Úlovek pochází z Jílovského potoka u Děčína a má poněkud smutnou historii. Nebyl uloven na prut, ale při záchranném odlovu
Proč se lovilo?


Jílovský potok protéká v regulovaném korytě hustou zástavbou a pravidelně je postihován povodněmi po přívalových deštích. Povodí Ohře si z něj proto vybudovalo lukrativní místo na prolévání erárních peněz a pilně a pravidelně v něm provádí různé úpravy toku bez ohledu na rybí obsádku, přítomnost chráněných druhů živočichů a s naprostou ignorací připomínek zdejší rybářské organizace.

 

O našem boji s betonářskou lobby bych rád v budoucnu napsal podrobnější článek, teď se budu věnovat tomuto konkrétnímu případu.


Důvodem odlovu, při němž byla chycena trofejní střevle, byla neohlášená přítomnost bagru v korytě při jedné z nesčetných úprav, kterou s rybáři předem nikdo nekonzultoval. Po nezbytném administrativním kolečku, jehož průběh by sám o sobě stál za vylíčení, přistoupila naše MO k záchrannému odlovu v úseku, kde mělo být nově vydlážděno dno (celkem zbytečná úprava s krátkou životností a naprosto necitlivá vůči všemu živému ve vodě).

Odlov proběhl 23.6.2012. Snažili jsme se zachránit hlavně pstruhy, siveny, mřenky a další ryby, na které není třeba žádat o zvláštní povolení (na vranku a střevli, které jsou zde hojné, potřeba je).

Část zachráněných salmonidů (potočák, siven)

 

Protože ale nejde omračovat elektřinou jen druhy, které můžu a chci odlovit, ulovilo se i pár vranek a střevlí, které byly bleskově vysazeny do revíru mimo úsek, který má být stavebně upraven.

S lovením těchto pidirybek je praktická potíž. Jsou drobné, hejna střevlí jsou dost početná, takže je těžké je pochytat a mřenky s vrankami se zase ukrývají mezi kameny, odkud se musejí vybírat rukou a to při elektrolovu není úplná legrace. Snažíme se ale tyto druhy chránit a uchovat je v potoce do doby, kdy k nim snad bude doba zejména metodika úprav toku ze strany jeho správce přívětivější.


Celkově byly při záchranné akci odloveny tyto druhy ryb (počty se nezjišťovaly, protože ryby neopustily revír, pouze byly okamžitě rozvezeny do jiných úseků):

Pstruh potoční a duhový, siven, dva kříženci PO a SA („tygří ryba“), jelec tloušť, okoun, hrouzci, mřenky, vranky a střevle.

 


A nyní již k naší „atomové střevli“, která svými rozměry překvapila i naši zkušenou lovicí četu tak, že jí udělila toto čestné pojmenování.

Na poslední snímku srovnání s mlíčákem běžné velikosti

 

Jednalo se o mimořádně vzrostlou a robustní jikernačku, která velikostně výrazně převyšovala ostatní jedince svého druhu a proto jsme se rozhodli ji zdokumentovat. Jak je vidět z následujících snímků, ryba měřila 116 mm a vážila 20 g. Oba údaje jsou na horní hranici hodnot udávaných z našeho území a tak o ně možná i projeví nějaký ichtyolog zájem.

 


Po změření a zvážení byla ryba spolu s dalšími vrácena do revíru. V tomto případě je to symbolické gesto, protože její krátký život se tak jako tak chýlí ke konci, ale nařizuje to zákon a krom toho, ta ryba si zaslouží dožít svůj výjimečný život ve vodě, kde vyrostla a kterou jistě obohatila několika generacemi svého potomstva. Tomu potomstvu bych přál stejně dlouhý život jako měla tato „matka všech střevlí“ a hlavně klidnější život v domovském potoce, jehož koryto snad jednou bude skýtat dostatečnou ochranu před povodněmi lidem bydlícím na jeho březích a zároveň i slušné podmínky pro vodní organismy, což by byl ideální stav věci, jemuž je ale současná realita dost vzdálena.

Dodnes, navzdory tomu, že je silně regulován, hostí Jílovský potok početná hejna střevlí. Je škoda, aby končily pod lžicí bagru.

 


Text i foto:   František Machan - hering