Pokud měla voda odpovídající hloubku, byly rostliny lakušníku skoro všude.
Dala se po nich bez problémů přejít skoro celá řeka, což jsem zpočátku i dělal, protože kamení na dně tu bylo poměrně ostré a já zhýčkaný měkkým dnem středočeských rybníků jsem při brodění naboso obvykle jen tiše skučel.
Po čase jsem ale na rostlinstvo šlapat přestal. Zjistil jsem, že má obrovský význam pro život v proudech – ukrýval se v něm potěr i větší ryby, bylo plné hmyzu a do jisté míry znesnadňovalo chytání a dovolilo rybám trávit léto v proudných úsecích, kde utěšeně rostly, aniž by byly příliš obtěžovány rybáři. Proto mě mrzelo, když se v průběhu let dno proudů postupně přestávalo zelenat. Ani nevím proč. Lidé mají sklon věci dlouho nevidět. Když si potom konečně všimnou, že je něco jinak, bývá už pozdě a často už se ani prvotní příčina nedá zjistit.
Lakušník je velmi zajímavá rostlina. Vytváří dlouhé trsy natažené ve směru proudu, které mohou být až 6 m dlouhé. Pod vodou má větvené vláknité lístky připomínající řasy, zatímco nad hladinou vytváří listy ploché podobné listům suchozemských rostlin. Tento jev zvaný různolistost není úplně obvyklý. Pokud výhony dosáhnou až k hladině, kvetou během léta bílými květy.
Jak léta plynula, všímal jsem si, že voda v řece má postupně sklony být občas červenější (někdy doslova rudohnědá) a svěží zeleň se z mnoha úseků postupně vytrácí. Než jsem si stačil všimnout něčeho dalšího, přišla v roce 2002 povodeň. Většina lidí si ji spojuje jen se srpnem, ale ona trvala s různými výkyvy prakticky až do ledna, jenom už pak nebyla tak katastrofální jako v létě. Hodně lidí díky povodni něco ztratilo. Já sice netratil na majetku, ale přišel jsem o své zelenozlaté proudy. Tisíciletá voda uvedla dno do pohybu takovým způsobem, že tu nezůstal kámen na kameni.
Následující léto bylo suché se zapadlou a čistou vodou. Ale otavské proudy kolem Sudoměře a Kestřan byly jen zlaté. Zelená barva zmizela. Lakušníky neustály obrovské přesuny sedimentu na dně řeky a prostě zmizely. K tomu se přidala i do té doby zatím nejhorší kormorání invaze.
Řeku jsem příští léto místy nepoznával a ryby byly pryč. Jejich absence si rybáři všimli, ale lakušníkové porosty nikomu nechyběly. Mě ano a tak jsem se na ně jezdil dívat výš proti proudu řeky, kde se nějakým zázrakem alespoň částečně uchovaly. Dokonce jsem je obdivoval a fotil i na jiných řekách, kam jsem na svých cestách zavítal.
Jak jsem zjistil, byl jsem asi jediný, komu ta kytka dokázala chybět. Většina rybářů si toho skoro ani nevšimla, dokonce ani lidé zabývající se ochranou přírody tuhle věc nezaregistrovali – teprve mnohem později jsem pochopil, že většinu z nich zajímají spíš jiné formy života, třeba ptáci.
Neměl jsem ani tušení, jak bych mohl napomoci k tomu, aby se život v řece vrátil do starých kolejí. Věděl jsem, že nahoře nějaké lakušníky rostou a tak jsem jen doufal, že pokud se tu udrží jen trochu přijatelné podmínky, budou se postupně šířit s proudem dolů. Hlavně, aby to netrvalo moc dlouho…
Kdykoli jsem byl na rybách v okolí svého bydliště, pátral jsem po každém zeleném pásu, který by jako první vlaštovka naznačoval, že se ta rostlina, na jejíž přítomnosti závisí tolik věcí, začíná vracet.
První trs se v Sudoměři objevil asi 3 – 4 roky po povodni. Chodil jsem ho popostrkovat očima, aby hodně rostl a rychle se množil.
Proto mě potěšilo, že další sezónu jich tam už bylo k vidění asi šest. Pak postupně přibývaly, ale pořád to tak nějak nestálo za moc. Teprve letos můžu slavit. Deset let po povodni se objevily skutečné lakušníkové porosty. Tam, kde už něco rostlo, toho letos roste několikanásobně víc a jednotlivé trsy vyrážejí i v místech, kde jsem je neviděl celou tu dobu.
