tuto jednu jedinou rybu. Snad pokaždé, když jsem šel kolem, tak jsem aspoň na chvíli zkoušel její ostražitost. Bohužel jsem nikdy neuspěl. Naše malé válečné tažení skončilo minulý rok na podzim, kdy jsme se střetli naposled a od té doby jsem ho už nespatřil. Tento „dvoubarevňák“ ve mně vždy vzbuzoval respekt, úctu a hlavně úžas. Byl to těžký soupeř! Jediné slovo, které se mi nyní honí hlavou je „VZPOMÍNÁM!“

Budoucnost zelených krasavců

Tímto krátkým příběhem bych chtěl ukončit povídání o rybách, které mi vzaly klidné spaní, ale na oplátku mi ukázaly, co je to opravdová rybářská vášeň. Určitě každý, kdo si prohlédl doprovodné snímky, zatoužil pravidelně kapitální líny. Mé poznatky a zkušenosti, které jsem uvedl, by mohly být malým odrazovým můstkem, který pomůže v úspěšném lovu. 

Závěrem bych dodal dvě věci, které s lovem kapitálních línů i ostatních ryb velmi úzce souvisí. Dění kolem revírů velmi ovlivňují lidé ve vedení místních organizací. Jejich přístup ke svěřeným vodám se samozřejmě odrazí na zážitcích a úlovcích nás - řadových rybářů. Mé fotky berte jako důkaz, že obhospodařovat revíry se dá lépe, než je všední průměr. Zkrátka, když dva dělají totéž, není to totéž!

Druhou neméně důležitou věcí, která zatím bohužel rybářům ještě nedochází, je že čtyřicítka lín na pánvici už do pětačtyřicítky nikdy nedoroste!

Text a fota: Obiš