Přejdi Jordán

Odbahnění a úpravy nejstarší údolní nádrže na našem území plní celý letošní rok stránky médií a my nemůžeme zůstat pozadu. Zvlášť když se všechny ty zajímavé věci dějou Davidovi přímo pod nosem.

Tohle je jediný můj snímek napuštěného Jordánu a zároveň snímek z jediné mé rybářské vycházky na tento revír. Pokus o přívlač "do zavíračky" přinesl jediný úlovek - tuto fotografii.

Proč je Jordán nádrž a ne pouhý rybník? Důvod je ten, že tato padesátihektarová vodní plocha na Tismenickém potoce nevznikla za účelem chovu ryb, ale jako zdroj vody pro město Tábor stojící na jejím břehu. Vybudována byla v roce 1492 (mám dojem, že je to přesně ten rok, kdy Kolumbus objevil Ameriku) a s Táborem je tak nerozlučně spjata už víc než pět století.
Původní účel už neplní, slouží spíše k rekreaci – je na ní plovárna a jedná se o sportovní rybářský revír. Pro rybáře jsou zajímavé i sádky a známá štičí líheň Esox pod jordánskou hrází.
A když už jsme u té hráze. Předkové nebyli hloupí – postavili ji v místě, kde se údolí Tismenického potoka zužuje a obě jeho strany jsou z velké části skalnaté. Hráz je tím pádem poměrně krátká a s ohledem na dobu vzniku překvapivě vysoká. Na výšku má kolem 20 m a je 284 m dlouhá – ovšem ta 20 m vysoká část je mnohem kratší.
Z nádrže přepadá část vody do Tismenického potoka tzv. Jordánským vodopádem, který je 18 metrů vysoký. Samotná hloubka nádrže se pak udává v rozmezí 14 – 15 m. Z toho ale část tvoří bahnité nánosy, které se tu za těch 500 let nahromadily. Odhaduje se, že jejich síla se může místy (zejména v nejhlubších místech u hráze) pohybovat i kolem 3 m.

Ve střední části rybníka není bahna ani zdaleka tolik, ale i tak je ho dost

 

Právě bahno je jedním z důvodů, proč byl vlastně táborský Jordán vypuštěn. Množství usazenin má neblahý vliv na kvalitu vody a pokud má být voda v Jordánu čistá a vhodná ke koupání, musí bahno zkrátka pryč.

Druhým důvodem je skutečnost, že nádrž dnes nelze vypustit. Naposledy byla vypuštěna v roce 1830 (před 182 lety) . Od té doby se z někdejšího vypouštěcího zařízení staly v podstatě nefunkční trosky tlející na dně rybníka a v útrobách hráze. Během povodní v roce 2002 se tak nedalo s výškou hladiny v podstatě téměř vůbec manipulovat a táborským obyvatelům nezbylo než zbožně doufat, že prastará hráz příval vody nějak přečká. Přečkala. Ale táborští radní si byli vědomi toho, že spoléhání se na milosrdenství Boží je hřích a tak, aby se v budoucnu dalo mimořádným situacím aktivně čelit, zařadilo se na seznam prací i vybudování spodní výpusti.

Pro zajímavost – podle provedené simulace by v případě protržení hráze voda z nádrže (cca 3 milióny krychlových metrů) vytekla zhruba za půl hodiny a v údolí pod hrází by sahala až nad střechy domů.

Nikdo si ovšem netroufl v obavě z takovéto situace provrtat prastarou hráz a tak vypouštěcího zařízení bude nově vyraženo ve skále napravo od hráze. Půjde celkem o tři objekty:

- tlaková přívodní štola s vtokovým objektem
- objekt uzávěrů
- beztlaková odpadní štola s portálem

Celý projekt – odbahnění a vybudování spodní výpusti přijde na zhruba 466 milionů korun, z nichž 397 milionů pokryjí dotace (375 mil. od EU a 22 mil. se Státního fondu životního prostředí).

Problém byl i s uložením zhruba čtvrt miliónu kubíků bahna. V plánu bylo vozit bláto do pískovny Hůrka u Plané nad Lužnicí, ale místním obyvatelům se tato představa moc nelíbila a tak kolem uložení odtěženého sedimentu panovaly četné spory.

Jak by měl vypadat časový plán celé akce?

