Chytej.cz
NOVINKA 2018/2019 RedBass KICKER
Chytej.cz Atlas ryb Mník jednovousý
Atlas ryb: Mník jednovousý Ryby podle čeledí Ryby podle řádů
Mník jednovousý

Mník jednovousý

  • latinsky: Lota lota
  • slovensky: Mieň sladkovodný
  • anglicky: Burbot
  • německy: Quappe
  • Původní druh na většině našeho území
  • Hájen od 1.1 do 15.3.
  • Minimální lovná délka: 30 cm
  • Chráněný, veden v kategorii "ohrožený"

Mník jednovousý

Lota lota (Linnaeus, 1758)

Mnik.jpgMník je v celosvětovém měřítku unikátním druhem ryby. Donedávna byl řazen mezi treskovité ryby, ale v poslední době, kdy se stávající systém ryb soustavně překopává pod tlakem výsledků genetických anlýz, byla zavedena samostatná čeleď mníkovití. Mník je jediným jejím sladkovodním zástupcem. Všechny ostatní druhy mníků žijí v mořích a naši rybáři některé znají z výprav do norských fjordů.

Snad s ohledem na svůj mořský původ je mník široce rozšířen po celé severní polokouli. Areál jeho výskytu zahrnuje prakticky celý severní mírný pás od chladnějších oblastí Evropy přes Sibiř a Mongolsko až do Kanady. Na mnoha místech svého výskytu (například ve Skandinávii) je velmi hojný. Směrem na jih početnost mníka postupně klesá, protože ubývá vod, jejichž teplota a kvalita vody  by umožnila jeho přežívání e reprodukci.

U nás se jedná o nepříliš početný skrytě žijící druh obývající především čisté chladnější řeky lipanového a parmového pásma, případně některé nádrže. V minulosti se četnými úlovky velikých mníků proslavila údolní nádrž Lipno.

V současnosti je mník málokde je hojný a na mnoha vodách početně slabší populace mníků unikají pozornosti. Protože byl ale zvládnut jeho umělý výtěr a potěr nebo i ročci jsou vysazováni do mnoha revírů, existuje naděje, že se jeho stavy budou postupně zvyšovat. Záměrný lov je ovšem zatím možný jen místy.

Mnici.jpgPoznat mníka není žádný problém, i když se s ním většina rybářů pravděpodobně nesetkala.Ve chvíli, kdy se na háčku kroutí mramorované tělo s širokou hlavou, stačí už jen jediný pohled na spodní čelist ryby. Pokud tam uvidíme typický společný znak treskovitých a mníkovitých ryb – jediný vous trčící směrem dopředu, jakákoli záměna je vyloučena.

Mník má i poměrně netypické uspořádání ploutví. Hřbetní poloutve jsou dvě – hned za první kratičkou následuje s mírným odstupem druhá, sahající od poloviny délky těla až k ocasu. Jenom o málo kratší je řitní ploutev, takže kolem zadní částí mníkova těla vzniká široký  ploutevní lem dovolující rybě slušna se do vody opřít.

Mnik-generacni-ryba.jpgVelmi neobvyklé je umístění břišních ploutví, kteréjsou posunuty výrazně dopředu a nacházejí se ještě před úrovní ploutví prsních. Jejich dolní konce jsou roztřepeny na jednotlivé paprsky a připomínají drobné ručky, jimiž se mník v klidové poloze opírá o dno.

Mníkova tlama je velmi prostorná a svědčí o jeho dravém způsobu obživy. V tomto ohledu jde o rybu, jejíž hltavost je příslovečná a málokterý rybí druh ji předčí.

 

Zbarvení mníka je kapitola sama pro sebe. Kromě klasického mramorovaného vzoru existují i mníci téměř jednobarevní, světlí i tmaví, případně ryby s několika málo výraznými pigmentovými skvrnami na jednotvárném podkladě. Zajímavou ukázkou variability mníčího zbarvení je tato téměř bílá ryba z Dunaje.

