Proto neberte následující řádky jen jako patolízalské pochlebování firmě za poskytnuté prebendy, ale spíš jako pohled do světa pokročilých technologií, které mění tvář rybářského náčiní. Z prezentovaných novinek se dá odhadnout nejen kam směřují firmy, jejichž sortiment tu budu popisovat, ale i řada dalších výrobců, protože světový trh je soustava propojených nádob a většina výrobců na kroky těch, kteří udávají tempo, celkem živě reaguje.

Je pravda, že na to, abychom se seznámili s hlavními technologiemi použitými pro aktuální řady výrobků a nějakými těmi novinkami, mohli bychom si prostudovat firemní katalogy. Proto, abychom jako publicisté získali přesnější a ucelenější pohled na problematiku, představili nám některé výrobní postupy a technická řešení ti nejpovolanější. O konstrukci a nových modelech navijáků nám referoval Ty Hasegawa, produktový manažer pro navijáky Daiwa. Údajně má pověst nesmírně náročného a přesného pracovníka, který bdí nad kvalitou výrobních postupů, pečlivě sleduje, zda výrobní závody opouští navijáky odpovídající představám konstruktérů a neváhá se rozjet přes půl světa, aby případně zjednal nápravu. Mluví dokonalou angličtinou a donutil mě, abych se za své chabé znalosti světových jazyků hluboce zastyděl.

O prutech a dalších výrobcích nám přednášel mladý Němec Ruediger Scharf, produktový manažer pro pruty Daiwa. Má k technickým záležitostem podobný přístup jako já, takže jsem ocenil jak jeho brilantní výklad, tak i různé drobné pokusy, jimiž předváděl vlastnosti a odolnost některých produktů. Není nad to, když můžete něco zvážit, změřit či zlomit a vidíte, že daná věc opravdu má deklarované vlastnosti.

A s čím tedy Daiwa -  Cormoran přichází v nabídce pro rok 2012?

Začneme navijáky. Dominuje tu jednoznačný trend – kov ustupuje pokročilým plastům či kompozitům nové generace, které u Daiwy reprezentuje materiál označovaný jako Zaion. Konkurenční firma Shimano v současnosti celkem hojně používá podobný materiál CI4, takže širší použití plastů i ve vyšších řadách navijáků pravděpodobně představuje trend, který může časem získat obecnou platnost.

Část sortimentu nových navijáků

 

Když vezmete do ruky nové navijáky se zaionovými těly a rotory, je tu cítit značný pokles hmotnosti v řádu desítek gramů. Abych byl konkrétní, stará Caldia X ve velikosti 2500 by měla vážit 285 g, nový model 225 g. Trochu to až budí nedůvěru a pocit jakési plastové lacinosti (kov je kov a já ho mám rád). Možná i proto uspořádala firma prezentaci pro zástupce médií.

Bylo nám na mnoha příkladech ukázáno, že nová konstrukce snese stejnou námahu jako kovová a v některých případech i větší. Záběry firemních testů, kde se lámaly rotory z různých materiálů byly velmi výmluvné, stejně jako obrázky, na nichž bylo barevně rozlišeno různé namáhání materiálu.

Ty Hasegawa předvádí Ballistic - jeden z nových navijáků se zaionovým tělem a rotorem

Druhý trend, který firma razí, je utěsnění vnitřku navijáku proti pronikání zejména slané vody, ale i jiných nečistot. Kromě už loni představené technologie Mag Seal, která využívá olej s magnetickými nanočásticemi a byla použita v nových navijácích Certate, se letos představuje další podobná technologie „Felt-Oil-Seal“ využívající k utěsnění hlavního ložiska rotoru vysoce viskózní maziva. V překladu se občas mluví o „olejové pečeti“. Obě tyto technologie udržují hlavní ložisko, na němž se otáčí rotor, neprodyšně oddělené od okolního prostředí a významně prodlužují dobu, po kterou naviják vykazuje dokonalý chod.

Na druhou stranu jsou obě řešení náročnější na odborný servis, protože zapečetěná část se chová jako samostatná kapsle, ve které se rozhodně nemůžete libovolně šťourat. Nějakou dobu to asi bude jedno, ale jde o životnost obou typů utěsnění, protože našinec si dokáže hýčkat oblíbený naviják pěkných pár let a je otázka, jak taková pečeť bude po pár letech používání navijáku vypadat. Žádný olej nění věčný, ani ten magnetický.
Prvotní pocit z takto ošetřených navijáků je ale vysoce pozitivní. Chod je příjemný a nádherně hladký. Zdá se mi být lepší než u starších sérií. Nižší hmotnost navijáků by se mohla uplatnit zejména v kombinaci s lehkými pruty, které Daiwa rovněž umí a tím pádem se zejména my vláčkaři posuneme pocitově zas o kousek dál.

