Vyhledávání
Ryby podle abecedy
A
B
C
D
H
- Hlavatka obecná
- Hlavačka mramorovaná
- Hlaváč černoústý
- Hořavka duhová
- Hrouzek Kesslerův
- Hrouzek běloploutvý
- Hrouzek obecný
J
K
L
M
O
- Okoun říční
- Okounek pstruhový
- Ostroretka stěhovavá
- Ostrucha křivočará
- Ouklej obecná
- Ouklejka pruhovaná
P
Ryby podle čeledí
- Amur bílý
- Bolen dravý
- Cejn perleťový
- Cejn siný
- Cejn velký
- Cejnek malý
- Hořavka duhová
- Hrouzek Kesslerův
- Hrouzek běloploutvý
- Hrouzek obecný
- Jelec jesen
- Jelec proudník
- Jelec tloušť
- Kapr obecný
- Karas obecný
- Karas stříbřitý
- Lín obecný
- Ostroretka stěhovavá
- Ostrucha křivočará
- Ouklej obecná
- Ouklejka pruhovaná
- Parma obecná
- Perlín ostrobřichý
- Plotice lesklá
- Plotice obecná
- Podoustev říční
- Slunka obecná
- Střevle potoční
- Střevlička východní
- Tolstolobec pestrý
- Tolstolobik bílý
- Candát obecný
- Candát východní
- Drsek menší
- Drsek větší
- Ježdík dunajský
- Ježdík obecný
- Ježdík žlutý
- Okoun říční
Ryby podle řádů
- Amur bílý
- Bolen dravý
- Cejn perleťový
- Cejn siný
- Cejn velký
- Cejnek malý
- Hořavka duhová
- Hrouzek Kesslerův
- Hrouzek běloploutvý
- Hrouzek obecný
- Jelec jesen
- Jelec proudník
- Jelec tloušť
- Kapr obecný
- Karas obecný
- Karas stříbřitý
- Lín obecný
- Mřenka mramorovaná
- Ostroretka stěhovavá
- Ostrucha křivočará
- Ouklej obecná
- Ouklejka pruhovaná
- Parma obecná
- Perlín ostrobřichý
- Piskoř pruhovaný
- Plotice lesklá
- Plotice obecná
- Podoustev říční
- Sekavčík horský
- Sekavec podunajský
- Slunka obecná
Ostrucha křivočará
- latinsky: Pelecus cultratus
- slovensky: Šabľa krivočiara
- anglicky: Chekhon, Ziege
- německy: Ziege
- U nás původní na dolním toku Moravy a Dyje
- Celoročně hájená
- Minimální lovná délka: nemá
- Chráněná, vedena jako "silně ohrožený druh"
Ostrucha křivočará
Pelecus cultratus (Linnaeus, 1758)
Ostrucha křivočará je zvláštní stříbrně zbarvená kaprovitá ryba s tělem extrémně přizpůsobeným k životu u hladiny. Žije v rozlehlejších vodách východní části Evropy. Areál jejího výskytu tvoří dvě oddělené oblasti. Jedna zahrnuje přítoky Baltského moře od Odry po Němen, některé oblasti jižního Švédska a jihovýchodní Finsko. Druhou oblast tvoří řeky ústící do Černého a Kaspického moře. Žije i v Dunaji a proniká odtud až na naše území. Setkat se s ní ale můžeme pouze na dolním toku Moravy a Dyje.
Záměna ostruchy s jiným druhem je prakticky vyloučena. Stavba jejího těla je natolik zvláštní, že se nepodobá žádné z našich ryb. Tělo je stříbrné s tmavým hřbetem, který je prakticky rovný s jednou drobnou ploutví posunutou hodně dozadu až nad začátek řitní ploutve. Břicho je naopak vyklenuté, před výtěrem velmi výrazně. Po celé své délce vybíhá v ostrý šupinami nepokrytý kýl.
Hlava připomíná pokřivenou hlavu oukleje - nese velké oči a abnormálně vysoko postavená ústa.
Prsní ploutve ostruchy jsou překvapivě dlouhé, zahrocené a šavlovitě zahnuté. Řitní ploutev je dlouhá a do značné míry připomíná řitní ploutev cejnů.
Velice nápadná je křivolace zprohýbaná postranní čára, která za hlavou prudce klesá téměř až k břichu a směrem k ocasu se několikrát zalamuje. Právě podle ní získala ostrucha své české druhové jméno. Jiné národy nebyly k ostruchám tak ohleduplné a pojmenovali je s ohledem na jejich bizarní tvar těla. Slováci tomuto druhu říkají „šabľa“, zatímco německé pojmenování „Ziege“ znamená prostě „koza“.
Na naše území proniká ostrucha jen sezónně a v malém počtu, proto byla zařazena mezi chráněné druhy. Ve vyhlášce 395/1992 Sb. je vedena jako druh v kategorii "silně ohrožený".
Na východ od našeho území se vyskytuje hojněji, běžná je místy v Maďarsku a v bývalém SSSR se dokonce průmyslově lovila.
Rozlišovací znaky
Hřbetní ploutev má 2 - 3 tvrdé paprsky a 6 – 7 měkkých větvených paprsků, řitní ploutev 2 - 3 tvrdé a 23 – 28 měkkých větvených paprsků, prsní ploutev 1 tvrdý a 14 – 16 měkkých paprsků a břišní ploutev 2 tvrdé a 6 – 7 měkkých paprsků.