Do 15. června 2012 měl být Jordán vypouštěn pod dohledem pyrotechniků a archeologů. Byl rozdělen provizorní sypanou hrází o šířce čtyři metry na dvě části. V horní zůstala voda potřebná pro přežití části rybí obsádky a k zabezpečení chodu líhně Esox nacházející se pod hrází rybníka. Odtud muselo být položeno potrubí o průměru 50 cm (v délce asi kilometr), kterým se voda do objektu líhně a sádek přivádí.

Mapka nádrže znázorňující obě oddělené části

Hráz rozdělující rybník a v popředí potrubí pro zásobování líhně vodou

 

Odbahnění první části začalo 15. září 2012 a potrvá do poloviny března 2013.

Měl jsem možnost navštívit Jordán s Davidem, který dokumentuje průběh prací pro potřeby města. Při naší návštěvě, která se konala 18.9. se David snažil natočit probíhající odlovy ryb (dopoledne agregátem a odpoledne zátahovou sítí) a já se snažil získat snímky pro tento článek.

Pohled směrem k hrázi - pro pohyb techniky byla podél pravého břehu vybudována cesta

 

V době naší návštěvy už těžba bahna probíhala, zejména v prostoru pod oddělovací hrází, který už byl nějakou dobu bez vody.

Hromady odtěženého sedimentu ve střední části nádrže

 

Myslím, že tady se hloubí odvodňovací rýhy

 

Odpočívající technika

Po odbahnění spodní části by mělo dojít k přepuštění vody z jedné poloviny rybníka do druhé a odbahnění horní části. To by mělo trvat do 15. srpna 2013. S napouštěním se začne v květnu 2014 a na konci června 2014 by měla být celá akce hotová.

Detaily stavby

 

Vypouštění

Vypustit nádrž, která nemá výpusť, je tak trochu problém. V počáteční fázi vypouštění odváděla velkou část vody násoska - v podstatě roura fungující na principu samospádu. Jednalo se o systém potrubí o délce 160 m a průměru 300 mm, který z Jordánu odváděl do Tismenického potoka cca 300 litrů vody za vteřinu. Další voda odtékala přes objekt líhně.

V září už ale byl nasávací konec potrubí na suchu.

 

Proto byla voda z dolní části  Jordánu upouštěna přes vodopád do Tismenického potoka prostřednictvím dvou čerpadel, každého o výkonu 90 litrů za vteřinu. Po naší návštěvě bylo uvedeno do provozu ještě třetí čerpadlo (45 l/s).

Protože výkon všech popsaných zařízení nebyl nijak závratný, klesala hladina v závislosti na intenzitě srážek. Jednou se během víkendu díky příznivému počasí podařilo hladinu snížit o 30 cm, jindy za deštivého počasí činil pokles hladiny při totožném výkonu čerpadel pouze 5 centimetrů za týden. V době, kdy se rozloha vodní plochy významně zmenšila, byl pokles hladiny rychlejší.

Pracovníci stavby odstrkují ponton s nasávacím zařízením dále od břehu

Potrubí - vzadu již nefunkční násoska, vpředu hadice obou čerpadel, jedna rozpojená

 

Odtoková štola

Ražba štoly probíhala od 28.2 2012. Protože se razilo ve skále, prováděla se ražba pomocí odstřelů, přičemž každým odstřelem byl vyražen zhruba metr délky. V ideálním případě bylo možné provést 2 – 3 odstřely denně.
Během léta byla štola v podstatě dokončena, následovala betonáž stěn a další práce.

Vyústění štoly u paty vodopádu pod hrází

 

Hráz

Hráz dělící Jordán na dvě části se začala stavět v květnu a byla dokončena 20.7. 2012. Měří cca 125 m a je vybudována z larsenů (kovové konstrukce) a sypané zeminy.

Celkový pohled na hráz a dva pohledy na horní polovinu nádrže

 

Nálezy na odkrytém dně

Veřejnost hodně zajímalo, co všechno se ve vypuštěném Jordánu najde. Hovořilo se o různých archeologických nálezech, munici z 2. světové války a některé zprávy „pamětníků“ teoretizovaly o tom, že by tu mohl být celý potopený vlak.
Vlak se tu nakonec nenašel a množství i atraktivita nálezů asi nesplnily očekávání zvědavců. Obava z přítomnosti munice byla ale velmi reálná. Proto byl v oblasti rybníka zakázán pohyb osob a dodržování tohoto nařízení kontrolovala městská policie.

