Plotice obecná

Plotice obecná

Rutilus rutilus (Linnaeus, 1758)

Plotice obecná je v našich vodách pravděpodobně nejhojnější rybou. Dokáže úspěšně přežívat ve stojatých i tekoucích vodách s výjimkou vysloveně pstruhových úseků nebo mělkých tůní se sklony k vysychání či vymrzání.

Vyskytuje se ve velké části Evropy. Areál jejího výskytu začíná ve Francii a táhne se na východ až do povodí řeky Leny na Sibiři. V Evropě ji nenajdeme na Pyrenejském poloostrově, jižně od Alp a na Balkáně žije jen v povodí Dunaje. Chybí také v Irsku a ve Skotsku.

Kromě sladké vody může žít i v ústí velkých řek do moře. Plotice obývající místa vtoku velkých řek do Černého a Kaspického moře táhnou za výtěrem daleko proti proudu řek. Protože se od běžných „sladkovodních“ plotic liší i v některých morfologických znacích, byly posány jako zvláštní tažná forma (Rutilus rutilus morpha migratorius).

V Evropě žije několik dalších druhů plotic, mnohé právě v těch oblastech, kam nezasahuje výskyt plotice obecné. U nás by se teoreticky mohl vyskytnout příbuzný druh Plotice lesklá (Rutilus pigus), která má těžiště svého výskytu v jižní Evropě. Nejblíž se vyskytuje ve slovenském úseku Dunaje a mohla by se objevit na dolním toku Moravy a Dyje.

Plotice obecná je nejtypičtějším zástupcem skupiny takzvaných „bílých ryb“. Má stříbrné zbarvení boků s lehkým modrým nádechem patrným hlavně u mladších jedinců, tmavý hřbet a bílé břicho.

Hlava je mírně zašpičatělá se středními ústy a výraznýma očima, které mají pro tento druh typické červenavé zabarvení oční duhovky. Ploutve jsou zašpičatělé, břišní ploutve a řitní ploutev mají naoranžovělé zbarvení, ocasní a hřbetní ploutev jsou obvykle tmavé.

Jedním z klíčových znaků pro určení tohoto druhu je i poloha břišních ploutví, jejichž základny se nachází pod prvním paprskem hřbetní ploutve.

Plotice dnes nemá velký hospodářský význam. S rostoucí životní úrovní poklesl zájem o konzumaci bílé ryby, takže pokud je plotice přidávána do chovných rybníků, pak proto, aby se její potěr stal potravou dravců.

Tou je tento druh samozřejmě i na sportovních revírech a ze strany rybářů je proto často používán jako nástražní rybka.

I když význam plotice jako konzumní ryby není velký, sportovní rybáři loví tento druh rádi, protože díky své hojnosti je lovitelná snadno a ve velkém počtu. Navíc se jedná rybu přijímající potravu i v zimním období s výjimkou silných mrazů.

Rozlišovací znaky

Hřbetní ploutev má 3 tvrdé paprsky a 8 – 11 měkkých větvených paprsků, řitní ploutev 3 tvrdé a 8 – 12 (nejčastěji 10) měkkých větvených paprsků a prsní ploutev 1 tvrdý a 15 měkkých paprsků.

V postranní čáře je 37 – 46 šupin (nejčastěji 41 – 43).

Požerákové zuby bývají u plotice velmi variabilní. Jsou poměrně silné, jednořadé (vzácně i dvojřadé), obvykle se vzorcem 6 – 5 (na jednom oblouku 6 zubů v jedné řadě, v protějším oblouku 5 zubů – proti mezerám na druhé straně). Zaznamenány byly i požerákové zuby v uspořádání 5 – 5, 6 – 6 nebo 2.6 – 5.2 (dvojřadé).

