Úhoř říční

je velmi rozšířeným rybím druhem. Vyskytuje se ve vnitrozemských i pobřežních vodách Evropy od Bílého moře přes Skandinávii, včetně Islandu a Baltského moře.  Je možné jej nalézt také po celém pobřeží Středozemního moře. Je známou skutečností, že se  v posledních letech stal ohroženým druhem. Díky vysazování sice máme u nás stále šanci na úlovek, nicméně z celosvětového hlediska je pokles populace alarmující. Je odhadován úbytek až 99% v porovnání se 70. lety. Ten je způsoben jak klimatickými změnami, tak přímým působením člověka. Největším problémem je poměrně pozdě dosahovaná pohlavní dospělost a  složitý životní cyklus během kterého musí úhoř čelit mnoha překážkám globální civilizace. Specifické podmínky trdliště zase brání úspěšným pokusům o umělý výtěr. Byly sice zaznamenány dílčí úspěchy, nicméně zatím se jedná pouze o pokusy, které nemohou hrozivý úbytek úhoře v evropských vodách nahradit.

 

 

Vývojová stadia

Teprve v první polovině 20. století bylo zjištěno, že se úhoř říční tře v Sargasovém moři v oblasti Bermudského trojúhelníku a některé otázky v oblasti biologie této ryby zodpovězeny dosud  nebyly.  Jsme již poměrně dobře obeznámeni se čtyřmi vývojovými stádii. Tím prvním je larvální stádium, kdy jsou úhoří larvy unášeny golfským proudem ze Sargasového moře k evropským břehům. Názory odborníků na délku cesty se různí. Podle některých zvládnou malí úhoři plavbu přes Atlantik již za 6 měsíců, podle jiných jim cesta zabere až 2 roky. Poté co dosáhnou pobřeží, se z larev stávají tzv. sklovití úhoři (glass eel) již s hadovitým tvarem těla. Sklovití úhoři vplouvající do ústí řek začínají putovat proti proudu do vnitrozemí (říká se jim monté - z francouzského monter - stoupat), začíná u nich pigmentace těla a získávají žlutohnědé zbarvení. Po dokončení pigmentace a adaptaci ve sladkovodním prostředí jsou označováni jako žlutí úhoři. Ve vnitrozemských vodách se podle některých zdrojů vyskytují pouze samice úhoře říčního, které v nich prožívají růstové období dlouhé  v průměru 8-12 let. V dovezeném monté jsou i samci, ale u nich je možná pozdější změna pohlaví. Příčinou může být vliv sladké vody v tocích, která u pohlavně indiferentního monté zřejmě stimuluje vývoj pouze samičího pohlaví. Samci se zdržují se v ústí řek a při mořském pobřeží. Dorůstají do podstatně menší velikosti než samice, pouze do délky 40 cm a hmotnosti 200-300 g. Před nástupem třecího tahu dochází u dospívajících úhořů opět k tělesné přeměně. Ta je provázena změnou zabarvení ve stříbrné, zčernáním hřbetu, výrazným zvětšením očí a změnami ve stavbě plynového měchýře. Rovněž obsah tukových rezerv v těle se zvýší až na 25 %. To je pro úhoře životně důležité, neboť během tahu nepřijímá potravu a je vyživován pouze ze svých tukových zásob. Pohlavní orgány však nejsou na počátku tahu ještě plně vyvinuty. Předpokládá se, že růst a dozrávání pohlavních orgánů stimuluje tlak vodního sloupce během tahu ve velkých hloubkách. „Stříbrný“ úhoř představuje poslední známé vývojové stádium. S pohlavním dospíváním, rozmnožováním a smrtí nejsme v přírodních podmínkách dosud zcela obeznámeni...

 

 

Příčiny vymírání úhořů

Migrace malých úhořů k evropským břehům je v dnešní době podstatně omezenější než dříve. Na tomto faktu se podílí celá řada příčin. Negativně působí ochlazování a slábnutí Golfského proudu. Na poklesu početnosti monté má však bezesporu největší podíl úbytek generačních ryb připlouvající na trdliště v Sargasovém moři. Příčinou je jejich nadměrný výlov při cestě po proudu řek k moři, ničení turbínami vodních elektráren, znečištění řek, ale také napadení úhořů ve sladké vodě hlísticí krevnatkou úhoří (Anguillicola crassus). Citelný je i důsledek prodeje monté k odkrmu v umělých podmínkách.

Vodní stavby brání tahu úhořů - jezy jako tento mohou překonat díky plavebním komorám, rybím přechodům či různým propustem. Hráze údolních nádrží obvykle představují nepřekročitelnou překážku.