Nejsem si jistý, jestli tohle je mladý rašící trs lakušníku něbo něco podobného, ale ještě loni bylo v těchto místech dno holé
Neodolal jsem, vzal jsem si jednou s sebou k vodě potápěčské brýle a strčil hlavu pod vodu. Hned u prvního trsu na mě koukal nebojácný okoun a trojice všetečných proudníků, další sloužil za úkryt hejnku loňských plotiček. Podobné to bylo jinde. Řeka konečně zase začíná fungovat. Ještě pár let a mohlo by to být zase docela dobré. Pokud nebudou kormorání invaze moc silné a rybáři se budou dál držet svých kaprů, snad se zase dočkám toho, že večer budou v proudech sbírat ryby. Ne jako dnes sem tam jedna, ale jako kdysi – po desítkách. Možná, že zase budu koukat na tmavá vřetenovitá těla přejíždějící mezi vlajícími prameny zelené „trávy“ a třeba si ani nenahodím. Anebo nahodím a budu jako před časem pouštět malý spláveček mezerami uprostřed roslinstva a celý zvědavý čekat, kdože se vynoří ze stínů, aby slupnul mou nástrahu. Nedělal jsem to víc než deset let. Nebylo kde.
Také doufám, že v lakušníkových porostech, v nichž se špatně vláčí (zejména s UL cajkem), vyroste nová generace štik a okounů. Vím, že už to asi nikdy nebude ten ztracený ráj z doby před dvaceti lety, ale aspoň trochu pozitivně by se to na stavech dravců projevit mohlo.
Zbývá už jen vysvětlit těm, kdo zatím nepochopili, proč sem dávám tenhle článek. Já totiž odmítám situaci, kdy naše řeky jsou stále častěji považovány jen za jakési dočasné příbytky pro vysazené ryby, než si je někdo chytí. Chtěl bych mít kolem sebe vody, které naplno žijí svým vlastním životem a kde plavou v první řadě ty druhy ryb, které tu jsou doma a samy se rozmožují.
K tomu je zapotřebí, aby věci fungovaly, jak mají – počínaje chemismem vody přes hloubkové a proudové podmínky až po dostatek úkrytů a potravy pro vodní organismy. Lakušníkové porosty jsou v tomto ohledu velmi významné. Daly by se přirovnat k lesu, který svým obyvatelům nabízí mnohé z jmenovaných věcí – úkryt, proudový stín, potravu atd. Tím pádem mají obrovský význam pro vodní ekosystém a zarostlý úsek řeky je daleko živějším místem než podobné místo bez rostlin.
Deset let jsem čekal, až se do mé řeky vrátí kytky. Za tu dobu jsem se naučil daleko lépe chytat, mám náčiní na zcela jiné úrovni a dokonce se dokážu uživit rybařinou. Ale ze všech těchle věcí mě jen ten návrat lakušníku naplňuje čistou radostí a pocitem, že snad zase bude líp.
Proto bych chtěl mezi záplavou reklam na rybářské nádobíčko (které je jen pěknou funkční hračkou) a návodů na to, jak chytit víc ryb a větších (pokud v té vodě ještě nějaké plavou), připomenout i věci zdánlivě banální a přitom daleko důležitější. Bohužel se bojím, že pro spoustu lidí nikdy důležité nebudou.
Text i foto: M. Horáček - Osprey
Moc pěkně napsané, tady pod Znojmem roste taky.
Ahoj, jsem rybář a jezdím léta na voru Berounku a tolik ryb jako vloni, schovaných v Lakušníku jsem ještě neviděl, krásný kapři a dokonce jsme přes den viděli i úhoře. Moc krásná kytka.
Lakušníková pastviska jsou krásná, díky Ospreyi, jak jste o nich napsal pěkně!
Článek krásný! Jako je rostlina jménem Lakušník krásná! Coby vodák na kanoi jsem sjížděl Ohři od Lokte až do Litomeřic. Největší výskyt „dlouhých splývavých vlasů utonulé Ofélie“ jsem zaznamenal pod Nechranicemi v průzračné pstruhové vodě. Mezi Žatcem a Lounama se ještě tu a tam zazelená-zabělá pár trsů, hlavně pod jezama a v peřejích. Brodit se podél splývavých rozkvetlých kolonií lakušníku a dalších rostlin je vážně vstupem do jiného světa! Snového, bujného, čarokrásného… Akorát ne každý má tu „odvahu“ nebo „pokoru“
Super článek!