Zaion se používá v první řadě pro výrobu rotorů. V současnosti dostaly rotory nový tvar, poprvé použitý u nového Certate. Celé je to označováno jako Air Rotor a vtip je v tom, že rotor je výrazně odlehčen a obloukovitá konstrukce jeho spodní části je výrazně odolnější proti námaze, protože působící síly se rozkládají po celé délce oblouku. Lehčí rotor přispívá k lepšímu pocitu z navíjení a nemyslím si, že je to jen reklamní slogan.

Přesvědčivá byla i videa z různých „crash testů“.  Starý rotor z navijáku Saltiga vážící 57 g se podařilo zlomit při zatížení 62 kg, nový o hmotnosti 37 g se zbortil zatížen 71,7 kg.

Nová Caldia se zaionovým Air Rotorem, skrz který prosvítá magneticky zapečetěné pouzdro ukrývající rotorové ložisko

Specialitou Daiwy jsou kvalitní obráběné převody vyfrézované z odolné slitiny. Je to časově náročné a drahé, ale má to zásadní dopad na výkon i životnost navijáku. U jiných výrobců převládají různé metody tlakového lití a i když je některé firmy dotáhly téměř k dokonalosti, není to prostě ono.

Kvalita brzdných systémů v současnosti roste a výkonem brzd si dnešní smekací navijáky nezadají s multiplikátory. Důležitý je hlavně materiál pro výrobu brzdných lamel, na kterém závisí chování brzdy při rozběhu a extrémním zatížení. Nová generace brzd u vyšších řad navijáků Daiwa nese označení UTD (Ultimate Tournament Drag). Má ji nový Certate, Saltiga a některé multiplikátory.

A výhody? Konstruktérům se tu podařilo snížit na minimum sílu potřebnou k překonání klidového tření, takže na roztočení cívky potřebujete prakticky tutéž sílu, na kterou je brzda nastavena. Díval jsem se na grafy a pokud jim mohu věřit, pak u běžných navijáků je počáteční odpor brzdy až o třetinu vyšší než následně v průběhu brždění, u systému UTD jen o dvanáctinu. Také výkyvy brzdné síly v průběhu brždění byly téměř eliminovány. Jinými slovy – odpor brzdy, kterou si maticí nastavíte, by měl být prakticky neměnný po celou dobu odvíjení vlasce včetně počátečního impulsu.
Nový materiál zvládá i vyšší zatížení, takže nové mořské navijáky Saltiga mají brzdu nastavitelnou až na zatížení 30 kg. Když už jsem se o ní zmínil, můžu novou Saltigu 6500 H představit. Masivní mimořádně robustní stroj pro zdolávání bojovných ryb tropických moří či sumcařinu. Při její výrobě byly použity všechny jmenované technologie. Cena, bohužel, rozhodně není pro každého.

 

V nabídce smekacích navijáků se dále objevila zejména trojice novinek Ballistic, Caldia (stará kovová Caldia tímto končí) a Theory.

Ballistic

Caldia

Theory

 

Jsou to všechno navijáky vyšší střední třídy s cenou kolem 5 – 8000 Kč (tipuji na základě velkoobchodních cen), takže se rozhodně nedá čekat, že by se u nás dočkaly masové obliby.

Všechny jsou díky Zaionu mimořádně lehké, mají odlehčené rotory, magnetické nebo olejové utěsnění a musím říct, že chod je velmi příjemný. Nejlépe se mi v tomto ohledu jevila řada Ballistic. Ta je zajímavá i tím, že Daiwa se konečně rozhodla vyrobit naviják s rychlým převodem, který se v tomto případě pohybuje od 6:1 do 6,2:1. Největší Ballistic ve velikosti 4000 tak navine 110 cm vlasce na otočku kličky. Zajímavý to stroj pro lovce bolenů nebo mořských pstruhů a jehlic.

Smutnou zprávou je, že se tyto navijáky v takovéto cenové relaci nevyrábějí v Japonsku.

