Chytej.cz
NOVINKA 2018/2019 RedBass KICKER
Chytej.cz Atlas ryb Okounek pstruhový
Atlas ryb: Okounek pstruhový Ryby podle čeledí Ryby podle řádů
Okounek pstruhový

Okounek pstruhový

  • latinsky: Micropterus salmoides
  • slovensky: Ostračka veľkoústa
  • anglicky: Largemouth bass
  • německy: Forellenbarsch
  • Dovezen ze Severní Ameriky
  • Nemá dobu hájení
  • Minimální lovná délka: nemá
  • Není chráněn

Okounek pstruhový

Micropterus salmoides (Lacépéde, 1802)

Okounek-pstruhovy.jpg

Okounek pstruhový je u nás nepovůdním druhem dovezeným ze Severní Ameriky. Tam se vyskytuje v širokém rozmezí podmínek od chladných vod na jihu Kanady až po subtropické vody na Floridě.

Známý je například i z Kuby. Podle podmínek v místě výskytu dorůstá různých velikostí. V severní části areálu dorůstají okounci menších velikostí, zpravidla do 2 kg, ale na teplých a úživných lokalitách překračuje hmotnost největších jedinců i hodnotu 10 kg.

Už anglický název Largemouth bass napovídá, že se jedná o rybu s enormně velkou tlamou. Ta slouží okounkovi k pohlcování objemné kořisti, na kterou útočí jak v blízkosti dna, tak i ve vodním sloupci nebo přímo na hladině. Proto je okounek ve své vlasti velmi oblíbenou sportovní rybou. Loví se zejména na umělé nástrahy, které divoce atakuje a při následném boji s rybářem prý spojuje sílu kapra s divokostí pstruha. Často se přitom brání efektními výskoky nad hladinu a zuřivým třepáním hlavou. Kromě rybářů je tak i vděčným objektem fotografů pořizujících dynamické záběry z lovu ryb.

 

08.jpgPrávě kvůli oblibě ze strany rybářů byl vysazen na mnoha místech světa včetně Evropy. I na našem území probíhaly pokusy s aklimatizací okounka, ale nebyly příliš úspěšně a většinou upadly v zapomnění. Asi první pokusy se zavedením tohoto druhu probíhaly na Třeboňsku kolem roku 1890. Od té doby proběhlo několik dalších vln snahy o rozšíření okounka v našich vodách, ovšem bez valného výsledku. Dodnes je ale v omezeném počtu tu a tam chován a rozmnožován (VÚRH Vodňany), takže se s ním můžeme ojediněle setkat v některých soukromých revírech. V poměrně nedávné minulosti byl s nepříliš povzbudivými výsledky vysazen i do několika svazových revírů, zejména na jihu Čech (Lipno, pískovny u Veselí nad Lužnicí,…).

Větší úspěchy než u nás mělo vysazení okounka v jižních oblastech Evropy, například ve Francii a ve Španělsku, kde se ale častěji setkáme s příbuzným okounkem černým.

Poznat okounka pstruhového by neměl být problém, ale většina rybářů je při náhodném ulovení spíše zaskočena tím, že tento druh na lokalitě neočekává a setkává se s ním poprvé, mnozí ho pak vůbec neznají.

 

07.jpgOkounek pstruhový má poměrně vysoké tělo pokryté drobnými nazelenalými šupinami. Místo svislých pruhů typických pro naše okounovité ryby se mu táhne po celé délce těla přibližně na úrovni postranní čáry vodorovný tmavý pruh. Přední ze dvojice hřbetních ploutví nese podobně jako u našeho okouna ostré trny, ale je viditelně menší než druhá hřbetní ploutev s měkkými paprsky. Poměrně výrazná je řitní ploutev. Typickým znakem okounka jsou už zmíněná prostorná ústa, která se dovedou roztáhnout do neuvěřitelné šíře.

V našich podmínkch se s tímto druhem setkáme naprosto ojediněle, ale je možné, že atraktivita tohoto druhu podnítí v budoucnu zájem soukromého sektoru a okounek se stane složkou obsádky některých komerčních revírů. Potíž je, že podmínky panující v současných kaprodromech a duhákodromech se nezdají být pro tuto rybu právě ideální.

