Cejnek malý

Cejnek malý

Abramis bjoerkna (Linnaeus, 1758)

Cejnek malý je běžnou kaprovitou rybou, která se v našich vodách řadí na jedno z předních míst ve skupině takzvaných „bílých ryb“. Vyskytuje se v řekách i stojatých vodách po celém území ČR.

Je rozšířen téměř po celém území Evropy s výjimkou nejsevernějších (většina Skandinávie, řeky tekoucí do Severního ledového oceánu) a nejjižnějších oblastí (Pyrenejský, Apeninský a Balkánský poloostrov). Najdeme ho i ve východní Anglii. Jeho výskyt a výskyt některých dalších druhů ryb v tamních řekách souvisí s tím, že ještě před několika desítkami tisíc let byla v dobách ledových Británie součástí evropské pevniny.

Typickým znakem cejnka je značná výška těla. Někdy může přesahovat i 50% celkové délky. Jindy jsou ale cejnci štíhlejší (i když pořád dost vysocí)  a kdysi se odborníci dokonce pokoušeli oddělit na základě proporcí těla a tvaru hlavy několik forem. Hlava je vzhledem k tělu poměrně malá. Nese výrazné oči, které jsou proporčně větší než u jiných kaprovitých ryb a po nasvícení silně opalizují.

Ploutve jsou dobře vyvinuté, dlouhé a mají zašpičatělé konce. Barva většiny ploutví je tmavě hnědá až černá, jen břišní a prsní ploutve jsou narůžovělé až hnědočervené.

Šupiny na bocích jsou po celý život až do stáří stříbrné. Tím se cejnek liší od příbuzného cejna velkého, jehož šupiny získávají s rostoucím věkem ryby šedožlutý nádech. Dobrým rozlišovacím znakem oproti cejnovi velkému je i délka řitní ploutve – cejnek ji má znatelně kratší.

Ve starší literatuře se u cejnka malého běžně setkáme s latinským názvem Blicca bjoerkna. V nedávné době byl ale zařazen do rodu Abramis, kam patří i ostatní druhy našich cejnů.

Cejnek malý má u nás jen nepatrný hospodářský význam a zdá se, že ani ve světě není ve větším měřítku průmyslově loven – nebo se jeho úlovky samostatně neevidují. Zato je ale velice častým a oblíbeným úlovkem sportovních rybářů. Díky své vysoké aktivitě v zimním období je jedním z nejčastějších úlovků v  této části roku.

Rozlišovací znaky

Hřbetní ploutev má 3 tvrdé paprsky a  8 – 9 měkkých větvených paprsků, řitní ploutev 3 tvrdé a 19 – 23 měkkých větvených paprsků, prsní ploutev 1 tvrdý a 12 – 14 měkkých paprsků a břišní ploutev 2 tvrdé a 7 – 9 měkkých paprsků.

V postranní čáře je 44 – 50 šupin, nad postranní čárou je 9 – 10 a pod postranní čárou 4 – 6 řad šupin.

Čeho si všímat při běžném pohledu:

• vysoké ploché tělo
• stříbrné šupiny na bocích
• při srovnání s ostatními cejny kratší řitní ploutev

• spodní ústa
• malá hlava s velikýma očima, které mohou opalizovat
• narůžovělé prsní a břišní ploutve

Výskyt v ČR

Cejnek malý se vyskytuje ve velkých i malých řekách parmového a cejnového pásma, v jejich ramenech a tůních, v údolních nádržích, rybnících i pískovnách.

Velmi hojný je zejména v některých řekách, na stojatých vodách ho svou početností většinou dalece předčí cejn velký. Najdeme ho prakticky na celém našem území. Velcí cejnci se loví v některých úsecích Lužnice, Vltavy a Labe a samozřejmě také v úživných vodách jižní Moravy.

Nadjezí, jako je toto na Lužnici, jsou eldorádem cejnů a cejnků.

Ve zdánlivě klidném, ve skutečnosti ale poměrně tažném úseku Otavy býval cejnek před invazemi kormoránů jedním z dominujících druhů.

Přestože je nízký stav vody, do přítoku přehrady natahují zjara hejna cejnků a dalších ryb z níže položených oblastí.

