Chytej.cz
Jigstreamery
Chytej.cz Atlas ryb Ježdík obecný
Atlas ryb: Ježdík obecný Ryby podle čeledí Ryby podle řádů
Ježdík obecný

Ježdík obecný

  • latinsky: Gymnocephalus cernuus
  • slovensky: Hrebenačka fŕkaná
  • anglicky: Ruffe, Pope
  • německy: Kaulbarsch
  • Původní druh na většině našeho území
  • Nemá dobu hájení
  • Minimální lovná délka: nemá
  • Není chráněn

Ježdík obecný

Gymnocephalus cernuus (Linnaeus, 1758)

V našich vodách je ježdík často nenápadnou a pro někoho bezvýznamnou rybkou. Ve skutečnosti je to ale druh s obrovským rozšířením a v některých oblastech svého výskytu má i hospodářský význam.

Setkáme se s ním téměř ve všech evropských státech s výjimkou jihu Evropy (i když v Itálii byl introdukován). Žije i ve Velké Británii a na východ zasahuje až na Sibiř a k Aralskému jezeru. Obývá i brakické vody Finského a Botnického zálivu.

Jezdik-obecny-na-nymfu.jpg

Vzhledem k tomu, že se jedná o zástupce ostnoploutvých, připomíná ježdík do jisté míry okouna. Liší se ale od něj absencí červené barvy na ploutvích  a tmavých okouních pruhů. Jeho tělo je pokryto jen drobnými tmavými skvrnkami na šedozeleném podkladu. Hřbetní ploutve splynuly v jediný celek, jehož přední část je vybavena ostrými trny, zatímco zadní polovinu podpírají měkké větvené paprsky. Trny jsou hlavní ochranou této drobné rybky a hřbetní ploutev není zdaleka posledním místem, kde se s nimi na ježdíkově těle můžeme setkat. Další trny vznikly přeměnou prvních paprsků břišních ploutví a řitní ploutve a ostrý hrot najdeme i na zadním výběžku skřelové kosti. V ohrožení se ježdík prohne do oblouku, vztyčí ploutve, odchlípí skřele a udělá ze sebe obtížně uchopitelný objekt plný do stran trčících hrotů. Bohužel mu toto obranné chování proti větším predátorům vodní říše příliš nepomáhá a tak je navzdory svému snažení oblíbenou kořistí zejména candátů.

Hospodářský význam ježdíka je malý. Na většině tekoucích vod není příliš hojný a místy dokonce mizí. Pouze v některých nádržích a stojatých vodách tvoří ježdíci početná hejna a jsou významnou složkou potravy dravých ryb. Rybáři je tento druh příležitostně využíván jako nástražní rybka a ojediněle je nebo spíše býval i konzumován. V tomto ohledu má daleko větší význam například v ruských vodách, kde je loven zcela běžně a polévka z ježdíků je považována za delikatesu. Ve Finsku byl nebo je dokonce chován uměle pro „ježdíkový kaviár“.

U nás se ježdík na chovných rybnících vyskytuje jen ojediněle jako nezvaný host a ve vzácných případech se dovede i přemnožit.

Rozlišovací znaky

Hřbetní ploutev má 10 – 17 tvrdých paprsků a 10 – 16 měkkých větvených paprsků, které tvoří opticky oddělenou část, řitní ploutev má 1 - 3 tvrdé a 4 – 9 měkkých větvených paprsků, v prsní ploutvi je 11 – 16 měkkých paprsků a v břišní 1 tvrdý a 5 měkkých.

V postranní čáře je 33 – 46 šupin, nad postranní čárou je 5 – 8 a pod postranní čárou 10 – 14 šupin.

 

Čeho si všímat při běžném pohledu:

  • výrazná hřbetní ploutev tvořená ze dvou zřetelně odlišených polovin srostlých do jednoho celku, první polovina je s trny, ve druhé jsou jen měkké paprsky
  • tělo je relativně vysoké, přibližně jako u okouna
  • drobné tuhé a drsné šupiny
  • zbarvení v zelených, šedých a nažloutlých odstínech a vždy bez pruhů – jen drobné tmavé skvrnky
  • Jezdik-obecny-b.jpg

     

  • ústa nejsou úplně malá, ale podstatně menší než u okouna nebo candáta

Výskyt v ČR

Stojaté i tekoucí vody – u nich obvykle dolní toky, spíše v nižších nadmořských výškách až zhruba do úrovně nadmořské výšky ÚN Lipno, kde také žije.

Na tekoucích vodách nebývá příliš početný, ale v údolních nádržích může v některých letech vytvářet početná hejna.

Orlik-11.jpg

V přehradách s členitými břehy, jako je například Orlík, může být ježdík bohatě zastoupen.

 

Jezdik-reka.jpg

Pomalejší úseky řek s tvrdším nerovným dnem ježdíkovi také vyhovují, ale obvykle tu nebývá příliš hojný.

 

Biologie

Ať už žije ježdík ve stojaté nebo tekoucí vodě, vyhovují mu hlubší místa s tvrdším buď písčitým nebo kamenitým dnem, pokud možno mimo hlavní proud. Na nádržích žije hodně ježdíků v kamenitých sutích podél břehů na hloubce několika metrů.

