Lipan podhorní

Lipan podhorní

Thymallus thymallus (Linnaeus, 1758)

Lipan podhorní je velice osobitou a krásnou lososovitou rybou, která je na u nás původní a je po ní pojmenováno podhorské pásmo našich toků. Jedná se o čisté řeky s mírnějším prouděním nacházející se pod pásmem pstruhovým. Jejich dno bývá tvrdé – štěrkovité nebo kamenité a na rozdíl od pstruhového pásma je voda teplejší, takže dovoluje přežití většího počtu rybích druhů. Lipan je jedním z nich. Preferuje mírné otevřené proudy a vyskytuje se často v hejnech. Původně nebylo typických lipanových úseků na našem území mnoho. Po vybudování řady údolních nádrží vypouštějících chladnou vodu al vznikly nové úseky, jejichž teplota vody i obsah kyslíku odpovídají lipanovému pásmu. Tato takzvaná sekundární lipanová pásma rozšířila oblast výskytu lipana téměř na dvojnásobek. Díky tomuto rozšíření životního prostoru a zvládnutému umělého výtěru začalo lipanů postupně přibývat. Dokládají to statistiky Českého rybářského svazu, podle nichž bylo na území Čech a Moravy v roce 1960 uloveno 5 871 lipanů a v roce 1980 už to bylo 80 351 kusů. V současnosti stavy lipana opět klesají.

Lipan se vyskytuje ve vhodných vodách velké části Evropy. Na západě se začíná objevovat na území Francie a odtud se oblast jeho rozšíření táhne na východ až k Uralu. Chybí v jižních oblastech – na Pyrenejském poloostrově, v Itálii,  na Balkáně s výjimkou přítoků Dunaje a v povodí Donu, Dněpru a dalších přítoků Černého a Kaspického moře. Hojný je naopak na severu Evropy, zejména ve Skandinávii. Setkáme se s ním i v Anglii a jižním Skotsku. V Asii žijí další druhy lipanů, např. lipan bajkalský, který byl dokonce dovezen na naše území a proběhl krátký a neúspěšný pokus o jeho aklimatizaci.

Splést si lipana s jiným druhem ryby je prakticky nemožné. Jeho pestře zbarvené ploutve, mezi nimiž dominuje zejména praporovitá duhově zbarvená hřbetní ploutev, dovolují poznat tuto rybu na první pohled. Vzhledově se ale lipan poněkud odlišuje od „klasických“ lososovitých ryb jako jsou například pstruh a losos. Liší se od nich tvarem úst, která připomínají spíše síhy, většími a jinak uspořádanými šupinami, budícími na bocích dojem jemného proužkování, tvarem ploutví a v neposlední řadě i velmi skromným výskytem teček nebo skvrn. Proběhly proto dokonce pokusy zavést samostatnou čeleď „Lipanovití“, ale nakonec zůstali lipani zařazeni mezi lososovité ryby. Pro laiky tuto skutečnost dokládá tuková ploutvička v horní části ocasního násadce.

Zbarvení lipana bývá dost proměnlivé. Obvykle závisí na barevném tónu vody a říčního dna v řece, kde žije. V tocích protékajících vápencovými oblastmi bývají lipani světlí, v zastíněných vodách nebo říčkách obarvených rašelinnými výluhy má zbarvení ryb tmavší tón.

Základní zbarvení lipaního těla tak kolísá od stříbřitých tónů přes narůžovělé až po temně hnědofialové. Také z barevného spektra přítomného na ploutvích vystupuje někdy víc červená, jindy růžová nebo tyrkysová. Nejvýrazněji jsou barvy vyvinuty na hřbetní ploutvi a plouvích břišních.

Lipan nikdy neměl velký hospodářský význam. Má sice mimořádně chutné maso, ale nikdy nebyl početným druhem a jeho výskyt je u nás omezen na několik set kilometrů toků. Přesto je lipan velmi oblíbenou sportovní rybou, jejíž lov nabízí mimořádně silné emoce a estetické zážitky. Představte si, že lovíte za pomoci jemného muškařského náčiní na čisté podhorské říčce krásné barevné ryby a  z několika metrů sledujete v průzračné vodě jejich pohyby. Když se pak do hry zapojí i pověstná lipaní nedůvěřivost a hra slunečních paprsků na duhových ploutvích a to vše je obklopeno kulisou babího léta, není divu, že mnozí rybáři lipana prohlásili za krále našich ryb.

