Sportovním rybníkem se stal po roce 1989. O ochranu a dodržování rybářského řádu a místního rybářského řádu se zde zpočátku starali zaměstnanci Rybářství Třeboň, zejména střediska Chlum u Třeboně, příslušníci pohraniční policie při výkonu služby (i za využití motorového člunu) a dobrovolná rybářská stráž.

Dobrovolná rybářská stráž byla později na zásah vyšších orgánů zrušena, protože ochranu soukromého majetku nemohli vykonávat dobrovolníci, kteří nebyli v pracovním poměru k Rybářství Třeboň.
Příslušníci pohraniční policie ve své službě mimo jiného řešili zjištěné přestupky proti  rybářskému řádu, porušování lesního zákona i zákona o ochraně přírody. Zároveň řešili případy, které jim nahlásili kontrolující zaměstnanci Rybářství Třeboň.

 

Po vstupu do Schengenského prostoru  příslušníci pohraniční a cizinecké policie začali provádět výkon služby ve vnitrozemí, přišli o motorový člun a i zaměstnanců rybářství ubylo. Výsledkem bylo zeslabení kontrolní činnosti, prakticky se omezila pouze na namátkové kontroly a to jen na tzv. českém břehu.
Přišel rok 2011. Pohraniční a cizinecká policie byla reorganizována, její služebna v Chlumu u Třeboně zrušena, zaměstnanců rybářství opět ubylo, středisko v Chlumu u Třeboně zrušeno a vytvořeno nové - Rybí líheň Mokřiny.  Ti, co zůstali, se musí hlavně starat o rybníky produkční i s jejich hlídáním.  Výsledek se dostavil okamžitě. To, co se dříve dělo pokud možno utajeně nebo v noci, se nyní začalo dít veřejně a v mnohonásobné intenzitě. Uvedu některé případy, které se staly mě osobně,  nebo o nichž vím z opravdu hodnověrných zdrojů.

 

Přelom dubna a května – candáti hlídají hnízda, přijíždí dva automobily s pražskou SPZ, na střeše každého je bílý nafukovací člun.  Druhý den, v sobotu,  přibližně v polovině rybníka oba čluny kotví u tzv. rakouského břehu a osádky na  „gumu“ tahají hlídající candáty z hnízd. Po zásahu místních rybářů se přesunou o kousek dál, aby nebyli vidět. V neděli již jeden z místních rybářů, který si zjistil telefonní číslo na kontrolní orgán, volá telefonem rybářské stráži Rybářství Třeboň. Dozví se, že ta nemá čas.

 

Polovina května - bez jakéhokoli uzardění je již provozován nepřetržitý čtyřiadvacetihodinový lov ( povolen lov 03 – 23 hod.) a to i sumců na bójky, lov na rybičku a přívlač za lodí a to přesto, že lov dravců je povolen od 16. června a lov z lodi je zakázán. Prudce se rozmáhá lov po celých 24 hodin a není výjimkou narazit na rybáře, který místo povolených dvou prutů chytá i na šest a více prutů.

 

V červnu  již poprvé zaznamenáváme i loď s elektromotorem, která má přidělány 4 držáky na pruty a provádí na 4 pruty tzv. trolling a to zcela pravidelně 7 dní za sebou. Stejná loď provádí obdobnou činnost i v říjnu.  Po ohlášení telefonem na číslo rybářské stráže ta opět nemá čas na podobné maličkosti a u rybáře, který již podruhé volá, padá rozhodnutí více tento orgán neobtěžovat.

 

Zároveň nastává nebývalý rozmach vjezdu aut, táboření, stavění stanů a rozdělávání ohňů podél břehů rybníka, ač i toto je místním řádem zakázáno. Od června téměř každá lodička za sebou táhne nějakou nástrahu. Místní rybářský řád již dodržuje jen málokdo.  Většina ryb, které zaberou, končí na pekáči, což dokumentují i slova jednoho „takyrybáře“, že ona je i čtyřicítka  štička na grilu dobrá.

Já sám upozorňuji osádku šlapadla číslo 4  na zákaz rybolovu z lodi a dělám, že jejich činnost oznamuji mobilním  telefonem ( v místě není signál). Okamžitě jsem nazván č…..m, zmetkem co omezuje osobní svobodu slušných lidí a potřebuje rozšlapat držku, aby už neotravoval.  Výsledkem je jen to, že šlapadlo se přesouvá k protějšímu břehu.

 

Přichází podzim, jeden ze známých zapisuje docházku do pověření k lovu, i když zde nemusí a odchází vláčet. Po chycení okouna jej chce zapsat a protože nemá tužku, tak si ji jde půjčit ke skupině nedaleko chytajících rybářů. Je uvítán otázkou, co blbne a co že od rybářů dostal za to, že si pověření k lovu vůbec koupil. Zároveň je poučen, aby příště zbytečně nevyhazoval peníze, protože policajty z Chlumu zlikvidovali, těch několik chudáčků rybářů z bývalého střediska Chlum u Třeboně je rádo, že stihnou objet chovné rybníky a nikdo jiný na kontrolu nepřijde.


Přelom  října a listopadu - skupina známých rybářů je dvojicí jiných upozorněna, aby si nenahazovali a ani nejezdili mezi jejich bójky, protože tam mají nataženou síť. Na dotaz, co to dělají, se jim dostává odpovědi, že ryby nějak nachytat musí a kontroly žádné nejsou, protože důležité pro Rybářství Třeboň a.s. je, aby pár volů zaplatilo a něco se vydělalo.  Dalo by se pokračovat ještě mnohem dál, ale myslím, že to není třeba.

 

Výsledek po tomto roce je pro mnoho rybářů zkrušující. Chytit v pozdním období štiku je již náhoda, pokud se nepočítají ty do 35 cm nebo se neloví v hájené části rybníka (což mnozí dělají). Candáti také silně ubyli. Kapra nasadí, štičku rychlenou také, ale ta jen těžko doroste. Candáti za chvíli zmizí a s nimi i sumci. Krásný revír se změní v poušť a přece by stačilo tak málo - nechtít jen vysekat peníze za pověření, které se stále zdražuje, ale provádět také kontroly po celém rybníce, spojit je s kontrolami na rybnících Hejtman a Nový Kanclíř, nebo kontroly na jednotlivých rybnících střídat. Nepoctivcům za porušování řádu posbírat povolenky,  pytláky  předat policii, případně část kontrol provést ve spolupráci s policií a to i v noční době. Ne, neodstraní se všechny nešvary, ale značně jich ubude, což prospěje jak samotným rybám, tak i rybníku a dobrému jménu Rybářství Třeboň a.s.


Další možností je nechat „rybáře“ aby si dělali co se jim zlíbí a chytali jak je napadne bez ohledu na dodržování místního řádu.  Potom je otázka, jak dlouho ještě budou na rybník jezdit, kolik lidí si bude pověření k lovu kupovat, jaký bude zisk a zda při jeho snížení se povolenka opět nezdraží, což následně opět povede k odlivu rybářů. Já sám nyní přemýšlím, pokud se nezmění situace, zda již nemám následovat část svých známých a změnit revír.

 

Autor textu si nepřál být jmenován.

Foto (konec října 2008): Osprey