Vyhledávání
Ryby podle abecedy
A
B
C
D
H
- Hlavatka obecná
- Hlaváč černoústý
- Hlavačka mramorovaná
- Hořavka duhová
- Hrouzek Kesslerův
- Hrouzek běloploutvý
- Hrouzek obecný
J
K
L
M
O
- Okoun říční
- Okounek pstruhový
- Ostroretka stěhovavá
- Ostrucha křivočará
- Ouklej obecná
- Ouklejka pruhovaná
P
Ryby podle čeledí
- Amur bílý
- Bolen dravý
- Cejn perleťový
- Cejn siný
- Cejn velký
- Cejnek malý
- Hořavka duhová
- Hrouzek Kesslerův
- Hrouzek běloploutvý
- Hrouzek obecný
- Jelec jesen
- Jelec proudník
- Jelec tloušť
- Kapr obecný
- Karas obecný
- Karas stříbřitý
- Lín obecný
- Ostroretka stěhovavá
- Ostrucha křivočará
- Ouklej obecná
- Ouklejka pruhovaná
- Parma obecná
- Perlín ostrobřichý
- Plotice lesklá
- Plotice obecná
- Podoustev říční
- Slunka obecná
- Střevle potoční
- Střevlička východní
- Tolstolobec pestrý
- Tolstolobik bílý
- Candát obecný
- Candát východní
- Drsek menší
- Drsek větší
- Ježdík dunajský
- Ježdík obecný
- Ježdík žlutý
- Okoun říční
Ryby podle řádů
- Amur bílý
- Bolen dravý
- Cejn perleťový
- Cejn siný
- Cejn velký
- Cejnek malý
- Hořavka duhová
- Hrouzek Kesslerův
- Hrouzek běloploutvý
- Hrouzek obecný
- Jelec jesen
- Jelec proudník
- Jelec tloušť
- Kapr obecný
- Karas obecný
- Karas stříbřitý
- Lín obecný
- Mřenka mramorovaná
- Ostroretka stěhovavá
- Ostrucha křivočará
- Ouklej obecná
- Ouklejka pruhovaná
- Parma obecná
- Perlín ostrobřichý
- Piskoř pruhovaný
- Plotice lesklá
- Plotice obecná
- Podoustev říční
- Sekavčík horský
- Sekavec podunajský
- Slunka obecná
Ježdík obecný
- latinsky: Gymnocephalus cernuus
- slovensky: Hrebenačka fŕkaná
- anglicky: Ruffe, Pope
- německy: Kaulbarsch
- řád: Ostnoploutví
- čeleď: Okounovití
- Původní druh na většině našeho území
- Nemá dobu hájení
- Minimální lovná délka: nemá
- Není chráněn
Ježdík obecný
Gymnocephalus cernuus (Linnaeus, 1758)
V našich vodách je ježdík často nenápadnou a pro někoho bezvýznamnou rybkou. Ve skutečnosti je to ale druh s obrovským rozšířením a v některých oblastech svého výskytu má i hospodářský význam.
Setkáme se s ním téměř ve všech evropských státech s výjimkou jihu Evropy (i když v Itálii byl introdukován). Žije i ve Velké Británii a na východ zasahuje až na Sibiř a k Aralskému jezeru. Obývá i brakické vody Finského a Botnického zálivu.
Vzhledem k tomu, že se jedná o zástupce ostnoploutvých, připomíná ježdík do jisté míry okouna. Liší se ale od něj absencí červené barvy na ploutvích a tmavých okouních pruhů. Jeho tělo je pokryto jen drobnými tmavými skvrnkami na šedozeleném podkladu. Hřbetní ploutve splynuly v jediný celek, jehož přední část je vybavena ostrými trny, zatímco zadní polovinu podpírají měkké větvené paprsky. Trny jsou hlavní ochranou této drobné rybky a hřbetní ploutev není zdaleka posledním místem, kde se s nimi na ježdíkově těle můžeme setkat. Další trny vznikly přeměnou prvních paprsků břišních ploutví a řitní ploutve a ostrý hrot najdeme i na zadním výběžku skřelové kosti. V ohrožení se ježdík prohne do oblouku, vztyčí ploutve, odchlípí skřele a udělá ze sebe obtížně uchopitelný objekt plný do stran trčících hrotů. Bohužel mu toto obranné chování proti větším predátorům vodní říše příliš nepomáhá a tak je navzdory svému snažení oblíbenou kořistí zejména candátů.