Biologie

Cejnek malý je druhem obývajícím především řeky s mírnějším prouděním. Je ale schopen vytahovat v letním období do úseků se značným proudem, pod jezy a podobně. Na členitých proudících vodách se zdržuje v místech, kde je proud oslaben překážkami, v jámách a úplavech. Snadno se ale přizpůsobí i k životu ve vodách stojatých, kde ale nedosahuje takové početnosti jako na řekách, zpravidla proto, že tyto vody lépe vyhovují cejnovi velkému.

Jedná se o hejnový druh, jehož hejna nejsou obvykle tak početná jako hejna cejnů nebo plotic. Potravu shání cejnek v průběhu celého dne, obvykle spíš za světla. V obstarávání potravy je poměrně univerzální a příliš si nevybírá. Nejčastěji se sice krmí u dna, ale není na tom závislý do takové míry jako cejn velký. Snadno dokáže sbírat potravu i ve vodním sloupci. Nejvýraznější složkou potravy cejnků jsou bentické organismy (žijící na dně), ale také hrubší plankton nebo organismy spadlé do vody a unášené proudem (žížaly). Omezeně konzumuje i rostlinnou potravu a detrit. Konkrétní podíl jednotlivých potravních složek závisí na podmínkách lokality, kde žije.

Příjem potravy pokračuje v omezené míře i v zimním období. V této době je cejnek jedním z nejčastějších úlovků otužilých rybářů.

V příznivých podmínkách dospívají obě pohlaví ve 2. – 3. roce života, na hladovějších vodách o rok či dva později. Závisí to na dosažené velikosti.

Ke tření dochází, když teplota vody dosáhne 16 – 20°C. V našich podmínkách to bývá obvykle v květnu až začátkem června. Výtěr probíhá v 1 až 3 dávkách. Někde je tedy porcionální (dávkovitý), zatímco na jiných lokalitách se ryby vytřou v jediném termínu. V případě dávkovitého výtěru lze pozorovat tření cejnků v omezené míře ještě během července.

Cejnci před výtěrem často migrují – např. na řekách vytahují do podjezí. Ke tření dochází často společně s výtěrem dalších druhů, především plotice a cejna. Občas se pak stane, že se mezi potěrem objeví kříženci s cejnem velkým. Nesou znaky obou rodičovských druhů a rostou o něco rychleji než cejnek. Dále se cejnek kříží s podouství a vzácněji i s ouklejí, ploticí a perlínem.

Kříženec cejna s cejnkem ulovený zjara na dolní Svratce - délka 44 cm.

Perlína v sobě tento kříženec nezapře. Druhým z rodičů je pravděpodobně cejnek.

Pokud je to jen trochu možné, ukládají cejnci své jikry na vodní rostlinstvo. Samice jich obvykle klade 4 000 – 80 000 jiker v jedné sezóně, pokud je výtěr porcionální, bývá první dávka jiker nejpočetnější. Výjimečně může počet jiker přesáhnout i 100 000 kusů.

Cejnek je významným a početným druhem oživujícím vody mnoha našich řek. Na stojatých vodách je jeho zastoupení v celkové obsádce zpravidla menší. Je častou kořistí dravců, v mládí prakticky všech, později zejména štiky a sumce. V poslední době na mnoha lokalitách hejna cejnků výrazně prořídla dík invazím kormoránů.

Stáří a růst

Cejnek se tempem růstu ani maximálním věkem nijak výrazně neliší od podobných druhů kaprovitých ryb. Ze zahraničí je udáván maximální věk 15 – 17 let, ale týká se to skutečně jen ojedinělých exemplářů. Na většině našich lokalit jsou už desetileté ryby výjimkou. Tam, kde jsou cejnci hojnější, je dobře vidět, jak je lze do určité velikosti běžně lovit, pak náhle přichází zlom a větší ryby jsou mimořádně vzácné nebo se vůbec nevyskytují.

Růstové tempo je stabilní a poměrně pomalé. Celková délka jen málokdy překročí 40 cm. Největší cejnci z našich vod mají délku kolem 45 cm a mohou vážit až 1,5 kg. V trofejích přihlašovaných do různých soutěží je ale určité procento záměrně nadhodnocených úlovků a další část „trofejních cejnků“ jsou ve skutečnosti kříženci cejnka s cejnem velkým. Mimořádně vzrostlé úlovky těchto kříženců pocházejí například z dolního toku Svratky, kam zjara vytahují z Věstonické nádrže. Tyto ryby bez potíží dorůstají délky 43 – 47 cm a možná i víc. Protože se viditelně liší od místních cejnů velkých, bývají často určení jako cejnek. Dají se ale poměrně dobře odlišit.

