Tentokrát jsme chytali na malé nádrži s hloubkou kolem jednoho metru. Jako nejlepší místo se nám jevilo travnaté pole se spoustou bahna a menší hloubkou. V průměru tu bylo jen kolem půl metru vody.
Týden před lovem jsme na tomto místě ráno a večer chodili pravidelně krmit, aby si líni na zakrmené místo zvykli a bez obav do něj najížděli. Krmili jsme rousnicemi, rohlíkem uhněteným v těsto a krmnou směsí určenou pro líny. Při té příležitosti jsme si brali vláčecí pruty a pokusili se vždycky ulovit nějaké dravce, o které tu není nouze.

Samotný den před lovem mi Tomáš zavolal, že dostal angínu a na ryby nepůjde. Nedalo se nic dělat, byl jsem v tom opět sám. V den lovu jsem vyrážel ve 3:00 v největším dešti, který trval už druhý den. Déšť by neměl línům nějak uškodit, naopak čekal jsem, že by je mohl probudit z předešlých veder.



Po příjezdu k vodě okamžitě rozbaluji deštník, který posléze zapichuji do země. Dále míchám krmení a nahazuji pruty. Díky dešti voda v nádrži proudí a proud je tak silný, že prut na plavanou raději nechávám v batohu. Kolem 4:30 přichází na feeder první záběr. Na prutě je velká ryba!
Kope a stojí na místě. Ptám se sám sebe, jestli je to velký lín. Kopance jsou tak ostré, že se o svůj 0,16 mm vlasec poměrně bojím. Až u břehu zjišťuji, že se nejedná o velkého lína, nýbrž o sedmdesát centimetrů dlouhého úhoře.
Radost mi také udělal. Zajímavé bylo, že přišel na dvě zrnka kukuřice a zbyteček rousnice.

 

Krmné místo každou chvíli dokrmuji hrstí konzervované kukuřice. Ani se nenaději a dostávám další záběr, tentokrát už by to mohl být lín. Po chvilce boje je u břehu, nejmenší zrovna není. Je třicet osm centimetrů dlouhý, což není úplně malá ryba. Ale ještě to není úplně to pravé - za cíl jsem si dal dostat lína alespoň čtyřicet centimetrů. Tato hranice však pro dnešek odolá. Do oběda vytahuji ještě čtyři líny od dvaceti do třiceti centimetrů, většího bohužel ne.

 

Jelikož už jsem byl promočený a téměř bez nástrah, rozhodl jsem se, že pojedu domů pro suché oblečení a pro rousnice. Krmení při takto zvednuté vodě nemělo cenu brát. V takovýchto případech si většinou vystačím pouze z jednou rousnicí na háčku. Doma se moc nezdržím a snažím se být zpět co nejrychleji. Oba pruty nahazuji zpět do lovného místa. Netrvá to ani hodinu a postupně mám u břehu další dva menší líny. Přibližně v 19:00 tahám konečně velkého lína. Přinejmenším jsem o tom přesvědčen, protože boj je o poznání tvrdší než s předchozími dorostenci. Ryba krouží kolem všech možných překážek jako smyslů zbavená a když je konečně v podběráku, mám z ní neskutečnou radost. Je to opravdu pěkný lín dlouhý čtyřicet jedna centimetrů.

 

Dále jsem už žádného lína nechytil, přesto to byl den, na který hned tak nezapomenu. Do konce prázdnin jsem se snažil ulovit půlmetrového lína, ale ani jednou jsem neuspěl. Pevně doufám, že se mi to příští rok povede. A rád o tom napíši další článek.

 

Text i foto: Lukáš Herink - Herink