Hospodářský význam ježdíka je malý. Na většině tekoucích vod není příliš hojný a místy dokonce mizí. Pouze v některých nádržích a stojatých vodách tvoří ježdíci početná hejna a jsou významnou složkou potravy dravých ryb. Rybáři je tento druh příležitostně využíván jako nástražní rybka a ojediněle je nebo spíše býval i konzumován. V tomto ohledu má daleko větší význam například v ruských vodách, kde je loven zcela běžně a polévka z ježdíků je považována za delikatesu. Ve Finsku byl nebo je dokonce chován uměle pro „ježdíkový kaviár“.
U nás se ježdík na chovných rybnících vyskytuje jen ojediněle jako nezvaný host a ve vzácných případech se dovede i přemnožit.
Rozlišovací znaky
Hřbetní ploutev má 10 – 17 tvrdých paprsků a 10 – 16 měkkých větvených paprsků, které tvoří opticky oddělenou část, řitní ploutev má 1 - 3 tvrdé a 4 – 9 měkkých větvených paprsků, v prsní ploutvi je 11 – 16 měkkých paprsků a v břišní 1 tvrdý a 5 měkkých.
V postranní čáře je 33 – 46 šupin, nad postranní čárou je 5 – 8 a pod postranní čárou 10 – 14 šupin.
Čeho si všímat při běžném pohledu:
- výrazná hřbetní ploutev tvořená ze dvou zřetelně odlišených polovin srostlých do jednoho celku, první polovina je s trny, ve druhé jsou jen měkké paprsky
- tělo je relativně vysoké, přibližně jako u okouna
- drobné tuhé a drsné šupiny
- zbarvení v zelených, šedých a nažloutlých odstínech a vždy bez pruhů – jen drobné tmavé skvrnky
- ústa nejsou úplně malá, ale podstatně menší než u okouna nebo candáta
Výskyt v ČR
Stojaté i tekoucí vody – u nich obvykle dolní toky, spíše v nižších nadmořských výškách až zhruba do úrovně nadmořské výšky ÚN Lipno, kde také žije.
Na tekoucích vodách nebývá příliš početný, ale v údolních nádržích může v některých letech vytvářet početná hejna.
V přehradách s členitými břehy, jako je například Orlík, může být ježdík bohatě zastoupen.
Pomalejší úseky řek s tvrdším nerovným dnem ježdíkovi také vyhovují, ale obvykle tu nebývá příliš hojný.
Biologie
Ať už žije ježdík ve stojaté nebo tekoucí vodě, vyhovují mu hlubší místa s tvrdším buď písčitým nebo kamenitým dnem, pokud možno mimo hlavní proud. Na nádržích žije hodně ježdíků v kamenitých sutích podél břehů na hloubce několika metrů.
Oblíbeným prostorem, kde se tyto ryby nejraději zdržují, je oblast dna – pokud možno členitého. Podobně jako jiné příbuzné ryby z čeledi okounovitých se i ježdíci sdružují v hejna často složená z ryb různého věku. Obvykle se pohybují v hlubších partiích a za šera vyjíždějí ke břehům za potravou. Ačkoli jsou ježdíci zvláště zjara a na podzim aktivní celý den, nejčilejší jsou zřejmě v době soumraku a v noci.
V zimě se ježdíci shlukují k přezimování na hlubokých klidných místech a tam, kde jich je hodně, jsou naskládaní třeba i po stovkách. Tráví tak ale zřejmě jen období nejtužších mrazů.
