Celkem rychle jsme návštěvy muzea zařadili na program rodinných návštěv. Dokud byly děti malé, chodívali jsem tam pravidelně zkontrolovat, jak se daří stálým chovancům a prohlédnout si nové přírůstky. Při té příležitosti jsem se seznámil s panem Jindřichem Kurzem, který se o celou expozici stará. Několikrát jsme se bavili o jeho chovancích, jejich zvyklostech, nárocích a osudech. Dozvěděl jsem se dost zajímavých věcí a tak mě teď po letech napadlo zajít znovu do sklepení pod muzeem, nafotit pár obrázků stávajících obyvatel akvárií a trochu vyzpovídat pana Kurze.

Pro ty, kdo popsanou atrakci zatím nikdy nenavštívili, uvedu pár údajů. Nachází se v suterénu Prácheňského muzea na Velkém náměstí v Písku a je součástí muzejních expozic.

 

Sestává se z místnosti věnované historii rybářství v pootavském regionu, několika nástěnných panelů popisujících stavbu těla ryb a deseti akvárií. Vznikla již v roce 1969 díky iniciativě RNDr. Karla Pecla, který tu dlouhá léta zastával funkci vedoucího zoologického oddělení. V místě, kde se dnes ve světle zářivek prohánějí ryby, býval původně sklad civilní obrany.

 

Po technické stránce se jedná o soubor studenovodních akvárií, která nejsou vytápěna a teplota vody proto kolísá podle venkovní teploty. V zimě má voda v nádržích jen kolem 6 – 10°C, v létě se ale dokáže ohřát až na překvapivých 22 – 25°C. Souvisí to mimo jiné s velkým pohybem návštěvníků, díky nimž se do podzemí dostává teplý vzduch z vyhřátého nádvoří.

Nádrže jsou poměrně velké. Sedm z nich má objem 2000 l a dvě dokonce 2500 l. Poslední je malá třísetlitrová nádrž tvořící jakési okénko ve stěně rozdělující prostor na dvě samostatné části.
O čistění a okysličování vody se stará centrální filtrace poháněná dvěma kompresory umístěnými v jedné z přiléhajících chodeb.

Řada akvárií s objemem 2000 l


Nádrž 2500 l s kapry, vpravo pak 300 l akvárium s hrouzky


Rybám se tu celkem daří a některé se dožívají i celkem vysokého věku. Nejstarším chovancem byl úhoř, který se dožil 17 let. Sumec dokázal těšit návštěvníky zhruba 15 let, podobně staří jsou i někteří kapři a celá řada ryb se tu dokázala dožít 7 – 10 let. Přihlédneme-li k tomu, že se sem zpravidla dostávají již jako dospělé exempláře, znamená to, že mnohé tu dosáhly na svůj druh vysokého věku a uhynuly sešlostí věkem.

Jeden ze současných zdejších veteránů


Je ale třeba přiznat, že ne všem druhům akvarijní prostředí svědčí a tak je život některých chovanců podstatně kratší.
Nejčastěji dochází k úhynům ryb v důsledku šoku způsobeného přelovováním  při čištění nádrží. Zhruba jednou ročně je třeba akvária vypustit a podrobit důkladnému čištění. Některé druhy stres spojený s vylovením a pobytem v náhradních prostorách snášejí velmi špatně. Obecně to platí zejména o dravcích. Zejména u candáta je velmi časté, že manipulaci během čištění nádrže nepřežije.
Tohle je zajímavá informace pro všechny, kdo vystavují ulovené ryby podobným podmínkám (závodnické vezírky, sakování za účelem focení apod.).
Asi vůbec největší riziko úhynu je pak u ryb, kterým se podaří vypadnout nebo vyskočit během přenášení.
Rybám vadí i některé aktivity návštěvníků – bouchání na sklo, fotografování bleskem a podobně.

