Jelikož nevlastním pramici, lovím na marmyšku ze břehu, a to buď na vhodných řekách (cejnové či nižší pásmo parmové), nebo přehradách. Vyhledávám přitom taková místa, o kterých vím, že tudy cejni táhnou, nebo se zde přímo pasou (k lokalizaci postačí obyčejné polarizační brýle). Jedná se vesměs o příbřežní zóny. Lovím ve vzdálenosti 2 – 5 metrů od břehu, a to v hloubce od jednoho do dvou metrů.
Podle mých zkušeností jsou nejlepší k lovu cejnů na marmyšku slunečné letní podvečery (osvědčily se mi hlavně zlatavé, bronzové a zlato–červené vzory), zatažená a teplá odpoledne (stříbrné a fluo–žluté barvy) či slunečná dopoledne od června do října.
Co se velikostí marmyšek týče, nejčastěji používám ty s protáhlými tělíčky od 0,7 do 1,5 cm (hlavně na tekoucích vodách), nebo kulaté o velikosti tělíčka 0,5 cm. Avšak třeba i 30 cm velký cejn si troufne – tedy pokud je zrovna při chuti – i na větší marmyšku. Na háček pak nastražuji prakticky jen tři druhy nástrahy, které jsem v praxi dobře prověřil:
- bílého červa
- kousek žížaly (hnojáčku)
- umělé imitace muších larev PowerBait (Power Wiggler od Berkley)
Jako první na nástrahu zaútočí okoun, který vždy číhá někde poblíž břehu, nebo za kamenem. Obvykle až poté si správně a klidně vedené marmyšky všimnou cejni. Ti pak útočí na nástrahu v okamžiku, kdy se dotkne dna, nebo při poklesu dolů – těsně nade dnem. Pokud máte možnost polarizačními brýlemi pozorovat útok cejna na nástrahu s marmyškou, jistě mi dáte za pravdu, že si v ničem nezadá s útokem slušného dravce. A to je to, co jsem si na „cejnovém marmyškování” zamiloval.
Prut doporučuji feederový, na který jsem přešel před dvěma roky. Má příjemně zpožděnou akci, takže dá čas rybě nástrahu poctivě uchopit.