Chytej.cz
Jigy Teflon RUGBY LURE HOLDER
Chytej.cz Atlas ryb Vranka obecná
Atlas ryb: Vranka obecná Ryby podle čeledí Ryby podle řádů
Vranka obecná

Vranka obecná

  • latinsky: Cottus gobio
  • slovensky: Hlaváč bieloplutvý
  • anglicky: Bullhead
  • německy: Westgroppe
  • Původní druh na celém našem území
  • Celoročně hájená
  • Minimální lovná délka: nemá
  • Chráněná, vedena v kategorii "ohrožený"

Vranka obecná

Cottus gobio (Linnaeus, 1758)

V evropských vodách žijí dvě na první pohled velmi podobné čeledi drobných bizarních rybek přizpůsobených k životu u dna. Jedná se o vranky a hlaváče. Přes udivující vnější podobu jsou tyto skupiny vývojově poměrně daleko od sebe a v novém systematickém třídění patří i do různých řádů. Vranky jsou dnes řazeny do řádu Ropušnicotvaří (Scorpaeniformes), zatímco hlaváči setrvali v řádu Ostnoploutví (Perciformes).

Mezi oběma skupinami lze objevit některé zřetelné rozdíly – například tělo hlaváčů je pokryto šupinami, zatímco oba druhy našich vranek mají kůži holou. U hlaváčů je častý i výskyt přísavného terče vzniklého srůstem břišních ploutví.

Vranky.jpg

Vranky jsou původem mořská skupina ryb a z více než 200 druhů této čeledi jich většina dodnes žije v moři. V našich vodách se vyskytují dva druhy vranek – vranka obecná a vranka pruhoploutvá. Vranka pruhoploutvá je poměrně vzácná a najdeme ji jen v některých vodách na Moravě. Vranka obecná je běžnější, všeobecně známá a rozšířená po velké části našeho území – všude tam, kde najde čisté chladné tekoucí vody vyhovující svou kvalitou pstruhovi a lipanovi.

Kromě našeho území obývá tento druh velkou část Evropy od Španělska až po Ural s výjimkou nejjižnějších oblastí jako je např. Itálie a Řecko.

Jak už bylo výše uvedeno, vranky jsou ryby přizpůsobené k životu v blízkosti dna, možná by bylo lepší rovnou napsat na dně. Celé jejich tělo nese známky adaptace na tento druh života. Kromě věcí viditelných na první pohled jako je shora zploštělé tělo, široké ploutve a maskovací zbarvení, u nich došlo i k zakrnění plynového měchýře. To se výrazně projevuje na jejich pohybu, který se skládá z krátkých poskoků a popolézání po dně. Dík omezené schopnosti unikat nepřátelům jsou vranky nuceny skrývat se pod kameny a nerovnostmi dna, aktivovat za nižšího osvětlení a co nejvíce se spoléhat na své ochranné zbarvení.

Vranka-obecna.jpg

Co do velikosti je vranka obecná drobným druhem nepřesahujícím většinou délku 15 cm. Hlava je široká, plochá a je vybavena překvapivě velikou tlamou. Prsní ploutve jsou velmi nápadné a podobají se vějířům. Hřbetní ploutve jsou dvě a jsou rovněž výrazně vyvinuty. Břišní ploutve jsou posunuty poměrně daleko dopředu, jen kousek za úroveň prsních. Tvar a kresba břišních ploutví jsou nejspolehlivějším znakem k odlišení tohoto druhu od vranky pruhoploutvé. U vranky obecné jsou krátké a nedosahují k řitnímu otvoru, nelze na nich najít žádné souvislé pruhování a jejich poslední (vnitřní) paprsek je relativně dlouhý, v každém případě sahá dál než do poloviny délky ploutve.

Vranka je chráněným rybím druhem citlivým na čistotu vody a změny prostředí. Pokud má vhodné podmínky, bývá na takové lokalitě naprosto běžným druhem. Vzhledem k poškození mnoha našich toků civilizačními faktory ale z mnoha vod vymizela.

Význam má vranka jako potrava větších pstruhů a indikátor čistoty vod. Byla pokládána za škůdce požírajícího pstruží jikry a plůdek, poslední výzkumy ale ukazují, že v tomto ohledu byla její škodlivost zveličována.

V minulosti bývala vranka oblíbenou nástražní rybkou k lovu velkých pstruhů.

Vranka je řazena mezi chráněné druhy ryb, podle vyhlášky 395/1992 Sb. patří do kategorie "ohrožený". Červený seznam ryb a mihulí ji vede v kategorii "zranitelný".

Rozlišovací znaky

První hřbetní ploutev má 6 – 8 tvrdých paprsků, druhá hřbetní  15 – 19 (obvykle 16 – 17) měkkých paprsků, řitní ploutev 11 – 15 (obvykle 12 – 13) měkkých paprsků, prsní ploutev má 13 – 15 měkkých paprsků a břišní 1 tvrdý a 3 – 4 měkké paprsky.

 

Šupiny nejsou vyvinuty.

 

Čeho si všímat při běžném pohledu

  • poměrně široké ploché tělo přitisklé ke dnu
  • široká tlama bez vousků
  • chybí šupiny
  • hnědé skvrnité zbarvení
  • Vranka-obecna-b.jpg

     

  • výrazně vyvinuté ploutve – 2 hřbetní
  • prsní ploutve jsou velmi široké

Rozdíly oproti vrance pruhoploutvé

  • břišní ploutve nedosahují k řitnímu otvoru
  • pokud jsou na břišních ploutvích skvrny, pak nikdy netvoří pruhy
  • poslední paprsek břišních ploutví je delší než polovina celkové délky ploutve
  • Vranka-obecna-zespodu.jpg

     

Výskyt v ČR

Je u nás široce rozšířena a vyskytuje se v pstruhových a lipanových tocích na celém našem území. Její početnost kolísá s měnící se kvalitou vod, úpravami toků, v rámci populačních cyklů apod. V podstatě lze ale říci, že na většině pstruhových revírů s dobrou kvalitou vody bychom měli na vranku narazit.

