Kromě hrouzků, plotiček, piskořů a několika malých okounků tam byli také líni. Spíše musím říci línci. Ulovit dvaceticentimetrového – to byl docela úspěch. Ale ani ti ostatní se nechytali příliš často. Při každém vytaženém línkovi propukl na břehu jásot. Rybka byla zbavena háčku a opatrně puštěna zpět do rodného živlu v naději, že z ní vyroste alespoň kilová ryba.
Když jsme se dověděli, že Lojzík odnesl tajně z rybníčka třiceticentimetrovou rybu, byl z naší party nekompromisně na čtrnáct dnů vyloučen (nakonec byl rozsudek zkrácen na dva dny, protože Lojzík se vykoupil dvěma melouny).
I později jsem vracel ulovené líny vodě. Nemohl jsem prostě ty zelené sametové kožíšky s rubínovýma očima zabít. A tak mi to zůstalo.
Pořád cítím k línům zvláštní náklonnost. S přibývajícím věkem jakoby línů ubývalo. V rybníčcích byli vychytáni a v řekách vinou regulací a jiných zásahů přišli o své přirozené životní prostředí. Jistě, jsou lokality, kde se dá ulovit trofejní lín, ale i přes neustálé vysazování je pořád rybou poměrně vzácnou.
Lín roste pomalu a jeho nízká lovná míra zaručuje, že se bude lovit pěkných exemplářů čím dál míň. Podobnou zkušenost učinili i ostatní členové týmu.
V červnu, v nejlepším líním měsíci, padlo rozhodnutí – pokusíme se ulovit několik těch zelených zázraků. Času nebylo nazbyt (ostatně jako vždy). Na Novomlýnské nádrže to máme trochu z ruky a tak nezbylo než vyzkoušet některý z bližších revírů. Bohužel žádný z nich trofejními líny neoplývá.
Po mnoha úvahách a diskusích padla volba na malou říčku, místy dva metry hlubokou, s měkčím dnem, jejíž břehy lemují porosty rákosu.
V místech, kde jsme lovili, je nadržená jezem a hloubka jde až do tří metrů. Mělčiny kolem rákosu se přímo hemžily larvami chrostíků. Ráno a v podvečer dávaly prudké pohyby vodních porostů tušit přítomnost pěkných šupináčů. Postupem času se ale ukázalo, že jde o kapry.
Začali jsme vnadit v dlouhém pásu před porostem rákosu u protějšího břehu. Šlo to snadno, říčka není širší než osm metrů. Přímo u rákosu bylo asi čtyřicet centimetrů hluboko a dno se do koryta, které bylo spíše u našeho břehu, svažovalo dosti pozvolna.
První dávka – kilový balíček krmení na plotice od Moselly a dvě plechovky sterilizované kukuřice – padla do vody v podvečer. Ten den nikdo z nás nelovil. Je dobré popřát rybám trochu klidu, aby si zvykly na novou nástrahu a nepojaly nedůvěru k lovišti hned od začátku. Tu noc byl na lovišti klid. Ranní dávka byla poloviční, ale doplněná boiliem o průměru 16 mm s příchutí "kokosové mléko".
Krmil jsem ještě za tmy a zůstal na místě až do devíti hodin. Vyzbrojen dalekohledem a lehátkem vleže pozoruji, co se bude dít.
Půl hodiny po svítání vystupují na hladinu první bublinky a postupují přesně místy, kde je zakrmeno. To znamená, že návnada je s největší pravděpodobností přijímána. Občas se pohne i rákosí, jak si větší ryba razí cestu. Opatrně vyklízím pole. Navečer jde krmit Jirka a potvrzuje mou ranní zkušenost.
Dobrá, zítra je sobota a tak můžeme vyrazit. Ještě volám Vráťovi a domlouváme sraz na půl čtvrtou poblíž krmeného místa. Tento úsek říčky sice není nijak zvlášť frekventovaný, ale pokud by si nějaký rybář přivstal, mohla by přijít naše dvoudenní práce vniveč. Ráno není v okolí ani živáčka. Rozesadíme se na břehu v délce asi deseti metrů, Jirka nejvýš proti proudu, pak Vraťa a já poslední v řadě. Nahazujeme téměř současně k protějšímu břehu a prokrmujeme každý hrstí kukuřice.
S vycházejícím sluníčkem voda ožívá. Posunky naznačuji kolegům, že se objevily první bublinky. Vzápětí hlásí kupodivu pohyb i Jirka na opačné straně. Zdá se, že ryby najely z obou stran. Když otočím hlavu zpět, zjišťuji, že špička mého feederu je ohnutá do pravého úhlu a prut se docela pomalu šine z vidličky. Zasekávat není třeba. Zvedám prut a ryba se řítí šílenou rychlostí proti proudu. Po cestě s sebou bere montáže mých kolegů. Tak tohle nebude lín v žádném případě.
Společnými silami zdoláváme divocha co nejopatrněji a snažíme se nezpůsobit příliš velký hluk. I tak je to téměř katastrofa. Zrníčko kukuřice vzal velký kapr a bahno na mělčině jen lítá. Vlasce jsou jeden chumel. Já s Vraťou trháme své montáže a necháváme Jirku, aby vyšel s kaprem výš proti vodě a tam ho zdolal a vylovil, což se mu po nějaké chvíli daří. Kapr má sedmdesát dva centimetry a je vypasený jako prasátko. Za jiných okolností by každého z nás takový úlovek jistě potěšil. Dnes je to ovšem jiné, chceme ulovit lína.
Po necelé čtvrthodince se celý cirkus opakuje znovu, jen s tím rozdílem, že tentokrát zasekl kapra Vraťa a my jsme své montáže stačili stáhnout. Takhle jsme bojovali s kapry s menšími přestávkami celou sobotu a neděli. Bylo vidět, že jim jde kukuřice vyloženě k duhu. Zabírali ochotně na jakoukoli montáž i nástrahu. Nejrazantněji brali kokosové boilie. Po ranním divokém braní následovala vždy asi dvouhodinová pauza, kterou vyplňovaly zvědavé plotice a následoval předpolední kolotoč.
Chycení kapři byli různých velikostí, ale převládali asi tříkiloví lysci. Byla to velmi příjemná rybařina, která se v takové podobě a na tak malé vodě často neopakuje. Prostě jsme se trefili kaprům přímo do kuchyně.
Tím jsme se také dostali do svízelné situace. Věděli jsme, že na tomto místě asi žádného lína nechytíme, ale nechtěli jsme místo opustit.
Dopadlo to jak muselo – i když jsme si skvěle zachytali, zelenou rybku s rubínovýma očima se nám ulovit nepodařilo. Snad někdy příště…
Text: Slup1
Foto: Osprey