Mnik-bily.jpg

Mnik-bily-1.jpg

 

Velmi zajímavá je mníkova chladnomilnost ukazující na vznik druhu v oblastech daleko na sever od našeho území. Pokud to mohu posoudit na základě sedmnáctiměsíčního chovu tohoto druhu v akváriu, pak teplotní optimum leží pod 10°C a při teplotě 15°C už ryby vyvíjejí značnou snahu opustit nádrž. Proto také není mník v letním období příliš aktivní. Jeho aktivita výrazně vzrůstá v podzimních měsících a nejaktivnější bývá v zimě, kdy se i rozmnožuje. Díky svým teplotním nárokům je mník  v chladných vodách Skandinávie či Ruska daleko hojnější a je tu i významným komerčně loveným druhem. Jeho maso, u nás považované za kvalitní, je zejména ve skandinávských zemích vnímáno jako druhořadé a existují nebo existovaly i potíže s jeho odbytem.

Podle vyhlášky 395/1992 Sb. je u nás mník řazen mezi chráněné druhy a je veden v kategorii "ohrožený". Navzdory tomu, že má vypsanou minimální lovnou délku a dobu hájení, může si ho rybář ponechat jen na revírech, kde byla udělena výjimka a byla vysloveně uvedena v soupisu revírů. Takových revírů není mnoho, takže na většině našich vod by mělo být s mníkem zacházeno jako s chráněnou rybou.

Rozlišovací znaky

První hřbetní ploutev má 7 – 15 (obvykle 10 – 14) měkkých paprsků, druhá hřbetní  66 – 84 (obvykle 69 – 80) měkkých paprsků, řitní ploutev 63 – 82 (obvykle 65 – 79) měkkých paprsků, prsní ploutev 16 – 22 měkkých paprsků a břišní 6 – 9 měkkých paprsků.

Šupiny jsou dobře vyvinuty, ale jsou malé a jejich počet v postranní čáře se nepodařilo zjistit.

 

Čeho si všímat při běžném pohledu

  • široká hlava následovaná tělem, jehož zadní část je ze stran zploštělá
  • hnědě mramorovaná kůže s jemnými šupinami
  • jediný vous na bradě
  • dvě hřbetní ploutve, první krátká, druhá dlouhá
  • Mnik-35cm.jpg

     

  • dlouhá řitní ploutev
  • břišní ploutve posunuty před úroveň prsních
  • Mnik-35cm-c.jpg

     

Výskyt v ČR

Mník dokáže žít velmi skrytě a tak údaje z našich nevypovídají zcela přesně o jeho rozšíření a početnosti. Z řek, kde se pravidelně vyskytuje, je možné jmenovat Vltavu nad Lipnem, Ohři, Dyji, Jihlavu, Vodňanskou Blanici, Otavu, horní tok Labe, Orlici a další. Najdeme ho i v mnoha menších potocích.

Legendární výskyt na ÚN Lipno, kde se lovilo množství velkých jedinců, se už zdá být minulostí.

Dyje-mnik.jpg

Menší čisté řeky s mělkými proudy, hlubokými tůněmi a podemletými břehy plnými skrýší mezi kořeny - tak má vypadat správné mníčí eldorádo.

 

Lipno-pritok.jpg

Přítoková oblast Lipna je místem, kde se dodnes loví pěkní mníci, ale v minulosti to prý bývalo podstatně zajímavější.

 

Biologie

Mnik-35cm-a.jpg

Mník má poměrně vysoké nároky na prostředí, kde se vyskytuje. V první řadě je podmínkou jeho výskytu chladná a dostatečně čistá voda. Další významný faktor je pak dostatek úkrytů. Právě z těchto důvodů mu vyhovují výše položené toky lipanového a parmového pásma tekoucí v původních korytech s podemletými břehy, kamennými záhozy a podobně. Na Slovensku je ovšem hojný i v Dunaji a některých přilehlých kanálech s nasypanými regulovanými břehy.

Nejvyšší aktivitu vykazují mníci při teplotě vody kolem 5°C, což je u nás v chladnější části roku. V létě, kdy teplota vody stoupne nad 15 °C mohou upadat do jakési letargie, kdy omezují svou aktivitu i příjem potravy. Po deštích, kdy se voda ochladí a zakalí, se mníci probírají ze své strnulosti a aktivně hledají potravu. Pak je možné občas je ulovit např. při lovu úhořů nebo parem.

