Má zuby podobné žraločím, ostré jako břitva. Dokáže překonat překvapivé vzdálenosti po souši a dýchat atmosférický vzduch. Má nezdolnou vůli přežít za jakýchkoliv podmínek. Pro někoho je nedostižitelnou trofejí, pro jiné smrtící hrozbou. Hadohlavec.

Mnozí rybáři, když se s ním poprvé setkali, vůbec netušili, co je to za podivnou rybu. Teprve odborníci  dokázali určit, že se jedná o hadohlavce skvrnitého, latinsky Channa argus.

 

Hadohlavci jakoby odporovali přírodě. Tak trochu ryba, tak trochu had, ale stoprocentně ďábelské stvoření. Ryba, která dokáže přežít hodiny bez vody, má skus jako krokodýl a disponuje nezaměnitelnou zuřivostí a dravostí.

 

V Asii žije hadohlavec v harmonii s prostředím. Má zde svou kořist a je sám kořistí větších dravců. Určitě to ale není žádný andílek. Z 29 známých druhů je většina pověstná svými loveckými schopnostmi, nezměrným apetitem a bleskurychlými čelistmi, které mají dost síly na to, aby ošklivě poranily i člověka.

Slušná práce...

 

Ani rozmnožování mu běžně nedělá problémy. Sexuální dospělosti dosahuje hadohlavec skvrnitý ve dvou až třech letech. Samička je schopna naklást pětkrát ročně až 15 000 vajíček.

 

V přirozeném prostředí, kde je rovnoměrný poměr mezi kořistí a predátory, nedochází k tak rychlému nárůstu populace. Ale v cizím ekosystému, kde chybí přirození nepřátelé, na sebe katastrofická populační exploze nenechá dlouho čekat. Navíc když i dospělým jedincům tam chybí to správné místo v potravním řetězci.

Ve Spojených státech, kde je hadohlavec jedním z asi 50 000 invazních druhů organismů, jsou jeho útoky jen malou součástí celkové hrozby. Mnohem větší nebezpečí představuje tento živočich pro ekosystém. Mimo své přirozené prostředí je totiž schopný doslova převálcovat zaběhlý potravní řetězec. Na rozdíl od teplomilného obra mezi hadohlavci, Channa micropeltes, je hadohlavec skvrnitý schopen prospívat i v ledových vodách a každoročně se zde rozmnožovat.

Hadohlavec červený (Channa micropeltes) obývá vody jihovýchodní Asie a je rovněž dravý (červený není v dospělosti, ale v juvenilním stadiu)

 

Díky početnému výskytu hadohlavce skvrnitého na americkém kontinentu začíná kolabovat celá řada tamních vodních ekosystémů. Kvůli svým mimořádným schopnostem totiž vytlačuje původní druhy dravců. Přidejte k jeho dravosti a odolnosti i speciální vlastnosti, jako je schopnost dýchat vzduch či pohybovat se po souši a máte hrozivého nepřítele.

 

Navíc pokud jej někam zavřete, bude se za každou cenu snažit dostat ven. Vědci vyzkoušeli zavřít osm hadohlavců do nádrže zakryté kovovou mříží. Když se den nato vrátili, byla nádrž skoro prázdná a šest ryb leželo až u dveří laboratoře. Nejspíš se jim podařilo těžký kovový poklop nadzvednout a vyskočit. V rámci dalšího pokusu se vědci snažili zjistit, jestli jsou hadohlavci schopní přežít bez vody a pohybovat se po souši. Proto umístili dva hadohlavce do schrány z ledu, v níž ale nebyla žádná voda. Po devíti hodinách se zdálo, že jsou mrtví, ale stačilo napustit do nádrže trochu vody a oba hadohlavci záhadně znovu ožili. Když je zkusili položit na zem, začali se ihned svíjet a snažili se dostat pryč. K pohybu mimo vodu využívají totiž hadohlavci své ploutve a silné svaly. Je to takový rybí ekvivalent chůze.

 

Proč se však u nich tyto schopnosti vyvinuly? Souvisí to s jejich přirozeným prostředím, jímž je Asie se svým střídáním období dešťů a sucha. Pro hadohlavce je to otázka přežití. Aby dokázali dýchat i na vzduchu, jsou nad žábrami vybaveni primitivními plícemi - vzduchovými komorami, jež se nachází v těsné blízkosti lebky. Ovšem dříve než zamořili americké (a nejen americké) řeky, byli hadohlavci vyvezeni ze své rodné Asie zčásti ilegálně jako oblíbená akvarijní ryba. K tomu se stále více objevují na jídelním lístku vybraných restaurací jako kulinářská pochoutka a často jsou kvůli tomu i uměle odchováváni.

Hadohlavec je například základní surovinou pro populární thajskou polévku tom yum, která by dokonce měla mít léčivé účinky.  Do volné přírody v USA je pak nejspíše vypustili vystrašení akvaristé, kteří si s touto dravou rybou najednou nevědeli rady. Hadohlavci totiž velmi rychle přerostou rozměry běžných akvárií.

 

Poznámka redaktora: Zajímavá je možná informace, že nechybělo mnoho a mohli jsme se s hadohlavcem potkávat i u nás.

60. léta 20. století přála experimentům a jak ve východním tak v západním bloku se experimentovalo s introdukcemi mnoha rybích druhů. Američané si svoji zem zamořili kdečím a dnes nevědí, jak by se nezvaných hostů zbavili, v Evropě jsme se seznámili s amurem a jeho partou zahrnující mimo jiné i karase stříbřitého a střevličku východní. Došlo i na hadohlavce. Jmenovitě se jednalo právě o druh hadohlavec skvrnitý dorůstající délky až 85 cm.

Poté, co byl úspěšně chován v rybníčcích u Moskvy, byl dovezen i k nám a v menším měřítku se tu s ním experimentovalo. Několik jedinců bylo v roce 1957 chováno v objektu St. rybářství u Nižbora, odkud je povodeň vypláchla do Berounky. Naštěstí se to obešlo bez následků. V 60. letech se několik desítek hadohlavců vysadilo do tůní u Čelákovic, kde ale vymrzli a byli vypytlačeni (aspoň jednou sehráli pytláci v této zemi i pozitivní úlohu).

Dál už se v pokusech nepokračovalo, takže si dnes nemusíme lámat hlavu s tím, jak se s tímto odolným predátorem vypořádat.

Z českých webů nabízí slušnější souhrn informací o hadohlavci jen Wikipedie. Překvapivé je, že jeho invaze do volných vod v USA je překvapivě čerstvá záležitost - k úniku ryb ze soukromého chovu došlo v roce 2002.

Hadohlavec skvrnitý na Wikipedii