Samostatnou kapitolou jsou úhoři, kteří se co do schopnosti unikat pohybují někde mezi naším slavným vězněm Kajínkem a americkým kouzelníkem Houdinim. Z někdejší sestavy několika místní hadů přežil nakonec jenom již zmíněný dlouhověký. Jeho kolegové postupem času zjistili, že se mohou opřít o pařez v nádrži a posunout sklo kryjící akvárium. Vzniklým otvorem pak unikli ze svého vězení a odpadním kanálkem se vydali na cestu za svobodou. Zda se jim podařilo dostat se až do řeky, to nikdo neví, ale prokázali neuvěřitelnou sílu, vytrvalost i orientační smysl – vlastnosti, jimiž se úhoří plémě v minulosti mnohokrát proslavilo.

Občas se u chovaných ryb vyskytují i různé choroby nebo paraziti. Běžné jsou zejména plísně, kožovci nebo kapřivci. Kapřivci jsou relativně velcí paraziti, které je možno z infikované ryby odstranit mechanickou cestou. V ostatních případech je používán přípravek FMC aplikovaný dle návodu na obalu. Bližší informace o tomto léčivu si můžete přečíst například zde:

http://www.akva-exo.cz/detail/akvaristika/leciva/232/


Opět existují značné rozdíly v úspěšnosti léčby mezi jednotlivými druhy. Zatímco u kaprovitých ryb mívá léčba poměrně dobré výsledky, u okounů a candátů příliš nezabírá.

 
 

Zajímavou záležitostí a to i z pohledu rybáře, je krmení ryb. Dravci samozřejmě žerou zejména živé či mrtvé rybky nebo kousky rybího masa, ale kaprovité ryby mají stravu pestřejší. Jejich běžné menu zahrnuje rozmražený špenát, granule KP1 a KP2 používané v rybničním chovu a dobře známé i mnoha sportovním rybářům, dále kukuřici, hrách, proužky nařezané z rybích filetů, žížaly a slimáky, včetně těch „velkých červených“.
Krmí se jednou denně a to večer po zavírací době, aby měly ryby na krmení klid. Důležité je nepřekrmovat, protože rozkládající se krmení výrazně zhoršuje kvalitu vody.

Během mé návětěvy objevili tloušti mezi kameny nějaké zbytky krmení od včerejška a deset minut poté už se nedal v akváriu pořídit slušný snímek, protože voda byla plná poletujících částeček.



Pojďme se teď podívat na obyvatele jednotlivých nádrží. Možná během té malé okružní cesty od jednoho rozzářeného skleněného okna k druhému zjistíte, že mezi rybami opravdu existují „osobnosti“ s vyhraněným chováním a že ta šupinatá stvoření v mnoha případech vedou poměrně zajímavý život i ve stísněných poměrech akvárií, natož pak v přírodě.



První nádrž obývá spořádaná cejní komunita. Cejni velcí, cejnci a jedna ryba, u níž mám neodbytný dojem, že rodiče byli podoustev a cejnek.

 

Je vidět, že tyto ryby akvarijní prostředí snášejí velice dobře. Vypadají zdravě a jsou v celkem dobré kondici. Z nabízené potravy jim chutná v podstatě vše – od špenátu a granulí až po kousky rybího masa a menší exempláře slimáků.
Pokud jste tedy měli pocit, že záběr nedravých ryb například na menší rybku nastraženou na candáta je nějaká anomálie, tak vězte, že není. Ryby v dalších nádržích vás v tom jen utvrdí. Stejně tak na občas diskutovanou otázku, zda je slimák použitelná nástraha, dávají zdejší ryby jasnou a jednoznačnou odpověď.

 

 

V další nádrži se prohánějí plotice, perlíni a společnost jim dělá jeden jesen.

 

I zde vypadají ryby velmi zdravě a životaschopně. Libují si ve špenátu a menších granulích, radost jim udělá i kousek žížalky.
Jako hejnové druhy nevykazují menší kaprovité ryby tolik osobitosti jako třeba dravci, na které časem rovněž dojde řeč.

 

 

Tloušti, kteří obývají sousední nádrž společně s amurem jsou z jiného těsta.