Rozlišovací znaky

První hřbetní ploutev má 9 – 11 tvrdých paprsků, druhá hřbetní  11 – 14 měkkých větvených paprsků, řitní ploutev 2 – 3 tvrdé a 10 – 12 měkkých větvených paprsků.

V postranní čáře je 58 – 69 šupin, nad postranní čárou je 7 – 9 a pod postranní čárou 14 – 17 řad šupin.

 

Čeho si všímat při běžném pohledu:

    • obrovská široce roztažitelná ústa
    • na dravce vysoké tělo
    • absence jakýchkoli svislých pruhů
    • přední hřbetní ploutev je menší než zadní
    • zelenošedé zbarvení s podélným tmavým pruhem (může být nevýrazný)

09.jpg

 

Okounek-pstruhovy-cedule.jpg

Cedule pro rybáře s poznávacími znaky okounak pstruhového - vyfotografována na břehu sportovního revíru v USA.

 

Výskyt v ČR

Výskyt kdekoli u nás je zcela závislý na vysazování. Jakýsi kmenový stav pro umělý výtěr je udržován v objektu pokusnictví Střední rybářské školy ve Vodňanech, odkud pocházejí přiložené snímky - jedná se o nádrž, kde okounci zimují a rybníček, kde je odchováván plůdek.

Z výraznějějších vysazovacích akcí je možné jmenovat vysazení 3300 ks do pískoven kolem Veselí nad Lužnicí nebo 12 000 ks do Lipna  a několika menších jihočeských revírů v roce 1995. Úspěch těchto akcí byl nepatrný a pravděpodobnost, že se s okounkem setkáme na svazových revírech, je minimální.

 

10.jpg

06.jpg

Biologie

001.jpgOkounek je rybou spíše stojatých vod s členitým reliéfem dna a bohatými porosty vodního rostlinstva. Úplně nejvíc mu vyhovují teplejší stojaté nebo mírně tekoucí vody s nepříliš velkou hloubkou, protože právně v nich najde dostatek zarostlých úseků. V USA je ale často loven i v poměrně proudných řekách.

Narozdíl od našeho okouna je více teritoriální. Přesto ale může při lovu podobně jako náš okoun vytvářet hejna a v jakési rojnici nahánět potravu ke břehům.

 

Okounek pstruhový 5-10-2010b.jpgŽiví se živočišnou potravou, kterou loví jak ve vodním sloupci, tak i ze dna a z hladiny. Není přitom nijak vybíravý. V útlém mládí se živí planktonem, ale už při dosažení délky 5 cm začíná lovit potěr ryb. Kromě ryb v dospělosti loví i raky a na mnoha místech jsou významnou složkou jeho potravy žabí pulci nebo i dospělé žáby. Dokonce byl kdysi doporučován jako vynikající hubitel obojživelníků, o nichž se ještě kolem roku 1900 věřilo, že chovu ryb škodí. Poměrně běžný je u tohoto druhu  i kanibalismus. Vzhledem k rozměným ústům si troufá i na překvapivě velkou kořist – u mladších jedinců se v potravě objevují ryby dosahující poloviny délky jejich těla.

Samice pohlavně dospívají ve věku kolem 5 let, samci zřejmě o něco dříve. Výtěr probíhá koncem jara až začátkem léta, v našich podmínkách obvykle v červnu. Velmi důležitá je teplota vody. Při umělém chovu bylo u nás pozorováno, že pokles teploty pod 20 °C už působí problémy s líhnutím jiker.

Jikry bývají uloženy v hnízdech vyhloubených do měkkého dna a vystlaných úlomky vodní vegetace, která jsou hlubkoká 2 – 20 cm, široká 60 – 90 cm a nacházejí se na mělčinách s hloubkou do 120 cm. Hnízda staví samec, který k nim pak láká samice a po krátkých námluvách se snimi vytírá. Po výtěru je následně vnímá jako vetřelce a odhání je. Protože samec hlídá jikry i vylíhlý plůdek (běžně 10 – 15 dní, vzácně až 1 měsíc) a je agresívní vůči všem ostatním rybám, bývají mezi hnízdy větší odstupy – minimálně prý 9 m.

