První výpravu jsem měl naplánovanou na konec dubna a už čtrnáct dní předem jsem byl jako na trní. Samozřejmě jsem mohl vyrazit o něco dříve, ale voda byla ještě dost studená a líni začínají být aktivní až při teplotě vody minimálně 10°C. Navíc v den lovu mělo být podle předpovědi 22°C ve stínu. Večer před výpravou dávám do batohu poslední věci. Na konec stačilo jen nasbírat dostatek rousnic a jít spát.


K vodě jsem dorazil něco po páté hodině. Jako první začínám míchat krmení, vždy do něj přidávám sekané rousnice, masné červy a konzervovanou kukuřici. Zakrmuji poblíž rákosí, kde je zhruba půlmetrová hloubka. První nahazuji feeder s páternosterovou montáží, ta se mi při lovu na zabahněném dně nejvíce osvědčila. Druhý prut mám nahozený na plavanou. Jako nástrahu jsem u obou prutů zvolil rousnici. Po půl hodině se mi na zamlžené hladině pomalu rozjel splávek. Nedělal jsem si žádné iluze, že se jedná o lína a měl jsem pravdu, byl to sotva patnácticentimetrový okounek. Do dvou hodin se jich na břeh podívalo spousty. Pomalu jsem toho začínal mít dost, ale najednou na feeder přišel záběr, u kterého jsem si byl téměř jistý, že je to lín, protože špička se opatrně ohýbala. Chvíli jsem počkal, velká rousnice je na lína přeci jen velké sousto.
Zasekávám a v prutu cítím klasické líní kopance. Po chvilce boje je lín u břehu. Není to žádný obr, ale ke třiceti centimetrům má a já mám ohromnou radost, že se všechna moje snaha vydařila.


Na jaře se mi moc nedařilo, ale v létě to bylo o poznání lepší. Tentokrát jsem v tom nebyl sám, můj kamarád Tomáš, který je do línů také takový blázen, byl na většině výprav se mnou.
Jednoho dne jsme se rozhodli, že u vody přespíme a pokusíme se nějakého lína chytit v noci. Toho dne bylo odporné horko. Moc velké iluze jsem si nedělal, zvlášť když jsem se dočetl, že líni se ve velkých vedrech zahrabávají do bahna a přestávají přijímat potravu, ale zkusit jsme to museli. Chladná noc plná zvuků přírody byla naše jediná naděje. Jako vždy jsme vyházeli většinu krmení hned při příchodu k vodě, abychom ryby dál neplašili. Celé odpoledne jsme byli bez záběru.

 

Kolem 20:00 zapadalo slunce a poslední paprsky se odrážely o vodní hladinu. Z ničeho nic, se mi rozjel splávek. Okamžitě zasekávám a byl to lín. Po vyfocení šel nekompromisně zpět do vody.

Začalo se stmívat a to byl čas na zlomení chemických světýlek. Byli jsme obklopeni zvuky žab, cvrčků a občas jsme zahlédli světlušku. Asi pět hodin jsme bez záběru, až se ve tmě rozhýbalo chemické světýlko. Zasekávám a u břehu je noční lín.
Měl jsem z něj nepopsatelnou radost a během noci jsme pak chytili ještě tři líny menších velikostí. Ráno, když Tomáš lovil mimo zakrmené místo, dostal na masné červy záběr od pěkného lína přes třicet centimetrů.

 

Na další výpravu jsme se připravovali o něco déle. Protože jsme si jisti, že jsou tu líni přes 50 cm, rozhodli jsme se na tyto dědečky vypravit. O tom jak jsme dopadli, vám povyprávím příště.



Závěrem, bych chtěl Vám čtenářům říci, že článek píši ve svých čtrnácti letech, bez cizí pomoci a proto se chci předem omluvit za případné nedostatky. Také chci všechny rybáře poprosit, aby většinu ulovených línů pouštěli.   

Text i foto: Lukáš Herink - Herink