Mník je ryba s noční aktivitou, která se svým způsobem života v některých ohledech podobá úhoři. Stejně jako úhoř se ale někdy vydává na lov i za dne – obvykle tomu nahrává podmračené počasí a zákal vody. Menší mníci se někdy vyskytují ve skupinách, ale při chovu v akváriu je možno pozorovat i vyhraněné teritoriální chování.

Mnik-43cm-a.jpg

Potravou mníka je prakticky cokoli živočišného původu, co dokáže objevit a spolknout. K hledání kořisti využívá zejména chuť, přičemž čichové buňky jsou rozmístěny po celém těle.

V akváriu je možné vidět, jak mník pátrající na dně po potravě zavadí ocasem o poživatelné sousto, bleskově se otočí a „kořist“ zhltne.

V žaludcích zkoumaných mníků byly objeveny larvy vodního hmyzu, žížaly, jikry ryb, někdy také raci a u větších kusů i drobné ryby. Z tohoto důvodu býval na pstruhových vodách vnímán jako škodlivý druh.

Mnik-43cm.jpg

Tvrdí se, že mník není dobrý lovec, ale dovede polapit i polknout poměrně velkou kořist. Rychle ji polyká, zpravidla na místě, takže při lovu na udici bývá často zaseklý velmi hluboko. Lovit ryby beze sporu umí a v jeho kořisti byli kromě jiných druhů občas objeveni i pstruzi, mihule, vranky a dokonce příslušníci vlastního druhu.

V některých rybochovných zařízeních bývá mník vysazován do nádrží s generačními rybami (např. hlavatky), aby odstraňoval zbytky potravy ze dna. Podobnou funkci zdravotní policie zřejmě vykonává i v přírodě.

Pohlavní dospělosti dosahuje mník ve 3. – 4. roce života,  samice zpravidla o něco později než samci, kteří se mohou v extrémním případě rozmnožovat už ve věku 2 let při délce kolem 17 cm.

Tření probíhá nejčastěji ve druhé polovině prosince a v lednu. Předchází mu krátká migrace ryb na vhodná trdliště – obvykle mírnější mělčí proudy s písčitým nebo štěrkovitým dnem. Je to pozorovatelné i při sportovním rybolovu, kdy záběry ryb v určitých úsecích postupně ustanou.

Mníci se vytírají ve skupinách tvořených obvykle jednou samicí a několika samci, kteří kolem ní vytvářejí vířící klubko. Některá taková shromáždění jsou celkem početná a může v nich být i víc než 10 ryb.

Jikry po výtěru klesají pomalu na dno a mezitím jsou unášeny proudem. Jsou velmi malé stejně jako vylíhlý plůdek, ale zato je jich obrovské množství, takže se o mníkovi někdy říká, že je naší nejplodnější rybou – i když přesnější by asi byl termín „jednou z nejplodnějších“.

Počet jiker se obvykle pohybuje od 100 000 do 500 000, ale u samice s hmotností 2225 g bylo odhadnuto na 1,3 miliónu kusů.

Díky pronásledování a znečištění našich vod klesly stavy mníka v 80. letech 20. století doslova na hranici faktického vyhubení na většině našeho území. Statistiky udávají  v roce 1983 úlovek pouhých 10 kusů z  celé České republiky - k tomu v podstatě není co dodat.

Mnik-generacni-ryby.jpg

Zhruba v téže době bylo ale započato s umělým výtěrem mníka (líheň v Husinci) a odchovem plůdku na rybnících, díky čemuž je možno vysazovat tento druh pravidelně do sportovních revírů.

Dnes mníka odchovává více líhní, postupně to začíná být znát a místy už se vysazování projevilo i nárůstem jeho početnosti. Původně negativní postoj rybářských hospodářů zdůvodňovaný údajnou značnou škodlivostí mníka je už také spíše minulostí a tak je dnes celkové rozšíření této zajímavé ryby závislé hlavně na kvalitě našich vod a zachování členitosti jejich koryt.