V postranní čáře je 95 – 113 šupin, nad postranní čárou je 12 - 15 a pod postranní čárou 3 - 5 řad šupin.
Čeho si všímat při běžném pohledu:
Výskyt v ČR
Ostrucha se vyskytuje hlavně ve velkých řekách nebo i v některých stojatých vodách, např. údolních nádržích. U nás žije pouze ve velkých řekách dunajského povodí, což jsou dolní úseky Moravy a Dyje. Její výskyt je sezónní a velmi vzácný.
Nejníže postavený jez na našem úseku Moravy je místem, kde se se ostruchou můžeme pravidelně, byť vzácně, setkat.
Biologie
Ostrucha je druh s poměrně širokým spektrem podmínek, v nichž může prospívat. Vyžaduje však spíše rozlehlé vody. Vyskytuje se ve velkých obvykle nížinných řekách, jezerech a údolních nádržích. Početná hejna těchto ryb najdeme i v brakické vodě při ústí řek do moře. Tyto populace a podobně také populace z jezer mohou před třením tvořit obrovská hejna a táhnout proti proudu řeky nebo přítoků jezera či nádrže.
Celá stavba jejího těla naznačuje, že potravu sbírá ostrucha ve vodním sloupci, nejčastěji v blízkosti hladiny. Běžně se ale pohybuje i v hlubší vodě. Velmi často se živí planktonem a s rostoucí velikostí dokáže lovit i rybí plůdek nebo menší rybky. Může konzumovat i měkkýše, v některých jezerech i sinice a samozřejmě také náletový hmyz. Složení potravy se výrazně liší na jednotlivých lokalitách výskytu, největší rozdíly jsou mezi tekoucími a stojatými vodami, kde je větší nabídka živočišného planktonu a sinic.
Nejvyšší potravní aktivitu vykazují ostruchy od ukončení výtěru (květen, červen) až do podzimního ochlazení na začátku října. V zimních měsících potravu nepřijímají.
Pohlavně tento druh dospívá ve věku 3 – 6 let. Tře se obvykle v mírném proudu na různých místech (mělčiny, zálivy, v proudnici řeky,…). I ve stojatých vodách vyžaduje na trdlišti alespoň mírné proudění vody. Čerstvě nakladené jikry jsou velké asi 0,8 – 1,8 mm, ale rychle nabobtnají na velikost zhruba 5 mm. V proudící vodě jsou unášeny vodou, ve stojaté pozvolna klesají ke dnu, kde zůstanou ležet. Samice jich běžně klade 10 000 až 50 000, vzácně u větších samic překročí počet jiker i 100 000.
Plůdek se líhne velmi brzy – již za 2,5 – 4 dny.
V řekách České republiky je ostrucha jen okrajově přítomným druhem bez většího významu. V podstatě svou přítomností pouze zvyšuje pestrost druhového spektra našich vod. Tam, kde je hojná, zaujímá v potravních vztazích podobné místo jako na moři sleď – je to rovněž pelagická hejnová ryba živící se drobnou živočišnou potravou. Na některých vodách, které jí svými podmínkami optimálně vyhovují, může být velmi početná a zaujímat ve společenstvu vodních organismů důležité místo.
Stáří a růst
Růst ostruchy je poměrně pomalý a zvláště pak u říčních populací. Ryby žijící v údolních nádržích rostou rychleji. V areálu výskytu této ryby byly zjištěny značné rozdíly v rychlosti růstu.
Samice rostou o něco rychleji než samci. Obvykle délka ostruchy nepřekračuje 40 cm a hmotnost 750 g. Z jihu Evropy existují i správy o jedincích kolem 60 cm.
Maximální zjištěné stáří bylo 16 let, obvyklý věk je ale 6 - 10 let.
Na naše území vytahují ostruchy spíše menších a středních velikostí. S „trofejními“ kusy se v podstatě nesetkáme. Daleko větší šance na úlovek této ryby je v Maďarsku nebo i na jihu Slovenska.
Růst ostruchy ve slovenském úseku Dunaje:
Věk (roky) | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 |
---|---|---|---|---|---|---|
Celková délka (mm) | 127 | 224 | 269 | 302 | 313 | - |
Je zvláštní, jak rychle rostli zkoumaní jedinci v prvních dvou letech života. Následné zpomalení může souviset s dosažením pohlavní dospělosti nebo přechodem na jiný typ potravy (vyvolaným nárůstem celkové velikosti).
Sportovní rybolov
Způsobem obživy stojí ostrucha někde mezi ouklejí a bolenem. I ze stavby těla je zřejmé, že jde o „hladinového specialistu“. Metody směřující k jejímu ulovení by tedy měly připomínat způsoby lovu oukleje nebo mladších ročníků bolena.
Použít se dá plavaná s nástrahou nehluboko pod hladinou, lov na kousek pečiva na hladině, muškaření (suchá muška, streamer) anebo malé vláčecí nástrahy (rotačky, wobblírky) vedené rychleji v blízkosti hladiny.
Záměrný lov tohoto vzácného a navíc chráněného druhu není v našich podmínkách příliš úspěšný ani etický.
Odkazy
Naše články o této rybě:
K tomuto rybímu druhu není přiřazen žádný článek.