Siven americký

Siven americký

Salvelinus fontinalis (Mitchill, 1814)

Siven americký je v našich vodách introdukovaným druhem. Původně se vyskytoval ve východní části Severní Ameriky. Způsobem života tu připomíná pstruha obeného -  stejně jako on se vyskytuje v řekách, potocích a chladných čistých jezerech. Některé populace migrují i do moře.

Siven má jednu neobyčejnou vlastnost - je schopen se přizpůsobit extrémně tvrdým podmínkám. Snáší velmi nízké teploty, dlouhodobé zamrzání hladiny jezer, značnou kyselost vody (u nás běžně přežívá i při pH 5,3 a z Ameriky je uváděn extrém až pH 4,1) a velmi chudou potravní nabídku. Náročný je jen na množství kyslíku ve vodě. Vyskytuje se i ve velkých nadmořských výškách a může pronikat až do pramenných oblastí toků a přežívat v potůčcích širokých řádově decimetry. Často je v takových lokalitách vůbec jedinou rybou schopnou se tu trvale udržet.

Možná i proto byl vysazen na mnoha místech světa. Kromě Evropy najdeme sivena amerického i v několika státech Jižní Ameriky, místy v Africe a také na Novém Zélandu. Dnes je dokonce na seznamu nebezpečných invazních druhů, protože v některých lokalitách vytlačuje populace původních salmonidů.

Vraťme se ještě ke schopnosti sivena přežívat v nehostinných podmínkách. Velmi ilustrativní je například údaj o průměrné biomase typických sivenových jezer – pouhých 8 až 20 kg ryb na hektar. Svědčí to o opravdu tvrdých podmínkách a minimální potravní nabídce. Pro srovnání – v našich běžných vodách je hmotnost ryb přepočtená na 1 ha plochy minimálně desetkrát vyšší.

U nás vytvořily extrémní prostředí, které dovolilo sivenům předvést své schopnosti, kyselé deště v našich pohraničních horách. S poklesem pH vody v některých potocích zejména v Krkonoších a Jizerských horách, byl nakonec jedinou rybou, která se tu trvale udržela.

Na Šumavě přežívala populace tohoto druhu po nějakou dobu v Černém a snad i Čertově jezeře. Jako ve všech horských jezerech tu siveni rostli poměrně pomalu a jejich biomasa pravděpodobně odpovídala výše uvedeným hodnotám ze Severní Ameriky. Kolovaly tu sice legendy o obrovských sivenech, ale za těmi mohlo stát prvních pár vysazených jedinců, kteří našli v do té doby prázdných jezerech prostřený stůl. Když později fotografoval siveny na této lokalitě známý fotograf Sláva Štochl, lovil desítky menších ryb, ale navzdory veškeré snaze nezaznamenal žádný důkaz přítomnosti větších jedinců. Odjížděl přesvědčen, že velcí siveni tu nežijí.

Poznat sivena od ostatních druhů našich lososovitých ryb by nemělo činit potíže – jako jediný má světlé skvrny na tmavším podkladě, což je naprosto dostačující vodítko vylučující jakoukoli záměnu. Tvarem těla i uspořádáním ploutví je siven naprosto typická lososovitá ryba a do značné míry se podobá pstruhům.

Základní zbarvení těla je zelenavé, žlutavé skvrny jsou na bocích kulaté a směrem ke hřbetu přecházejí v jakési mramorování. U živěji vybarvených jedinců upoutá i naoranžovělé zbarvení břicha a oranžové ploutve na spodku těla (břišní a řitní), jejichž přední okraj je zvýrazněn černobílým pruhem.

Po zvládnutí umělého výtěru a metodiky odchovu dospělých sivenů v umělém prostředí je dnes tento druh běžně vysazován do mnoha pstruhových i komerčních revírů (často pro lov na dírkách).

Rozlišovací znaky

Hřbetní ploutev má 3 tvrdé a 8 – 10 měkkých paprsků,  řitní ploutev 3 tvrdé a 8 – 11 paprsků.

V postranní čáře je 180 – 230 šupin, nad postranní čárou je 27 – 32 a pod postranní čárou kolem 50 šupin.

Čeho si všímat při běžném pohledu

• štíhlé protáhlé tělo
• tuková ploutvička
• drobné jemné šupiny

• zelenavé (někdy nahnědlé) zbarvení se světlými skvrnami
• na hřbetě přecházejí skvrny v klikaté čáry tvořící zvláštní vzor
• břišní ploutve a řitní ploutev mají bílý lem
• na břiše je často nápadné oranžové zbarvení – zejména u přírodních populací

Výskyt v ČR

Prakticky všechny pstruhové revíry, do nichž byl vysazen. Ojedinělé kusy jsou splavovány hluboko do mimopstruhových úseků řek. Hodně sivenů je vysazováno do privátních revírů za účelem zimního lovu na dírkách.