Samice může během sezóny naklást 2000 – 109 000 jiker a často tak učiní do několika hnízd patřících různým samcům.

 

U nás se okounek v přírodě rozmnožuje velmi zřídka a výsledky reprodukce jsou natolik slabé, že nikde neumožnily vytvoření volně žijící populace udržující se přirozeným výtěrem. Zdá se, že okounkovi vadí nízké teploty (málokde se u nás může vytírat ve vodě, jejíž teplota v době líhnutí jiker neklesne pod 20 °C).

Kromě toho prý okounek pstruhový špatně snáší konkurenci ze strany našeho okouna, který je daleko odolnější a přizpůsobivější.

Stáří a růst

002.jpgPokud jde o růst okounka pstruhového, pak je otázkou, zda budeme mít na mysli rychle rostoucí ryby v subtropických vodách nebo exempláře vyrůstající v pro ně nehostiných podmínkách někde na severu areálu rozšíření. V subtropických lokalitách může délka pětileté ryby překročit hranici 50 cm a maximum se pohybuje někde kolem hranice 1 m při hmotnosti přes 10 kg. Naproti tomu v našich podmínkách, které jsou pro okounka doslova na hranici jeho možností, roste mnohem pomaleji a jen vzácně tu překračuje délku 35 cm. Obvykle máme informaci o jednotlivých exemplářích a o maximálním věku či rozměrech, dosahovaných na našem území, chybějí informace.

Asi největší český okounek z revírů ČRS byl hlášen v roce 2005 z Nežárky. Jednalo se o rybu dlouhou 39 cm a vážící 1,12 kg.

 

Růst okounka pstruhového na tůni Poltruba u Čelákovic

(délka těla měřená od rypce ke kořeni ocasní ploutve používaná v ichtyologických pracích byla pro větší názornost přepočtena na celkovou délku, což může být příčinou drobného zkreslení)

 

Tůň Poltruba – před rokem 1962 (10 kusů)
Věk (roky) 1 2 3
Celková délka (mm) 113 169 187

 

 

Tůň Poltruba je nepříliš velká okrouhlá a poměrně hluboká tůň nedaleko Čelákovic. Trochu připomíná kráter po výbuchu bomby, ale prý vznikla pod výpustí („pod trúbou“) dnes již dávno zaniklého rybníka. Kolem je ještě několik jiných menších tůní a na všech prováděl od 50. do 90. let  20. století nejrůznější ichtyologické výzkumy dnes již zesnulý prof. Ota Oliva.

Tůně jsou poměrně málo úživné, s relativně hustou obsádkou drobnějších ryb. V Poltrubě by se měl vyskytovat i náš okoun, sumeček americký a štika. Okounci tu tedy neměli na růžích ustláno a lze předpokládat, že zde dosažené tempo růstu je pomalé a při dostatku potravy by u nás okounci mohli růst daleko rychleji.

Sportovní rybolov

Okounek pstruhový 5-10-2010f.jpgKdyž se podíváme do USA, kde se stal okounek doslova kultovní rybou, uvidíme, že ideálními technikami pro jeho lov jsou přívlač a muškaření. Doslova lahůdkou je pak použití hladinových nástrah, například popů.

Jelikož se ale jedná o dravou a hltavou rybu, určitě by nebyl problém ulovit okounka i na plavanou nebo položenou.

V našich podmínkách pravděpodobně neexistuje veřejnosti přístupný revír, kde by bylo možné cíleně usilovat o úlovek této ryby a proto se setkáváme spíše s náhodnými úlovky dosaženými kteroukoli z jmenovaných technik.

Okounek pstruhový - fotografie

th-Okounek pstruhový 5-10-2010b.jpgth-Okounek-pstruhovy-1.jpgth-001.jpgth-Okounek-pstruhovy-cedule.jpgth-09.jpgth-Okounek pstruhový 5-10-2010f.jpgth-002.jpgth-10.jpgth-06.jpgth-07.jpgth-Okounek-pstruhovy.jpgth-08.jpg