Jezdik-obecny-na-smaka2.jpg

Oblíbeným prostorem, kde se tyto ryby nejraději zdržují, je oblast dna – pokud možno členitého. Podobně jako jiné příbuzné ryby z čeledi okounovitých se i ježdíci sdružují v hejna často složená z ryb různého věku. Obvykle se pohybují  v hlubších partiích a za šera vyjíždějí ke břehům za potravou. Ačkoli jsou ježdíci zvláště zjara a na podzim aktivní celý den, nejčilejší jsou zřejmě v době soumraku a v noci.

V zimě se ježdíci shlukují k přezimování na hlubokých klidných místech a tam, kde jich je hodně, jsou naskládaní třeba i po stovkách. Tráví tak ale zřejmě jen období nejtužších mrazů.

Mladší ježdíci se živí převážně planktonem, ale s rostoucím věkem se stále více orientují na bentickou potravu – tedy na organismy žijící na dně. Podle lokality, kde žijí a ročního období tak v jejich potravě mohou převládat larvy pakomárů nebo muchniček, blešivci, někteří měkkýši, rybí jikry a u starších jedinců i potěr ryb. Na řece k tomu přibudou i organismy unášené proudem (třeba žížaly), pokud propadnou až ke dnu.

Pohlavní dospělosti dosahuje ježdík obvykle ve druhém, někdy až ve třetím roce života. K výtěru obvykle dochází v dubnu až květnu při teplotě vody kolem 11 °C. Jikry jsou kladeny v několika dávkách na dno, někdy na kameny a písek, jindy na kořeny nebo i na vodní rostlinstvo. Trdliště jsou zpravidla mělčí zarostlá místa. Počet jiker se v různých částech areálu rozšíření zřejmě dost podstatně liší, protože různí autoři uvádějí velmi rozdílné hodnoty. V našich podmínkách to bude pravděpodobně 1 000 až 6 000, někdy i víc, z území Ruska jsou udávány i hodnoty v řádu desetitisíců. Může to být mimo jiné dáno i tím, že v Rusku dorůstají ježdíci podstatně větších rozměrů.

Význam ježdíka je v některých (zejména tekoucích) vodách nepatrný, ale v mnoha údolních nádržích je významnou složkou potravy dravců a požíráním jiker i potravní konkurencí je schopen do jisté míry ovlivňovat početnost jiných druhů ryb.

Stáří a růst

Jezdik-obecny-a.jpg

Ježdík je krátkověká pomalu rostoucí ryba, která se u nás dožívá většinou do 6 let, jen z několika lokalit na našem území známe i sedmileté exempláře a z Dyje dokonce osmileté.

Na území Ruska byli zaznamenáni dokonce jedinci ve stáří 10 – 11 let. Díky vyššímu věku i rychlejšímu tempu růstu dorůstá ježdík zejména na západní Sibiři mnohem větších rozměrů než u nás, vzácně prý i přes 30 cm.

 

Naši ježdíci jen poměrně málo přesahují délku 16 – 17 cm, i když se ojediněle najdou i kusy přes 20 cm dlouhé.

 

Růst ježdíka obecného ve vodách ČR

(délka těla měřená od rypce ke kořeni ocasní ploutve používaná v ichtyologických pracích byla pro větší názornost přepočtena na celkovou délku, což může být příčinou drobného zkreslení)

 

Věk (roky) 1 2 3 4 5 6 7
Celková délka (mm) 34 - 88 56 - 124 79 - 143 92 - 139 108 - 149 114 - 151 142 - 163

 

Tabulka dokonale předvádí, jak ošidné jsou statistické údaje. Pravděpodobně nejrychleji rostoucí ježdíci by mohli pocházet z rybničního prostředí, kde mají pro rychlý růst ideální podmínky, ale je nesmírně těžké získat z rybničního prostředí starší exempláře. Tím by se dala vysvětlit velká maxima u prvních tří let. Po dosažení pohlavní dospělosti, která u větších jedinců nastává dřív, se růst zpomaluje a tyto ryby se zpravidla nedožijí nejvyššího věku. Proto je velikost ryb u 5. a 6. roku téměř shodná.

Sportovní rybolov

Jezdik-obecny-na-smaka.jpg

Ježdíci se nejčastěji loví do čeřínku, ale není problém je ulovit s jemnějším náčiním na plavanou nebo položenou na drobnější živočišné nástrahy. Zejména se osvědčily menší žížaly a někdy i bílí červi.

V uplynulých letech se mi podařilo ulovit několik ježdíků i na přívlač a to na miniaturní aromatizované „gumy“ přírodních barev a nejmenší velikosti smáčků.

Ježdík obecný - fotografie

th-Jezdik-obecny-na-smaka2.jpgth-Jezdik-obecny-b.jpgth-Jezdik-obecny-na-smaka.jpgth-Jezdik-obecny-a.jpgth-Orlik-11.jpgth-Jezdik-reka.jpgth-Jezdik-obecny-na-nymfu.jpg

Odkazy

Naše články o této rybě: