Chytej.cz
Chytej.cz Atlas ryb Vyza velká
Atlas ryb: Vyza velká Ryby podle čeledí Ryby podle řádů
Vyza velká

Vyza velká

  • latinsky: Huso huso
  • slovensky: Vyza veľká
  • anglicky: Beluga
  • německy: Hausen
  • Původní na dolním toku Moravy, dnes vymizelá
  • Nemá dobu hájení
  • Minimální lovná délka: nemá
  • Není chráněna

Vyza velká

Huso huso (Linnaeus, 1758)

Vyza velká je pravděpodobně největší známou rybou a to jak sladkovodní, tak mořskou. Jednak obývá obě prostředí a jednak hmotnost největších jedinců vyzy nebyla zatím žádným jiným rybím druhem překonána. V této souvislosti je třeba připomenout, že žraloci, mezi nimiž se najdou větší druhy, jsou paryby.

Z mořských ryb přesahuje vyzu svou maximální délkou kolem 15 m např. hlístoun stříbřitý (Regalecus glesne, angl. King of herring), který má velmi štíhlé a ze stran zploštělé tělo.

Vyza žije v Kaspickém, Černém, Azovském a Jaderském moři a ke tření táhne do velkých řek. V povodí řeky Amur žije podobný druh vyza malá (Huso dauricus, angl. kaluga). Navzdory svému názvu není právě malá – může vážit až 1 tunu při délce přes 5 m.

Jestliže vyza malá je při uvedených rozměrech malá, nabízí se otázka, jak velká může být vyza velká. Bohužel to už asi dnes nezjistíme. Staré plně vzrostlé exempláře jsou stále vzácnější a na některých lokalitách svého někdejšího areálu rozšíření vyza velká zcela vymizela. Týká se to i našeho území, kam pronikala z Dunaje do dolního toku Moravy.

Jako všichni velcí jeseteři nedopadla vyza při kontaktu s lidskou civilizací dobře. Od nepaměti byla lovena nejprve pro maso, později hlavně pro jikry, z nichž se vyrábí nejkvalitnější kaviár. Vysoké ceny této pochoutky přivedly vyzu doslova k záhubě. Jenom pro zajímavost – kaviár je velmi pečlivě tříděn do mnoha kvalitativních a cenových kategorií. U té nejvyšší jsem se setkal s cenou 23 000 Euro za kilogram. Při takové ceně se lov vyzy stává atraktivním i pro organizovaný zločin, což je např. na území Ruska poměrně běžná realita.

Nadměrný lov negativně ovlivňuje početnost tohoto druhu už zhruba 200 let a některé populace přivedl na pokraj vyhubení. Potíž je mimo jiné i to, že jikernačka vyzy dospívá ve věku 20let a při každé cestě na trdliště jí na mnoha řekách stále hrozí ulovení, navzdory deklarované ochraně.

Lov ovšem není jediným faktorem negativně ovlivňujícím početnost tohoto druhu. Prakticky na všech velkých řekách vyrostly ve 20. století obrovské přehrady bránící rybám v třecí migraci. Na Dunaji jsou to slavná Železná vrata, na Volze vyrostla hned celá kaskáda údolních nádrží. Není proto divu, že areál rozšíření tohoto druhu se výrazně zmenšil, jen na málo místech lze říci, že je tu vyza běžným druhem a gigantické exempláře lovené v minulých stoletích dnes patří do říše legend.

Jak už bylo výše uvedeno, na naše území vyza vzácně pronikala do dolní Moravy (asi naposled byla ulovena 2 m dlouhá vyza nedaleko Lanžhota roku 1916). Z o něco starších časů pochází úsměvná historka o jakémsi mlýně na jižní Moravě, jehož kolo se zastavilo, protože se do něj zapletla dvoumetrová vyza. Těžko říct, nakolik je tento příběh reálný, ale jisté je, že se už nebude opakovat.

O něco déle se vyza udržela ve slovenském úseku Dunaje, kde definitivní ukončení tahů znamenalo postavení přehrady Železná vrata.

V roce 1951 – 52 se údajně zdržovala obrovská vyza v Dunaji naproti Palkovičovu. Odhadnuté rozměry této ryby udávané literaturou (7,4 m / 500 kg) jsou jedna z nesmyslných kombinací, s nimiž je možno se občas setkat – vyza kolem 5 m už váží zhruba tunu. I s přihlédnutím k tomu, že daleko od moře byla ryba jistě pohublá anejspíš po výtěru, je to pořád nesourodá dvojice údajů. Bohužel bylo s touto vyzou naloženo v duchu nejlepších tradic, které provázejí vztah člověka k velkým rybám už odnepaměti – přivolaný potápěč se ji pokusil harpunovat…

Vyza se od ostatních jeseterovitých ryb na první pohled liší obrovskými rozměry ústního otvoru, který se po vysunutí mění v trubici jen o málo užší než je šíře její hlavy. Je to naprosto jasný a klíčový znak postačující k odlišení vyzy od libovolného druhu jesetera. Pohled na vyzu s vysunutými a zasunutými ústy budí dojem, že jde o dvě zcela odlišné ryby.

Zbarvení je jednotvárně hnědavé a štítky na bocích ani na hřbetě nejsou nijak zvlášť výrazné. V porovnání s jinými jesetery má vyza silnější a robustněji stavěné tělo.

Lov vyzy byl v minulosti prováděn všemi dostupnými prostředky - do sítí, udicemi a zřejmě největší exempláře se lovily na Volze pod ledem nabodáváním na dlouhé tyče zakončené háky. V případě zaháknutí velkého exempláře bylo třeba spolupráce většího počtu lidí, protože jednotlivec velkou rybu udržet ani vytáhnout nedokázal. Poté, co byla ryba zaseknuta na několika hácích, bylo třeba zvětšit otvor v ledu a rybu vytáhnout ven. Počet ztracených úlovků jistě nebyl malý.

V současnosti zbyly stabilní a životaschopné populace vyzy už zřejmě jen v řece Ural a na dolním toku Volhy. Zejména na řece Ural jsou podmínky pro přirozený výtěr i přežívání druhu dobré a dosud se tu vyskytují jedinci s hmotností několika set kilogramů. Známý anglický rybář, spisovatel a fotograf John Bailey líčí zážitek, kdy ho v deltě Uralu vláčela na lodi společně se dvěma společníky obrovská vyza, jejíž hmotnost odhadli na 800kg. Poté, co je po 6 hodinách odtáhla 12 km daleko a zavlekla je na otevřenou hladinu Kaspického moře, se rozhodli ji odříznout.

Podobně jako jmenovaný autor se do delty Volhy či Uralu vypravila řada rybářů. Organizovaný sportovní rybolov prováděný způsobem chyť a pusť se tu praktikuje už léta a prostřednictvím některých cestovních kanceláří je tento nevšední zážitek zpřístupněn i českým rybářům.

Rozlišovací znaky

Hřbetní ploutev má 50 – 69 měkkých paprsků, řitní ploutev  22 – 32 měkkých paprsků.

Na hřbetě je 10 – 16 štítků, na bocích je v řadě 37 – 52 štítků a břišních štítků je v jedné řadě 8 – 13.

Čeho si všímat při běžném pohledu – znaky typické pro všechny jesetery

  • špičatá hlava s ostrým chrupavčitým rypcem – u vyzy krátkým a širokým
  • spodní trubicovitá ústa a před nimi 4 dolů visící vousky
  • chybí šupiny, boky jsou holé s jednou řadou kostěných štítků na zádech, druhou zhruba na úrovni postranní čáry a třetí u břicha
  • zvláštní typ asymetrické ocasní ploutve, kde páteř pokračuje do horního laloku

Rozdíly proti ostatním jeseterům

  • naprosto stačí jediný rozdíl – obrovské rozměry ústního otvoru, narozdíl od ostatních jeseterů má vyza obrovská ústa přes celou šíři hlavy

Výskyt v ČR

Dnes se u nás vyza ve volných vodách nevyskytuje a neexistuje ani výhledová šance na změnu tohoto stavu.V dávné minulosti ojediněle pronikala do dolní Moravy.

Hejno generačních ryb pro pokusné účely (chov v akvakultuře, křížení s jinými jesetery) je chováno v Mydlovarech nedaleko Českých Budějovic.

Biologie

Většinu roku žijí vyzy v mělkých oblastech moře, zejména v blízkosti říčních ústí. Ideálně jim vyhovují deltovitá ústí velkých řek jako je Dunaj, Voha a Ural s bohatými nánosy. Často se pohybují i ve vodním sloupci. V řekách se zdržují v hlubokých místech v proudnici.

V mládí převažují v potravě vyzy vodní bezobratlí, zejména některé druhy korýšů. Ovšem už od útlého mládí vykazuje vyza snahu lovit drobné ryby a podle literatury už při délce 240 mm přechází na „dravý způsob obživy“. Dospělé exempláře jsou vysloveně dravé a co je překvapující, neloví svou kořist jen u dna, ale dokáží lovit i ve vodním sloupci. Už pohled na obrovská ústa napovídá, že vyzy při lovu netroškaří. Svými rozměrnými ústy dokážou nasát i ryby o hmotnosti několika kg.

Pohlavní dospělost nastupuje u tohoto dlouhověkého druhu poměrně pozdě, což je jednou z příčin pomalého obnovování početnosti vyzích populací.

Samci dospívají ve věku 12 – 14 let, samice v 16 – 22 letech. Do řek (údaje pocházejí z Dunaje) táhnou vyzy ke tření ve dvou vlnách, které tvoří oddělené „populace“ lišíci se do jisté míry chováním a rozměry. Jarní „rasa“ natahuje do řek brzy zjara, zatímco podzimní natahuje do dolního toku řeky v pozdním podzimu, v řece přezimuje a zjara táhne do výše položených míst. Právě zimující jedinci podzimní rasy ulovení nabodnutím na háky na otvorech vysekaných v ledu byli největšími úlovky vyzy vůbec.

Ke tření dochází v hlubokých proudech se štěrkovým dnem na hloubce 4 – 12, ale údajně i 40 m. Tyto na naše poměry neskutečné údaje ukazují obrovské proporce toků, které hostí největší ryby planety.

Na Dunaji byla trdliště podzimní rasy ve slovenském úseku této řeky. Po postavení přehrady Železná vrata byla tato místa vyzám nedostupná a tak podzimní rasa prakticky zanikla. Ryby jarní rasy se vytíraly v oblasti Železných vrat, ale postavení přehrady mělo neblahý dopad i na ně.

Vyza se proslavila obrovským počtem jiker, ať už co do počtu nebo i jejich hmotností. Ta může často tvořit pětinu hmotnosti samice a někdy i mnohem víc – u velkých jikernaček tedy hodně přes 100 kg. Jejich počet byl u jediné samice odhadnut na 360 000 až 7 700 000 kusů.

Tvorba tak ohromného množství pohlavních produktů i namáhavá cesta na trdliště si vyžadují tolik energie, že si ji vyzy nemohou dovolit každoročně. Stejně jako jiné druhy jeseterů se proto třou s několikaletými odstupy. Průměrný interval mezi jednotlivými výtěry je zhruba 5 let.

Vyza se může křížit s některými jinými druhy jeseterů. U nás je známý kříženec vyzy s jeseterem malým zvaný „bestěr“. Lépe snáší podmínky chovu v akvakultuře a je shopen také produkovat jikry použitelné na výrobu kaviáru.