Mladší ježdíci se živí převážně planktonem, ale s rostoucím věkem se stále více orientují na bentickou potravu – tedy na organismy žijící na dně. Podle lokality, kde žijí a ročního období tak v jejich potravě mohou převládat larvy pakomárů nebo muchniček, blešivci, někteří měkkýši, rybí jikry a u starších jedinců i potěr ryb. Na řece k tomu přibudou i organismy unášené proudem (třeba žížaly), pokud propadnou až ke dnu.
Pohlavní dospělosti dosahuje ježdík obvykle ve druhém, někdy až ve třetím roce života. K výtěru obvykle dochází v dubnu až květnu při teplotě vody kolem 11 °C. Jikry jsou kladeny v několika dávkách na dno, někdy na kameny a písek, jindy na kořeny nebo i na vodní rostlinstvo. Trdliště jsou zpravidla mělčí zarostlá místa. Počet jiker se v různých částech areálu rozšíření zřejmě dost podstatně liší, protože různí autoři uvádějí velmi rozdílné hodnoty. V našich podmínkách to bude pravděpodobně 1 000 až 6 000, někdy i víc, z území Ruska jsou udávány i hodnoty v řádu desetitisíců. Může to být mimo jiné dáno i tím, že v Rusku dorůstají ježdíci podstatně větších rozměrů.
Význam ježdíka je v některých (zejména tekoucích) vodách nepatrný, ale v mnoha údolních nádržích je významnou složkou potravy dravců a požíráním jiker i potravní konkurencí je schopen do jisté míry ovlivňovat početnost jiných druhů ryb.
Stáří a růst
Ježdík je krátkověká pomalu rostoucí ryba, která se u nás dožívá většinou do 6 let, jen z několika lokalit na našem území známe i sedmileté exempláře a z Dyje dokonce osmileté.
Na území Ruska byli zaznamenáni dokonce jedinci ve stáří 10 – 11 let. Díky vyššímu věku i rychlejšímu tempu růstu dorůstá ježdík zejména na západní Sibiři mnohem větších rozměrů než u nás, vzácně prý i přes 30 cm.
Naši ježdíci jen poměrně málo přesahují délku 16 – 17 cm, i když se ojediněle najdou i kusy přes 20 cm dlouhé.
Růst ježdíka obecného ve vodách ČR
(délka těla měřená od rypce ke kořeni ocasní ploutve používaná v ichtyologických pracích byla pro větší názornost přepočtena na celkovou délku, což může být příčinou drobného zkreslení)
Věk (roky) | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 |
---|---|---|---|---|---|---|---|
Celková délka (mm) | 34 - 88 | 56 - 124 | 79 - 143 | 92 - 139 | 108 - 149 | 114 - 151 | 142 - 163 |
Tabulka dokonale předvádí, jak ošidné jsou statistické údaje. Pravděpodobně nejrychleji rostoucí ježdíci by mohli pocházet z rybničního prostředí, kde mají pro rychlý růst ideální podmínky, ale je nesmírně těžké získat z rybničního prostředí starší exempláře. Tím by se dala vysvětlit velká maxima u prvních tří let. Po dosažení pohlavní dospělosti, která u větších jedinců nastává dřív, se růst zpomaluje a tyto ryby se zpravidla nedožijí nejvyššího věku. Proto je velikost ryb u 5. a 6. roku téměř shodná.
Sportovní rybolov
Ježdíci se nejčastěji loví do čeřínku, ale není problém je ulovit s jemnějším náčiním na plavanou nebo položenou na drobnější živočišné nástrahy. Zejména se osvědčily menší žížaly a někdy i bílí červi.
V uplynulých letech se mi podařilo ulovit několik ježdíků i na přívlač a to na miniaturní aromatizované „gumy“ přírodních barev a nejmenší velikosti smáčků.