Nevím, jestli ten nápis na patici navijáku přečtete, ale je tam Made in China

Zajímavě se tváří i nový naviják s volnoběžnou brzdou označovaný Regal Z BR. Vyrábí se ve velikostech 2500 až 5000 a cenově by měl zhruba konkurovat baitrunnerům od Shimana. No a pro milovníky jednodušších strojků je tu nová verze známé série Sweepfire. Je to celkem pohledný jednoložiskový naviják cenově pod hranicí tisíce korun, který se designově trochu zapletl s novou Caldií.

Hromádka navijáků Daiwa k všeobecnému točení - Regal Z je vpředu, Sweepfire uprostřed

Cenově dostupnější než drahé Daiwy by mohly být navijáky Cormoran. Daiwa se pokouší dostat tuto značku technologicky nahoru a u některých výrobků už to začíná být vidět. Z nabídky je zdaleka nejzajímavější nový Black Star Z 10 PiF a Chronos XD 8 PiF. Působí na mě trošičku dojmem, že Daiwa dala k dispozici některé starší technologie. Oba navijáky vypadají docela povedeně. Dražší Black Star je o poznání lepší a rozhodně bych ho v případě zájmu o tuto značku preferoval. Jak si ale oba povedou v cenové kategorii kolem 3000 Kč, kde je pěkně husto, to je otázka.

Nové navijáky Cormoran - Black Star je třetí svislá řada (černé se zlatou cívkou), Chronosy jsou zcela vlevo

V oblasti multiplikátorů se objevily dvě zásadní novinky. První nese označení T- Wing System a jedná se o nově tvarovaný řadič doplněný jakousi hrazdou, která při navíjení tlačí na vlasec a udržuje ho v jakémsi žlábku.

 

Při náhozu se tato hrazdička nadzvedne a vlasec se pohybuje v široké oblasti řadiče, takže se z cívky snáze smeká. Údajně se takto prodlužují hody o víc než 5 %. Jestli je to málo nebo mnoho a zda tato novinka najde širší uplatnění nebo se stane jen zajímavou kuriozitou, to je těžko říct. Řekl bych, že nejvíc to ocení ti, kdo používají multiplikátor v kombinaci s lehkými nástrahami. Tam může být eliminace tření oproti úzkém otvoru běžného řadiče znatelná. Dalším dopadem T-Wing Systemu je snížení profilu navijáku o 2,3 mm, čímž by měl být ergonomičtější a vytvářet s prutem harmoničtější celek.
Oba manažeři nám chtěli dopřát i možnost vyzkoušet si novinky na břehu jezera, ale místní policie byla striktně proti s tím, že bez povolenky ani nához, takže praktické zkušenosti se mi získat nepodařilo.

 

Druhou vychytávkou je magnetická brzda Magforce 3D. 3D skutečně znamená to, co jsme zvyklí – tedy slovo trojrozměrný. Magnety vyvolávající brzdný účinek mění svoji polohu vůči sobě (to se odehrává v jedné rovině a ovládá se to kolečkem na boku navijáku), ale mohou se navíc přibližovat k cívce a vzdalovat od ní (jsou 3 polohy). Tím jsou možnosti nastavení magnetické brzdy rozsáhlejší. Opět je otázkou, jak toto konstrukční řešení osloví samotné rybáře.

Oběma technologiemi disponuje naviják T3 Ballistic, který by se měl cenově pohybovat někde kolem 7000 Kč, což je rozhodně dost pro každého, kdo by si chtěl ty nové technické vymoženosti jen tak osahat a vyzkoušet.
Navíc hodně milovníků multiplikátorů dává přednost kusu precizně opracovaného kovu a krásné strojařině a za ty peníze si můžou udělat hodně radosti i jinde. Uvidíme.

T3 Ballistic v nahazovací poloze

 

I mezi rybářskými pruty se objevuje dost inovací a jeden z trendů poslední doby uvidíte hned na první pohled. Japonci milují barvy a mnohé řady nových prutů jsou proto stále barevnější a to často mnohem víc, než je našinec zvyklý. Žluté pilkrovací pruty mi připomněly plný žlutý laminát z dob mého dětství a jen o něco lépe se mi snášel pohled na jejich fialové kolegy. Naštěstí zbylo i dost prutů v klasickém střízlivém designu a rozhodně bych si mezi novinkami vybral. U prutů se hned ze začátku omlouvám. Jsem vláčkař, trochu feedrař a příležitostný plavačkář. Kvalitu prutů pro jiné techniky nejsem schopen posoudit a ani se o to nebudu pokoušet.

Vidíte tam čouhat ty žluté a fialové pruty? Tak to je ono.