Pro stoprocentní odlišení kříženců se vyplatí nahlédnout do literatury a zkontrolovat počty ploutevních paprsků (zejména na řitní ploutvi), šupin v postranní čáře a další podobné znaky.

Slušnější jikernačka cejnka z jihomoravské řeky (38 cm).

Některé úlovky cejnka z našeho území

Růst cejnka na vybraných lokalitách

(délka těla měřená od rypce ke kořeni ocasní ploutve používaná v ichtyologických pracích byla pro větší názornost přepočtena na celkovou délku, což může být příčinou drobného zkreslení)

Dolní tok Dyje – rok 1962 (836 exemplářů)

Žehuňský rybník – rok 1958 (31 exemplářů)

Je vidět, že cejnci rychleji rostou v rybničním prostředí, kde najdou více potravy a nemusejí vynakládat tolik energie na pobyt v proudu a třecí migrace. Na toku Dyje dnes může být růst cejnků zcela jiný, protože je ovlivněna nádržemi vybudovanými pod Pálavou a část ryb žijících v řece se tam dostala po vyplavení z nádrží během vysokých průtoků.

Sportovní rybolov

Cejnek je oblíbenou rybou sportovních rybářů. Je to druh snadno lovitelný v průběhu celého roku včetně zimních měsíců, poměrně dobře bere a je dostatečně hojný. Snadno se nechá stáhnout krmením a na některých revírech můžeme z jednoho místa po zakrmení nachytat desítky krásných cejnků.

Nejúspěšnějšími technikami pro lov této ryby jsou samozřejmě plavaná a položená, ale ti, pro něž je rybařina výzvou a nezáleží jim na počtu úlovků, si mohou vyzkoušet i lov cejnků na muškařské nebo ultralehké vláčecí nádobíčko.

Možný výběr náčiní pro lov cejnka:

Plavaná

Jakýkoli plavačkový prut, na výběru příliš nezáleží. Může to být matchový prut, bolonézka, dělička nebo bič i delší jemnější teleskop. Vybírat je třeba spíše podle podmínek v místě lovu a schopností, možností nebo potřeb rybáře.

Koncový návazec v rozmezí 0,08 - 0,16 mm.

Nástraha - bílí červi, hnojáčci, larvy vodního hmyzu, houska, dortový oplatek, různá těsta, kroupy, kukuřice z plechovky apod.

Položená

Jakýkoli lehčí prut – pro lov s čihátky klidně teleskopický nebo i prut pro lehkou vláčku. Ideální je feeder kategorie „light“ nebo v silnějším proudu i „medium“, na kratší vzdálenosti i pickerový prut.

Monofilní vlasce v rozmezí 0,08 - 0,16 mm. Silnější průměry hlavně kvůli možnosti záběru jiných ryb, zejména kapra.

Vhodnými nástrahami jsou bílí červi, houska, hnojáčci, různá těsta, kroupy, kukuřice, extrudy, burizony,…

Muškaření:

Jemný delší prut - AFTMA v rozmezí 3 - 5, délka podle místních podmínek, spíše ale delší.Návazce 0,10 - 0,14 mm.

Jako nástraha jsou vhodné menší  mokré mušky a zejména nymfy vedené pomalu v blízkosti dna. Ideální doba lovu nastává, když zastihneme hejna cejnků vytažená v proudech pod jezy.

Přívlač

V poslední době se s rozvojem ultralehké přívlače stále častěji objevují i úlovky cejnka dosažené touto technikou. Vyžaduje to ovšem lov na velmi malé nástrahy vedené těsně nade dnem nebo tažené po dně. Použít lze jigové mušky, nejmenší velikosti marmyšek s červem na háčku nebo drobné tmavé twistříky. O něco lépe bere v mírně přikalené vodě, kdy je ochoten akceptovat i maličko větší nástrahy. Úspěšnější je lov na řekách, zejména v létě pod jezy. Obvykle není úlovků mnoho.

Cejnek malý - fotografie

Odkazy

Naše články o této rybě:

K tomuto rybímu druhu není přiřazen žádný článek.