Čeho si všímat při běžném pohledu:

• protáhlé, mírně zploštělé tělo
• stříbrné boky s poměrně velkými šupinami
• základna břišních ploutví je pod 1. paprskem hřbetní ploutve


 

• střední ústa
• červená duhovka oka


 

Výskyt v ČR

Plotice obecná se u nás vyskytuje prakticky všude kromě vysloveně pstruhových toků. Najdeme ji v tekoucích i stojatých vodách na celém našem území. Snáší i jistou míru znečištění a přežívá celek úspěšně na regulovaných tocích.

Velké plotice najdeme ve všech větších řekách parmového a cejnového pásma, v údolních nádržích, rybnících i pískovnách. Obvykle platí, že na větších vodách je více šancí na úlovek velikostně zajímavých ryb.

Mnohdy až překvapivá koncentrace velkých plotic se může vyskytnout zjara v přítokových oblastech přehrad nebo v létě pod některými jezy.

Malé říčky s mírnějším prouděním ukrývaly nádherné exempláře plotic. V poslední době ale jen málo z nich stačí dorůst do zajímavější velikosti.

Každá podobná tišina na parmové řece ukrývá nějaké to hejnko plotic.

Kvůli ploticím jezdí na pískovny málokdo. Na některých vodách tohoto typu se ale dají chytit pěkné kousky.

Biologie

Plotice je velmi přizpůsobivým druhem schopným žít v tekoucích i stojatých vodách. V tekoucích vodách obvykle upřednostňuje úseky se stálým mírným proudem. Ve stojatých vodách se mladší ročníky drží spíše v mělčí vodě, zatímco starší ryby dávají přednost hlubším partiím a na mělčiny vytahují až za soumraku.

Plotice žijí společensky a obvykle tvoří různě početná hejna jedinců přibližně stejné velikosti. Na malých řekách se často jedná jen o několik ryb, ale na velkých vodních plochách mohou mít hejna plotic běžně i několik set kusů. S rostoucím věkem ryb jsou hejna samozřejmě stále menší.

Na řekách vytahují plotice na léto do proudnějších úseků a na zimu se stahují do hlubokých úseků s pomalým prouděním. Za oblevy pak mohou vyjíždět i do mělčích míst, pokud jsou v okolí k dispozici. Rovněž na stojatých vodách je obvyklé, že za příznivého počasí jsou plotice v pohybu i v zimních měsících a zejména mladší ročníky můžeme často zastihnout i v úplných mělčinách.

Plotice se pohybují ve spodní části vodního sloupce a živí se veškerou dostupnou potravou živočišného i rostlinného původu. Potrava plotic se liší v závislosti na typu lokality – jiná je na lipanové říčce a jiná na údolní nadrži jako je například Orlík. V potravě mladších jedinců převažuje plankton. Kromě něj mohou plotice konzumovat larvy vodního hmyzu i hmyz samotný, další vodní bezobratlé, jikry a potěr ryb. S rostoucím věkem se v potravě plotic objevuje stále větší podíl rostlinné složky (zejména řasy), která nakonec může v potravě převážit. Známým dokladem této skutečnosti je letní lov plotic na řasy pod jezy. Kromě řas byly v zažívadlech plotic nalezeny i zbytky hrubší vegetace, detrit a anorganická hmota dna (bahno).

Pohlavní dospělost u plotic hodně závisí na dosažené velikosti. Tam, kde mají dobré podmínky a rychle rostou, se mohou třít už dvouleté ryby, většinou nastupuje pohlavní zralost o o rok, někdy i o dva déle. Samice zpravidla dospívají o rok později než samci ze stejné lokality.

Před třením většinou dochází ke kratším migracím proti proudu – na údolních nádržích obvykle do oblasti přítoku.

Samci mají v době výtěru výraznou třecí vyrážku. Vzácně se jemná třecí vyrážka může objevit i u samic. Tření probíhá obvykle v květnu. Jikry jsou vytřeny v jedné dávce na vodní rostlinstvo, potopené větve nebo kořeny stromů. Pokud není žádný rostlinný podklad  k dispozici, mohou se plotice vytřít i na kamenitý nebo písčitý substrát.

