Hrouzek Kesslerův byl z donedávna uváděných tří druhů našich hrouzků ten nejmenší, nejštíhlejší a nejvzácnější. Ani jemu se nevyhnuly sytematické změny, ke kterým nedávno došlo při podrobné revizi celého rodu Gobio na našem území.

Na základě genetických analýz byl nejprve oddělen společně s hrouzkem běloploutvým do samostatného rodu Romanogobio a následně u něj bylo podobně jako u obou dalších druhů hrouzků zjištěno, že se pravděpodobně vůbec nejedná o jeden druh a naše populace nejsou totožné s původně popsaným Gobio (dnes Romanogobio) kesslerii.

Výzkumy naznačují, že naše populace uváděné jako druh Romanogobio kesslerii lze rozčlenit na Romanogobio banaticus a patrně zatím neznámý další druh rodu Romanogobio.

Prozatím ale jsou populace těchto druhů dál vedeny pod označením hrouzek Kesslerův, což je mimo jiné nutné pro udržení zákonné ochrany druhu (ve vyhlášce je chráněným druhem hrouzek Kesslerův).

Hrouzek kesslerův žije v povodí Dunaje, Dněstru a Visly. Hlavní část areálu jeho rozšíření tedy leží východně od našeho území a u nás probíhá jeho západní hranice. U nás byl poprvé zjištěn prof. Olivou v letech 1950 - 51 v Bečvě u Lipníka. Poté se dlouho váhalo, zda se v řece udržel, protože další nálezy pocházely až z roku 1995 a později.

Dík zlepšení kvality vody a povodním v roce 1997 došlo ke splavení hrouzků Kesslerových z Bečvy do Moravy. Ti se v korytě zbaveném jemných sedimentů udrželi a dnes je tu tento druh trvale přítomen.

Kromě toho, že je menší a výrazně štíhlejší, liší se hrouzek Kesslerův od hrouzka obecného delšími vousky, relativně většími ploutvemi a skvrnami na ocase, které obvykle tvoří vždy dvě dobře viditelné řady kopírující linii zakončení ocasní ploutve, zatímco u hrouzka obecného bývá řad několik.

Protože se jedná o druh citlivý na znečištění, úpravy koryt a civilizační tlak vůbec, je přežití hrouzka Kesslerova závislé na udržení čistoty vody a podmínek na lokalitách, kde se vyskytuje. Důležité je zejména zachování mělkých proudů a štěrkových lavic, které představují jeho typické stanoviště. Jako vzácný a zranitelný druh vyskytující se na omezeném počtu lokalit, je jak v textu vyhlášky 395/1992 Sb., tak i v Červeném seznamu ryb a mihulí ČR veden v kategorii „kriticky ohrožený“.

Rozlišovací znaky

Hřbetní ploutev má 2 - 3 tvrdé paprsky a 7 – 9 (obvykle 8) měkkých větvených paprsků, řitní ploutev 2 - 3 tvrdé a 5 – 7 měkkých větvených paprsků, prsní ploutev 1 tvrdý a 13 – 15 měkkých paprsků a břišní ploutev 2 tvrdé a 7 – 8 měkkých paprsků.

V postranní čáře je 39 – 43 šupin.

Čeho si všímat při běžném pohledu:

podobný ostatním hrouzkům, ale menší a štíhlejší
vousky dosáhnou na úroveň zadního okraje oka
hrdlo je holé bez šupin
prsní ploutve dosahují téměř k základně ploutví břišních
skvrny na ocasní ploutvi vytvářejí dvojitou čáru
v porovnání s hrouzkem běloploutvým má obvykle více větvených paprsků hřbetní ploutve (8 místo 7)

Výskyt v ČR

Jako druh dunajského povodí se vyskytoval pouze na Moravě. Rozsah původního výskytu je neznámý, v současnosti je doložen z Bečvy na dolních přibližně 40 km jejího toku.

V nedávné době byl jeho výskyt zaznamenán i v řece Moravě v asi desetikilometrovém úseku kolem soutoku s Bečvou (po i proti proudu).

Biologie

Stejně jako všichni naši hrouzci je i tento druh typickou rybou dna. Každý druh hrouzků se liší od ostatních svými nároky na kvalitu vody, sílu proudu a strukturu dna. Hrouzek Kesslerův je ze všech našich hrouzků nejvíce proudomilný, má nejvyšší nároky na čistotu vody a preferuje kamenité (oblázkové) dno. Typickým prostředím jsou pro něj mělké proudy a štěrkové lavice.

Podle pozorování tvoří hrouzci Kesslerovi malá hejnka a živí se především drobnými organismy, které vyhledávají mezi kameny na dně.

O rozmnožování tohoto druhu na našem území se ví málo, na Zakarpatské Ukrajině se tře v květnu a červnu.

V současnosti tento druh ubývá v celém areálu svého rozšíření a figuruje v Červených seznamech ohrožených druhů jednotlivých zemí. Pro jeho přežití je třeba udržet dostatečnou čistotu vod a původní ráz koryta. Ochrana jednotlivých exemplářů je problematická, protože většina rybářů tento druh nerozlišuje od hrouzka obecného a navíc sami o sobě pro něj sportovní rybáři nepředstavují nebezpečí.

Stáří a růst

Hrouzek Kesslerův dorůstá obvykle jen do 12 cm celkové délky, největší exempláře mohou měřit až 15 cm.

Maximální věk je pravděpodobně 5 let. Údaje o růstu pocházející z našeho území nebyly zatím zveřejněny.

Sportovní rybolov

Lov je možný za použití stejných způsobů jako u ostatních druhů hrouzků.

Vzhledem k ojedinělému výskytu a zákonné ochraně tohoto kriticky ohroženého druhu je cílený lov přinejmenším neetický.

Hrouzek Kesslerův - fotografie

Odkazy

Naše články o této rybě:

K tomuto rybímu druhu není přiřazen žádný článek.

Počasí

Místy mlhy nebo nízká oblačnost, jinak jasno nebo skoro jasno. Slabý proměnlivý vítr do 3 m/s nebo klidno. KOMENTÁŘ METEOROLOGA: Na mostech ojediněle možnost výskytu námrazy (jíní) při mrznoucí mlze i za jasné oblohy.