 

Daleko více si všímají dění kolem nádrže a chovají se i po letech v zajetí dost podobně jako jejich volní kolegové v řece. Jsou i stejně všežraví a bez rozpaků se živí vším, co chutná ostatním zdejším chovancům. Jejich specialitou jsou ovšem slimáci všech velikostí. I já měl při zkoušení slimáka coby nástrahy nejvíc záběrů od tloušťů a tahle trojice moje zkušenosti jen podporuje.
Amur je tak trochu svůj a maličko se straní  společnosti svých spolubydlících. Nějak ale zanevřel na svou vegetariánskou pověst a první ho z nabízené potravy vždycky zajímají kousky rybího masa.

 

 

Dvojice jesenů (normální a zlatý) v sousední nádrži si vybudovala zajímavý vztah. Jeden z nich obýval nádrž nějakou dobu sám a když mu přidali kolegu, vypuklo mezi nimi něco jako „láska“. Obě ryby se neustále dotýkají, obeplouvají jedna druhou a předvádějí jakýsi podivný tanec na neznámou pro lidské ucho neslyšitelnou hudbu.

 

Romantikové to mohou vnímat jako vztah dvou spřízněných duší, odborník by možná utrousil něco o zvýšené hladině hormonů, ale na tom nakonec nezáleží. Je vidět, že společnost druhých je ceněna i v rybím světě.

 

 

Ze sousedního akvária sledují člověka pozorné oči zdejší štiky. Těch se tu během let vystřídalo několik, některé dorostly i do celkem slušných rozměrů. Tahle na tom sice zdárně pracuje, ale na výsledky si budeme muset ještě několik let počkat.

 

Štiky tu sice dlouhodobě vykazují pomalejší růst, ale mívají celkem dobře stavěná těla, jinými slovy jsou „zmasilé“.
O štikách se toho dá hodně napovídat a během rozhovoru před očima zubaté vládkyně malého zaskleného království jsme si s panem Kurzem docela pěkně notovali.
Shodli jsme se na tom, že štika mění barvu podle emocí i na tom, jak čitelná je „řeč štičího těla“. Dokonce i na tom, že mezi štikami jsou jedinci s výrazným sklonem ke kanibalismu a vedle nich i „zbabělci“ preferující spíše menší a snadno dostupnou kořist. Kdysi se tu sešla šestice menších štik a jako potvrzení téhle teorie se mezi nimi našla jedna, která postupně sežrala všechny své spolubydlící.


Zajímavá může být i lovecká strategie dravce a obranné chování obětí. Pokud se krmilo živými rybkami, snažily se před predátorem ukrývat mezi kameny a větvemi. Jedna z chovaných štik se ale naučila na ukrývající se rybky „pouštět hrůzu“ a vyhánět je ven z úkrytů. Velmi chladnokrevné chování naopak předvedl jeden proudník určený k sežrání. Celé dny dokázal plavat jako by byl zavěšen pod břichem štiky a dařilo se mu držet se tímto způsobem mimo její zorné pole.
I v akvarijních podmínkách se potvrdilo to, co znám z přírody. Štiky mají poměrně značnou tendenci být napadány pijavkami a kapřivci. Je otázkou, zda to je nějaké štičí specifikum. V zajetí to může souviset i s přísunem stále nových rybek do nádrže.

 

 

Dost pozoruhodných věcí může člověk vidět , pokud vydrží dostatečně dlouho stát u nádrže s okouny.

 

V jejich hejnech panují určité vztahy a je zajímavé to sledovat. Například pokud se vyskytne ryze dominantní kus, je schopen vnutit své chování celému hejnu. Takovým jedincem byla například okouní samice Julinka, která svou velikostí výrazně převyšovala své spolubydlící a pokud si usmyslela, krmil se v akváriu jen jediný okoun – ona sama. V jiných případech lovila celá okouní smečka společně. Možná by bylo zajímavé sledovat dobu, kdy se chování ryb měnilo – mohlo by to například souviset s obdobím výtěru, vývinem pohlavních produktů během podzimu a podobně.
V současnosti žije v akváriu s okouny jeden sumčí dorostenec. Ačkoli je v podstatě celý den schovaný, okouni o něm dobře vědí a jeho přítomnost výrazně změnila jejich chování. Dokud žili sami, měli sklony „nedojídat“. Přítomnost konkurenta je velmi rychle přiměla k tomu, že všechny živé či mrtvé rybičky nebo žížaly, kterými jsou krmeni, co nejrychleji spořádají.