 

Munice se skutečně našla a nebylo jí málo. Jednalo se řádově o desítky kilogramů. Převládalo střelivo do pěchotních zbraní, našly se ale i ruční granáty, miny, pancéřové pěsti, náboje do protiletadlového kanónu, světlice, torza zbraní apod. Koroze změnila munici téměř k nepoznání. Přesto byla pyrotechniky bez potíží zlikvidována.

I v době naší přítomnosti se na protějším břehu někdo s detektorem kovů pohyboval. Zároveň si z tohoto snímku můžete udělat představu o mocnosti vrstev bahna v dolní části nádrže (a to ještě zbývá několik metrů vody vypustit).

 

Na dně vypuštěné nádrže se pohybovali i archeologové, kteří hledali historické předměty a zajímali se o zbytky původního vypouštěcího zařízení.

Ta dřevěná konstrukce, to je ono - zřejmě jen uchycovala táhla ovládající vlastní vypouštěcí zařízení. Potrubí nahoře vede vodu do objektu líhně Esox.

 

I já jsem si zahrál na archeologa a objevil dva nesmírně cenné artefakty - lopatu, které se zbavil nějaký nemakačenko, jemuž nevonělo budování socialismu a traktůrek z doby mého mládí

 

Kromě skutečných archeologů se objevili i podvodníci, kteří se pokusili na místo proniknout tak, že předstírali „archeologický výzkum“. Byli ovšem záhy odlapeni.

 

 

Záchranný transfer

Na obnaženém dně zůstaly tisíce škeblí a dalších mlžů, které bylo třeba zachránit (zajímavé je, že při manipulaci s vodou o několik metrů např. na Orlíku to nutné není).

Sběr mlžů probíhal po celou dobu vypouštění nádrže, ale největší počet se jich podařilo posbírat během jarních měsíců, kdy ustupovala voda z příbřežních oblastí.

Už ke dni 21.5. 2012 překročilo množství odnesených škeblí a velevrubů 50000. V dalších dnech se pokles hladiny zpomalil a zmenšila se nově obnažená plocha, takže k 31.7. bylo sesbíráno 63660 mlžů. Nejpočetněji byl zastoupen velevrub nadmutý (28810 kusů), dále  škeble říční (18091), velevrub malířský (16388), škeble rybniční (354) a škeble asijská (17).

Vzáří, kdy byl sběr mlžů ukončen, se celkový počet blížil 70000. Mlži byli shromažďováni v objektu líhně pod hrází. Většina z nich stráví zimu v horní části nádrže a část byla převezena do řeky Lužnice. Tato záchranná akce nemá svým rozsahem na našem území obdoby.
Dalším druhem bezobratlých, který byl v nádrži zaznamenán, je rak pruhovaný. Jedná se o nepůvodní invazivní druh, který je přenašečem račího moru a není žádoucí jej zachraňovat a přemísťovat na jiné lokality (on už tam možná stejně je).

Ryby

To nejlepší (pochopitelně pro nás rybáře) jsem si nechal na konec. Jde o rybí obsádku opředenou legendami. Čestné místo v ní zaujímá sumec Vilém, kterého měla řada rybářů na prutě, ale nikdo ho nikdy nevylovil. I k datu 10.10. tento stav stále platí.

Ryby se v dolní části Jordánu odlovovaly dvěma způsoby. Napřed z lodě pomocí elektrického agregátu, později se k tomu přidal i lov zátahovou sítí. Ve finále se nakonec lovilo opět jen agregátem, protože síť už putovala prakticky celou dobu po dně, zachycovala různé předměty a hrozilo nebezpečí, že by mezi nimi mohla být nějaká nevybuchlá munice.

Ke dni 8.10. 2012 bylo odloveno 8398 kg ryb. Většina z nich byla vypuštěna do Lužnice.

A jaké bylo druhové složení?

V první fázi odlovů dominoval mezi úlovky úhoř. Ulovily se stovky kusů převážně menší velikosti, zhruba 40 - 65 cm. Zajímavé je, že naprostá většina úhořů se vyskytovala v pobřežních oblastech. Snad to souvisí s tím, že tam měli více úkrytů než v hlubokých místech s rovným bahnitým dnem.