Tento proud, jehož dno je zarostlé vodním rostlinstvem, slouží ploticím každoročně jako trdliště.

Samice obvykle klade 20 000 až 100 000 jiker. U jikernaček s hmotností nad 1 kg může množství jiker překročit i 200 000 kusů. Jikry se líhnou za 10 – 20 dní po nakladení v závislosti na teplotě vody – nejobvyklejší doba jsou zhruba 2 týdny.

Plotice se obvykle třou na společných trdlištích s dalšími druhy ryb a často přitom dochází ke splynutí pohlavních produktů dvou různých druhů, což má za následek vznik mezidruhových kříženců. Nejčastěji se plotice kříží s cejnem velkým a s perlínem. Kříženci jsou místy běžní a setkávají se s nimi i sportovní rybáři. Vysoký počet kříženců plotice s perlínem byl v minulosti pozorován na Záskalské nádrži u Hořovic – dokonce v jednu dobu převyšoval počet obou rodičovských druhů. Kříženci s cejnem se pravidelně loví např. na Orlické údolní nádrži. Běžně tu dorůstají délky 35 – 37 cm. Vzhled kříženců je poměrně proměnlivý a často existují velké rozdíly mezi rybami z různých lokalit.

Kříženec cejna a plotice z Orlíku

Na tomto kříženci z parmového úseku řeky převládají znaky plotice a ryba je celkově štíhlejší.

Plotice je velmi významným druhem mnoha našich vod. Dokáže využít širokou potravní základnu včetně řasových nárostů, je potravou dravců všech velikostí i dalších vodních predátorů a místy může tvořit i více než 1/4 hmotnosti obsádky. V současnosti klesá početnost tohoto druhu na některých tekoucích vodách v důsleku invazí kormoránů.

Stáří a růst

Plotice je většinou rybářů vnímána jako druh nedorůstající zajímavých rozměrů. Ve skutečnosti je ale schopna dosáhnout poměrně slušné velikosti a to buď na vodách s nadbytkem potravy nebo na čistých řekách, kde se může větší počet exemplářů dožít vyššího věku. Potom není problém, aby dorostla do délky kolem 45 cm a hmotnosti přes 1 kg.

Takové kusy žily v minulosti například v některých říčkách na Českomoravské vrchovině nebo na dnes již zaniklé Vltavě v oblasti dnešního Lipna.

Mimořádně velké exempláře plotic se lovily na Nechranické údolní nádrži krátce po napuštění.

Úplně největší  plotice jsou schopny překonat dokonce i dvoukilogramovou hranici a délku 50 cm. To už se ale jedná o skutečně raritní úlovky, kterých je velmi málo.

Plotice je považována za středněvěkou rybu s věkovým maximem kolem 17 – 18 let. Tohoto věku se ale dožívá jen malé procento ryb a to ještě jen na lokalitách s vysokou čistotou vody. Věk již zmíněných více než kilových exemplářů např. z horní Vltavy se pohyboval právě kolem 17 let.

Jednou z největších a nejstarších zaznamenaných plotic by měl být úlovek dosažený v 1. polovině 20. století v Rostovském jezeru (Rusko). Ryba dosáhla ve věku 19 let celkové délky 52,8 cm a hmotnosti 2,1 kg. Úlovky podobné velikosti byly zmiňovány i z jiných ruských jezer - a vzácně i z našich vod.

Některé úlovky z našeho území

Růst plotice na vybraných lokalitách

(délka těla měřená od rypce ke kořeni ocasní ploutve používaná v ichtyologických pracích byla pro větší názornost přepočtena na celkovou délku, což může být příčinou drobného zkreslení)

Lokality jsou vybrány tak, aby bylo možné porovnat běžný růst v podmínkách volných vod (Slapy) s růstovými možnostmi v ideálních podmínkách (rybník). Rychlost růstu na rybníku je mimořádná a víc než názorně ukazuje růstový potenciál tohoto druhu.