V oblasti prutů je vidět, že Cormoranu bylo ponecháno určité pole působnosti a prostor pro vlastní tvorbu a ten tak dokázal přijít s některými výrobky, které přitáhly mou pozornost stejně spolehlivě jako nádobíčko od Daiwy.

Počkal jsem, až všichni vypadnou, ale toho spadlého závěsu jsem si v zápalu boje se špatným světlem nějak nevšiml...

 

A které že pruty od firmy s nenáviděným opeřencem ve znaku mě to zaujaly? Vláčecí, jak jinak. Krátké pruty z nové řady Nano Cor mě přímo nadchly, řada vláčáků K-DON působí rovněž sympatickým dojmem a navíc za peníze, které jsou v České republice akceptovatelné. Pokrok zaznamenala i známá cenově dostupná řada Black Bull - jsou zase o něco lepší a dá se mezi nimi vybrat. Za zmínku stojí i to, že oblíbená řada lehkých vláčecích prutů ULX byla inovována, má dnes korkovou rukojeť a pod označením ULX, ULS a ULF se prodává v gramáži do 9, 12 a 15 g. Ale nemůžu si pomoct, ta první verze mi sedla víc.

Slušně vypadají i nové feedery, kde zaujme široké rozpětí gramáží – například série Cormoran Feeder TS se vyrábí s odhozovou hmotností do 90, 120, 150, 180 a 230 g – pochopitelně vždy v několika délkách. Speciálně ten, kdo hledá těžký feederový prut by si měl v této řadě vybrat a neměl by odcházet zruinován.
Díval jsem se i na plavačkové pruty, ale budu upřímný – specialisté na plavanou si vyberou u firem, které se na tento obor cíleně zaměřují. Nové matchky i boloňky Cormoran snesou srovnání s běžnou konkurencí, ale nijak nevyčnívají z řady. U boloněk jsem získal dojem, že jsou určeny spíš pro běžný lov a na závodníky nebo fajnšmekry ani necílí. Na druhou stranu vypadají, že by mohly něco vydržet a ne každý rybář je zrovna závodník.

Protože nemá smysl popisovat celou nabídku (od toho je katalog a výstavy), zmíním se jen o řadě prutů, která mě zaujala nejvíc – krátké vláčecí pruty Nano Cor. Dnes tolik populární nanotechnologie dorazily i do oblasti stavby blanků. Ty se obecně vyrábějí z uhlíkových vláken zalisovaných v pryskyřici. Nanotechnologie vpravuje další jemná vlákna přímo do pryskyřice - prostě jsou v tom pojivu zalité takové "chlupy" podstatně jemnější než uhlíková vlákna tvořící základ blanku. Výsledný materiál je pak nejen pevnější, ale navíc výrazně odolnější proti nárazu. Pro začátek existuje série krátkých vláčecích prutů pro smekací naviják i multiplikátor a na první pohled i omak je skvělá. Zajímavý je i design, v němž se pojí černá barva s povrchem připomínajícím nějaké exotické dřevo. Stejnou technologií se vyrábějí i muškařské pruty, ale bojím se, že svého Sage, Loomise či Hardyho za ně nikdo nevymění.

Nano Cory jsou ty pruty s hnědými blanky vpravo

I Daiwa samozřejmě přišla v oblasti prutů s četnými novinkami. V oblasti stavby blanků je hlavním trendem snižování obsahu pryskyřice v materiálu. Pryskyřice slouží v podstatě jako pojivo a hlavní práci odvádějí v ní rozptýlená uhlíková vlákna. Silným stlačením při výrobě se vlákna zahušťují a jejich podíl v materiálu je vyšší. Tím narůstá pevnost a snižuje se hmotnost blanků. Daiwa má exkluzivní přístup ke špičkovému uhlíku, který se vyrábí jen ve velmi omezeném množství. Cena tohoto materiálu s firemním označením Super SVF-Compile-X je závratná a podle některých komentářů, které jsem slyšel, se pohybuje v relacích srovnatelných s cenou zlata. Počítal jsem, odhadoval a zdá se mi to být trošku přehnané, ovšem i tak se zřejmě bude cena pohybovat v řádu stovek korun za gram.
Z jmenovaného materiálu se vyrábějí špičkové pruty série Morethan Branzino. Ty představují nejen vrchol firemní nabídky, ale i jeden z pomyslných vrcholů konstrukce rybářských prutů na planetě. A protože uhlíkový materiál nejde donekonečna vylepšovat, zaměřili se konstruktéři i na další oblasti konstrukce prutu.