V současnosti ale mají vyznavači lovu lipanů jen málo důvodů k radosti. Stavy jejich oblíbenců klesají a z některých vyhlášených revírů se, pokud jde o tento druh, staly vody druhé kategorie. Příčinou je do jisté míry nadměrný lov, ale hlavně rozšíření výskytu zimujících hejn kormorána a nevyrovnané průtoky včetně katastrofálních povodní. Místy hrají určitou negativní roli i zásahy do členitosti říčních koryt, i když lipan není zdaleka tak náročný na množství úkrytů jako pstruh.

Rozlišovací znaky

Lipan má, soudě dle literárních údajů, velmi variabilní počet ploutevních paprsků.

Hřbetní ploutev by měla mít  3 – 11  nevětvených a 12 – 17 měkkých větvených paprsků, řitní ploutev 2 – 6 tvrdých nevětvených a 8 – 12 měkkých větvených paprsků, prsní ploutev 1 tvrdý a 11 – 16 měkkých větvených paprsků a břišní ploutev 9 – 11 měkkých větvených paprsků.

V postranní čáře je 75 – 98 šupin.

Čeho si všímat při běžném pohledu

• výrazně vyvinutá hřbetní ploutev


 

• duhově zbarvené ploutve – hlavně hřbetní a břišní
• tuková ploutvička
• šupiny v řádcích


 

• zvláštní tvar úst


 

Výskyt v ČR

Lipan je typickou rybou podhorských řek s mírnějším spádem, ve stojatých vodách je jeho výskyt méně častý, i když v některých menších čistých nádržích lipani žijí a dorůstají tu i překvapivých rozměrů.

Současný výskyt je hodně ovlivněn umělým vysazováním a v průběhu let se oproti dřívějšímu stavu dokonce mírně rozšířil. Velký vliv na to mají úseky pod údolními nádržemi, jejichž ochlazená voda vytváří takzvaná sekundární pstruhová pásma, jejichž podmínky skvěle svědčí i lipanovi. Nejznámější vodou tohoto typu je u nás Ohře pod Nechranicemi, odkud pochází i naprostá většina trofejních úlovků lipana dosažených na našem území.

Lipan se ale vyskytuje v celé řadě dalších toků a momentální stavy na té které lokalitě obvykle závisí na kvalitě vody, intenzitě vysazování, rybářském tlaku a poslední dobou stále více i na přítomnosti zimujících hejn kormoránů. Z vyhlášených revírů je kromě Ohře možno jmenovat například Vltavu pod Lipnem, Otavu, Dyji pod Vranovem, Svratku, Jizeru, Orlici nebo horní tok Labe s tím, že konkrétní četnost výskytu se mění v závislosti na výše uvedených faktorech.

Větší podhorská řeka na hranici lipanového a parmového pásma.

Menší mimopstruhová říčka s výskytem lipana.

Pstruhový revír mající charakter lipanového pásma - lipanům opravdu vyhovuje.

Biologie

Lipan je významným druhem rybích společenstev obývajících čisté podhorské řeky. Preferuje úseky, v nichž řeka zmírňuje svůj proud, ale uchovává si vysokou čistotu vody a písčité nebo kamenité dno s porosty vodních rostlin, například lakušníků. Při členění toku na jednotlivá rybí pásma dostaly dokonce takovéto partie toku označení „lipanové pásmo“. V minulosti se na našem území jednalo zhruba o 450 km toků, ale v současnosti je to díky četným úsekům pod přehradami (na Ohři pod Nechranicemi, na Dyji pod Vranovem,…) téměř dvojnásobek. Slabší výskyt lipana ale pokračuje až do níže položených úseků parmového pásma a výjimečně se lipan vyskytuje i v některých stojatých vodách (nádrž Vír na Svratce,…).

