Chytej.cz
NOVINKA 2018/2019 RedBass KICKER
Chytej.cz Atlas ryb Sekavec podunajský
Atlas ryb: Sekavec podunajský Ryby podle čeledí Ryby podle řádů
Sekavec podunajský

Sekavec podunajský

  • latinsky: Cobitis elongatoides
  • slovensky: Pĺž severný
  • anglicky: Danubian spined loach
  • německy: Slanger Steinbeisser
  • Původní druh na většině našeho území
  • Celoročně hájený
  • Minimální lovná délka: nemá
  • Chráněný, veden v kategorii "silně ohrožený"

Sekavec podunajský

Cobitis elongatoides (Bacescu et Maier, 1969)

Sekavec-4.jpgPokud nahlédnete do jen trochu starší knížky o našich rybách (zhruba před rokem 1995), sekavce podunajského v ní nenajdete. V této době jsme ani nevěděli, že na našem území žije. Ještě v 90. letech 20. století byl z našeho území udáván výskyt druhu sekavec písečný (Cobitis taenia).

Ve chvíli, kdy ale začaly probíhat testy genetického materiálu našich sekavcovitých ryb a byly srovnány s výsledky z jiných částí Evropy, začalo se na vědce valit jedno překvapení za druhým. To první bylo, že sekavec písečný (Cobitis taenia) na našem území vůbec nežije.

Nakonec se ukázalo, že ryby, který byly za sekavce písečné dlouhá léta považovány, jsou zástupci druhu sekavec podunajský (Cobitis elongatoides), který měl teoreticky obývat území jihovýchodně od naší republiky.

To ale nebylo všechno. Mnohé z ryb sice vzhledově patřily k druhu sekavec podunajský a nesly i jeho genetickou informaci, zároveň však u nich byla objevena kompletní genetická výbava některého dalšího druhu sekavce včetně sekavce písečného. Tento druh tedy u nás nežije (najdeme ho v západní Evropě), ale přesto je geneticky přítomen!

Nakonec se ukázalo, že část samic jsou mezidruhoví kříženci s vícenásobnou chromozómovou sadou (tzv. polyploidie – normální jedinci jsou tzv. diploidní) a žijí ve společných populacích s normálními samicemi a samci. Takovéto populace dostaly odborný název hybridní diploidně polyploidní komplexy. V povodí Labe se v těchto hybridních populacích mísí genomy druhů Cobitis elongatoides a Cobitis taenia, v povodí Moravy a Dyje se jedná o druhy Cobitis elongatoides a Cobitis tanaitica.

Více se této problematice věnuje kapitola Biologie v pasáži o rozmnožování.

Rozlišení blízce příbuzných druhů a zástupců hybridních populací nelze spolehlivě provést bez genetických analýz. Veškeré vnější znaky k tomu nepostačují a právě proto jsme po dlouhá léta ani přesně nevěděli, který druh sekavce na našem území žije.

Všechny naše druhy sekavců žijí poměrně skrytě, vedou noční život a den tráví zahrabané v sedimentu. Proto je poměrně složité vůbec je na některé konkrétní lokalitě objevit a ještě obtížnější je mapovat jejich výskyt. Také informací o jejich životě nemáme příliš mnoho.

Sekavec-3.jpgV případě sekavce podunajského se jedná o malou rybku s šesti drobnými vousky kolem neméně drobných úst, ze stran poměrně plochou s nepříliš velkými jen nepatrně zaoblenými ploutvemi. Tělo je pokryto velmi drobnými šupinami, které se mohou ale nemusejí překrývat. Zbarvení je nažloutlé nebo okrové s řádkou větších hnědých skvrn a dalšími drobnými skvrnami na hlavě a na hřbetě. Nahoře u základu ocasní ploutve je tmavá skvrna, která je dobrým rozlišovacím znakem mezi tímto druhem a podobným sekavčíkem horským.

Pro sportovní rybáře není sekavec zajímavý, ale jako druh preferující čisté vody má bioindikační význam. Jako mizející ryba je sekavec i na seznamu ohrožených druhů živočichů. Podle vyhlášky 395/1992 Sb. je řazen do kategorie "silně ohrožený".

Rozlišovací znaky

Hřbetní ploutev má 2 – 3 tvrdé paprsky a 6 – 8 měkkých větvených paprsků, řitní ploutev 1 - 2 tvrdé a 4 – 6 měkkých větvených paprsků, prsní ploutev 1 tvrdý a 5 – 8 měkkých a břišní ploutev 1 – 2 tvrdé a 5 – 6 měkkých paprsků.