Osprey – hlásím se také do řad těch co chtějí něco změnit. První opatření bych udělal to ,že bych zrušil poplatek místo brigády. Pokud na něčem nenecháš 1/2 litru potu nikdy si nebudeš vážit toho,že to máš. Jinak článek mne upřímě potěšil a jen doufám, že si plno rybářů uvědomí, že se nejedná jen o ryby ,ale přírodu jako celek .
Vynikajicí článek. Ono „blbá“ rostlina kolik toho může ovlivnit. A je super, že se najdou lidi, které to zajmá a lobují za nás ostatní.
Poznej a chraň :) Konečně vím jak se jmenuje tráva co je tak příjemná na chodidlech. Na horním toku Mže jí je dost a dost a nikdy mě nenapadlo se jí zabývat. Spíš mi vrtá hlavou co je to za kytku co mi pořád do ní zajíždějí kapři na rybníce. Má to listy na hladině jako leknín, jen nejsou okrouhlé ale kopinaté. Květ je fialový. Nevíte někdo?
Jinak tohle je příjemná změna mezi články, něco úplně nového a svěžího. A je jedno že to není hlavní článek, hlavně že je. Možná bysme mohli založit téma s kytkama, hmyzem, ptákama kolem vody. Rád bych se poučil aspoń o tom jak se co jmenuje , možná i o něčem víc. Klidně bych začal, jenže mi nejdou vkládat fotky.
Krásnej článek… a proč se ostatní, kteří to cítí stejně, neozývají? Možná je to tou naší povahou, máme spoustu řečí u piva, ale než vystrčíme hlavu z ulity, abychom se za svůj názor postavili veřejně, čekáme, že to někdo udělá za nás, pak se samozřejmě přidáváme, někdo jiný už jde za nás s kůží na trh…A primárně jde většině lidí o „těžbu masa“… trošku možná závidím ekologickejm organizacím jejich členy, kdyby byl takovej zápal pro věc a odhodlání i v řadách rybářů. Zatím je tady jedinej pořádně „zapálenej“ mladej od Vágnerů, ale ten to bere zase jenom přes ty materiální požitky… Ale k tématu, na dolní Jizeře jsem pozoroval úplně opačný jev. Po povodních 2012 bylo koryto nově zregulované (konec vracáků, tůní, tišin) do homogenního 70cm toku, tak za 3roky se tam k mé radosti objevil lakušník a úspěšně se šířil. Pak se cosi stalo, lakušník je fuč, místo něj roste u břehů rdest kadeřavý (aspoň něco).
osprey> :D v odře toho zrovna moc neroste… mimo jine to co jsem řek je kravina bo by se tam ani nic nechytlo :) ono to ty povodně všechno pěkně a dukladně splachnou.. až na jezera tam je přestulikovano . Salmo1> ono zrovna zakon moc rybařeni jako spolkovou činost nepodporuje . hlavně upravy v revírech . nevím s čím to srovnávaš ale asi to tvý nebe má lepší zázemí . dneska se hlavně řeší kvalita vody ne to jestli je v ní nějaky život.
Salmo1> Já to vím…
Salmo – tedy do třetice, abych byl pozitivní, také jsem v poslední době začal souběžně jednu aktivitu, jsem rád, že na to manželka zatím napřišla a dávám ti plně za pravdu, mne jako rybáři, šlo hlavně o ty dudy…a že byly…:)
Salmo – pravdou je, že jsem se také jedné díval dlouho do očí a naivně jsem si myslel, že je to pravda, světe div se, chtěla za to peníze…
Salmo – neděs Míru, mne a ostatní Mirky Dušíny, vždyť život je tak krásnej…
Moc pěkné. Připomnělo mi to moje začátky na pstruhové Malši v Kaplici, kde lakušníku nebo jiných splývavých rostlin s bílými kvítky byla spousta (hlavně pod mostem na Blansko). Po několika rychlých povodních dostaly rostliny pěkně na zadek, ale úplně nezmizely. A brzy jich snad bude zase plná řeka. A matně si je pamatuju taky z Vltavy od Veverek až do Rožmberka, ale po těch nájezdech „vodních pirátů na raftech z půjčoven“ je řeka pěkně zoraná, protože Vltava se jezdí na raftech i za nízkého stavu vody :-(
osprey> Ocení to hodně rybářů, protože přečíst si článek nic nestojí.Tím to ale končí.Míro budeš jednou hodně zklamaný až se podíváš pravdě do očí.Můžu Tě ubezpečit, že podobný spolek lidí jako jsou rybáři nenajdeš.Úroveň vědění, takového hlubšího vědění je na naprosté nule.Snad ještě sem tam chytit rybu, ale tím to všechno končí.Letos jsem souběžně načal jednu aktivitu a tak zrovna v této době porovnávám oba celky lidí věnující se svému koníčku.S velkou lítostí musím konstatovat že to je nebe a dudy.U rybářů to jsou bohužel ty dudy.
korysak> Nevím – neroste něco v té samé řece výš nebo níž? Ono to přenášení v sobě vždycky potenciálně nese zárodek průseru.