 

 

Boleni a líni v posledním akváriu jsou naopak chovanci, kterým akvarijní prostředí vůbec nejde k duhu. Vzpomínám si na hejno dvouletých bolínků, které se v akváriu objevilo asi před šesti lety. Soustavně vytrvale plavali a bylo vidět, že nádrž je jim malá. Dnes z těchto ryb žije jediná, měří asi 45 cm a nevypadá zrovna nejlépe.

 

Její kolegové vesměs uhynuli na následky stresu při čištění nádrže. Podle pana Kurze jsou v tomto ohledu velmi citliví.
Potravou bolena je ve zdejších podmínkách hlavně řezané maso. To milují i líni, kteří s ním sdílejí nádrž a ani oni nevypadají nejlépe. Setkal jsem se s názorem, že línům akvária s čistou filtrovanou vodou a tvrdým kamenitým dnem obecně moc nesvědčí. Hubnou tu, ztrácejí barvu a rozhodně se nedají považovat za spokojené chovance.

 

 

Sumec je v akváriu atraktivní svou velikostí a impozantním zjevem, ale je poměrně nudným chovancem. Většinou se naučí v průběhu let celé dny polehávat na místě a aktivuje spíš v noci.

 

V potravě si nevybírá a zde jsou jeho denním chlebem zbytky vyfiletovaných ryb, jejichž kvalitnější maso spořádali náročnější strávníci. Současný obyvatel sumčí kóje je tu už asi 8 let a má lehce přes 70 cm. Jeho předchůdce měl ve věku 15 let o dost víc než metr.

 

 

V malém akváriu se pohybuje skupina hrouzků. Jsou velmi plaší a vůbec nekomunikují. Jakmile se přiblížíte k jejich akváriu, snaží se přeplavat na druhou stranu.

 

 

Proto jsme přešli poměrně rychle ke kaprům, kteří jsou jejich pravým opakem a jsou zdejšími celebritami. Jsou zvědaví, možná i hraví a kdykoli ochotní očekávat něco dobrého. Skutečnost, že je kapr už po staletí v podstatě domácí zvíře, je na chování zdejších šupináčů i lysců znát. Zatímco většina ryb si tu i po letech v zajetí uchovává od člověka určitý odstup, kapři by vám za chvilku nejspíš i žrali z ruky.

 

Nad rámec toho, co dostávají ostatní kaprovité ryby, fasují kapříci zvýšené dávky kukuřice a někdy i kolínka. Se slimáky prý nemají nejmenší problém. Krmit je nutné večer, protože tyto velké ryby během krmení doslova převrátí nádrž naruby, celou ji zakalí a filtrace se s tím musí do rána vypořádat. Při přerývání dna kapři nasávají i kameny kolem 3 – 4 cm a tak se občas po večerech ozývá z akvária pěkný rachot.

 

Sem tam dochází při přehrabávání kamení i k drobným nehodám. Jeden z kaprů například kdysi nasál tak velký kámen, že ho nedokázal vyplivnout a dva dny ho nosil v tlamě.
Po krmení se ryby shromáždí v jednom rohu, vytvoří velký chumel a společně spí. Vyžadují k tomu tmu a klid. Když jednou zůstalo celou noc svítit světlo, ryby i nádrž byly po ránu v hrozném stavu.
Společně s kapry tu bydlí několik karasů stříbřitých. Mají snahu se účastnit veškerého dění, ale vzhledem ke svému velikostnímu handicapu se musí držet malinko stranou.

 

 

 

Nevím, jak pro vás, ale pro mě je rybařina život s rybami. Nemusím je vždy chytat. Někdy je daleko zajímavější je pozorovat a proto strávím nemálo času i koukáním z mostů, potápěním se anebo… koukáním do akvária.
Ryby jsou zajímavé i v okamžicích, kdy zrovna nebojují na našich prutech o svou svobodu a rybařina by neměla být jen o tom, jak nachytat víc a větší. Na druhou stranu některé poznatky získané během chovu ryb mohou být člověku i v tomto ohledu užitečné.

Text I foto: M. Horáček – Osprey