 

Problém změn životního prostředí

Během tahu jsou pro úhoře největším nebezpečím vodní elektrárny údolních nádrží. Ty společně s přehradami a jezovými stupni představují těžko překonatelnou bariéru pro juvenilní jedince (monté) a zejména pak pro dospělé ryby putující po proudu řek během podzimního tahu. Předpokládá se, že turbíny usmrtí 13 až 50%  táhnoucích ryb. Jedná se však pouze o odhady jednotlivých elektráren. Celková čísla k dispozici nejsou. Významným problémem je i znečištění řek. Úhoř je velmi tučná ryba, náchylná k hromadění jedovatých látek v těle. Látky jako PCB, či DDT ovlivňují plodnost a negativně poznamenávají potomstvo, které je pak méně odolné. Jedy také zapříčiňují větší vnímavost úhořů k nemocem.

 

Uhynulý úhoř nalezený v úseku, kam ústí výtok malé vodní elektrárny.

 

Nemoci

Na poklesu populace úhoře říčního se koncem minulého století neblaze podepsal parazit krevnatka úhoří. Ten byl do Evropy přenesen z úhoře japonského.  Hlístice parazituje v plynovém měchýři, který postupně degeneruje, je omezená výměna plynů a ztrácí hydrostatickou funkci čímž se výrazně snižuje schopnost pohybu úhoře ve velkých hloubkách. Řada takto postižených ryb se na trdliště v Sargasovém moři vůbec nedostane, protože uhyne vyčerpáním v průběhu migrace. Nákaza však může vést i k masivnímu úhynu, když rozkládající se dospělí jedinci parazita způsobí otravu ryby. Typickým příkladem byla ÚN Vranov v roce 1994 či maďarský Balaton v roce 1991.

 

Komerční využití úhořů

Od 90. let je značné procento monté odlovováno pro účely specializovaných intenzivních chovů k produkci tržních úhořů. Například v sezoně 2005/2006 bylo podle odhadů na pobřeží Evropy uloveno okolo 90 tun úhořího dorostu. Z těchto 90 tun bylo pouze 30 tun použito jako násada pro evropské řeky, 20 tun skončilo na úhořích farmách v Evropě případně rovnou na talířích návštěvníků luxusních restaurací ve Francii či Španělsku a více než 40 tun bylo dopraveno na úhoří farmy v Číně. Právě obrovský zájem asijských obchodníků doslova vyhnal cenu monté do astronomických výšin. V posledních letech byl kilogram prodáván do Číny až za 1500 euro. Takovým částkám nejsou rybářské svazy samozřejmě schopny konkurovat.

 

Aktuální situace ve vodách ČR

Čeští a moravští rybáři naštěstí stále mohou vyrazit na úhoře. To je umožněno pouze díky obětavé práci ČRS a MRS, které věnují nemalé prostředky a úsilí na zarybňování našich vod drahým monté.  Nicméně i u nás je v určitých lokalitách zaznamenán úbytek úlovků. Úhoři se již nevysazují do chovných průtočných rybníků, které vždy bývaly zdrojem velkého množství ryb. Mělké rybníky jsou přitom pro vysazení nejmenších úhoříků mnohem přívětivější než tekoucí vody. Při výlovech či větších průtocích se pak vzrostlá násada dostala i do povodí dalších řek a potoků.  Početnosti úhořů zřejmě neprospívá ani přerušené vysazování do některých velkých ÚN (např. Lipno) kvůli obavám z turbín. Množství násady se rok od roku liší s ohledem na aktuální cenovou nabídku. Kromě svazových peněz má ČRS možnost využít i dotace Mze, které pokryjí asi 30% nákladů. Vysazování úhoře sponzoruje i nadační fond Veolia. Od příštího roku snad již budou k dispozici peníze z EU. Ty však budou moci být použity pouze na nákup monté pro revíry, kde je umožněna poproudová migrace dospělých ryb. Násada pro revíry z kterých se úhoř do Atlantiku dostat nemůže, bude muset být stále financována z vlastních zdrojů, případně z dotací Mze. To vše je zatím ve stádiu jednání a příprav. Menší množství monté může být částečně kompenzováno odkrmem na žlabech.  Malí úhoři jsou nejdříve rozkrmeni a teprve poté co dosáhnou délky 15 až 20 centimetrů vypuštění do revíru. Tento způsob je i přes svou náročnost velice efektivní neboť odrostlejší násada je odolnější k tlaku predátorů a její adaptace v revírech je mnohem úspěšnější. Najdeme cestu zpět?

 

Bohaté úhoří lovy jsou stále častěji už jen vzpomínkou na léta dávno minulá.