Charakter lipanového pásma nenabízí tolik úkrytů jako pásmo pstruhové, což je dáno jemnější zrnitostí materiálu dna a větší šíří toku. Lipan jako typický obyvatel takovéto vody nemá narozdíl od pstruha tendenci vyhledávat úkryty. Daleko častěji postává volně v proudnici - někdy mezi trsy rostlinstva, jindy v rýhách na dně. Větší exempláře obývají hlubší tažné úseky. Během sezóny se lipani přesouvají mezi mělčími úseky, kde tráví léto a hlubšími, kde přezimují.

Chování lipana je také výrazně odlišné od pstruha. Není tak plachý a lze se k němu poměrně snadno přiblížit, aniž by uprchl nebo přestal jevit zájem o potravu. Toho lze využít i při jeho lovu a v minulosti byla tato lipaní „slabost“ zneužívána rybáři, kteří ve skupince dvou až tří vedle sebe postávajících osob vytvářeli v proudu umělé tišiny, v nichž pak odlovovaly ryby. Tento způsob lovu byl posléze rybářskými předpisy na většině revírů zakázán.

Dalším rozdílem, na který narazíme při srovnání chování lipana a pstruha je lipaní snaha vytvářet různě početná hejna. Zejména menší jedinci se mohou v některých proudech vyskytovat i po desítkách. U největších exemplářů už můžeme pozorovat sklony k samotářskému životu a někdy i k ochraně svého teritoria. Zčásti je to ale dáno i tím, že skutečně starých ryb je v běžné populaci velmi málo.

Výzkumy mající za úkol zjistit míru vzájemné konkurence se pstruhem obecným potvrdily, že potravní spektrum a výběr stanovišť se u obou druhů překrývají jen částečně a na většině vod k výrazné konkurenci obou druhů nedochází.

Potravu získává lipan zejména na dně a v jeho blízkosti. Tvoří ji hlavně larvy chrostíků, jepic a pakomárů. Kromě nich konzumuje i další vodní bezobratlé – někde to může být beruška vodní, jinde třeba mlž kamomil říční, blešivci, larvy pošvatek apod. Je samozřejmě schopen přijímat i hrubší složku potravy jako jsou žížaly nebo drobné rybky, zvláště v malých tocích s omezenou potravní nabídkou. Někdy se živí i jikrami ryb.Zvláštní a pro rybáře zajímavou složku potravního spektra lipana tvoří náletový hmyz a také stadia vodního hmyzu stoupající před líhnutím k hladině. Vyznat se v této části lipanovy potravy je důležité při jeho lovu muškařením, zejména pak na suchou mušku. Na některých vodách se lipani zvedají k hladině poměrně často, jinde si víceméně vystačí s bentickou potravou a hmyz z hladiny téměř nesbírají.

Potravu přijímá lipan po celý rok. Aktivní je i během zimy a za jistých okolností je možno ho úspěšně lovit muškařením (nymfováním) třeba i uprostřed ledna.

Rozmnožování hraje v životě lipanů téměř osudovou roli a významně ovlivňuje i délku jejich života. Pohlavně tento druh dospívá ve věku 2 až 4 let, samci obvykle o rok dříve než samice. Tření probíhá stejně jako u ostatních lososovitých ryb jen jednou v roce a v našich podmínkách k tomu obvykle dochází v dubnu až květnu. Ryby najíždějí na trdliště v mělkých proudech s čistým písčitým nebo štěrkovým dnem v hejnech. Samci tu obsazují a pak tvrdě hájí jakési třecí okrsky, kam nepustí žádnou jinou rybu.

Samice čekají pod trdlištěm až do okamžiku úplného dozrání vaječníků a pak vplouvají mezi samce. Následuje fáze dvoření, kdy se pár seznamuje a pomocí společných pohybů a vzájemných dotyků postupně stimuluje k vlastnímu tření. Během něj jsou ryby v tělesném kontaktu, často se dotýkají  zadní částí těla a při vypouštění pohlavních produktů zároveň oplozené jikry zahrabávají. Počet jiker velkých kolem 3 mm se u jedné samice pohybuje mezi 1 000 až 10 000 kusů, nejčastěji ale v rozmezí 1 500 – 5000. Vývoj jiker trvá zhruba 14 – 20 dní.

Tření je pro lipany velmi stresující záležitostí. Během soubojů i zahrabávání jiker dochází k četným úrazům a zaplísnění, takže hodně ryb v několika následujících týdnech uhyne. To ve značné míře způsobuje výraznou krátkověkost druhu – více v kapitole o růstu.

Lipan je u nás původní, typickou a nenahraditelnou rybou obývající jedny z nejkrásnějších úseků vodních toků, kterým dal i jméno. Zaslouží si proto ochranu a v rámci ní alespoň částečné úpravy dosavadních pravidel rybolovu. Zhruba 80 000 lipanů lovených ročně v 80. letech 20. století představuje pravděpodobně maximum produkčních možností našich vod. S rostoucím počtem muškařů i stoupající kvalitou jejich vybavení už není možné přistupovat k této rybě podle stejných pravidel, jaká platí například pro vysazovaného duháka. Jako první se nový přístup ve vztahu k lipanovi projevil v regionálních úpravách rybářského řádu na území jižních Čech. Nejvíc ale záleží na samotných rybářích, protože jejich přístup k rybám bude mít nakonec vždy větší význam než administrativní opatření.

Další smutnou příčinou úbytku lipana je devastace zimujících hejn kormorány.

Tito zákonem chránění opeřenci přilétající na naše revíry zejména ze severní Evropy, dokázali během krátké doby prakticky zlikvidovat obsádku mnoha vyhlášených lipanových revírů a vyhlídka na nápravu tohoto stavu je zatím v nedohlednu.

Stáří a růst

Problematika růstu lipana je poměrně zajímavá. Tento druh roste celkem rychle, ale je značně krátkověký. Na menších potocích a říčkách se jen málokdy dožívá většího věku než 5 let. Když se hledala příčina této až překvapivé krátkověkosti, bylo zjištěno, že obrovské procento ryb uhyne  krátce po výtěru. Ten je pro lipany nesmírně náročný a krátce po něm hyne řada ryb na následky stresu, vysílení a četných zranění vzniklých při budování hnízda nebo během četných soubojů. Pokusně chované ryby vytírané uměle a ošetřované po výtěru antibiotiky se bez větších problémů dožily 8 let, než se staly obětí náhodné otravy.

Je jasné, že i v přírodě se tak staré ryby mohou vyskytnout a z jejich řad se pak rekrutují trofejní jedinci, kteří na malých vodách přesahují délku 40 cm a na velkých dokonce 50 cm. Je otázkou, zda se tito lipani dokázali s následky rozmnožovacího procesu vyrovnat lépe než většina ostatních anebo se výtěru v některých letech života prostě neúčastnili.

Vůbec nejstarším a zároveň nejtěžším lipanem pocházejícím z našeho území byla jikernačka dlouhá 54,5 cm a těžká 2,40 kg, která byla nalezena uhynulá v roce 1978 ve vyrovnávací nádrži pod ÚN Vír na Svratce. Její stáří bylo pro lipana neuvěřitelných 10 let a několik měsíců.

Dlouhodobě je u nás nejlepším lovištěm trofejních lipanů Ohře pod Nechranickou přehradou. Úlovky ryb s délkou přes 50 cm jsou odtud hlášeny poměrně pravidelně a bylo by jich možná daleko více, kdyby tato voda netrpěla častými invazemi kormoránů. Na ostatních revírech je půlmetrový lipan spíše raritou.

Některé úlovky lipana z našeho území

Růst lipana na vybraných lokalitách

(délka těla měřená od rypce ke kořeni ocasní ploutve používaná v ichtyologických pracích byla pro větší názornost přepočtena na celkovou délku, což může být příčinou drobného zkreslení)

Divoká Orlice – do roku 1964 (59 exemplářů)

Svratka – do roku 1975 (657 exemplářů)

Když jsem zpracovával literární údaje, překvapilo mě, že z početného vzorku více než 600 lipanů ze  Svratky se věku 6 let se dokázaly dožít jen 2 exempláře. U vzorku z Orlice podobně jako u mnoha jiných, které jsem prohlížel, nepřekročilo stáří lipanů 5 let.

Může to být sice být způsobeno i použitou metodikou odlovu, ale daleko spíš je to názorná ukázka lipaní krátkověkosti.

Sportovní rybolov

Lipan je ryba lovitelná prakticky všemi běžnými technikami. Dá se lovit na plavanou, na položenou (často i na rostlinné nástrahy), pomocí ultralehké přívlače, ale pro ryzí sportovce je jediným přípustným způsobem lovu této nádherné ryby chytání na umělou mušku s klasickou muškařskou výbavou.

Naprostou a vyhlášenou klasikou je lov na suchou mušku, u něhož je estetický zážitek ze záběru a následného zdolání duhově zbarveného krasavce maximální.

Lipan ale bere velice dobře i na mokré mušky a nymfy, ba dokonce po velkou část sezóny bývají tyto techniky podstatně úspěšnější, zvláště při lovu větších jedinců.

Rybáři by měli při brození koncem května myslet na to, že v tomto období probíhá výtěr lipanů. Je třeba nevstupovat do oblasti trdlišť a to jak během výtěru, tak i v době líhnutí jiker. Na některých revírech nebo jejich částech může být brodění  v tuto dobu zakázáno, což je možná optimální řešení.

Možný výběr náčiní pro lov lipana

Muškaření

Jemnější prut v délce 240 až 305 cm (podle typu vody a zvolené techniky) – nejčastěji AFTMA 3 – 4, při nymfování i víc, někteří rybáři používají ještě jemnější pruty, zvláště na revírech, kde je minimum větších ryb.

Návazce: čirý monofilní vlasec 0,08 – 0,18 mm, velice vhodný je i fluorocarbon. Nejslabší návazce se používají při podzimím lovu na suchou mušku, nejsilnější při nymfování na velkých revírech s možností záběru velkého pstruha, parmy apod.

Nástrahy: Suché i mokré mušky, nymfy, ojediněle menší strímry.

Přívlač

Prut celkem libovolné délky s odhozovou zátěží do 15 g, spíš ale ještě méně.

Vlasec 0,10 – 0, 18mm.

Nástrahy: Zejména „měkké“ nástrahy z umělých hmot nebo peří – twistříky, mikrosmáčky, jigy, zatížené mušky. Někdy lipani berou i na nejmenší typy rotaček a voblerů.  Záměrný lov na tyto nástrahy však stojí za to zvážit s ohledem na možné poškození ryby hroty trojháčků.

Plavaná a položená

Vyhovuje jakékoli jemnější náčiní, ale záměrný lov lipana těmito technikami není příliš etický (lipan má tendenci se „zažírat“) a v podstatě je nežádoucí, protože degraduje lipana na úroveň bílé ryby (doprovodný snímek zachycuje rybu zdolávanou na nymfovou mušku).

Na mimopstruhových vodách s výskytem lipana ale nelze zabránit náhodným záběrům (např. při lovu bílé ryby). Pokud se na nějakém místě chytají lipani tímto způsobem častěji, je na místě zvážit, zda v lovu pokračovat.

Protože je lipan aktivní v podstatě celý rok, je možné dostat záběr v poměrně tažné vodě i v zimních měsících.

Lipan podhorní - fotografie

Odkazy

Naše články o této rybě:

• Lipan – náladový princ v rybím království
• Záhada jménem lipan
• Stříbrný král
• Zábřežský lipan 2005 - IV. ročník
• STORSJÖ – lipani z bobří řeky
• Proč chodím na lipany
• Příčiny úbytku lipana v bavorských řekách
• Vážeme: Suché mušky na lipany
• Pstruhové a lipanové nymfy
• Podzimní „minimouchy“
• Vážeme: Nymfy na zimu