Pro zanedbatelné rozměry se šupiny v postranní čáře, případně nad a pod ní, nepočítají.

 

Čeho si všímat při běžném pohledu

    • protáhlé ze stran zploštělé tělo

Sekavec-2.jpg

 

    • malá ústa se 6 vousky
    • nažloutlé zbarvení s obdélníkovitými hnědými skvrnami tvořícími pruhy

Sekavec-1.jpg

 

Rozlišovací znak při srovnání se sekavčíkem horským

  • tmavá skvrnka nahoře v bázi ocasní ploutve (viz dolní foto) - sekavčík horský má podobnou půlměsíčitou skvrnu přes celou šíři základny ocasní ploutve, ale ne tak výraznou

 

Výskyt v ČR

Vyskytuje se v tekoucích vodách s nepříliš silným proudem, často i v malých potocích. Preferuje písčité nebo hlinité dno. Obývá i stojaté vody a existují ojediněle rybníky s početnou populací sekavců.

Jeho výskyt není dostatečně zmapován a mění se v závislosti na změnách přírodních podmínek. V minulosti byl doložen z mnoha míst našeho státu, např. Ploučnice, Cidlina, Tichá Orlice, Otava, Jihlava, Dyje, Bečva,…). Na některých z těchto míst už dnes nebyl nalezen.

V posledních letech byl zaznamenán v Polabí severně od Prahy, na Orlici, v okolí horního toku Lužnice a na jižní Moravě.

Biologie

Sekavec-5.jpgSekavec je rybou poměrně náročnou na prostředí. Potřebuje menší čisté vody s písčitým, hlinitým nebo jílovitým dnem  a vyhovuje mu i přítomnost určitého množství vegetace. Vysloveně zabahněným místům se ale vyhýbá.

Značnou část dne tráví zahrabán v substrátu dna a aktivní je (podle různých autorů) buď v noci anebo v ranních hodinách. Známý slovenský fotograf ryb Peter Áč se sekavci setkával během nočního fotografování a ve své knize tajný život ryb uvádí, že na mnoha lokalitách jsou hojnější než by se zdálo.

Skutečnost je taková, že vzhledem k jeho skrytému způsobu života není snadné sekavce spatřit a dokonce ani ulovit elektrickým agregátem.

Zimu sekavci přečkávají zahrabáni v sedimentu na dně a aktivní jsou zhruba od března do listopadu. Podobně jako příbuzný piskoř dokáže i sekavec v případě nedostatku kyslíku ve vodě dýchat atmosférický kyslík pomocí bohatě prokrvené sliznice střeva. Při vyjmutí z vody údajně vydává zvláštní syčivý zvuk, podle něhož pravděpodobně dostal jméno (sykavec).

Živí se drobnou živočišnou potravou, detritem nebo i řasami. Objekty, které konzumuje, většinou svými rozměry nepřesahují 1 mm. Potravu nasává i s bahnem či pískem, v ústech ji odděluje a nestravitelné složky sousta vyvrhuje zpod žaberních víček. Poživatelné části obalí v ústech slizem a polyká.

Sekavec jako značně krátkověký druh dospívá již ve druhém roce života. Tření probíhá v dubnu až červnu, pravděpodobně ve více dávkách. Jikry jsou nalepovány na vodní rostlinstvo a rodiče se o ně dál nestarají. Počet jiker se většinou pohybuje do jednoho tisíce.

Samci jsou výrazně menší než samice (většinou do 8 cm) a v populaci jich je vždy méně. Dále mají samci větší ploutve a výrazně ztloustlý druhý paprsek prsní ploutve, na jehož bázi je plochý oválný útvar zvaný Canestriniho šupina.

Sekavec-6.jpg

Samec (nahoře) a samice (dole) sekavce podunajského

 

V nedávné době proběhly výzkumy, které odhalily, že rozmnožování sekavců je velmi složité. Dá se říct, že se zhroutily veškeré dosavadní představy o této skupině ryb a rozkrytí této problematiky lze považovat za jeden z největších ichtyologických objevů konce 20. století na našem území.

Sekavci se totiž rozmnožují hned několika způsoby, některé ryby nesou vícenásobné sady chromozómů nebo genetický materiál dalšího druhu a dochází tu i k nepohlavnímu rozmnožování.