Část odlovených úhořů v objektu líhně Esox - voda v nádrži je upuštěna, protože právě probíhá výběr jedinců pro vědecký projekt pokoušející se mapovat migrace tohoto druhu

 

Pokud jde o nejpočetnější druh, zřejmě nakonec vyhrál cejn velký. Cejnů se lovilo hodně, ale nejednalo se o žádné obry, většina měla mezi 25 - 45 cm, největší možná kolem padesátky.

Na kilogramy jednoznačně zvítězil tolstolobec pestrý. Těchto ryb se v průběhu odlovů pochytalo přes 200 a jejich průměrná hmotnost se pohybovala někde mezi 15 - 20 kg (největší, o které vím, měla 35 kg).

Byla otázka, co s nimi. Z pohledu sportovního rybolovu je tento druh neatraktivní, takže o jejich vysazení na jinou lokalitu nebyl zájem. Obrovské ryby špatně snášely pobyt ve stísněném prostředí sádek, některé i uhynuly a tak nakonec bylo přikročeno k jejich prodeji za cenu 10 Kč za kilogram. Zájemců bylo dost.

Někteří tolstolobci byli vystaveni v akváriu v areálu líhně, ale sami vidíte, jak vypadá obrovská, bojovná, několikrát přelovovaná ryba. Souhlasím s tím, že prodej těchto ryb zájemcům ochotným vyzkoušet jejich kulinářské kvality byl nejrozumnějším řešením.

 

Poměrně hojně se lovil bolen, zatímco štika, candát i okoun byli mezi úlovky velmi vzácní. Za zmínku stojí bolen cca 85 cm a desetikilová štika, jinak to s trofejními dravci bylo dost špatné.

Sumci se ulovili rovněž jen ojediněle a až v samém závěru odlovů. Přibližně dvacetikilogramový jedinec byl nasát potrubím ústícím do štičí líhně, kde jej našli rybáři a při elektroodlovu byl 9.10. chycen další kus o délce 150 cm a váze přibližně 25 kg.

Ani kaprů nebylo mnoho a zaujal jen jeden asi dvanáctikilový exemplář.

Je třeba zdůraznit, že k oddělení obou částí nádrže došlo na konci jara a spousta ryb pravděpodobně byla vytažena v mělkých a teplejších oblastech v horní části Jordánu. Bude proto zajímavé sledovat, jaké ryby se vyloví příští rok tam.

Každopádně slovením obsádky ztratí Jordán část svého tajemství, protože u velké vody, která nebyla 182 let slovena, si nikdo nemůže být jist, co tam žije. Po napuštění a novém osazení si budou muset rybáři na podobný stav pár desítek let počkat.

 

Povídání o rybách ukončím dvěma sériemi fotek ze dne 18.9. První zachycuje ranní elektroodlov a moc toho na ní vidět není, druhá je z odpoledního lovu zátahovou sítí.

 

Lov agregátem

Na prvním snímku putuje ulovený cejn do kádě, na druhém se posádka snaží paralyzovat tolstolobce, který ovšem dokázal z elektrického pole uniknout.

 

 

Lov sítí

Odpolední zátah byl fotograficky vděčnější záležitost. Už proto, že nasazení lidí i techniky bylo poněkud masovější.

Celou dobu bylo vidět, jak se síti snaží vyhnout jednotliví tolstolobici, některé ryby i skákaly, jiné dělaly efektní gejzíry a vlny, ale nakonec v síti neskončil žádný.

Ulovilo se asi 75 kg ryb, převládal cejn, následoval bolen, plotice a další bílé ryby. Podobných zátahů i elektrolovů proběhly desítky.

 

 

Plánek nádrže a část informací pocházejí ze stránek nacházejících se na webu města Tábor, které jsou odbahnění Jordánu věnovány. Mimo jiné tam najdete přesný chronologický postup prací a spoustu přesných údajů o všem, co se této akce týká. Doporučuji jejich návštěvu všem, kdo stojí o informace a ne o bezobsažné zprávy prezentované většinou médií.

http://www.taborcz.eu/vismo/jordan/ds-1384/p1=9764

 

Text i foto:  M. Horáček - Osprey