Každý, kdo si někdy pohrával s rozestavěnými pruty, mohl zjistit, jaký vliv mají na chování blanku očka. Jejich hmotnost a od ní odvozená setrvačnost významnou měrou ovlivňují chování blanku při náhozech i při vedení nástrahy. Jenže Daiwa už dávno používala zatím nejkvalitnější očka Fuji SIC s titanovými rámy. Jediná další možnost byla nevyrábět rámy oček z kovu – a přesně k tomu u prutů pro letošní sezónu došlo. Byla vyrobena očka, jejichž rámy jsou uhlíkové. Významnou měrou se snížila jejich hmotnost, o čemž nás Ruediger Scharf přesvědčoval mimo jiné i jednoduchým pokusem s jakýmisi improvizovanými „rovnoramennými váhami“ z drátu. Na převážení jednoho klasického očka Fuji Titanium bylo zapotřebí několika nových uhlíkových oček Air Guide Systém (AGS).

 

Drastické odlehčení sady oček udělá s chováním prutu hotové divy a výsledkem jsou fantasticky lehké pruty pro lehčí a střední přívlač. Model s parametry 290 cm/ 5 – 28 g váží 125 g, z čehož víc než polovina připadá na šroubení a rukojeť. Použity byly další technologie zamezující kroucení blanku, zvyšující odolnost špiček a podobně.
Když si uvědomíte exkluzivitu použitých materiálů i cenu vývoje nových technologií, je jasné, že se musí jednat o mimořádně drahé pruty. A že si nemůžete prut s pultovou cenou kolem tisíce Euro dovolit? Já také ne, ale to neznamená, že nemůžu vyjádřit obdiv k umění japonských konstruktérů a navíc to, co je dnes drahou novinkou, může být za deset let běžně dostupným standardem.

Pro normální smrtelníky jsou samozřejmě v nabídce i další a cenově dostupnější pruty. Jde jen o to, jaké technice dáváte přednost. Já preferuji přívlač a tak mě nejvíc zaujaly vláčecí pruty, mezi nimiž se objevily mimořádně pěkné kousky. Doplněna byla série R Nessa zahrnující dokonale klasické a nesmírně příjemné pruty. Ten s délkou 270 cm a gramáží do 25 g bych si odnesl možná raději než „kosmické“ Morethany, o které bych se u vody až příliš bál.

Inovována byla oblíbená série vláčecích prutů Infinity Q. Pruty dostaly jiné blanky (zdají se mi být výkonnější), lepší sedla navijáku, nový ještě fialovější vzhled a Fuji K očka, což jsou zvláštně tvarovaná očka téměř zamezující omotání šňůry např. při hodech proti větru.

 

Díky větším rozměrům a komplikovanějšímu tvaru ale mají tato očka větší hmotnost a nejsem si úplně jist, zda to sérii Infinity Q úplně prospělo. O vlivu hmotnosti oček na blank se můžete přesvědčit, když srovnáte prut 270 cm/ 8-35 g, který má očka jednopatková s prutem 270 cm/ 15-45g, který už má dvoupatková. Pro mě je tam pocitově obrovský skok - to jenom pro zajímavost. Každopádně se jedná o výkonné a krásné pruty, které „jdou s dobou“.

Milovníky krátkých, výkonných a vzhledově originálních prutů potěší naprosto černá série Generation Black. Do uhlíkové tkaniny byla v jejím případě vložena vrstva laminátu (technologie označovaná Glatech), čímž se změnila akce a vzrostla zatížitelnost prutů. Ten laminát v blancích ale moc neucítíte a už vůbec ne někde ve výstavní hale, stále jsou to rychlé a tuhé pruty srovnatelné s mnoha čistě uhlíkovými. Součástí této řady je i pár jednodílných prutů, které si dnes získávají čím dál větší popularitu. Viděl jsem nedávno nádherný jednodílný prut, který si nechal jeden známý postavit za dost drsné peníze a musím říct, že jednodíl z „Černé generace“ by se mu mohl drze dívat do tváře za cenu, která by kolegovi nestačila ani na materiál (ona je i tady pořád dost vysoká, takže nejásejte).

Zmínku si zaslouží již existujícící série Team Daiwa a pruty s vnitřním vedením vlasce Team Daiwa Linear Interline.