Podívejme se na tuto problematiku podrobněji:

  1. Existuje tu normální výtěr za účasti obou pohlaví v rámci jednoho druhu.
  2. Předpokládá se, přinejmenším místy, rozmnožování partenogenezí, tj. způsobem, kdy samice kladou neoplozené jikry, z nichž se líhnou další samice (samec se vylíhnout nemůže, samičí pohlavní buňka postrádá samčí pohlavní chromozómy).
  3. Dalším možným způsobem rozmnožování je gynogeneze známá mimo jiné i u karasa stříbřitého. Dochází k výtěru, jehož se účastní obě pohlaví, ale stačí, aby samec byl pouze příbuzného druhu.  Spermie splyne s jikrou a stimuluje ji k dalšímu vývoji. Genetický materiál obsažený v jádře spermie se ale nepodílí na genomu nového jedince, kterým je opět samice geneticky totožná s tou, která nakladla jikru.
  4. Zbývá poslední nejkomplikovanější způsob rozmnožování  - hybridogeneze. U sekavců vypadá tak, že část samic na našem území má znásobený počet chromozómů (tzv. polyploidie) a nese genetickou informaci dvou druhů. Konkrétně na lokalitách v Polabí byly zaznamenány triploidní samice s kompletní genetickou výbavou druhu sekavec podunajský (Cobitis elongatoides) – 2 sady po 25 chromozómech doplněnou o jednu sadu 24 chromozómů druhu sekavec písečný (Cobitis taenia).

Na jižní Moravě byla u některých samic zaznamenána zdvojená sada chromozómů druhu sekavec podunajský (Cobitis elongatoides) kombinovaná s jednou až dvěma sadami 25 chromozómů pocházejících z genomu druhu Cobitis tanaitica.

Tyto hybridní samice se páří s normálními samci, jejichž spermie stimulují jikry k vývoji, ale samčí geny se nepodílí na genetické výbavě nového jedince – jedná se tedy o gynogenezi (viz bod 3).

Na lokalitě s přítomností samců obvykle probíhá  několik druhů rozmnožování zároveň a rybky, byť vzhledově velmi podobné, jsou pestrou směsicí genových kombinací včetně zastoupení genů fyzicky nepřítomného druhu. Takto složitým populacím se říká hybridní diploidně polyploidní komplexy.

Práce z  posledních let týkající se rozmnožování sekavců patří k nejzajímavějším vědeckým publikacím o našich rybách, bohužel jsou přístupné jen úzkému kruhu specialistů a nezaregistroval jsem snahu toto téma nějakým způsobem zpopularizovat a přiblížit rybářské veřejnosti.

Význam skrytě žijících sekavců není v naší přírodě velký. Jsou nepochybně potravou nočních dravců jako jsou úhoř a mník. Ale jako původní a mimořádně zajímavé ryby s naprosto unikátními způsoby rozmnožování mají rozhodně právo na přežití na co největší části našeho území. To jim může zajistit jen zachování našich toků v co nejpůvodnějším stavu a důsledná ochrana čistoty vod.

Stáří a růst

Sekavec je krátkověký pomalu rostoucí druh, který se obvykle dožívá 2 – 4 let a jen výjimečně překročí délku 12 cm. Rybáři se se sekavci prakticky nesetkávají, rozsáhlejší kolekce exemplářů tohoto druhu byly shromážděny pouze při ichtyologických výzkumech.

Pojem trofejní nebo rekordní ryba tu postrádá význam.

Sekavec-7.jpg

Velká samice sekavce - na čtverečkovaném papíru lze snadno spočítat, že měří kolem 12 cm. Jde tedy o rybu na sklonku života.

 

Přibližný růst sekavce v našich vodách

 

Věk (roky) 1 2 3 4
Celková délka (mm) 48 80 95 115

Sportovní rybolov

Lov udicí je s ohledem na velikost rybky a jejích úst prakticky vyloučen. Pravděpodobnost úlovku snižuje i velikost preferovaných soust (kolem 1 mm) a noční aktivita tohoto druhu.

Existuje pouze teoretická možnost ulovení do čeřínku. Jako zákonem chráněná ryba by měl být v takovém případě okamžitě vrácen do revíru.

Sekavec podunajský - fotografie

th-Sekavec-6.jpgth-Sekavec-5.jpgth-Sekavec-1.jpgth-Sekavec-2.jpgth-Sekavec-7.jpgth-Sekavec-3.jpgth-Sekavec-4.jpg

Odkazy

Naše články o této rybě:

K tomuto rybímu druhu není přiřazen žádný článek.