Hlavním důvodem současné pulicity je ale skutečnost, že se tato ryba stala momentálním terčem rybářských výprav české rybářské mediální hvězdy Jakuba Vágnera. Podle serveru Super.cz se o ní vyjádřil takto:


Citace: V následujících měsících a snad i letech se chci věnovat Turecku, Sýrii, Iránu a Iráku. Je tam ryba, která se nazývá barbus esocinus a váží až dvě stě kilo. Posledních deset let po ní šli všichni profíci z celého světa. Byly o ní jen tři zmínky od amerických vojáků z umělých jezer Saddáma Hussaina. Tam vznikly tři fotky v zajetí, nikoli ve volné přírodě," vyprávěl Super.cz Jakub.

Zdroj: http://www.super.cz/11328-svagr-simony-krainove-rybar-jakub-vagner-malarie-a-cervi-v-noze.html

 

Trochu mě to překvapilo, protože fotky parmy Barbus esocinus (častěji Luciobarbus esocinus) normálně na síti vídám a chlapi, kteří ji drží v náručí nebo se spíš opírají někde poblíž, mají v řadě případů do amerických vojáků dost daleko.

Tak jsem si dal tu práci, trochu se probrouzdal webem a pokusím se předat zájemcům čisté nezkreslené informace, tak je je vidí na ploše monitoru můj sice slábnoucí, ale stále ještě dostatečně funkční zrak.

 

Začneme malým seznámením:

Parma štikovitá (Luciobarbus esocinus Heckel, 1843), známá pod jménem Mangar je jedním z největších druhů parem. Podle renomovaného serveru fishbase.org dorůstá až do délky 230 cm a hmotnosti 140 kg. Vzhledem ke špatné možnosti dokumentovat všechny trofejní úlovky tohoto druhu může být ale pravděpodobně ještě větší - až téměř ke 200 kg. Nasvědčují tomu i některé další údaje - viz např. tabulka na třetím odkazu níže.

Areál výskytu zahrnuje hlavně toky řek Eufrat a Tigris a s druhem se setkáme na území Turecka, Sýrie, Iráku (kromě Eufratu s Tigridem i řeky Zab a Dijála) a Iránu (řeky Simareh, Dez, Karun).

Rozhodně tu není nijak extrémně vzácný. Studie provedená na materiálu z obrovské turecké přehrady Keban nacházející se na Eufratu uvádí jako výchozí materiál 187 jedinců převážně menších velikostí (většinou 30 - 80 cm). Je jasné, že velkých exemplářů nebude mnoho, ale druh jako takový se nezdá být na vymření - normálně přežívá, rozmnožuje se a je i loven a prodáván na trzích.

Podle některých snímků z Iránu se dokonce zdá, že v této zemi je parma štikovitá chována v akvakultuře nebo uměle vytírána.

Samotný rod Luciobarbus zahrnuje víc než dvacet druhů a u nás je z nich asi nejznámější parma iberská - comizo (Luciobarbus comizo), s níž se je možné setkat v řekách a přehradách na Pyrenejském poloostrově.

 

Zdroje:

http://www.fishbase.org/summary/Luciobarbus-esocinus.html

www.trjfas.org/pdf/issue_12_01/0109.pdf

http://www.fishing-worldrecords.com/scientificname/Luciobarbus%20esocinus/show

http://bigfishesoftheworld.blogspot.com/2011/11/luciobarbus-esocinus-mangar.html

https://bassmatazz.wordpress.com/2010/09/30/record-du-barbeau-luciobarbus-esocinus/

 

Na předposledním odkazu ze serveru Bigfishesoftheworld (a nejen tam) najdete mimo jiné i snímek ze soukromého jezera Saddáma Husajna, pravděpodobně jeden ze zmiňovaných v úvodní citaci. Většinu dalších fotek s vojáky US Army objevíte, pokud budete hledat na Googlu pod heslem Mangar. A je jich mnohem víc než tři.

 

Rybu ovšem běžně loví místní rybáři, což dokládají např. následující snímky z Turecka:

Zdroj: http://www.balikta.com/sabut_baligi_haberi_236.aspx

 

Ryba z nádrže Karakaya v Turecku, délka 225 cm, váha 123 kg, uloveno 2010 (zdroj - viz odkazy výše)

 

Zdroj: http://www.passioncarp.es/foro/viewtopic.php?f=16&t=8801&start=15

 

Je ovšem možné, že když rybu chytne domorodec, tak se to nepočítá - podobně jako David Livingstone objevil Viktoriiny vodopády v kraji osídleném černochy, kteří je sice objevili dávno před ním, ale zkrátka nebyli hodni být s takovým objevem spojováni.

Navíc místní obyvatelstvo asi nebude používat drahé pruty a navijáky a vystačí s daleko levnějšími (ale o to účinnějšími) šňůrami, sítěmi a podobnými věcmi. Tím se ovšem tito prostí a nemajetní lidé automaticky zbavují možnosti stát se držitelem nějakého toho rekordu v oblasti rybářského sportu. I když - nejsem si jist, jestli by o to vůbec stáli.

 

Podobnou práci jako já si dal i jeden nadšenec a shromáždil většinu snímků dostupných na Internetu do jakési videokoláže, kterou umístil na Youtube. Stáhl jsem odkaz k nám na server a můžete se tu na zmíněné video podívat:

http://www.chytej.cz/rybarska_videa/1546/parma-stikovita-luciobarbus-esocinus/

 

Mám pro parmy slabost. Naši parmu obecnou sice považuji za nejelegantnější a nejkrásnější a za jiný druh bych ji nevyměnil, ale majestátnost největších zástupců parem jako je právě popsaná Luciobarbus esocinus nebo himalájská parma Barbus tor rozhodně dovede moje rybářské srdce popohnat na vyšší tepovou frekvenci.

Navíc mě k těmhle rybám váže jedna letitá vzpomínka. Obrovská "parma eufratská" je totiž v zoologické expozici Národního muzea v Praze. Poprvé jsem ji viděl, když mi byly čtyři roky a udělala na mě takový dojem, že si ji dodnes pamatuju. Mimo jiné proto, že tenkrát, viděno očima čtyřletého dítěte, to byla fakt velká ryba. Dneska už mi přijde nějaká menší. Škoda... Jestli je to právě parma štikovitá, na to bych přísahat nemohl, už léta jsem ji neviděl, ale velmi pravděpodobně ano. Utvrzuje mě i to, že jeden ze starších latinských názvů tohoto druhu je Barbus euphrati.

A proč jsem to celé psal? Možná proto, že mám rád ve věcech jasno. Dá se čekat, že za pár týdnů nebo měsíců se o parmě štikovité dočtete či doslechnete na mnoha místech a nejsem si jist, jaké informace se budou servírovat. Tak jsem vám s předstihem naservíroval ty, které už jsou dávno všeobecně dostupné. Ona si ta ryba nějakou tu pozornost opravdu zaslouží.

 

Text: M. Horáček - Osprey

Foto: viz uvedené zdroje