I. MASAŘI

a) radikální (extrémisti a byznysmeni)

b) běžní (zásobovači a poctivci)

c) umírnění (milovníci a smolaři)

II. POUŠTĚČI

d) umírnění (lháři a gentlemani)

e) běžní (sportovci a dokumentaristé)

f) radikální (býložravci a mučedníci)

Rozebereme si nyní podrobněji všechny tyto podskupiny:

A) MASAŘI RADIKÁLNÍ

Věří, že každá ryba (byť malá) se nejlépe cítí v „ledové peřince“ (na mrazáku) nebo naopak na rozpálené pánvi ve směsi koření a jiných pochutin. Podle jejich zkreslené teorie se všichni tvorové s ploutvemi a šupinami chtějí stát suchozemskými tvory (alespoň na chvíli a naposled) a touží se vymanit z mokrého živlu. Extrémisté dělají vše pro to, aby rybám jejich „touhu“ splnili. Kupodivu mnozí z nich ani své úlovky nekonzumují a postupně se tak přetvářejí na byznysmeny. Ulovené ryby jsou zpočátku směňovány za jiné (nekostnaté) poživatiny, posléze slouží jako úplatky za různé služby a nakonec už jsou jen výhodně prodávány kamkoli a komukoli. Snahou této odnože radikálů je na rybách vydělat milión (ostatně první milión se získává nejhůř) a potom už to půjde samo. S dodržováním řádů, nařízení a zákazů si nedělají hlavu.

Český jazyk obohatili o nové výrazy: „Nášlapník“ – podměrečná ryba, kterou je potřeba dodatečně upravit na zákonnou míru, „půlmetrák“ – běžná denní norma odnesených ryb, „kombajn“ – gigantická noční šňůra s přemnohými návazci, umožňující hromadné úlovky, „podsekávačka“ – důmyslný systém trojháčků, které ve vodě chytí i to, co tam není.

Sen masaře radikála je následující: na úlovcích vydělat „balík“ a odjet do končin, kde ještě nějaké ryby jsou. Zde zbohatnout ještě více a opět se přestěhovat na jiné rybí eldorádo. Bohužel (či spíše bohudík) tento vysněný „uzavřený kruh“ často přeruší soud, vězení nebo smrt.

Poznávací znamení: Ostře řezané rysy, nemluvnost a prostorná zavazadla (auta) na úlovky. Většinou se drží v tlupách sobě podobných jedinců. 

B) MASAŘI BĚŽNÍ

Zastávají filozofii, že po většinu sezóny berou ryby mizerně, a proto je třeba využít šťastného okamžiku a „předzásobit se“. Nedělají si výčitky z většího množství ponechaných úlovků, avšak jsou alespoň natolik soudní, že dodržují (v rámci možností) stanovené míry. „Chceme si chytit slušnou rybu i v budoucnu,“ říkají, přestože se jím v batohu mrská pěkných pár kousků. Do této skupiny se řadí i tzv. „poctivci“, kteří sice loví podle rybářského řádu, ale den co den odnesou od vody povolených 7 kg ryb nebo v nouzi 2 kusy ušlechtilých druhů. Úlovky většinou neprodávají (to za ně dělají obdarovaní příbuzní a přátelé) a statečně je konzumují sami. Platí za vynikající znalce rybích receptů. Dokázali by chutně připravit i měsíc chcíplou parmu z ropné louže poblíž Černobylu. Jejich mottem je: „Každá ryba je dobrá – záleží jen na úpravě!“

Český jazyk obohatili o slova: zavináč, pečenáč, uzenáč, pepřenka (rybí pokrmy) a plná vytíženost. 

Sen běžného masaře je následující: Nachytat vagón ryb, potom vypátrat všechny vzdálené příbuzné a obdarovat je vlastnoručně chycenými úlovky. 

Poznávací znamení: Poznáte je po pachu – smrdí rybinou!

C) MASAŘI UMÍRNĚNÍ

Neboli poctivci každým coulem. I kdyby ryby skákaly až na břeh, vezmou si pouze jediný kus, který odnesou manželce, aby moc nebrblala. Na úlovku si dokážou i pochutnat, ale všeho s mírou – ryba jednou týdně bohatě stačí. Rybařinu milují pro pocit volnosti, pro krásu přírody a pro možnost přelstění ryby. Do této skupiny se však řadí i smolaři, kteří uloví rybu jednou za uherský rok, a tak je nelze kritizovat za to, že úlovek v záplavě euforie utlučou. S rybím „nebožtíkem“ se poté vydávají na dalekou cestu po všech tetičkách, bratrancích a hospodách, aby si částečně napravili svou rybářskou reputaci. V podstatě se tedy jedná pouze o neškodnou mutaci umírněného masaře, neboť po tomto úspěchu přichází dlouhý (i několikaletý) útlum v braní.

Rodný jazyk zkrášlili výrazy: „zase je v pr…“ (neúspěšné zdolávání), „jupíí“ (úspěšné zdolávání) a „heuréka“ (vítězství).

Sen umírněného masaře je: konečně se jednou „odchytat“ nebo ulovit alespoň jednu rybu týdně.

Poznávací znamení: Zádumčivý výraz, novotou vonící batoh a „neposkvrněný“ vezírek.