Význam vyzy je v prostředí, které obývá, nepřehlédnutelný. Je největším rybím dravcem – vrcholovým predátorem živícím se velkými exempláři většiny rybích druhů. Ale je i něco víc. S trochou nadsázky můžeme tah těchto ryb považovat za jeden z největších zázraků přírody, bohužel ukrytý našim zrakům kalnou vodou obrovských řek. Ve velkých řekách Evropy byl tah velkých vyz a jeseterů na trdliště po celá tisíciletí nevšední událostí. Gigantické ryby staré desítky a někdy i hodně přes sto let táhly proti proudu a generaci za generací se vytíraly stále na stejných místech. Rozmach naší civilizace tento úžasný přírodní úkaz během krátké doby doslova vymazal z reality a dnes už je sotvakdo schopen si představit, o co jsme, možná nenávratně, přišli.

Stáří a růst

Růstové možnosti vyzy zůstanou možná už navždy otevřenou záležitostí. Víme, že vyza je zřejmě největší rybou planety a víme i to, že se dožívá velmi vysokého věku. Maximální čísla však můžeme jen odhadovat a je otázkou, kterým údajům z různě vzdálené minulosti a různě hodnověrných zdrojů budeme ještě ochotni věřit. Stoleté exempláře s délkou kolem 4 – 5 metrů a váhou kolem tuny nebývaly výjimkou. Stáří samice z Kaspického moře o délce 4,9 m a hmotnosti 1004 kg bylo odhadnuto na 91 – 101 roků, samec z téže lokality dlouhý 4 m a vážící 725 kg byl starý dokonce 107 – 118 roků. Jak je vidět, určení stáří tak velkých a starých ryb už bývá problematické a dá se provést jen s určitou ne právě malou tolerancí.

Jenže tato čísla jsou pořád daleko od údajů, které zná současná věda už jen z útržkovitých zpráv o úlovcích z 18. – 19. století. Kromě krátkých písemných zmínek nevíme o těchto rybách zhola nic. Nejčastěji zmiňovanými parametry udávajícími růstové maximum vyzy a pocházejícími z tohoto období, je kombinace délky 8,5 m a hmotnosti 2,5 t. Z jednoho pramenu pak pochází doslova neuvěřitelný údaj o vyze dlouhé kolem 10 m s hmotností 3,2 t. Nakolik se mu dnes dá věřit, je otázkou.

Další otázkou je věk takových ryb. Jestliže zhruba pětimetrová ryba je stará jedno století, pak se věk nejstarších exemplářů musel blížit hranici 200 let. Nebo ji dokonce překračoval?

V současnosti jsou velké ryby vzácné, i když jistý počet jedinců s hmotností kolem 1 t by měl zejména v deltě Uralu ještě přežívat. Je pak ovšem otázkou, jak skloubit lidskou zvědavost s požadavky na ochranu těchto ryb, které, jakkoli je to k nevíře, pořád ještě pamatují časy carského Ruska.

Pokud jde o růst vyzy, ten je zejména v prvních letech života poměrně rychlý - desetiletá vyza z Azovského moře měřila 166 cm, dvacetiletá 214 cm.

V podmínkách umělého chovu dosahovaly mladé vyzy chované na našem území ve stáří 150 dnů hmotnosti 110 g, což znamená, že tou dobou už nepochybně překročily délku 20 cm.

Sportovní rybolov

Vyza se loví hlavně na položenou. Obvyklou nástrahou jsou velké mrtvé ryby nebo kusy jejich těl napíchnuté na velký jednoháček, vedle něhož mohou háčky pro lov sumců vypadat směšně malé. Loví se ze zakotvené lodi buď v proudnici řeky nebo v mělkých oblastech Kaspického moře. Jako náčiní se používají sumcové nebo mořské pruty osazené multiplikátorem s dostatečnou zásobou pletené šňůry nebo velmi silného vlasce s nosností 60 – 100 kg. Běžným úlovkem jsou ryby o hmotnosti 50 – 150 kg. Loví se způsobem „chyť a pusť“.

Vyza velká - fotografie

Odkazy

Naše články o této rybě:

K tomuto rybímu druhu není přiřazen žádný článek.