Velmi dobrou návnadou pro cejny všech věkových skupin jsou obilné vločky, hlavně ale ovesné a ječné. Když si doma v kuchyni připravuji vnadící směs na cejny, nikdy je tam nezapomenu dát. Pokaždé je přisypu až nakonec tvůrčího procesu, aby „odsály” vlhkost z krmného základu, a tím změkly.

Foto: V. Fikar Na cejny (červen – říjen) si připravuji tři druhy krmení, a to bez použití speciálních vnadících směsí z rybářských prodejen. Tím nechci říct, že je neuznávám. Vůbec ne! Tyto speciální směsi jsou „vychytané” a mnohdy špičkové, což ví každý, kdo s nimi pracuje. Já mám ale možnost využívat zdarma či velmi levně různé vnadící ingredience, a tak prostě kombinuji je. Jinými slovy bych řekl, že pracuji s tím, co dům dá.

První směs je velmi prostá – 60% tvoří rozmočený a vyždímaný chléb, 20% kukuřičný šrot a 20% ovesné vločky. Chlebový základ brzy přitáhne plotice a perlíny, záhy se za vločkami přestěhuje stádo cejnů...

Tato směs funguje na stojatých i mírně tekoucích vodách, kde ji ale musíme s ohledem na hloubku „zatížit”. Jak? Do hotové směsi například zamícháme strouhanku, nebo – a to je někdy lepší – jemný písek ze břehu vody, u které lovíme. Pak uhněteme pevné koule velikosti pomeranče a... Hop s nimi do tažné řeky.

Je třeba upozornit, že vločky samy o sobě mají snahu stoupat k hladině. Jako nasáté se však většinou drží těsně nade dnem, tedy za předpokladu, že je tam těžší koule stáhne.

Můj druhý recept na cejnovou směs mi dal asi před třemi lety kolega a kamarád V. Fikar, který vedle přívlače často relaxuje u plavačky. Návnada se také točí kolem chleba – 40% rozmočeného a vysušeného chleba, 10% lněného šrotu, 10% řepkového šrotu, 10% kukuřičného šrotu, 15% nabobtnalých semen lnu a 15% ovesných (ječných) vloček.

Také v tomto případě směs přitáhne plotice, nezřídka kapry a líny, ale hlavně cejny. Ti vydrží u vloček tak dlouho, dokud je úplně nevyluxují. Proto je dobré mít u sebe navíc aspoň jeden sáček s ovesnými vločkami, který na místě natrhneme (nahoře) a pustíme do něj vodu z řeky (přehrady). Vločky v pytlíku za chvíli změknou (nabobtnají), takže je můžeme zmáčknout a navnadit jimi do zakrmené zóny.

Třetí recept je následující: 40% strouhanky, 20% kukuřičného šrotu, 10% konopného šrotu, 10% lněného šrotu, 20% vloček. Platí u něj totéž, co u receptu předešlého, jen je vzhledem k použití konopného šrotu (jednoduše rozmixuji konopí) finančně o něco náročnější.

Od července do začátku října nosím k vodě asi čtyři kilogramy této krmné směsi. Cejni i plotice dokáží takové množství poměrně brzy zlikvidovat, proto s sebou vždy beru ještě jeden sáček zakoupených ovesných vloček. Právě jejich vůně dokáže přitáhnout a udržet cejny na místě.