Naproti tomu je u nás jen málo lokalit, kde se udržují přirozeně se vytírající populace. Asi nejhojnější výskyt „volně“ žijících sivenů je doložen ve vodách na severu republiky (Jizerské hory, Krkonoše,…), kde byli vysazeni díky své schopnosti snášet kyselejší vody (nižší pH) než pstruh obecný a dodnes se tu množí. Některé tyto populace obývají vysoko položené potoky protékající chráněnými územími bez možnosti sportovního lovu.

Vltava pod Lipnem je jednou z řek, do nichž se siven v posledních letech vysazoval.

Malá pstruhová říčka, v níž se vysazovaní siveni v ojedinělých případech i přirozeně vytírají - pravděpodobně se zanedbatelnými výsledky.

Biologie

Jak už bylo napsáno v úvodní části, siven americký je rybou obývající čisté, chladné a na kyslík bohaté vody a to jak stojaté tak tekoucí. Je mimořádně odolný vůči tvrdým přírodním podmínkám, vystupuje i do vysoko položených toků (výše než pstruh obecný nebo vranka) a snáší i značně okyselenou vodu.

S ohledem na to, že přírodní populace zpravidla žijí v podmínkách trvalého nedostatku, bývá siven ve sběru potravy poměrně aktivní. V tekoucích vodách připomínají siveni svým chováním pstruha obecného. Postávají v místech, kde se snadno udrží a mají přehled o svém okolí. Odtud krátkými výpady loví potravu unášenou proudem ve všech vrstvách vodního sloupce nebo i žijící na dně. Vysazené ryby z  umělých chovů mají tendenci vyhledávat klidnější a hlubší partie než divoký potočák.

Jezerní populace se obvykle zdržují v hloubce a za potravou vyplouvají večer ke břehům a k hladině. V potravě si siven příliš nevybírá a živí se jakýmikoli živočichy. Nejčastěji jsou to různí vodní bezobratlí od planktonu přes korýše až po larvy chrostíků a jepic. Sbírá i náletový hmyz a loví menší rybky. Narozdíl od pstruha méně často propadá kanibalismu. Potravu přijímá po celý rok, tedy i v zimě pod ledem. Proto je vhodným objektem pro lov na dírkách. Ten se provozuje nejen na našich „soukromácích“, ale i na jezerech s divokými populacemi sivenů, bez ohledu na to, zda se jedná o sivena amerického nebo v Evropě původního sivena arktického.

Siven pohlavně dospívá ve 2. – 3. roce života. K výtěru dochází na podzim podobně jako u pstruha obecného. V našich vodách se tak občas vyskytují oba druhy na společných trdlištích. Ojediněle přitom dochází k jejich zkřížení. Výsledkem jsou zajímavě zbarvení kříženci označovaní jako „tygří“, „tygrované“ nebo „tygrovité“ ryby (viz obrázek). Jsou neplodní a občas se s nimi na našich vodách můžeme setkat.

Jako většina lososovitých ryb se i siveni vytírají v mělkých proudech, kde samice hloubí jakési hnízdo ve štěrkovitém dně a následně do něj oplodněné jikry zahrabává. Inkubace jiker závisí na teplotě vody, ale obecně se dá říct, že je dlouhá, v extrémním případě (na území Kanady) i přes půl roku. U nás se plůdek líhne koncem zimy, nejčastěji v únoru až březnu.

Jikry jsou jako u ostatních salmonidů poměrně velké a tak jejich počet u jedné jikernačky není velký a hodně závisí na její velikosti. Může se pohybovat od pouhé jedné stovky jiker u zakrnělých populací až po asi 5 000 jiker u samic vážících kolem 2 kg.

Tření sivenů v přírodních podmínkách (skvrny na těle větší ryby jsou poraněná místa).

Význam sivena amerického je do jisté míry diskutabilní. Ve své domovině je typickým dominantním druhem chladných málo úživných vod, ale v některých oblastech, kde byl vysazen, z ačíná být vnímán spíše jako nežádoucí invazní druh vytlačující původní druhy ryb.

Na našem území je siven rybou, která pomohla udržet alespoň nějaké zarybnění u toků, kde z důvodu stoupající kyselosti vody vymizel pstruh obecný.

Ve 2. polovině 20. století nebylo takových vod zvláště na severu našeho území málo. Vysazování sivena do běžných pstruhových revírů je ovlivňováno spíše situací na trhu rybích násad a za přínos pro původní společenstva těchto vod se příliš pokládat nedá.

Stáří a růst

Siven americký u nás roste, stejně jako snad všechny ryby dovezené z Ameriky, výrazně pomaleji než ve své domovině. Zatímco u nás jen vzácně překračuje délku 50 cm a hmotnost 2 kg, v zámoří může dosáhnout délky kolem 90 cm a hmotnosti až 6,5 kg.