Stáří a růst

Mnik-45cm.jpg

Mník není na většině našich řek příliš velkou rybou. Zejména mníci z pstruhových potoků bývají hubení a jen zřídka přesahují délku 45 cm. V dobrých podmínkách s dostatkem potravy ale mník roste poměrně rychle. Jedním z důvodů je i to, že nepřestává přijímat potravu ani v zimním období. Rychlost růstu dobře živeného jedince může dokumentovat jikernačka ulovená na ÚN Seč klasikem naší rybařiny Zdeňkem Šimkem. Na mníka velice solidní délky 68 cm dosáhla tato ryba již v šestém roce života.

Při zprůměrování údajů z většího počtu lokalit na našem území lze říci, že mník přirůstá celkem plynule po celou dobu života asi 9 - 10 cm ročně. Běžně dosahované velikosti pak svědčí o tom, že se jedná o spíše krátkověký druh, u něhož je stáří přes 6 let výjimkou.

Ideální podmínky nalézá mník na velkých vodních plochách s celoročně nízkou teplotou vody jako jsou některá jezera v Rusku. Zde dosahuje rozměrů, které se s růstovými možnostmi v našich podmínkách vůbec nedají srovnat – i přes 1 m délky a 10 kg váhy. Maximální údaje hovoří dokonce o 32 kg. Fotografie mníků přes metr délky moc nepřipomínají našeho klasického „mramoráče“, ale spíš podivného deformovaného sumce s drobnými tmavými skvrnami.

U nás je růst mníka pomalejší než v Rusku a zřejmě se ani nedožívá tak vysokého věku. Naše trofejní úlovky proto působí ve srovnání s mníky ze sibiřských jezer dost uboze. Pravděpodobně největší mníci ulovení na našem území vážili kolem 4,5 kg a jde o špatně zdokumentované úlovky z údolních nádrží. Častěji se loví kusy s délkou kolem 70 cm s hmotností mezi 2 - 3 kg.

 

Některé úlovky mníka z našeho území

 

DélkaHmotnostRevírDatum uloveníNástraha
80 cm 2,95 kg ÚN Lipno rok 1981 ?
79 cm 3,00 kg Vltava 33 rok 1982 ?
77 cm 3,00 kg ÚN Jesenice rok 1977 ?

 

 

Růst mníka (Čechy - 1956)

 

pouze přibližné údaje
Věk (roky) 1 2 3 4
Celková délka (mm) 100 170 - 220 300 - 360 kolem 400

Sportovní rybolov

Mnik-35cm-b.jpg

Lov mníka je v zásadě velmi jednoduchý – pokud je aktivní, ochotně sebere jakoukoli živočišnou nástrahu ležící na dně nebo pohybující se v jeho blízkosti. Obvykle se proto loví na položeno a za nástrahu slouží v letním období hlavně žížaly, zatímco na podzim spíše mrtvé rybky nebo části jejich těl. Velmi častým jevem při lovu mníků je jejich „zažírání“. Často má mník bez jediného pohybu čihátka nástražní rybku až v žaludku.

Kromě klasické položené je v poslední době oblíben i lov na feeder. Autor tohoto textu zase loví s oblibou na jeden prut na cit.

Mník bývá uloven i při lovu na rybku na plavanou, při vláčení mrtvé rybky a stále častěji se objevují i ojedinělé úlovky na přívlač (malé wobblery, „gumy“).

 

Náčiní pro lov mníka:

 

Položená

Prakticky libovolný silnější prut schopný rychle zvednout rybu z dosahu vázek.

Vlasec lze vybírat zhruba v rozmezí 0,20 – 0,28 mm, někdo si troufne i na slabší.

Obvyklými nástrahami jsou žížaly a mrtvé rybky.

 

Feeder

Obvyklý prut kategorie medium, vlasec 0,18 – 0,22 mm.

Mník jednovousý - fotografie

th-Mnik-43cm-a.jpgth-Mnik-35cm-a.jpgth-Mnik-43cm.jpgth-Mnik-generacni-ryby.jpgth-Mnik-35cm-c.jpgth-Mnik-35cm.jpgth-Mnik-35cm-b.jpgth-Mnik-45cm.jpgth-Lipno-pritok.jpgth-Dyje-mnik.jpgth-Mnici.jpgth-Mnik-generacni-ryba.jpgth-Mnik.jpgth-Mnik-bily-1.jpgth-Mnik-bily.jpg