I když všeobecně se přenáší kdeco (ale podle toho to taky vypadá).
Pěkny članék :) člověk si tak říká .vezmu pár těch kytek a šoupnu je k nám do řeky… jaké by to mnělo následky to nevím .možna nějaka ta pokutka :) nebo v lepším případě oživení vody.Koukat se na pustoprázdnou vodu kde se sem tam mihne nějaka ta čudla je k pláči.
Víte, kolegové, já pořád nevím, kolik je těch, kdo tohle ocení. Protože kdyby jich bylo fakt hodně, tak, do prčic, nemůžeme být tam, kde jsme. Deset let nám kormoráni žerou ryby, načež se (aspoň) uspořádá konference. Potočák je v pytli, ale než abychom něco razantně změnili, smiřujeme se s vysazenýma granulema. Spousta lidí už neví, jak vypadá štika 60+ a tak si kupují UL cajk. Okresní zoolog neví, co za ryby žije v řece protékající jeho městem, ochránci přírody nepochopili (respektive asi pochopili, ale nepřiznávají to, že vysoké stavy predátorů jsou tu mimo jiné proto, že je neustále krmíme a žádná přírodní rovnováha tu není).
A rybářský svaz se bojí odlivu členů natolik, že se k žádným radikálním krokům neodhodlá ani hned.
Takže kolik je nás, co to vidíme trochu komplexněji a umíme ocenit i článek, kde není chycená jediná ryba a je to o nějakých kytkách?
Chystám napsat i pár hlavních. Ale psát je málo.
Zas mě něco zahřálo na duši – dík.
Opět krásný článek, který ač není čistě rybářský, tak musí každého rybáře chytit. Je dobře, že věci vidíš jinak než většina z nás. Možná že to ani není tak, že bys je viděl jinak, ale spousta z nás si jich, jak jsi i sám psal, nevšimne. Jsem rád, že je tu připomínáš…
Míro – připojuji se kolegům, opravdu je to článek patřící na hlavní stranu. V téhle uspěchané době se málo díváme kolem sebe – a je určitě dobré se pomocí takových článku zastavit – zamyslet a třeba i něco pro dobrou věc udělat…i kdyby to mělo být jen to zamyšlení:) Díky
Miro, musim rict, ze kracis po sve ceste stale vice a vice ve predu. Fakt respekt.
Skvěle napsané, souhlasím. Jen je škoda to zvěřejnit jen jako čtenářský článek. Tohle patří na hlavní stranu, vždyť je v tom hodně z podstaty rybařiny, jako takové.
Krásně poetickej článek, skoro jako bys mi mluvil z duše. Zrovna se vztekám u feedru na Moravě 13 na dovolený, že nemůžu lapit nic než hrouzka nebo bolena. Tohle je balzám na rybářovu duši. díky
Hezký článek a je to tak jak píšeš.Lakušník tam kde je doma, je nezbytná rostlina k dobrému a zdárnému vývoji ryb.Dobrá schovka v mělkých proudech pro rybí dorost před klofanem volavky.Zásobárna potravy pro ryby dospělé ku zdárnému, včasnému a kvalitnímu vývoji jiker a následně potomstva.Kyselá voda lakušníkům nevadí, vadí jim voda výrazně oteplená na 18–20stC. Šlapání po lakušnících si můžeš lehce odčinit:-).Docela dost bezmozků je rádo trhá a jako kratochvíli je posílají po proudu.Když jsem u vody tak volně plující trsy odchytávám, kořeny do písku sadím a zatěžuji balvany.Sadím je přibližně do míst kde se normálně běžně vyskytují a nyní na sklonku léta kvetou.Zpětně se uchytí drtivá většina rostlin. Vlastního kluka(9 let) jsem od vody vyhnal a měl tři dny zaracha koupání když častoval"blbou trávu"klackem.Komu se řeka nelíbí tak ať táhne domů a neškodí.