Pokud je vysazen dovolných vod, roste o něco pomaleji než pstruh obecný. Protože se zároveň dožívá nižšího věku, dorůstá oproti pstruhovi i menších rozměrů.

Pravděpodobně největší siveny lze u nás najít v některých vysoko položených nádržích ležících na severu republiky. Rybolov je tu leckde zakázán či výrazně omezen a vzácně odtud proskakují zprávy o výskytu jedinců přes 60 cm (např. nádrž Fláje v Krušných horách).

Obvyklé stáří sivenů z našich volných vod je jen 4 – 5 let, někdy i víc. V přírodních populacích je proto velkých sivenů málo a s většími kusy se setkáme spíše tam, kde jsou vysazeny uměle odchované ryby větších rozměrů.

Maximální dosažený věk z vod USA je udáván kolem 15 let.

V extrémních podmínkách vytváří siven pomalu rostoucí populace, kde většina jedinců nepřesáhne délku 20 cm, naproti tomu ryby odchovávané v umělých podmínkách rostou podstatně rychleji a často přesahují hranici 50 cm.

Generační siveni z líhně MO ČRS Děčín - nahoře mlíčák, dole jikernačka kolem 2 kg.

Některé úlovky sivena amerického z našeho území

Růst sivena amerického na vybraných lokalitách

(délka těla měřená od rypce ke kořeni ocasní ploutve používaná v ichtyologických pracích byla pro větší názornost přepočtena na celkovou délku, což může být příčinou drobného zkreslení)

potok Pančava v Krkonoších, 1963 - 27 exemplářů

Černé jezero na Šumavě, 1963 - 6 exemplářů

Snažil jsem se vybrat lokality, kde měla populace sivena relativně přírodní charakter bez výrazného vlivu umělého vysazování. Siven se na nich rozmnožuje nebo rozmnožoval přirozeným výtěrem a proto tu mělo smysl jeho růst zkoumat. Protože se jedná o hladové lokality s vysokou nadmořskou výškou, je růst v obou případech pomalý.

Ryby z většiny sportovních revírů vyrostly v podmínkách umělého chovu buď úplně anebo v nich strávily značnou část života. Jejich růstové charakteristiky jsou proto značně zkreslené.

Je jasné, že růst sivena na úživnějších vodách nebo dokonce v podmínkách umělého chovu by byl podstatně rychlejší než udávají obě tabulky.

Sportovní rybolov

Siven americký je rybou obvykle vysazovanou již v lovné velikosti a na většině našich vod se proto rybáři nejčastěji setkávají s čerstvě vysazenými jedinci, jejichž ulovení není příliš těžké. Obvykle se siveni loví při lovu pstruhů ať už přívlačí nebo muškařením a neexistuje žádná specifická technika zaměřená přímo pro lov tohoto druhu. Oproti pstruhu obecnému je siven o poznání méně agresívní a občas vyžaduje pomalejší vedení nástrah.

Ačkoli to zejména pravověrní muškaři neradi slyší, siven je samozřejmě bez potíží lovitelný na přirozené nástrahy včetně rostlinných (např. rohlík, kukuřice,…) a to jak na plavanou, tak i na položenou. Nejlépe je to možné vyzkoušet při zimním rybolovu na dírkách. Na klasických pstruhových revírech se u nás preferuje lov lososovitých ryb na umělé nástrahy a lov sivenů např. na rohlík na plavanou tu není žádoucí. Při zimním lovu na dírkách se kromě nástrah jako jsou marmyšky, smáčci, twistříky a umělé mušky loví siveni spolu se pstruhy duhovými na plavanou na sýr, červy, rybky nebo speciální barevná těsta.

Možný výběr náčiní pro lov sivena amerického

Přívlač

Prut délky 180 až 300 cm, délka závisí hlavně na rozloze a přístupnosti revíru, vybrané nástraze i osobních preferencích, odhozová hmotnost prutu může kolísat o 1 –5 g až do 5 – 20g na velkých revírech s možností záběru velké ryby.

Vlasec 0,10 – 0,20 mm splývající s barvou vody, pletená šňůra se pro lov salmonidů obvykle nedoporučuje.

Nástrahy: Rotační třpytky, drobné woblery, marmyšky, gumové nástrahy a různé typy nástrah vyráběných z peří.

Muškaření

Prut 240 až 305 cm - AFTMA 4 až 5, podle typu vody, řada rybářů poslední dobou inklinuje k ještě jemnějším prutům.

Návazce 0,10 – 0,18 mm.

Nástrahy: Všechny typy mušek, nymf a strímrů.

Lov na dírkách

Jemnější varianty dírkových prutů.

Návazce 0,10 – 0,14 mm.

Nástrahy: Umělé i přirozené, podle zvolené techniky.

Siven americký - fotografie

Odkazy

Naše články o této rybě:

K tomuto rybímu druhu není přiřazen žádný článek.