Horni-vltava-vranka-ob.jpg

Horní tok Vltavy u Borových lad je typickým pstruhovým pásmem s poměrně řídkým výskytem pstruha obecného a vranky obecné.

Biologie

Vranka-obecna-a.jpg

Vranka obecná je druhem přizpůsobeným k pobytu v chladných čistých tocích s členitým nejlépe kamenitým dnem. Její výskyt se u nás v podstatě kryje s výskytem pstruha obecného a lipana. Najdeme ji v chudých neúživných pstruhových tocích vysoko v horách, v lipanových řekách jako je Otava pod Hradem Rábí i v pstruhových potocích nižších poloh, například na Křivoklátsku. V minulosti byla dokonce zaznamenána z pražské Vltavy poblíž ostrova Štvanice.

Protože nemá plynový měchýř, pohybuje se vranka pomalými a neobratnými poskoky. Cítí-li se ohrožena, neprchá nikam daleko - po několika rychlých poskocích, jimiž se vzdálí nepříteli, se obvykle pokouší ukrýt. Vyhledává proto úseky s kamenitým dnem, kde může tuto obrannou strategii uplatňovat. Aby unikala pozornosti predátorů (hlavně větších pstruhů) ukrývá se přes den mezi kameny nebo v dutinách pod nimi a je aktivní hlavně za šera a v noci.

Existují výzkumy naznačující, že početnost vranek na některých tocích má periodicky kolísavý charakter s délkou periody kolem 10 let.

Potravou vranky jsou drobné bentické organismy jako jsou larvy jepic, pakomárů, pošvatek, chrostíků či muchniček anebo drobní korýši (blešivci, beruška vodní). Vzácně loví i větší kořist. V minulosti byla obviňována, že škodí tím, že konzumuje jikry a plůdek lososovitých ryb. Tato skutečnost nebyla ve větší míře prokázána, naopak vranka sama je častou potravou velkých pstruhů.

Jako krátkověký druh dospívá vranka poměrně brzy. Samci a část samic dospívají ve druhém a většina samic ve třetím roce života. Vranky se vytírají v březnu až dubnu v párech na spodní stranu kamenů. Jikry tvoří jakousi hromádku nalepenou na kameni a samec je hlídá a ochraňuje až do vylíhnutí plůdku, což trvá asi 3 dny.

Jikry jsou relativně velké (po nakladení a nabobtnání až 3 mm) a je jich tím pádem málo. Literatura udává 80 – 1 300 kusů, obvykle je to ale do 500.

V několika málo úsecích, kde u nás společně žijí oba druhy, bylo zaznamenáno křížení s vrankou pruhoploutvou.

Vranka-obecna-z-boku.jpg

Vranka je nenahraditelným druhem typických vod  pstruhového pásma. V některých horských potocích je spolu se pstruhem jedinou rybou, která se tam trvale vyskytuje, teprve daleko níže se přidává střevle a další druhy typičtější spíše pro pásmo lipanové. Škody páchané vrankou na jikrách a plůdku pstruha byly v minulosti zřejmě přeceňovány, naopak sama vranka představuje, zejména ve vodách, kde se další druhy ryb nevyskytují, pro větší exempláře pstruha důležitou část potravy.

Důležitý je i bioindikační význam vranky obecné – vody s jejím výskytem lze pokládat za čisté a vhodné k chovu lososovitých ryb.

Stáří a růst

 

Vranka-obecna-na-ruce.jpg

Vranka obecná roste pomalu, což je dáno mimo jiné i charakterem vod, které obývá. Dožívá se nanejvýš 8 let, ale obvykle podstatně méně.

Rychlost růstu je hodně dána úživností lokality – některé horské potoky jsou na potravu extrémně chudé a ryby v nich žijící rostou velmi pomalu, takže nedosahují větších rozměrů. Platí to nejen pro pstruha, ale i pro vranku. Největší vranky pocházejí z lokalit s menší nadmořskou výškou.

Ačkoli obvyklá velikost vranek je 8 – 10 cm, lze se vzácně setkat s jedinci dlouhými kolem 15 cm a literatura udává maximální délku dokonce až 18 cm.

 

 

 

 

 

 

Růst vranky obecné na vodách ČRS

soubor jedinců z různých lokalit (Čechy a Morava, do r. 1956)

 

Věk (roky) 1 2 3
Celková délka (mm) 40 - 92 74 - 110 90 - 121

 

Sportovní rybolov

Protože se jedná o zákonem chráněný druh, neměla by být vranka záměrně lovena.

Ojediněle může zabrat na drobné živočišné nástrahy nabídnuté v blízkosti dna (na pstruhových vodách jde o zakázaný způsob lovu) nebo být ulovena do čeřínku. Velmi vzácně je ulovena i při muškaření (nymfování) nebo na ultralehkou přívlač.

Vzhledem k absenci plynového měchýře se pohybuje natolik neobratně, že není těžké chytit ji do ruky.

Vranka obecná - fotografie

th-Vranka-obecna-z-boku.jpgth-Vranka-obecna-a.jpgth-Vranka-obecna-b.jpgth-Vranka-obecna-zespodu.jpgth-Vranka-obecna-na-ruce.jpgth-Horni-vltava-vranka-ob.jpgth-Vranky.jpgth-Vranka-obecna.jpg

Odkazy

Naše články o této rybě:

K tomuto rybímu druhu není přiřazen žádný článek.