 

Na téma ochrany úhoří populace bylo již uspořádáno mnoho seminářů. Závěry odborníků se v obecné rovině v podstatě shodují. Na poklesu početnosti úhoří populace nemají sportovní rybáři podíl, jedná se o důsledek změn v životním prostředí a nekontrolovaného profesionálního rybolovu. Odborníci také připouštějí, že ačkoliv při účinných opatřeních může nastat růst populace, zpět na úroveň 70. let se asi nikdy nedostane. Na ochranu úhoře byla již v jednotlivých zemích EU přijata řada dílčích opatření. Pro každé říční povodí by měl být vypracován plán jak zajistit,  aby aspoň 40% úhoří biomasy nebylo dotčeno činností člověka tj. turbínami vodních elektráren. Je rovněž důsledněji hlídán odlov monté na atlantském pobřeží Francie, Španělska, Portugalska a jihozápadní Anglie. V zemích jako je Švédsko, Dánsko, Německo, Severní Irsko, Holandsko a Belgie platí přímý zákaz lovu monté hromadnými prostředky. Úhoř byl rovněž zařazen mezi chráněné druhy dle CITES.  Díky tomuto kroku je regulován prodej monté za účelem konzumu a upřednostňován prodej rybářským organizacím, které jej vysazují do volné přírody.  Jsou přijímána i další opatření pro lov „stříbrných“ úhořů odplouvajících z vnitrozemí. Ty se týkají např. velikosti stabilních lovných zařízení např. vrší, zákazu lovu v určitých oblastech, vydávání limitů na objem úlovků a zvláštních povolenek k jejich lovu. Některé země podnikly i individuální kroky. Například ve Švédsku je dnes úhoř již chráněným živočišným druhem a po jeho ulovení jej rybář musí  vrátit zpět do revíru. Je nutné si přiznat, že snaha evropských institucí není motivována pouze sympatiemi k této bezesporu jedinečné rybě, ale významnou roli hraje především ekonomické hledisko. Pokud vymizí úhoř, spolu s ním zaniknou i mnohá průmyslová odvětví, která jsou na něm závislá. Zda přijatá opatření povedou k záchraně úhoře říčního, ukáže až čas. Bude rozhodující jakým způsobem je příslušné orgány uvedou do praxe, neboť žádné byť dobře myšlené nařízení nemá význam, pokud zůstane pouze na papíře.

 

Co pro úhoře můžeme udělat u nás

U nás již také bylo na popud EU přijato opatření, která by mělo pomoci chránit úhoře v našich vodách. Byla zavedena doba hájení a nejmenší lovná délka. To ale celý problém jistě nevyřeší. Klíčová by měla být spíše snaha zajistit putujícím úhořům šanci, že dosáhnou Atlantiku. To obnáší především vybavit překážky pro migraci v místech vodních elektráren vhodnými odpuzovači a nasměrovat migrace do nových cest mimo turbíny. Tato cesta bude jistě finančně náročná. Dle mého názoru je to ale jediná šance jak zajistit úhořům v našich vodách budoucnost. My, sportovní rybáři můžeme udělat jen jednu důležitou věc a tou je darovaní svobody ulovené rybě.

 

Úhoř na udici bojuje víc než srdnatě. Dnes ale bojuje o přežití jako biologický druh a jeho budoucnost leží v rukou člověka.

 

Text: Jakub Hubert

Foto: Osprey

 

Použité zdroje:

Berka, R.: Krize chovu úhoře. In: Rybářství, č. 5, roč. 2004

Dušek, M.: Ochrana úhoře říčního. In: Rybářství, č. 10, roč. 2005

Kielar, A.: Nejistý osud úhořů. In: Rybářství, č. 5, roč. 2007

Spurný, P.: Zachraňme úhoře říčního pro další generace. In: Rybářství, č. 4, roč. 1999

Vostradovský, J.: Budoucnost úhoře nejistá. In: Rybářství, č. 2, roč.1998

Vostradovský, J.: Važme si úhořů. In: Rybářství, č. 5, roč. 2003

Vostradovský, J.: Jak s úhořím plůdkem. In: Rybářství, č. 7, roč. 2006

Vostradovský, J.: Boj o záchranu úhoře v evropských vodách začíná. In: Rybářství, č. 8, roč. 2006

Vostradovský, J.: O úhoře se dnes pečuje všude, nejen v Evropě. In: Rybářství, č. 9, roč. 2008

 

http://www.fishsec.org/article.asp?CategoryID=1&ContextID=35#4http://www.ist-world.org/ProjectDetails.aspx?ProjectId=5e107091618c42be9a65130fcdce4231http://www.fishsec.org/article.asp?CategoryID=1&ContextID=36http://www.ices.dk/marineworld/eel.asphttp://www.fao.org/fishery/culturedspecies/Anguilla_anguilla/en

 

Za cenné informace bych rád poděkoval Ing. Bronislavu Ličkovi, vedoucímu hospodářského oddělení rady ČRS a Václavu Paszovi, hospodáři MO ČRS Karviná.