Speciální, neskutečně silný a pevný prut, vyrobený z uhlíkového vlákna IM-9 s nevelkým průhybem. Spoj částí typu pivot dodatečně zesílen ocelovým kaleným kroužkem, osazen SIC očky vysoké kvality a dvouruční ergonomickou rukojetí s grafitovým uchycením navijáku značky Lilalik ultra Black Draft Skalice 33 s elektrobrzdou a variátorem uloženým ve speciálních keramických ložiscích s kosoúhlým stykem, mazaných Isoflexem NBU 15, který umožňuje plynulý převod. Grafitová konstrukce navijáku vyztužená titanem s precizním utěsněním proti vniknutí vlhkosti zátkami z kevlarových vláken. Jako vlasec jsem použil 16-ti pramenné lano z elektrického ohradníku, vyrobené z torarycké ocele a nanovláken, které je velice poddajné v ohybu a je téměř dokonale nekroutivé. Háček jsem si nechal vykovat na zakázku v Pražicích - torarykův kovář a člověk ke všemu všudy dědeček Mímů jej utloukl z howinkového písku. Jako splávek jsem použil též v Pražicích vyrobený dřevěný pivní soudek, jenž vytesal Torarykův nejlepší konstruktér ode dřeva – starý Děrymedvěd. Je mu již 106 let, dře 23 hodin denně a tudíž má takovou praxi, že dokáže sekat sekerou s přesností 0,003 mm (tři tisíciny milimetru!). Pivní soudek mi dal kdysi starej Činčmerynka ze Skalice, důchodce a příležitostný hrobník, tvrdící hrdě, že má pod sebou 500 lidí – sekal totiž trávu na hřbitově.

Napíchl jsem na háček rousnici a čekal. Náhle přišel brutální záběr. Již při záseku jsem poznal, že je to sumec! Prut se ohnul, lano se neskutečně napjalo a brzda multiplikátoru zařičela, až se z ní zakouřilo. Ucítil jsem neskutečný zátah a brzo jsem pochopil, že nemám šanci sumce ze břehu zastavit, otočit a zdolat. Naštěstí šel kolem starý Mráz, jenž měl u břehu uvázanou pramici. Popadl klíče, odemkl ji a zařval: „vem si jí a koukej ho dostat“! Na nic jsem nečekal, skočil do lodi, zapřel prut a chopil se vesel. Rval jsem se s ním jako šílenec – pádloval, zapíral pádla o dno, chytal se větví... Vše marně. Za chvíli jsem byl zcela vysílen a těžce jsem oddechoval v lodi tažené sumcem proti proudu Lužnice do Skalice. Ještě že bylo málo vody. Ve Skalici pod lávkou již čekal Čistecký s Bělorusem s namontovanou nejmohutnější radlicí a neohroženě zatarasil sumci cestu. Již značně unavený sumec však udělal nečekaný obrat a s mohutným třísknutím ocasní ploutví zkropil cca 40 zvědavců na lávce a provedl takový výpad, že specielní prut praskl jak sirka a vydal se zpět do Roudný. Opět jsem s ním bojoval ze všech sil, chytal se rákosí, větví, ryl jsem dno pádlama zapřenýma o příď lodi až jsem obě zlámal. Sumec mě dál táhl podél břehu, větve olší mi drásaly obličej. Řval jsem o pomoc. Měl jsem žízeň a byl na pokraji svých sil… V Roudné nad jezem již příběh nabral rychlý konec – na břehu už čekali fotbalisti Dynamo Roudná s fotbalistickou brankou vypletenou pevnou síťovinou. Jak se sumec ukázal na hladině, mužstvo nezaváhalo a hodilo ji na něj. Ve zlomku vteřiny Jirka Zítek narval do sumce krumpáč a Pepíček Zušima ho nabral vidlemi… Všichni zabrali a vší silou překulili zmítajícího se sumce na břeh do trávy. Nastala gratulace a měření.

Měřil 38 cm což je bez 262 cm rovný 3 metry!!!


Toraryk