Na běžných revírech se s podobným růstovým tempem setkáme snad jen v údolních nádržích krátce po napuštění. Kdo se účastnil výlovů většího počtu velkých rybníků, určitě si všiml, že velikost bílé ryby je na těchto vodách často překvapivá a to se nejedná o žádné staré exempláře. Je to způsobeno jednak dobrou potravní nabídkou (včetně přikrmování) a také tím, že obsádka rybníku je po výlovech upravována tak, aby nedošlo k přemnožení doplňkových druhů kaprovitých ryb.

Sportovní rybolov

Plotice je při své hojnosti a širokém rozšíření oblíbenou rybou vyznavačů jemných technik, zejména plavané. V Anglii existuje řada specialistů na lov tohoto druhu, kteří v tamních podmínkách pravidelně loví i exempláře kolem 1 kg. Například John Bailey, autor knihy „Plotice, laskaví obři“, tvrdí, že za svůj život ulovil kolem 500 plotic s váhou vyšší než 1 kg.

U nás asi specialisty na plotice nenajdeme, pravděpodobně proto, že u nás patří plotice do kategorie opomíjených „bílých ryb“ majících největší cenu hlavně pro závodníky a to jako konečná suma nachytaných gramů.

Kromě plavané je plotice snadno lovitelná na položenou (nejlépe na feeder). Šikovný muškař si dokáže zachytat plotice i na muškařské nádobíčko a za určitých podmínek lze lovit plotice i přívlačí.

Plotice je jednou z ryb, které je možno lovit v průběhu celé sezóny. Velmi zajímavou dobou pro lov velkých exemplářů je předjaří a časné jaro.

Plotice se dá lovit na nejrůznějších typech stanovišť – zatímco v řece v létě vytahuje i do mělkých proudů a peřejí, v zimě má ráda hlubší a klidnější místa. Celkově je asi nejlepším místem pro lov na řece mírně tažná voda a na přehradách mělčí partie následované zlomem do hloubky.

Možný výběr náčiní pro lov plotice:

Plavaná

Libovolný plavačkový prut podle charakteru lokality a možností nebo osbních preferencí rybáře. Ideální je matchový prut nebo bolonézka, specialisté na plavanou použijí dlouhé biče nebo odkládací pruty (děličky). Bez problémů lze použít i běžný delší teleskopický prut.

Koncový návazec v rozmezí 0,06 - 0,12 mm.

Nástrahy - bílí červi, houska, oplatek, hnojáčci, řasy, larvy vodního hmyzu (chrostíci, patentky…), různá těsta.

Položená

Pro lov s čihátky prakticky jakýkoli jemný prut schopný zvládat tenké návazce. Mnohem lepší výsledky ale nabízí použití feederových nebo pickerových prutů. Kategorie prutu (light, medium, heavy) závisí na síle proudu a odhazovaných zátěžích.

Monofilní vlasce v rozmezí 0,08 - 0,16 mm. Silnější průměry se vyplatí použít v případě záběrů jiných (větších) druhů ryb, při lovu v zarostlých oblastech, v silném proudu apod.

Nástrahy - bílí červi, houska (v zimě krájet na miniaturní kostičky), hnojáčci, různá těsta, konzervovaná kukuřice, kroupy,…

Muškaření

Jemný prut – pro šňůru 3 - 5, délka podle místních podmínek nebo možností rybáře.

Návazce 0,10 - 0,14 mm.

Menší mokré mušky a nymfy, občas i suchá muška.

Přívlač

Cílený lov plotic přívlačí není obvyklý, ale lze je lovit na marmyšky nejmenších velikostí (ideálně s bílým červem na háčku). Občas plotice zabírají i na droboučké cikády a rotačky nebo malé péřové jigy (zejména s lesklou hlavičkou).

Plotice obecná - fotografie

Odkazy

Naše články o této rybě:

• Je libo plotici?
• Jarní lov plotice obecné na bič
• Strategie lovu feederem - plotice