D) POUŠTĚČI UMÍRNĚNÍ

První poddruh metody „Chyť a pusť“. Dá se říci, že se tato skupina prolíná s předchozí popsanou, zvláště když velkou část rybářů tvoří již zmiňovaní smolaři. Z nich se následně rekrutují tzv. „lháři“. Tito jedinci na veřejnosti často pronášejí: „Chytil jsem, ale hodil jsem ji zpátky – já, holenku, ryby nejím, tak ať si plave!“ Ve skutečnosti byl útěk ryby doprovázen hysterickým záchvatem a rybářovým skokem do vody za účelem záchrany úlovku. Lepší sorta umírněných pouštěčů jsou opravdoví gentlemani, kteří si nade vše cení bojovnosti ryby a za vrchol umění považují její zdolání. V rybě nevidí kus masa, nýbrž krásného tvora, který v nich vždy zanechává hluboké dojmy. Rybu konzumují jen výjimečně, obvykle zakoupenou na Vánoce.

Mluvnici obohatili o termíny: „Skvostný kousek“ (bezvýznamná čudla), „slastné buch“ (záběr) a vrchol rozkoše“ (zdolaný úlovek).

Jejich snem je, aby v každém revíru byl dostatek velkých a bojovných ryb.

Poznávací znamení: Zasněný obličej, nedostatek zavazadel na úlovky a věčně mokré ruce.

E) POUŠTĚČI BĚŽNÍ

Zajímavý prototyp rybářů, kterým jde jen o sportovní vyžití, doprovázené množstvím chycených a puštěných ryb. Aby byl zážitek co nejvíce intenzivní, podřizují mu veškerý volný čas. Mnozí z těchto jedinců zahodí kariéru, práci i rodinu. V hlavách se jim honí pouze voda, náčiní, chytání a pouštění ryb. Nesledují televizi, nečtou tisk a studují jen rybářskou literaturu a internet. Proto také při běžném hovoru příliš nekomunikují (netuší o čem je řeč), zato na téma rybolovu jednoznačně zazáří – jsou schopni udělat i několikahodinovou odbornou přednášku. Nikdy by se nesnížili zabít a pozřít ulovenou rybu. Když na ně přijde neodolatelná chuť na rybí pečínku, koupí si raději „mraženého leklouše“ v supermarketu. Všechny své úlovky mají důsledně zdokumentované (nafotografované a natočené). Snadno zapomínají na datum svého narození, na výročí svatby, na dluhy za nájem – vždy si však bleskově vzpomenou na detaily z úspěšného lovu (přestože je tomu už mnoho let), včetně počasí, hodiny, nástrahy, míry a váhy úlovku a místa jeho puštění. Jsou hrdí, když po sezóně odevzdají sněhobílý přehled o úlovcích.

Český jazyk doplnili o výrazy: „Catch and release“ (chyť a pusť), „bivak“ (útulek pro poustevníky), „dipy“ (asi tajné zbraně hromadného ničení).

Sní o tom, že nachytají tuny velkých ryb, všechny vyfotí a bez poškození je vrátí zpět do vody.

Poznávací znamení: Nikdy je nezastihnete doma, všude s sebou vláčí fotoaparát nebo kameru, pro chycení a puštění ryby jsou schopni letět na Mars.

F) POUŠTĚČI RADIKÁLNÍ

Naštěstí nepočetná skupinka fanatiků, zatracujících Darwinovu teorii o původu člověka. Zastávají totiž názor, že lidstvo vzniklo přímo z ryb. Proto také nelze zabít, vykuchat a sežrat vlastního praprapradědečka. Vesměs patří mezi zapřisáhlé vegetariány a veškerým masem (i rybím) opovrhují. Jdou však ještě dále, dumají nad tím, zda rybu nebolí píchnutí háčkem – v budoucnu hodlají prosadit používání gumových háčků (nabízené pod názvem gumové projektily). Každý rybář z jiné skupiny je podle nich tyran, sadista, vrah a kanibal. Rybu povýšili na novodobé božstvo, podobně jako to před nimi udělali Indové s posvátnými krávami. Často se prohlížejí v zrcadle, v naději, že jim narostou ploutve nebo šupinatý ocas, čímž by se přiblížili svým idolům. Mrzí je, že se s nimi ryby odmítají třít. Když se tak stane, upadají do deprese, kterou rozeženou čtením literatury ze života ryb. 

Češtinu vylepšili pojmy: „Bezháčkové vázání, rybí rovnoprávnost, nechytej a stejně pusť!“ 

Jejich snem je vyhynutí lidského plemene a nastolení celosvětové vlády ryb.

Poznávací znamení: Utrápený výraz, averze k rybářům a pojídačům rybího masa a používání parfémů s rybím pachem.

Vážený čtenáři, netuším, do jaké skupiny patříš právě Ty, ale pamatuj, že nejlepším řešením je držet se zlaté střední cesty (dle známého příkladu: voda – vodka – vodička). Koneckonců průzkum prokázal, že právě ve středních skupinách – umírněných masařů a pouštěčů – se nachází absolutní většina tuzemských rybářů.

Ať v roce 2013 najdete tu svou správnou cestu!

Text a ilustrace: ToRo