Pro ty, kdo se spokojí s levnějším cajkem, existují i nově rozšířené ekonomické řady vláčecích prutů Sweepfire nebo Megaforce. Ale musím říct, že mě by k nákupu Daiwy vedla hlavně snaha koupit si krásný technologicky pokročilý prut z nějaké „lepší řady“. Levným prutům se vůbec nevyhýbám, ale levné a přitom poměrně slušné pruty nabízí spousta firem a často mají i atraktivnější cenovou politiku. Nejsem na propagaci značky Daiwa zainteresován natolik, abych toto s klidným svědomím nenapsal a krom toho mi přijde lepší psát otevřeně, protože mi pak aspoň někdo možná bude věřit. Ostatně si myslím, že je potřeba nabídnout kvalitní zboží i v nižších cenových kategoriích byla jedním z důvodů, proč Daiwa koupila značku Cormoran – produkty Cormoran se dostávávají na zajímavější poměr kvality a ceny, přičemž ta kvalita jde poslední dobou docela nahoru.

Nabídka „nevláčecích“ prutů byla v případě Daiwy slabší.

 

Zaujaly mě z ní nové feedery Windcast a Procaster. Windcast se mi jeví být o něco lepší (svědčí o tom i pozice v katalogu a mírně vyšší cena). Součástí řady jsou dva povedené pickery v délce 270 a 300 cm. Nejsou z těch úplně nejlehčích, ale jsou dobře udělané a ta třímetrovka, která je někde na pomezí pickeru a light feederu se mi opravdu líbila.
Ani jedna z jmenovaných sérií není (na Daiwu) příliš drahá.
Vylepšením prošla i řada Team Daiwa Feeder, což jsou poměrně těžké pruty s dlouhými špičkami a neméně dlouhou akcí. Právě ta akce se stala předmětem vylepšování a nová verze se zdá být v tomto ohledu skutečně povedenější.

Protřepával jsem si i další pruty a nejen vláčecí a feederové, ale komentáře se zdržím – vzhledem k mým znalostem v jiných oborech rybařiny bych nemusel být objektivní.

Rychle se podíváme ještě na zbytek nabídky. Obě firmy představily širokou škálu doplňků – zavazadla, transportní obaly na pruty a podobně, přičemž je opět vidět trend, kdy Daiwa představuje exkluzivní a dokonale propracovaná řešení, zatímco Cormoran cílí na širší okruh rybářů a nabízí cenově dostupnější výrobky.

Z vlasců byly předvedeny hlavně materiály využívající technologii Tripple Gamma, která do značné míry zvyšuje odolnost proti oděru. A protože je lepší jednou vidět než stokrát slyšet, vzal přednášející Ruediger Scharf pilník a dvě mořské jigové hlavy na konvenčním vlasci a na návazcovém materiálu Tripple Gama a rozdíl nám názorně demonstroval. Výdrž novinky je skutečně podstatně vyšší.

Za zmínku stojí i vláčecí nástrahy. Sada wobblerů Daiwa Tournament v nabídce zůstává a přibyly k ní neméně kvalitní japonské wobblery Megabass. Daiwa nabízí nově i nástrahy z měkčených plastů, hovorově řečeno „gumy“, ale nabídka není moc široká a orientuje se částečně i na moře nebo na lov komerčně vysazovaných duháků. Pro našince potulujících se kolem svazových MP revírů zbyla řada zajímavých ripperů a něco smáčků. Nevypadají zle a údajně jsou dipovány krevetovou příchutí.

Wobblery Daiwa Tournnament

Wobblery Megabass

Nástrahy od Cormoranu jsou v tradičním duchu méně exkluzivní, ale zato levnější a rozhodně se mezi nimi dá vybrat. Zejména wobblery se podařilo dostat na kvalitativně i cenově zajímavou úroveň. Otázkou ovšem bude šíře nabídky a jejich dostupnost na trhu.

Závěrem bych rád poděkoval pracovníkům českého zastupitelství firmy Daiwa-Cormoran za to, že mi návštěvu akce umožnili a byli i milými společníky, rád bych pozdravil ostatní kolegy z českých i slovenských rybářských časopisů a doufám, že jsem tímto víceméně komerčním článkem zaujal aspoň trochu i čtenáře. Nedá se nic dělat, z rybařiny se dnes stává komerční záležitost se vším všudy a článkům tohoto typu se nelze vyhnout. Snažím se, aby byly pokud možno objektivní, zajímavé a obsahovaly alespoň nějaké obecně využitelné informace. Jak se mi to daří, to už musíte posoudit sami.

Text i foto: M. Horáček - Osprey